Ráj hikerů, vulkanologů, ekologů i fanoušků Tolkienovy slavné trilogie – tak by se dalo popsat Tongariro. Neposkvrněná krajina nabízí impozantní výhledy na aktivní sopky, starobylé ledovce, úchvatné vodopády, azurová jezera a nezvyklé horské pralesy. A také řadu turistických tras, z nichž je každá klenotem.
Unikátní podobu parku Tongariro způsobily ledovce formující hluboká údolí a láva, jež je poslední staletí zaplňovala. Přidejte oceánické podnebí a nezanedbatelnou nadmořskou výšku (nejvyšší hora parku Ruapehu ční 2797 m nad hladinou oceánů) a dostanete podívanou, na niž slova sotva stačí.
Národní park Tongariro se rozkládá na Severním ostrově Nového Zélandu a byl založen v roce 1887. O více než sto let později byl zařazen do světového dědictví UNESCO jako přírodní i kulturní památka. Tímto dvojitým statutem se může pochlubit jen dvacet lokací na světě, třeba australské Uluru nebo peruánské Machu Picchu.
Nejlepší trasa
Národní park křižuje několik turistických tras a nejpopulárnější z nich je jistě Tongariro Alpine Crossing, jednodenní 19,4 km dlouhý výšlap vedoucí přes sopečný masiv hory Tongariro. Oprávněně se řadí mezi nejoblíbenější jednodenní treky na světě. Cesta začíná mezi starou lávou pokrytou alpinkami, vede okolo Mount Ngauruhoe, předlohy filmové Hory osudu z Pána prstenů, na špici Red Crater, odkud hledíte do útrob sopky i na smaragdová vulkanická jezera obehnaná fumarolami, a končí v místním pralese.
Tento horský přechod jsem šla dvakrát. Poprvé v polovině října 2018, kdy byla většina trasy pokrytá sněhem a jezera zamrzlá. Abych je viděla v celém půvabu, zopakovala jsem si pochod na začátku února 2019, tedy v plném novozélandském létě.
První dva kilometry vedou přes pradávná lávová pole pokrytá horskými rostlinami, vřesem a mechem bez většího stoupání. V létě se můžete kochat východem slunce, které vstává zpoza Mt Ngauruhoe, sopky vzniklé z jiného vulkánu, Mt Tongariro. Před náročným stoupáním na náhorní plošinu South Crater, spojující obě hory, doporučuji zastavit se u Soda Springs, místní oázy s vodopádem, k níž vede kratší přídavný trek (asi 400 m tam a zpět). Po návratu na hlavní stezku vás čeká jedno ze dvou nejnáročnějších stoupání vedoucí přes Ďáblovy schody (Devil’s Staircase). Na jejich vrcholu se nezapomeňte ohlédnout zpět do údolí Mangatepopo, vyhloubeného ledovcem, po němž jste kráčeli. Výhled za to rozhodně stojí.
Následuje odpočinek po rovině South Crater, plošině připomínající kráter. Na jejím konci se zvedá skutečný kráter Red Crater, na jehož hřebeni se nachází nejvýše položené místo treku (1886 m n. m.). Osmdesát metrů hluboký kráter vznikl před 5000 lety a naposledy byl aktivní v 30. letech minulého století. Pohled do hlubin sopky rudě zbarvené minerály železa je dechberoucí i bez prýštící lávy. Výstup na vrchol Red Crater je za jakéhokoli počasí ovlivněn silným větrem foukajícím přes hranu kráteru. Když se dokocháte sopečným nitrem, ohromí vás pohled na tři zářivá jezera – Emerald Lakes, zaplavené vedlejší krátery hory Tongariro. Jejich voda je zbarvená do jasných odstínů zelené a modrozelené díky sopečným vyvřelinám. Pro Maory jsou jezera posvátná a platí zákaz se v nich koupat. Ostatně, kdo by se chtěl smočit v kyselé vodě? Jedinečnou atmosféru dotvářejí okolní fumaroly.
