Čím jsou Vysoké Tatry unikátní v porovnání s ostatními velehorami světa? Neobvyklou koncentrací vysokohorských jezer na velmi malém území. Na ploše pouhých 341 km2 tu napočítáte kolem 230 ples. Jsou jedinečná nejen originalitou scenerií, zrcadlících se během bezvětří na jejich vodní hladině.
Při svém pohybu a tání (v důsledku klimatických změn) ledovce také ukládaly obrovské množství přenášeného materiálu do různě velkých horninových nánosů a valů – morén. Pokud byly pro vodu nepropustné, představovaly překážku pro odtok vody. Vytvořila se za nimi morénová nebo také hrazená plesa. Bývají mělčí a leží v nižších nadmořských výškách. Stáří ples se obecně pohybuje mezi 16 000 až 7000 lety a souvisí s táním ledovců. Když jejich místa v kotlích (karech) či za morénovými valy vyplnila voda, zrodily se v údolích stovky malebných ples... Tání tatranských ledovců začalo od spodních částí údolí, proto jsou níže ležící jezera většinou starší.
Okouzlující rozdílnost jezerních miniatur
Většina tatranských ples leží na jižní straně pohoří. Ve srovnání s vysokohorskými jezery v Alpách či Himálaji se jeví spíše jako miniatury. Za nejrozlehlejšími je třeba se vydat na polskou stranu Tater. Morskie Oko a Wielki Polski Staw mají každé zhruba po 0,35 km2. Na Slovensku kraluje Veľké Hincovo pleso o rozloze kolem 0,2 km2 a hloubce 54 metrů. Nejmenší plesa dosahují naopak miniaturních rozměrů – jen pár čtverečních metrů. Podobné rozdíly jsou patrné i v hloubkách. Zatímco Wielki Polski Staw dosahuje hloubky přibližně 80 metrů, nejmělčí jezera mají sotva pár desítek centimetrů. Nejvýše položeným stálým plesem je Modré pleso v Malé Studené dolině (2195 m n. m.).
Malá i velká, mělká a hluboká, stálá i nestálá, osamocená i ve skupinách, fádnější i barevná, v lese, v kosodřevině, v sutinách i v tvrdé skále... Plesa už navenek působí rozdílně. Velikost, hloubku a lokalizaci ples předurčily zejména geologické a reliéfní podmínky či mocnost ledovců. Různé barvy vyplývají například z odlišných hloubek, z druhu a množství sedimentů na dně (písek, štěrk, skály, rašelina), vodní flóry nebo z odrazů barev okolí. Odlišnosti jsou patrné i ve tvarech a celkovém charakteru ples, což souvisí s rozmístěním morén, tvrdého skalního podloží, sutinových kuželů pod stěnami, ale i s rozpínáním břehové vegetace směrem do vodní plochy.
Tak máme v Tatrách několik Zelených ples, Čierných, Sivá plesa, Modré pleso, Žlté, Červené i Biele pleso. V názvech jiných se odráží zase popis reality (Okrúhle, Trojrohé, Dlhé, Skalnaté, Zamrznuté), místopisu (Spišské, Velické, Štrbské, Popradské) nebo osobností (Wahlenbergovo, Rumanovo).
Omezená krása
Tatranská jezera jsou většinou po celý rok dobře zásobována vodou. Výkyvy hladin bývají poměrně slabé (pár desítek cm). Menší plesa nemají viditelný povrchový přítok ani odtok, protože voda proudí pod sutinami. Některá mělká plesa však během déle trvajících sušších období mohou částečně, ale i zcela vyschnout.
Krásu mnoha ples lze vnímat jen velmi krátce. Jejich vodní hladina je totiž značnou část roku zamrzlá (v průměru od 140 až do více než 300 dnů). Délka pokrytí ledem závisí zejména na nadmořské výšce, zastínění okolními štíty, výšce sněhu, hloubce a objemu jezerní pánve. Malá a mělká výše položená plesa na stinných severních stranách zamrzají často již v září nebo říjnu. Největší jezera je následují na konci října až v listopadu. Zmrzlý povrch po dlouhé zimě opět rozmrzá obvykle ke konci dubna nebo v květnu. Dlouho zamrzlá plesa jsou polovinu roku pokryta množstvím sněhu. Vrstva ledu mívá tloušťku i kolem metru.
