Fotogenická otevřená jeskyně To Sua patří k nejvyhledávanějším místům země

Fotogenická otevřená jeskyně To Sua patří k nejvyhledávanějším místům země Zdroj: Nikola Musilová

Vodopád Afu A’au uprostřed pralesa nabízí dokonale romantické koupání
Mořské gejzíry Alofaaga Blowholes nejsou výsledkem termální činnosti, ale vodní síly
Erupce sopky Matāvanu v roce 1905 pokryla lávou značnou část ostrova Sava’i
Západní cíp ostrova Sava’i se řadí mezi nejméně obydlené regiony
Dostali jste chuť na papáju? Požádejte o ni místní farmáře.
17
Fotogalerie

Samoa: Souostroví plné přírodních krás a pohostinných obyvatel

Vydat se stopem po samojských ostrovech možná zní jako bláznivina, ale jen do doby, než ji uskutečníte. Zapomeňte na předsudky o rozvojové zemi, zdejší lidé jsou nadmíru přátelští a štědře klimatizovaným autem vás svezou kamkoli. Třeba i k sobě domů na večeři.

Samou tvoří dva hlavní a pár menších ostrovů. Délka toho nejprotáhlejšího, Upolu, je přibližně 70 km, takže pokud máte dost času, nabídne se plán, zda cestovat pouze pěšky. Oceánické podnebí tohoto souostroví vám však brzy dá tepelnou facku, kvůli níž lze sotva ujít tři kilometry. Spousta turistů se uchýlí k půjčení aut, projede ostrovy za pár dnů typickým uspěchaným stylem Evropana a řekne si: hezká zemička. My chtěli poznat i místní, takže jsme se vydali na rozpálené samojské silnice a začali stopovat. Zdvihat palce jsme moc často nemuseli. Běloši kráčející mimo turistická místa jsou dle místních unikát, a protože Samojci mají palangi (jejich výraz pro bílé lidi) v oblibě, sami nám zastavovali a nabízeli odvoz. Nejen že jsme zdarma dostali cestou zmrzlinu nebo výborné ovoce guanaban (také soursop, plod láhevníku ostnitého), ale hlavně jsme mohli poslouchat jejich vyprávění. Mě nejvíce dojal příběh ženy, jež cestovala ze severu ostrova Upolu na jih, kde to měla ráda její nedávno zesnulá matka. Líčila nám, jak kdysi slíbila rodičům, že dokud budou živi, neopustí rodnou zem, a to navzdory faktu, že měla manžela Australana. Teď, když po otci zemřela i matka, mohla konečně navštívit s manželem jeho vlast. Oddanost Samojců vůči rodině je dojemná a je vidět i na hrobech bližních, které nenajdete na hřbitovech, ale před domy pozůstalých. Rodina má být spolu za všech okolností.

Samojci a palangi? Láska!

Spřátelit se se Samojci není nic těžkého a oblíbit si je také ne. Jejich nádherně jednoduchý život bez rivality, stresu a honění za penězi z nich dělá dokonalé pohodáře. Naprostá většina z nich jsou silně věřící křesťané a neváhají vám pomoci. Když jsme se zmínili, že na cestách raději spíme ve stanu, než abychom trávili čas v odosobněných resortech, nic nevypovídajících o zdejším životě, litovali nás, že nemáme střechu nad hlavou. I z toho důvodu kempy na Samoi nenajdete. My spali občas na osamělé pláži, v džungli nebo u místních. Většina země totiž někomu patří, vesnice plynule přecházejí v další a další. A jakmile požádáte někoho o kus trávy pro stan, zděsí se a řekne, ať raději spíte u nich doma. To jsme zažili dvakrát na Upolu. Poprvé jsme se spřátelili s jedním malířem a jeho ženou učitelkou, kteří nás zavezli ke známému koupališti To Sua, a poté jsme u nich večeřeli. Během hostiny jsme se naučili výraz ma ona, tedy naprosto sytý. Poté, co jsme přespali u nich doma a ráno popili temně hnědé kakao z domácích bobů, jsme se šli všichni koupat do pramene v jejich vesnici. Samojci totiž volí k ochlazení raději sladkovodní jezera a řeky než oceán. Ostatně neváhají si v nich ani umýt vlasy šamponem, přestože doma mají sprchu.

