Některé hlavy států své rezidence „zdědí“ po svých předchůdcích, jiné mají potřebu dát svoji moc najevo výstavbou okázalých sídel. Nicolae Ceaușescu si svůj velkolepý projekt nestihl užít, jiní měli víc štěstí. Které prezidentské rezidence patří k nejzajímavějším?
1) Qasr Al-Watan (Abú Dhabí, SAE)
Od sídla prezidenta Spojených arabských emirátů se dá očekávat, že bude hýřit luxusem. A bělostný komplex, jehož výstavba stála 490 mil. dolarů, skutečně nezklame. Fasáda z bílé žuly a vápence chrání bohatě zdobený a vybavený interiér, kde návštěvníci mohou od března 2019 obdivovat například lustr sestavený z 350 tisíc kusů křišťálu. Za jasného počasí je nasvícený komplex viditelný z několika kilometrů a přímo v něm se každý večer po západu slunce odehrává světelná a hudební show Palace In Motion.
2) Palácio da Alvorada (Brasília, Brazílie)
Název rezidence brazilského prezidenta v překladu znamená Palác úsvitu a ujal se na základě citátu Juscelina Kubitschka, první hlavy státu, která v něm od roku 1958 přijímala oficiální návštěvy. Autorem modernistického návrhu s odkazy na koloniální architekturu byl Oscar Niemeyer. Stavba se stala středem pozornosti v roce 2017, když ji kvůli údajně negativní energii a strachu z toho, že je prokletá, odmítl využívat Michel Temer. V lednu 2023 se pak objevily zprávy, že po odchodu Jaira Bolsonara zůstala zpustošená.
3) Ráštrapati Bhavan (Nové Dillí, Indie)
Jednu z největších rezidencí hlavy státu na světě nechali v letech 1912–1929 postavit Britové původně pro svého indického místokrále v době, kdy bylo rozhodnuto o přesunutí hlavního města z Kalkaty do Nového Dillí. Anglický architekt Edwin Lutyens se prý nejdříve vzpouzel tomu, aby se areál nesl ve výrazně mughalském duchu, ale nakonec se v něm přece jen snoubí evropské i pro nás exotické prvky. Posloužilo k tomu zhruba sedm set milionů cihel. Součástí veřejně přístupného paláce jsou rozlehlé Mughalské zahrady.
4) Chóng-thóng-hú (Tchaj-pej, Tchaj-wan)
Ve stejném roce započala stavba, která měla během japonské nadvlády sloužit jako sídlo generálního guvernéra tehdejší tchajwanské provincie. Budova s renesančními, barokními a neoklasicistními prvky, jejímž autorem byl architekt Uheidži Nagano, výrazně utrpěla při bombardování během druhé světové války. Podařilo se ji ale zrekonstruovat a od roku 1950, kdy po občanské válce ztratila Čínská republika kontrolu nad pevninskou částí Číny, se stala sídlem tchajwanských prezidentů a zároveň symbolem nezávislosti.
5) Ak Orda či Akorda (Astana, Kazachstán)
Středoasijské země jsou pověstné pompézní, někdy až lehce bizarní architekturou. Zářným příkladem je hlavní město Kazachstánu, kde bylo na Štědrý den roku 2004 slavnostně otevřeno nové sídlo prezidenta, které má vyjadřovat „novou filozofii rozvoje nezávislé země“. Se symboly se tu celkově dost pracovalo, což je patrné už z názvu, který se dá přeložit jako „Bílé sídlo“ (v turkické kultuře je bílá barva znakem posvátnosti). Na stavbě, která kombinuje evropské a kazašské motivy, se podíleli odborníci a pracovníci z 26 zemí.
6) Ak Saray (Ankara, Turecko)
Bílou má v neoficiálním názvu (ak saray = bílý palác; oficiální jméno zní Cumhurbaşkanlığı Külliyesi; čti džumhurbaškanlýgy kýlijesi) i nové sídlo tureckého prezidenta na okraji Ankary. Sám Recep Tayyip Erdoğan se o něm vyjádřil jako o symbolu důležité a rostoucí role Turecka v regionu. Odpovídají tomu i parametry komplexu: rozlohou je padesátkrát větší než Bílý dům ve Washingtonu, nachází se v něm přes 1100 místností a stavba vyšla na více než půl miliardy dolarů. Někteří architekti považují sídlo složené ze tří hlavních bloků a otevřené v roce 2014 za stylový guláš.
7) Pražský Hrad (Praha, Česko)
Sídlo českých prezidentů jsem nevybral jen z vlasteneckých pohnutek. Podle Guinnessovy knihy rekordů se totiž jedná o největší souvislý hradní komplex na světě, zároveň nemá v kategorii rezidencí hlav států konkurenci ani z hlediska stáří. Díky tomu, že se areál začal budovat už v 10. století, tu najdeme řadu stavebních slohů, a to až po současnou tvorbu, kterou reprezentuje Oranžerie navržená Evou Jiřičnou. Před prezidenty tu měli své sídlo knížata, králové a dvakrát také císaři Svaté říše římské.