V dobách dávno minulých bylo v Tatrách ples podstatně více. I ona však podléhají změnám a přirozenému stárnutí. Výsledkem je postupné zanášení mnoha ples sedimenty, zasypávání sutinami a zarůstání vegetací.
Křišťálově čistá voda někdy umožňuje zahlédnout i několik metrů vzdálené dno. Do hlubších ples však zrak nepronikne a zůstávají zahalena rouškou tajemství. Jistě i proto lidé kdysi opředli tatranská jezera pověstmi a věřili, že jsou bezedná…
Štrbské pleso
Nejznámějším tatranským jezerem je Štrbské pleso. V rozloze mu patří druhá příčka na slovenské straně. Díky snadné dostupnosti jsou procházky kolem něj populární v každém ročním období. Je zároveň jediným plesem, na kterém si můžete zaveslovat – půjčíte-li si člun.
Jezerní pánev je pozůstatkem po odtáté oddělené (mrtvé) kře ledu, silné až 80 m a zakryté sutinami. Postupným táním ledu sutiny nerovnoměrně klesaly a vytvářely tak členitou jezerní pánev s několika „jámami“. Časem došlo k utěsnění dna jemnými usazeninami naplavenými z okolí, rašelinnými sedimenty a ke vzniku stálé vodní hladiny. Kdysi však pleso nemělo tak velkou rozlohu a v dnešní podobě existuje zřejmě jen pár stovek let, kdy se postupně ucpaly rašelinou větší průsaky v morénových sutinách a hladina stoupla o šest metrů.
Jezero nemá žádný povrchový přítok ani odtok. Voda sem proudí podzemním přítokem přes sutiny a několika vývěry na dně. Maximální hloubka jezera dosahuje 26 m. Vodní hladina bývá zamrzlá přes 150 dní v roce, zřejmě proto se led ze Štrbského plesa kdysi i komerčně využíval. Zubačkou a poté po železnici jej na konci 19. století vozili do chladicích boxů do Budapešti, Vídně, Berlína i do dalších evropských měst. V některých dobách se odvezlo až 2000 vagonů tatranského ledu za rok! Ještě v polovině 19. století přitom „Štrbané“ uvažovali o vypuštění jezera, aby získali nové pastviny pro své ovce a dobytek, ale tento záměr se jim naštěstí nezdařil. Z břehů Štrbského plesa snadno dojdete na Popradské či Veľké Hincovo pleso nebo na Predné Solisko (2118 m n. m.). Náročnější turisté odtud vyrážejí především na Bystrou lávku a Kriváň (2494 m n. m.).
Wahlenbergova plesa
Vydáte-li se Mlynickou dolinou přes Bystrou lávku (2300 m n. m.) do Furkotské doliny, projdete kolem mohutného vodopádu Skok a později minete Capie pleso. Na druhé straně hřebene na vás čekají malebná Wahlenbergova plesa. Jednodušeji se k nim dostanete z Furkotské doliny lanovkou. Pojmenování dostala po jednom z prvních tatranských badatelů. Švédský lékař a botanik Göran Wahlenberg (1780–1851) však u nich zřejmě nikdy nebyl, přestože bádal poměrně blízko během výstupu na Kriváň.
Vyšné Wahlenbergovo pleso je druhým nejvýše položeným stálým jezerem v Tatrách (2156 m n. m.). Zabírá téměř celý horní stupeň Furkotské doliny. Pleso ležící pod skalní stěnou Ostré rozmrzá někdy až v srpnu. Jeho vodní hladinu si tak můžete užít jen po docela krátké letní období. Led ji pokrývá v průměru až 300 dní ročně. Jezero dosahuje hloubky přes 20 metrů a patří spíše k těm větším. Nižné Wahlenbergovo pleso (2056 m n. m., hloubka 7,8 m), vzdálené asi půl kilometru, má méně než poloviční plochu. Led ho svírá – jen o něco milosrdnějších – 250 dní ročně.
Popradské pleso
Každý, kdo to myslí s turistikou v Tatrách alespoň trošku vážně, se dříve či později ocitne na břehu Popradského plesa. Jako východisko populárních túr na Rysy (2501 m n. m.), Kôprovský štít (2363 m n. m.) i Ostrvu (1981 m n. m.) bývá často nutnou zastávkou, které však nebudete litovat. Od zastávky električky sem přijedete pohodlnou asfaltovou cestou za hodinu, stezkou ze Štrbského Plesa to trvá o trošku déle. Můžete však použít také kolo. Z jihozápadního břehu uvidíte nádherné panorama divoké Zlomiskové doliny, oblíbený hotel a skalnaté svahy Ostrvy. Právě z nich se naskýtá nejlepší pohled na pleso z ptačí perspektivy.