Usměvaví Samojci mají u domu vše, co jim stačí ke spokojenosti. Rodinu, plodiny a zvířata.Usměvaví Samojci mají u domu vše, co jim stačí ke spokojenosti. Rodinu, plodiny a zvířata.|Nikola Musilová

Druhé blízké setkání s domorodci bylo ještě zajímavější. Krátce po příjezdu nám vysvětlili, že by se cítili hrozně, kdybychom spali na zemi ve stanu, a raději nám nachystali lože v jednom ze svých otevřených domů. Tradiční samojské domy tvoří jen střecha a jednoduché sloupoví. Nazývají se fale, nemají jednotlivé místnosti a jsou určeny ke shromažďování s přáteli. Samozřejmě jsou doplněny klasickými zděnými domy. Mnoho dcer z této rodiny se o nás staralo jako o krále. Připravily nám několikachodový oběd, z nichž nám nejvíce zachutnalo pečené taro (hlízy kolokázie jedlé), chlebovník a mladé listy tara v omáčce z cibule a kokosového mléka (luau/palusami). Když nás během hodování ovívaly vějíři, připadali jsme si až nepatřičně. A protože byla neděle, šli jsme s nimi i do kostela na mši, jíž se účastnila téměř celá vesnice. Naši hostitelé nám dokonce zapůjčili sváteční bílé oblečení a trvali na tom, abychom si ho nechali. S díky a omluvami jsme odmítli, ale na tuto rodinu budeme s láskou a úžasem vzpomínat napořád. Mockrát nám obyvatelé těchto ostrovů prozradili, jak zbožňují lidi jako nás, palangi, a proto nám chtějí pomáhat. A my si nemůžeme pomoci tyhle usměvavé tváře nemilovat.

Láva, mocní obři a síla vody

Co se týká samotných ostrovů, na obou je co vidět. Přestože se místní živí různě, ať už dělají grafiku pro resorty, pracují pro ministerstva, nebo se i jako mladá žena plaví v námořnické uniformě na zaoceánských lodích, mnozí z nich pouze doma farmaří. Trochu peněz navíc mohou dostat od místní komunity, jež je vybírá od turistů. Za co? Za koupání v jezerech nebo návštěvu jeskyní. Ceny nejsou přehnaně vysoké, zaplatíte 5 až 20 tala (40–160 Kč). Každý z hlavních ostrovů je jiný. Západní Sava’i z velké části pokrývá stará temná láva, jež dokonale kontrastuje s pestrobarevnými příbytky Samojců i zářivými barvami tropických rostlin. Najdete zde slavné ruiny kostela v Sale’aula, do něhož v roce 1905 natekla láva ze sopky Matāvanu. Působivý urbex přitahuje turisty z celého světa stejně jako nedaleko stojící lávové tunely v jeskyni Pe’a Pe’a, vzniklé během stejných erupcí. Jste-li fanoušci podzemních prostor, nevynechejte ani odlehlejší trpasličí jeskyně Paia.

Erupce sopky Matāvanu v roce 1905 pokryla lávou značnou část ostrova Sava’iErupce sopky Matāvanu v roce 1905 pokryla lávou značnou část ostrova Sava’i|Nikola Musilová

Zajímavou podívanou najdete na jihu ostrova, kde příliv žene mocnou silou vodu do děr ve skalnatém pobřeží a vytváří nepravé gejzíry. Tzv. Alofaaga Blowholes najdete kousek od města Taga. Další kamennou atrakcí je stopa obra Moso. Místní věří, že sem tento božský velikán došlápl až z Fidži a měl velkou moc. Nás podivná prasklina v kameni nenadchla a přišla nám jako uměle vyrobená past na turisty, ale místní legendě zarytě věří.

