Zanzibar je pro mnohé vysněný cíl, pro jiné naopak turistická past. Proslavený ostrov má mnoho tváří. Jakou hledáte, taková si vás tu najde. Pro každého je tu něco. Pro milovníky koupání a opalování bělostné pláže, pro zvídavé objevitele fantastické město Stone Town, pro milovníky přírody podvodní ráj nebo park Jozani s jedinečnými guerézami zanzibarskými.
Hlavní město ostrova Zanzibar navštíví asi každý díky nedalekému letišti. Někdo odjíždí ihned za sluncem na bělostné pláže, ale ten, kdo zůstane, pozná neuvěřitelné město plné energie a vůně koření. Nikdy jsem netušil, jak je Stone Town, v překladu doslova „kamenné město“, podobný egyptské Káhiře. Velkolepé paláce, ruiny domů a rezidencí, dřevěné pavlače, křivolaké a stísněné uličky plné obchůdků a chaosu nebo věže minaretů a kostelů. Neuvěřitelný mix kultur v jednom malém přístavním městě, které svého času bylo centrem obchodu s kořením, ale i nechvalně proslulým tržištěm s otroky.
Tady, ve stínu domů, vše splývá a atmosféra města doslova čiší z každého místa. Díky malárii jsem byl nejdéle platícím návštěvníkem hotelu uprostřed neskutečného města a rytmus města se mi tak vryl naplno pod kůži. Každá ulička má svůj příběh stejně jako místa, kde muži od rána vysedávají u kalíšku kávy a lákají k poslechu nových příběhů. Ani běh staletí město nezměnil a jeho tvář je neskutečným zážitkem pro toho, kdo ji hledá. Můžete se stokrát prodírat uličkami mezi spícími kočkami a obchůdky s rozličným zbožím, ale stejně vždy narazíte na místo, které jste ještě neviděli – a ohromí vás.
Brány malé Káhiry
Co každý cizinec bude obdivovat, jsou už na první pohled nádherně vyřezávané a zdobené masivní dveře a brány paláců. Často fantasticky propracované motivy jsou doplněny kovovými ozdobami a ostny. Nejčastěji se pro tyto výtvory používá tvrdé dřevo mangovníků nebo chlebovníků. Každá z bran je originálním dílem a ukazuje bohatství a vážnost majitelů. Vyčtete z nich i náboženské vyznání a některé ze symbolů mají za cíl chránit obyvatele před vším zlým. Kdo by si dal za cíl spočítat všechny velkolepé portály, určitě se dostane k číslu 500.
Stále živé město
Palác zázraků Bajt al-‘Adžá‘ib je asi nejznámější památka města. V roce 1883 ho nechal postavit sultán Barghaš. Tehdy byl palác s věží považován za nejvyšší budovu Afriky. Výjimečný byl nejen svou výškou, ale byla to také první budova, kde byl zaveden výtah, voda a elektřina. Do dnešní doby stavba značně zchátrala a čeká na rekonstrukci, aby opět mohla překvapovat svými zázraky.
Přehlédnout nejde ani pevnost Ngome Kongwe, kterou vybudovali Portugalci. Dnes tu sídlí informační kancelář, obchůdky a také se tu pořádají akce a festivaly. Ale tou největší každodenní událostí je již tradiční jídelní trh v protější zahradě a parku Forodhani. Za soumraku prostor obsadí trhovci, kteří lákají vůněmi na skvělou večeři. Grilují se tu čerstvé ryby od tuňáka po žraloka, chobotnice, krevety nebo o kus dále se točí oblíbený kuřecí kebab. Co gril, to nepřeberné množství špejlí s plátky ryb nebo kousky masa. Barvami hýří džusy z pomerančů, cukrové třtiny a čerstvé ovoce. Touha ochutnat je okamžitá a náhončí od stánků předvádějí neskutečná divadelní představení, která mají jediný cíl: dostat vás ke grilu.
Freddieho domov
Mnoho domů se tu hlásí k odkazu slavného rodáka a frontmana skupiny Queen Freddieho Mercuryho. Každý si chce urvat kus slávy světoznámého muže, který ostrov proslavil jako nikdo jiný. Kousek před poštou určitě nejde přehlédnout fotografie zpěváka a malé muzeum, které vzniklo v domě, kde žil se svými rodiči do deseti let, než se odstěhovali do Anglie. Možná nikomu neříká vůbec nic jeho pravé jméno Farrokh Bulsara, ale historie nelže a fotografie z dětství, gramodesky, kostýmy z koncertů a plakáty jednoznačně představují živelnost zanzibarského rodáka.
