Chorvatské srdcovky Jakuba Hlouška
Někdo Chorvatsko zbožňuje, jiný zatracuje. Já se řadím do první skupiny. Zásadně se mu ale vyhýbám o prázdninách. Chorvatsko totiž není jen o plážích. Ty jsou pro mě pouze bonus.
1) Švestkáči z Kalniku
Na severozápadě Chorvatska se vypíná horstvo Kalničko Gorje, ozdobené korunou zřícenin hradu Veliki Kalnik. Z něj se otevře nezapomenutelný pohled k Posáví. Traduje se, že když Kalnik obklíčili Tataři, ukryl se tam uherský král Béla IV. Obráncům prý tenkrát došly potraviny a od smrti hladem je zachránili venkované, kteří jim v noci tajně házeli přes hradby větve obsypané švestkami. Tataři bez úspěchu odtáhli a hradní páni si vysloužili přezdívku Šljivari – česky Švestkáči.
2) Zážitková jízda
Od habsburské pevnosti v Karlovci směřuje k přímořskému Senji legendární Josefínská cesta. Tuto štreku, jejíž základy položila éra císaře Josefa II., nyní kopíruje pohodová silnice. A kromě fantastického úseku, který se vine romantickým údolím smaragdové řeky Mrežnice, tady cestovatelé spatří drobné památky komunikační infrastruktury z různých epoch podunajského mocnářství: milníky, kapličky i studánky. Nám u staré „Jozefiny“, jak se cestě familiárně říká, zalahodil pramen Božidar v osadě Potok Tounski.
3) Tyrkysové zřídlo Uny
Řeka Una se proslavila spektakulárními vodopády, které burácejí na hranici s Bosnou. Zrození Uny je méně dramatické, neboť prýští z klidné hladiny tyrkysového jezírka vydatné vyvěračky. Krásně je tam hlavně počátkem podzimu, kdy modravé tóny zřídla doprovodí sytě růžové květy bramboříků, co pronikavě zazáří uvnitř příšeří lesa.
4) Vodopády, víly a Vinnetou
Městečko Slunj svými bělavými vodopády nastavuje zrcadlo blízkým Plitvicím. Místní dlouho věřili, že za nocí u nich tančí víly. Proto ten nejkrásnější přirovnávají k vílím vlasům. Vedle bočních ramen se rozprostírá někdejší mlynářská osada Rastoke. Jen málokdo se vydá do etnoparku nad hranami vodopádů protkaného labyrintem kaskád. Tam se tyčí originální dřevěný totem z kultovní indiánky Poklad na Stříbrném jezeře. Ostatně městečko Slunj se rovněž zařadilo k filmovým místům, kde se točil „Vinnetou“.
5) Krasová „polje“
Vnitrozemí Dalmácie udávají ráz krasové doliny, které se nazývají polje. A ty v kombinaci s přilehlými horami vytvářejí jedinečné scenerie. O Imotsko polje se dělí Chorvatsko a Hercegovina. Během zimy a jarního tání podzemní ponorné systémy nezvládají příval vody a západní okraj polje zaplaví vody jezera Prološko blato. Tehdy drsnou krajinu zlidští půvabná oáza. Tato mimořádná podívaná vydrží nanejvýš do vrcholu léta. Za srpnových veder jezero takřka vyschne.
6) Rázovitá Rovanjska
Nadešla druhá půle září a my jsme zatoužili po smočení ve vlnách Jadranu. Naslepo jsme zajeli do vesnice Rovanjska nedaleko Maslenického mostu. Ke skromnému přístavu s bárkami se přimykala titěrná pláž, co jemně voněla řasami. Kolem panoval rajský klid, přilehlý kemp byl poloprázdný. Pár turistů sedělo na promenádě a zasněně hledělo do moře. V laciné kavárně převažovali domácí a rázovitý kolorit podtrhoval pitoreskní kostelík svatého Jiří s jádrem z 9. století.
7) Jadranské zálivy
Oproti ledovcovým fjordům severu jsou tamní úzké mořské zálivy, jež vybíhají hluboko do pevniny, mnohem skromnější. Zato na ně více svítí slunce. Ostře modrou nitku průlivu z Jadranu do Novigradského moře, která se vlní mezi sevřenými stěnami, vroubí měsíční krajina holokrasu. Naopak fenomenální ústí řeky Krky u Skradinu tone v bujné subtropické zeleni.