Cesta vede dál přes plošinu Central Crater k Blue Lake, dalšímu zatopenému kráteru hory. Na šířku má 400 m a v zimě zcela zamrzá. Právě z jeho břehu je nejimpozantnější výhled na Mt Ngauruhoe, Red Crater a stará lávová pole v Central Crateru. Trasa pokračuje mezi krátery Ketetahi a Te Maari. Obě místa jsou geotermálně aktivní a veřejnosti nepřístupná z bezpečnostních důvodů. Okolo výbuchem poničené chaty Ketetahi stezka strmě klesá přes travnaté svahy až do místního pralesa. Po téměř dvaceti kilometrech (z výšky 1150 m přes 1886 m až po 750 m n. m.) jsou návštěvníci nejpopulárnějšího novozélandského treku v cíli.
Velká výzva
Po dvou přechodech Tongariro Alpine Crossing jsem si řekla, že zkusím trochu jiný level, a to jeden z deseti místních Great Walks, Tongariro Northern Circuit. První den nás čeká 9,4 km. Z Whakapapa Village míjíme historický hotel Château Tongariro a noříme se do lesů a křovisek vedoucích k Mangatepopo Hut, prvnímu noclehu. Cesty a schody lemované dřevěnými prkny bývají po deštích silně poničené erozí a vytvářejí i metr vysoké srázy a prolákliny. Nám tento úsek trvá čtyři hodiny, doporučeny jsou tři až pět hodin. Po obědě přicházíme k Mangatepopo Hut, jednoduché dřevěné chatě s výhledem na Tongariro a Ngauruhoe. V chatách jsou dřevěné palandy s matracemi, sporák, kamna s dřívím a toalety. Vodu si zde lze doplnit, jen je potřeba ji přefiltrovat nebo povařit. Poblíž chaty jsou také latríny. V zimní sezoně je vybavení chat značně redukované.
Druhý den jsme se připojili k návštěvníkům treku Tongariro Alpine Crossing, neboť část okruhu se s jednodenní trasou protíná. Slunečné počasí minulého dne nám střídá podzimní plískanice. Nízká oblačnost zakrývá hory i veškeré výhledy. Hlavou mi bleskne myšlenka, že vrcholky jsou skryty, pokud hory chtějí. Ony vládnou této krajině a my jsme zde pouze návštěvníci… Mrholení i silný vítr obzvláště komplikují stoupání na Red Crater, na jehož úbočí se pár lidí vrací zpět. Pohled do kráteru nenabízí víc než bílo a chlad stejně jako výhled na Emerald Lakes. Faktem je, že při rezervaci chat měsíce dopředu můžete jen doufat, že zrovna na váš termín vyjde hezké počasí.
Za Emerald Lakes se cesty zase rozdělují. My se odkláníme k Oturere Valley a procházíme okolo nejspodnějšího z jezer. Jakmile započneme náročný sestup po kamenitých úbočích evokujících cestu do Mordoru, oblačnost se rozestupuje a mizí. Výhled na Emerald Lakes a Red Crater, ležící stovky metrů za námi, je konečně jasný stejně jako pohled na monumentálnost údolí Oturere. Měsíční krajina formovaná sopečnou aktivitou, lávovými proudy i pyroklastickými mraky s popelem a pumami o velikosti auta pomalu zarůstá alpinkami. Vyvřeliny hrají barvami světle šedé, okrově žluté, temně černé i rudé a dokonale kontrastují se světle zeleným porostem. Na konci této spektakulární podívané čeká Oturere Hut, k níž docházíme po intenzivních dvanácti kilometrech. Obědváme s výhledem na Mt Ngauruhoe a jako dezert si dáváme procházku k nedalekému vodopádu Oturere Falls.
U Glumova jezírka
Zatímco někteří zůstávají, my pokračujeme dál k Waihohonu Hut, nejmodernější a největší chatě na treku. Před námi je 8,1 km a tři hodiny cesty. Únava způsobená zápasem s ledovým větrem na Red Crater je znát, takže nám cesta trvá o něco déle, přestože tento úsek není náročný. Z Oturere Hut do Waihohonu Hut vedou mírné kopce bez větších kamenů a náročnější je pouze přechod hřebene pokrytého zelenou horskou džunglí. Na vrcholu se nám otevírá pohled na majestátní masiv sopky Ruapehu. V údolí, kousek od jedné z mnoha říček, se ukrývá moderní chata Waihohonu. Přicházíme do ní po páté hodině a vítá nás nejen zdejší správce, ale také praskání ohně v krbových kamnech.
