Jen skok od naší hranice, poblíž severního okraje hornorakouského městečka Pregartenu, se vedle turistické cesty údolím říčky Feldaistu, bělá neobvyklý balvan.
Svým vzezřením evokuje lesní oltář, a přestože podmanivá atmosféra tohoto místa, společně se záhadným reliéfem na povrchu kamene, svádí k úvahám o magických rituálech, skutečnost je mnohem prozaičtější: kámen přísluší do rodiny technických památek.
Připomíná primitivní výrobu kolomazi, kterou si často přilepšovali obyvatelé chudších krajů. Vstupní surovinu pro její výrobu tvořily borové pařezy prosycené smůlou a dále jinak nezužitkovatelný odpad z domácí porážky hospodářských zvířat. To vše se navršilo na kámen, utěsnilo drny, podpálilo a nechalo doutnat. Horká směs pryskyřice, dehtu i živočišných tuků pak byla právě onou soustavou žlábků svedena do otvoru výpusti, kdy byla umístěna nádoba k jímání kolomazi.
U nás se s jednoduchými kolomaznými kameny můžeme hojně setkat hlavně na Třebíčsku, další připomínku tohoto zaniklého řemesla představuje zrekonstruovaná kolomazná pec v Bolevci u Plzně.