Les Jozani
Les Jozani je jediným národním parkem na Zanzibaru. Zahrnuje v sobě jeden z posledních zachovalých původních lesů a je domovem několika druhů opic. Nejvzácnějším je endemit gueréza zanzibarská. Odhaduje se, že na ostrově žije něco mezi 2000 a 3000 jedinců, z toho v přísné rezervaci asi polovina. Díky striktní ochraně se podařilo zvrátit stav, kdy tu bylo jen zhruba 600 opic. Guerézy většinou žijí ve skupinách, kde je několik samců, a taková tlupa čítá 30 až 50 jedinců. Neméně zajímavý je kočkodan bělohrdlý zanzibarský, který je ovšem tak trochu odstrčený. Turisté častěji míří své aparáty na vzácnější druh.
Na vstup do parku ihned upozorní velké množství turistů u jeho brány. Samotná prohlídka s povinným průvodcem začíná představením panenského lesa, jednoho z posledních. Následuje hledání gueréz a také výlet po dřevěných lávkách mezi mangrovy. Ten, kdo nespěchá, se bude bavit pozorováním opic, které se beze strachu předvádějí podél silnice a tváří se, že se okolo nich nic neděje.
Motýlí klec
Kdo nikdy v životě neviděl líheň motýlů, měl by určitě zavítat na motýlí farmu nedaleko rezervace Jozani. Ohromná voliéra s pestrými květinami předvádí fantastické motýly, kteří se zde líhnou z donesených larev. Místní lidé jsou dokonce finančně odměněni, pokud jejich kukly zanesou sem, do centra projektu. V minulosti totiž farmáři motýlí potomstvo likvidovali, protože taková housenka budoucího motýla spořádá značné množství listů stromů i budoucí úrody. Díky platbám nyní domorodci motýlí kukly neničí, ale naopak jsou motivováni je zpeněžit. Záchrana motýlů je tak zaručena. K vidění je celý jejich životní cyklus až po přenádherné barevné varianty přímo ve voliéře na květech nebo když mlsají nektar pomerančů.
Vězení i karanténa
Oblíbeným výletním cílem ze Stone Townu je plavba lodí na Prison Island, tedy doslova ostrov vězňů. Ti už tu dnes nejsou, jen zchátralý hotel s bazénem, který má brzy projít rekonstrukcí. Největším lákadlem jsou želvy obrovské, které se procházejí mezi návštěvníky a očekávají salát nebo zelí, které dostane každý se vstupenkou. Fotografovat, drbat a hladit tyto až 200 kg těžké miláčky je dovoleno. První čtyři želvy na ostrov daroval guvernér Seychel v 18. století. Jejich počet narostl až na dvě stě kusů, ovšem v roce 1996 zbývalo kvůli krádežím posledních sedm jedinců. Nakonec zasáhla vláda a z ostrova vytvořila rezervaci pro privilegované exotické mazlíčky, kterých je tu v dnešní době okolo sta.
Kdo by hledal stopy po věznici, bude asi zklamán – vězení sloužilo jako překladiště a dočasné místo pro neposlušné otroky. Ostrov také sloužil jako první karanténa při nákazách. Britové se totiž obávali epidemií cholery, moru a žluté zimnice. V případě, že na lodích plujících hlavně z Indie byl zaznamenán příznak některé z nemocí, celá posádka skončila na ostrově po dobu jednoho až dvou týdnů.
Na stopě koření
Zanzibaru se vždy přezdívalo „ostrov koření“ nebo „ostrov hřebíčku“. Zanzibarské plantáže totiž zajišťovaly tři čtvrtiny světové produkce hřebíčku. Místní tvrdí, že kdykoliv o něco zakopnete, je to obvykle k jídlu, nebo se tím alespoň místní kuchyně dá ochutit.
Cesta na plantáž je jednoduchá. První taxikář, který vás osloví, už tuší, co chcete vidět, a je připraven ihned nastartovat. Farem a míst, kde se vás ujmou, je poměrně dost, nejvíce jich je k vidění kousek na sever od hlavního města. Průvodci jsou znalí a ihned představují různé druhy koření, které vypadá, že tu roste jen tak v lese. Během prohlídky zahrad se seznámíte s pěstováním pepře, zázvoru, vanilky, hřebíčku, muškátového oříšku i pro nás neznámého chlebovníku. Vždy, když vidíte rostlinu nebo keř, ukáže se, že je to další známé koření, jen vy jeho podobu znáte z obchodu až po usušení nebo rozemletí. „Cítíš, jak voní?“ ptá se průvodce, který nožem odloupl kus kůry ze stromu. Jednoznačně poznávám skořici. Naopak u muškátového oříšku bych ruku do ohně nedal za plod, který chlapík rozřízl a vydával za cennost. Nos a chuťové pohárky si tady přijdou na své, vždyť koření přímo z plantáže je intenzivnější a vůni se nedá uniknout. Ochutnáte tropické ovoce, napijete se kokosového mléka, poznáte čerstvou skořici a místní kuchařka z právě sesbíraného koření uvaří skvělý oběd. Na závěr už ve stánku čekají balíčky samotného koření za výhodnou cenu.