Třetí den se probouzíme do lepšího počasí. Většina turistů vyráží brzy ráno a kousek od chaty odbočuje do lesíka, v němž stojí původní Waihohonu Hut, sytě červená plechová chata z roku 1902. Nocležníky v ní už dávno nenajdete, roky je zapsaná jako nepoužívaná historická památka. Mírnějším terénem cesta stoupá k Tama Lakes, dalším jezerům vzniklým zatopením kráterů. Spodní, a obzvláště horní jezero jsou pověstná silným větrem, který nás odrazuje od hodinu a půl dlouhého výšlapu k vrchnímu jezeru, a obdivujeme tak pouze spodní jezero Tama, vzdálené deset minut od hlavní cesty.
Přídavný trek, který rozhodně doporučuji nevynechat, je cesta k Taranaki Falls. Dvacet metrů vysoký vodopád během slunečného počasí rozehrává duhovou podívanou a skvěle poslouží jako místo pro oběd. Cestou do Whakapapa Village se napojíte na lesy, v nichž okruh Tongarirem začíná. Při pohledu na bělostné komíny Château Tongariro je jasné, že naše putování je u konce. Po pěti hodinách máme dnešních 15,5 km za sebou.
Až budete odjíždět z Whakapapa Village, nezapomeňte se zastavit u Tawhai Falls, vodopádu ležícího u silnice vedoucí k National Park Village. A to obzvláště, jste-li milovníky Pána prstenů. Zdejší vodní div si zahrál Zapovězené jezírko, v němž Glum chytal ryby.
Nevyzpytatelný velikán
Národnímu parku Tongariro dominuje jiná hora než Ngauruhoe a Tongariro – obří masiv sopky Ruapehu. Přestože je její aktivita pečlivě monitorovaná mnoha systémy, k životu se probouzí zcela náhle a bez varování. Občas vyvrhne směs kamení a žhavého popela, jindy se prolomí hráz jezera v hlavním kráteru a zaplaví daleká údolí směsí bláta a kamení. Právě takový lahar v roce 1953 zaplavil vlakovou soupravu přejíždějící řeku Whangaehu a zabil 151 lidí. Od té doby se riziku laharů věnuje spousta vulkanologů a seizmologů.
Jezero, jež katastrofu způsobilo, Crater Lake, se nachází v samém centru sopky. Jeho silně kyselé vody reagující barvou hladiny na sebemenší změny v magmatickém krbu fascinují návštěvníky z celého světa. Zatímco vrcholy Ngauruhoe a Tongariro jsou pro Maory tapu a je zapovězeno na ně stoupat, na vrchol Ruapehu se dostanete. Zadarmo to ovšem není. K vrcholu se lze přiblížit jednou z lanovek, které v zimní sezoně slouží lyžařům. Dál však musíte po svých. Přestože ke Crater Lake vede oficiální stezka, orientovat se na ní je značně obtížné. Signální kolíky na mnoha místech chybějí: vítr, lahary nebo zemětřesení je srazily k zemi. I s mapou lze v bludišti starých lávových proudů a srázů snadno zabloudit. Cesta přes strmé stěny hory s uvolněnou lávovou struskou je ještě náročnější. Zatímco uděláme krok, o stejný kus se i s hůlkami sesuneme zpět. Pár kilometrů nám tak trvá přes dvě hodiny.
Pohled na Crater Lake však za námahu stojí. Mléčně šedomodrá hladina jezera je pokrytá jasně žlutými skvrnami od síry z plynů vyvěrajících na povrch. Sopečná aktivita je téměř nulová. Pokud by hladina jezera byla ocelově šedá, neklidná a kouřilo se z ní, byl by to signál vzít nohy na ramena. I za slunečného počasí na hranách jezera fouká silný chladný vítr, jenž nás nutí obrátit kroky zpět. Poslední jízdu lanovkou ve čtyři hodiny odpoledne nestíháme, takže nás čeká podstatně delší cesta. Na parkoviště docházíme skoro za tmy, odměnou však je majestátní západ slunce nad Mt Taranaki, jež je vidět za jasného počasí ze středu Severního ostrova.