Mořské gejzíry Alofaaga Blowholes nejsou výsledkem termální činnosti, ale vodní sílyMořské gejzíry Alofaaga Blowholes nejsou výsledkem termální činnosti, ale vodní síly|Nikola Musilová

Naopak nás z celého ostrova Sava’i nejvíce bavil jeho chudý, západní cíp poblíž vesnice Faleālupo. Na prašné silnici děti hrály kriket, dospělí volejbal, pes hlídal sražené kokosy a nikdo si nás nevšímal, což byla milá změna. Většinu našeho putování jsme totiž mávali, usmívali se a křičeli „Talofa!“ na stovky tváří, jež nás zdravily z domů nebo cest. Mnoho dětí i dospělých zůstává doma a turisté přicházející do jejich vesnice bývají atrakcí narušující jinak stereotypně poklidný život. Druhou příčku v oblíbenosti by u nás obsadil vodopád Afu A’au uprostřed pralesa, kde se dá ve vodě dovádět celé hodiny. S místními si pak můžete skočit do vody ze skály. Já odmítla, zato můj partner sklízel ovace za salta, která po něm tamější kluci chtěli opakovat stále dokola.

Ráj influencerů a šnorchlařů

Oproti Sava’i působí východní ostrov Upolu živěji. Nejen že se zde nachází mezinárodní letiště a hlavní město Apia, ale také tu žije více lidí a autobusy jezdí několikrát denně. Na Sava’i počítejte s jedním spojem denně, pouze od pondělí do pátku. Upolu si oblíbil i spisovatel Robert Louis Stevenson, jenž žil kousek od Apie. Jeho vilu, dnes přeměněnou v muzeum, najdete s přilehlými zahradami ve vesnici Vailima. Nejproslulejším místem je však To Sua, otevřená jeskyně, do níž proudí voda z Pacifiku. Kolik stylizovaných fotografií tohoto místa jsem viděla na Instagramu, nedokážu ani spočítat. I my jsme během výletu k ní potkaly dvě influencerky, které pro samé natáčení videí zapomněly užívat si atmosféru tohoto nádherného místa. My raději prozkoumávali podmořský svět a kochali se pohledy na četné pestrobarevné rybky. Šnorchlovací vybavení rozhodně doporučujeme vzít si s sebou, pobřeží Samoy je pro tuto aktivitu ideální. Uvidíte spousty korálů, ryb, hvězdic i překvapivě plaché žraloky. Ty jsme spatřili poblíž města Lalomanu, kousek od ostrova Nu’utele s bývalou kolonií pacientů s leprou.

Lidé s leprou často bývali izolováni na pacifických ostrovech, včetně Nu’uteleLidé s leprou často bývali izolováni na pacifických ostrovech, včetně Nu’utele|Nikola Musilová

Láká vás dobrodružství? V tom případě se vydejte do národního parku k jezeru Lanoto’o. Připravte se na dvouhodinovou cestu džunglí plnou kluzkého červeného jílu, který z oblečení jen tak nevyperete. Jak se však říká, nejde o to, jestli je zážitek negativní, nebo pozitivní, ale o to, jak je mocný. Tento výlet rozhodně silný byl, jen bych ho úplně nedoporučila pohodlnějším povahám. Chcete-li přece jen klidnější výlety, zajděte si k vodopádům Papapapai nebo Fuipisia, kde se můžete za 20 tala v klidu vykoupat.

Samoa na jazyku

Pokud budete chtít během cest navštívit restaurace nebo kavárny, zapomeňte na ně. Místní se stravují výhradně doma ze svých surovin a restaurací pro turisty mnoho není. Ostatně typické jídlo Samojců v nich ani nenajdete. Některé vesnické obchůdky nabízejí kuřecí kari se zeleninou a rýží za pět tala nebo smažené taštičky plněné výrazně škrobnatým pudinkem, které vás zasytí na dvě snídaně. Jinak se budete muset spokojit s konzervovanými makrelami v tomatě, krekry a domácími chipsy z chlebovníku nebo sladkých brambor. V zeleninu také nedoufejte, v horku se rychle kazí, zato od místních můžete sehnat čerstvě utrženou papáju, mladé kokosy či manga. Zdejší zmrzlinu barevnou tak, že se bojíte, co do ní dávají, najdete naopak v každém obchůdku.