Leží ve výšce 1501 m n. m., zadržuje půl milionu m3 vody a je pátým nejrozlehlejším slovenským plesem. Jeho morénové dno dosahuje hloubky kolem 16 m a pokrývají ho jemné sedimenty. Břehy jezera obklopuje les a kosodřevina, takže má vodní hladina tmavě nazelenalý nádech. Část jeho pánve zavalily v dávných dobách „zlomiska“ – masy balvanů z okolních skal. Nedaleko se nachází známý Symbolický hřbitov.
Veľké Hincovo pleso
V hlubokém ledovcovém karu pod stěnami Kôprovského a Mengusovských štítů leží skutečný velikán. Jezerní pánev Veľkého Hincova plesa, největšího a nejhlubšího slovenského jezera s impozantní hloubkou 54 m, vyryl Mengusovský ledovec do skalního podloží. Měl délku 11,5 km, tloušťku 200 m a byl největší na jižní straně Tater. S objemem přes čtyři miliony m3 vody se Veľké Hincovo pleso stalo nejobjemnějším přírodním jezerem Slovenska. Vodou je přitom zásobují jen okolní sutinové svahy a proudí do něj většinou skrytá pod povrchem. Má typický ledovcový oválný tvar. Leží ve výšce 1953 m n. m. na horním stupni Mengusovské doliny. Slunce si příliš neužije, led ho pokrývá v průměru devět až deset měsíců v roce a ztrácí se až v létě. Voda je v něm prý ze všech ples nejprůzračnější a její teplota u hladiny dosahuje maxima pouze sedm až deset stupňů. Umělým nasazením pstruha před několika desetiletími se jezero stalo nejvýše ležící zarybněnou lokalitou na Slovensku.
Nejkrásnější pohled na pleso s nádherně modrou vodou se naskýtá z Kôprovského štítu (2363 m n. m.), který patří mezi vděčné vysokohorské cíle. Z Vyšného Kôprovského sedla můžete pokračovat do Hlinské doliny.
Batizovské a Velické pleso
Tatranská magistrála, křižující jižní svahy Tater, vede okolo několika nádherných jezer. Jedním z nich je Batizovské pleso (1885 m n. m.), karové jezero hluboké asi 10 m. Jeho hráz tvoří přes 10 m vysoká, ledovcem zaoblená skalní příčka, která poskytuje pěkný výhled na typickou scenerii Batizovské doliny s jejím největším plesem. Příjemná zastávka všech turistů.
Asi hodinu cesty magistrálou je vzdáleno další populární tatranské jezero – Velické pleso. Na břehu stojí horský hotel Sliezsky dom a z Tatranské Polianky se sem dá dostat i na kole po strmé asfaltové silnici. Typické morénové pleso je poměrně mělké (max. hloubka 4,7 m) a leží ve výšce 1665 m n. m. pod stěnami hřebene Velických granátů. V sušších obdobích jeho hladina výrazněji klesá, jelikož voda přes morénové dno prosakuje do hlubších vrstev.
Vydáte-li se Velickou dolinou výše, dostanete se kolem Dlhého plesa na Poľský hrebeň. Odtud si můžete odběhnout na vyhlídkovou Východnou Vysokou (2429 m n. m.), pokračovat dolů Bielovodskou dolinou kolem Zamrznutého plesa či přejet přes sedlo Prielom do Veľké Studené doliny.
Starolesnianske pleso
Seznam ples Veľké Studené doliny je dlouhý, čítá jich až 26. Po chodníku na Zbojnickou chatu minete dvě maličká: Vareškové a Dlhé pleso. Většina jezer se nachází v karových stupních údolí, některá však můžete vidět i hned vedle chodníků. Nejkrásnějším a nejznámějším z nich je Starolesnianske pleso (1991 m n. m.), ležící kousek od Zbojnické chaty. Přestože je maličké a mělké (hloubka kolem čtyř metrů), okolní panorama štítů a jejich odrazy na jeho hladině bývají za bezvětří dokonalé. Skalní pyramida majestátního Prostredného hrotu se snad nikde nezrcadlí krásněji.