Okolo Ruapehu také vede vícedenní trek a po cestě ke Crater Lake je mi jasné, že to musí být záživný úkol. Půldenní výstup na vrchol Ruapehu, těžší než celý třídenní Tongariro Northern Circuit, a řada neštěstí doprovázejících aktivitu sopky mě přivádějí na myšlenku, že Ruapehu je hora, kterou nelze pokořit. Její nevyzpytatelnost je nad lidské síly. Ona a celý Národní park Tongariro nám tak připomínají, že přírodu si nelze podmanit, jen ji můžeme obdivovat. A to je jenom dobře.
Tongariro Alpine Crossing
- Obecně se doporučuje jít trek v turistické sezoně od konce října do konce dubna. Během ní najdete po cestě i toalety a není potřeba mít s sebou cepín a mačky na zledovatělé skály.
- Několik společností nabízí dopravu do výchozího bodu (Mangatepopo Carpark) a zpět z cíle (Ketetahi Carpark).
- Většina operuje z hodinu vzdáleného města Taupo na břehu stejnojmenného jezera, které vzniklo před 1800 lety výbuchem supervulkánu Taupo. Erupce, při níž byla hora rozervána, vyvrhla šestkrát více sopečného materiálu než Krakatoa.
- Minibusy vás dopraví na start okolo sedmé ranní a vyzvednou o 6,5 až 8 hodin později. Pokud jste po brzkém vstávání ospalí, nízké horské teploty vás probudí spolehlivě.
- Přes letní den ale ukazuje teploměr i 25 °C a ostré novozélandské slunce pocitovou teplotu rapidně zvyšuje.
- Dostatek vody a osvědčený systém tří vrstev oblečení jsou klíčové.
- Vhod přijdou také turistické hůlky, opalovací krém, pokrývka hlavy i špunty do uší nebo sluchátka jako ochrana před silným větrem.
Dobré vědět
- Národní park Tongariro je vulkanicky aktivní oblast. Pro aktuální informace o stavu sopek využijte místní aplikaci GeoNet. Ta monitoruje zemětřesení a vulkány po celé zemi.
- Voda v parku může být kontaminovaná sopečnými minerály, proto ji v chatách převařte nebo přefiltrujte. Pití z pramenů, ač lákavě vypadajících, se nedoporučuje.
Tongariro Northern Circuit
- Trek je koncipován jako tří- nebo čtyřdenní. My zvolili tři dny a dvě noci.
- Bez přídavných treků vás čeká 43,1 km a zdoláte 1750 výškových metrů.
- Okruh obvykle začíná a končí ve vesnici Whakapapa, kde dostanete povolení k nočnímu parkování ve zdejší pobočce DOC a také mapu treku.
- Spát můžete v chatách nebo stanech poblíž nich. Chaty a kempovací místa je třeba rezervovatvčas, i měsíce dopředu, přes stránky Oddělení památkové péče (Department of Conservation – DOC). Za obojí se platí. Mimo sezonu Great Walks, tedy od 1. 5. do zhruba 30. 10., není třeba dělat a platit rezervace.
Další treky v oblasti
- Lake Rotopounamu – procházka okolo „jezera zeleného nefritu“ nabízí 5 km dlouhou nenáročnou trasu.
- Ketetahi Tramping Track – 13,5 km svižného stoupání a klesání stojí za výhledy na dýmající fumaroly Ketetahi Springs a krátery Te Maari. Za jasného počasí uvidíte i jezera Rotoaira, Taupo a dálnou sopku Mt Tarawera.
- Round The Mountain Tramping Track – 66,2 km okolo sopky Ruapehu je čtyř- až šestidenní treková lahůdka. Trasa začíná ve Whakapapa Village a vede okolo hory až na její vrchol ke Crater Lake.
- Ohakune Old Coach Road Cycling Trail – Tongariro NP je i pro cyklisty. Jízda pralesem, tunely a po starém železničním mostě s výhledy na Ruapehu vytváří nezapomenutelnou scenerii této cyklostezky, měřící 15 km.