Mezi tradiční jídla patří pečené taro, chlebovník a kuřecí polévkaMezi tradiční jídla patří pečené taro, chlebovník a kuřecí polévka|Nikola Musilová

Naproti tomu metropole Apia disponuje rozmanitější gastronabídkou. Zajděte si na tržnici Fugalei kousek od autobusového nádraží. Koupíte zde za hubičku trsy výborných banánů, jackfruit, karamboly, papáje, rajčata, okurky a mnoho dalšího. Ve stáncích opodál seženete suvenýry, především bižuterii z mušlí nebo kokosových skořápek, pletené tašky nebo výrazné korále ula fala ze semen pandánu. Ty v tradiční kultuře nosí náčelníci vesnice na slavnostní příležitosti. Jejich náhrdelníky bývají obarveny sytou červenou. Pokud vás nákupní pochůzky zmůžou, občerstvěte se v nedaleké „food street“, v ulici Savalalo. Ochutnáte různé druhy kari s rýží, skleněnými nudlemi, pečenými plantainy (zeleninové banány) nebo oblíbené fritované koblihy panikeke s masovou náplní. Samojci milují smažené a na jejich postavách to je vcelku vidět. Dostali jste po tom všem žízeň? Jako protiklad ke kořeněným horkým pokrmům slouží osvěžující vanilkově mléčný nápoj prodávaný po litrech v PET lahvích. Pokud nejste abstinenti, v obchodech ke konzervě sardinek nezapomeňte přibalit i místní pivo Taula nebo Vailima.

Pšt, probíhá kavová ceremonie!

Kapitolou samou o sobě je popíjení kavy, nápoje bahnité barvy s trpce hořkou chutí z rozemletého kořene stejnojmenné rostliny. Má uklidňující a sedativní účinky a podezřívám Samojce i ostatní oceánické národy, že jejich vyklidněná povaha částečně pramení v kokosových miskách s tímto tradičním nápojem. Kava se popíjí jen tak mezi přáteli nebo se běžně nabízí na autobusovém nádraží, kde ji místní skladují dokonale vychlazenou v uzavíratelných plastových kbelících. Původně však byla součástí ceremonií na uvítání hostů. My se tak například spřátelili s majitelem jedné pláže na jihovýchodě Upolu. Nejprve po nás chtěl koupání v oceánu zaplatit, ale po milé rozpravě nad mnoha šálky kavy jsme se stali přáteli. A ti přece neplatí. Mimochodem na ceremoniáře během vykonávání obřadu nesmíte mluvit, takže dotazy o tomto zvyku směřujte až na jeho konec. Jinak se s vámi Samojci budou bavit o čemkoli rádi a kdykoli. Jejich otevřená povaha, vstřícnost a uvolněný styl života vás přesvědčí, že jedinečné kouzlo pohostinné Oceánie ještě nevymřelo. Fa’afetai – děkujeme.

Pohodové popíjení vychlazené kavy k Samojcům neodmyslitelně patříPohodové popíjení vychlazené kavy k Samojcům neodmyslitelně patří|Nikola Musilová


Dobré vědět

  • Na ostrovech se snadno domluvíte anglicky. Pokud se však naučíte aspoň zdejší pozdravtalofa, získáte si srdce místních.
  • Pokrytí daty je zde dobré, wi-fi nikoli. Kupte si hned na letišti SIM kartu, 5 GB na 15 dnů vás vyjde na směšných 40 Kč.
  • Spojení mezi Sava’i a Upolu zajišťuje trajekt trvající asi hodinu a půl. Jede několikrát denně a vyjde na 10 tala.
  • Svezte se v Apii místními dřevěnými autobusy, je to zážitek. Hlasitá pohodová hudba, usměvaví místní a znamení k zastavení, keré dáváte zatažením za provázek se zvonkem. Jen se obrňte trpělivostí, staví se i každých 200 metrů.
  • Nejlevnější ubytování pro dva seženete od 100 tala, tedy 800 Kč. Ceny v resortech jsou mnohonásobně vyšší.
  • Street food seženete od 5 do 16 tala (40–130 Kč), malé pivo pak za čtyři tala a jídla v resortu za 30 a více tala.
  • Pohledy pro přátele a rodinu seženete pouze na poště v Apii, jeden vyjde na 2,5 tala.
  • Pokud stopujete, přibalte si do batohu sladkosti nebo pastelky jako malé poděkování. Naše lízátka ocenili úsměvem děti i dospělí.