Pět Spišských ples a Modré pleso
Pro Tatry jsou typické skupiny jezer. Pět Spišských ples (Nižné, Vyšné, Prostredné, Malé, Veľké) neoddělitelně patří mezi nejznámější krajinné kulisy Malé Studené doliny. Leží v jejím horním stupni nedaleko Téryho chaty, v někdejší zdrojové oblasti ledovce. Hloubka těchto karových ples se pohybuje od 1,5 m do přibližně 10 m. Můžete je vidět při túře do Priečného sedla či z vrcholu Lomnického štítu.
Když se vydáte do sedla Sedielko (2376 m n. m.), nejvýše položeného turisticky přístupného sedla, určitě se zastavte u Modrého plesa. Leží pod stěnou Malého L'adového štítu ve výšce 2195 m n. m. a mluvíme zároveň o nejvýše položeném stálém jezeře v celých Tatrách. Většinu roku bývá pokryto sněhem a ledem, který definitivně roztaje většinou až v srpnu. Pleso však opět zamrzá už v září nebo v říjnu. I díky tomu je stálé, navzdory své relativní mělkosti (hloubka 4,5 m). Okouzlí zejména panoramatem okolí, kulatým tvarem a výrazně modrou barvou.
Zelené pleso
Malebné a pověstmi opředené Zelené Kežmarské pleso patří jednoznačně k nejkrásnějším tatranským jezerům. Leží pod 900 m vysokou severní stěnou Malého Kežmarského štítu – nejvyšší stěnou v Tatrách – a pod nedostupně působící ikonickou horou jménem Jastrabia veža. Na jeho břehu stojí dnes známá Chata u Zeleného plesa. Kromě nezaměnitelného divokého panoramatu okolí vzbuzuje pozornost zejména jeho smaragdově zelená barva a nápadné světlé nazelenalé skvrny viditelné na dně. Ty jsou výsledkem intenzivního vyvěrání spodních pramenů z písčitého dna. Lidé byli dříve přesvědčeni, že jde o drahokamy, které spadaly do jezera z vrcholu a stěn skalní věže.
Jedná se o typické mělké morénové jezero s maximální hloubkou pět metrů. Leží ve výšce 1543 m n. m. v Dolině Zeleného plesa. Voda bývá někdy tak průzračná, že je vidět téměř na dno. V posledních desetiletích je ale intenzivně zanášejí sutinové proudy a jemné sedimenty vyplavované z přilehlých sutinových kuželů. Za posledních šedesát let se rozloha plesa v důsledku toho zmenšila o osm procent. Dnes je jedním z nejohroženějších tatranských ples. Krásu pohledu na Zelené pleso si můžete dopřát ze svahů Veľké Svišťovky (2038 m n. m.), kam se nejsnáze dostanete od Skalnatého plesa a Tatranské Lomnice. Odtud už sestoupáte serpentinami až ke břehům jezera. Od Zeleného plesa se můžete vydat i na Jahňací štít (2230 m n. m.). Kolem Trojrohého a Bielého plesa se dostanete zase na Kopské sedlo, odkud se dá pokračovat dále do Javorové doliny.
Nejhlubší tatranská plesa
- Wielki Staw Polski (PL): 79,3 m
- Czarny Staw pod Rysy (PL): 76,4 m
- Veľké Hincovo pleso (SK): 54,0 m
- Czarny Staw Gąsienicowy (PL): 51,0 m
- Morskie Oko (PL): 50,8 m
- Czarny Staw Polski (PL): 50,4 m
- Nižné Terianské pleso (SK): 47,3 m
- Nižné Temnosmrečinské pleso (SK): 38,1 m
- Przedni Staw Polski (PL): 34,6 m
- Zadní Staw Polski (PL): 31,6 m
Rozloha ples (slovenská strana)
- Veľké Hincovo pleso: 200 800 m2
- Štrbské pleso: 196 700 m2
- Popradské pleso: 68 695 m2
- Vyšné Wahlenbergovo pleso: 51 655 m2
- Batizovské pleso: 34 775 m2
- Veľké Spišské pleso: 28 700 m2
- Velické pleso: 22 290 m2
- Nižné Wahlenbergovo pleso: 20 280 m2
- Prostredné Spišské pleso: 18 800 m2
- Zelené Kežmarské pleso: 16 153 m2
- Starolesnianske pleso: 7 200 m2
- Nižné Spišské pleso: 6 200 m2
- Modré pleso: 4 025 m2
- Vyšné Spišské pleso: 1 840 m2
- Malé Spišské pleso: 1 695 m2