Dále pokračuje exkurze ke stánku s mýdly a léčivými krémy a na závěr každý účastník získá svoji čepici nebo klobouk z palmového listí. Čepice má tu výhodu, že když se v ní objevíte u svého hotelu, všichni už vědí, že s kořením a cestou na „spice tour“ neuspějí, a neotravují. A ještě jedna rada pro ty, kteří nepodlehnou vábení stánku s výhodnými cenami – na tržnici Darajani ve Stone Townu koupíte stejné balíčky koření, včetně mýdel, za zlomek ceny. Tedy pokud umíte smlouvat.
Pláže, slunce a moře
Milovníci slunce a bělostných pláží si určitě přijdou na své. V různých částech ostrova vyrostlo neskutečné množství resortů a penzionů. Každý si podle své kapsy najde své místo a míru pohodlí. Jsou tu velice luxusní komplexy i jednoduché pokoje jen s postelí a sprchou. A která část ostrova je nejhezčí? Odpověď není úplně jednoduchá, záleží na osobních preferencích. Kdo má rád historii, úzké uličky a ruch města, ten zůstane ve Stone Townu, odkud se jezdí na ostrovy za šnorchlováním. Za místo s nejhezčími plážemi je považovaná Kendwa Beach na severu ostrova u letoviska Nungwi. Toto místo má i výhodu, že i v době odlivu je stále v blízkosti voda, na rozdíl od míst na západním pobřeží. Nevýhodou je vysoká koncentrace turistů, a pokud netoužíte po bouřlivých večírcích, je vhodnější hledat jinde. Bělostná pláž v Paje a její resorty lákají hlavně vyznavače kiteboardingu. Když fouká, užívají si to všichni a prostor na plavání moc není. Naopak pláže v Kiwengwě nebo Pongwe jsou prázdnější a nabídnou klid od naháněčů.
Odvrácená tvář ostrova
Zanzibar není jen ráj s všudypřítomnými palmami. Má i jinou tvář. Třeba, když k vysněnému bungalovu projíždíte po hrbolaté a děravé polňačce, která vede podél smetiště. Průvodci vás utěšují, že za zdí bude přece už uklizeno a veškerý komfort. Nebo pokud se vydáte mimo resort, tak na plážích každou chvíli otravuje prodejce oříšků, popcornů, limonád, trávy nebo jen masérka láká na své služby, které jsou zpravidla nabídkou erotické zábavy pro muže. Naopak štíhlí masajští bojovníci jsou vyhledáváni Evropankami jako skvělí a nádherní společníci.
Masajové však mají i svoji druhou práci a to je zaměstnání hlídače. Stačí posadit Masaje v noci k bráně a všichni nenechavci vědí, že neproklouznou. Vidina proříznutého hrdla zcela jistě není lákavá. Přes to všechno je ostrov místem, které stojí za to poznat. Stačí si objednat koktejl nebo vychlazené pivo a pozorovat západ slunce, rázem je to ten opěvovaný ráj.
Zanzibarská kuchyně
- Na Zanzibaru ochutnáte dobroty ovlivněné celým světem. Své chutě tu zanechali Britové, Indové, Portugalci i Arabové. Základem jsou brambory nebo rýže biryani a k tomu dušené maso, často kozí, hovězí nebo kuřecí.
- Dochucuje se kardamomem a hřebíčkem, přesto tu objevíte i asijské kari.
- Oblíbenou pochoutkou je také nyama choma, což je pečené kozí maso.
- Jelikož jsme na ostrově, velká část specialit se připravuje také z ryb. Uzený tuňák je oblíbený stejně jako filet v omáčce z čerstvého pepře s vařenými banány. Chobotnice v kokosovém mléce zvaná pweza wa nazi zachutná stejně jako pálivé omáčky s rybami.
- Jako moučník se podávají banány, ananasy nebo papája.
- I když je ostrov převážně muslimský, v barech je dostupné úplně vše. Říká se, že pokud jste nebyli na Kilimandžáru, stačí ochutnat stejnojmenné pivo. Podobně je tomu u značky Serengeti nebo Safari. Za jeden večer tak můžete mít procestovanou celou Tanzanii.
Dobré vědět
- Na ostrov létají například společnosti Swiss, Ethiopian Airways, Qatar Airways či Turkish Airways. Obvyklá cena letenky z Prahy nebo Vídně začíná na 15 000 Kč.
- Na letišti a doslova na každém rohu číhají taxikáři nabízející své služby. Vždy je nutné se domluvit dopředu. Smlouvá se a bez domluvy se může ukázat, že představy o finanční náročnosti jsou odlišné.
- Máte čas a chcete ušetřit? Po celém ostrově jezdí od východu slunce do západu dodávky zvané dala dala, což mohou být malé autobusy, mikrobusy nebo také náklaďák s dřevěnou konstrukcí na korbě. Takové jízdné často stojí jen pár šilinků nebo dolarů.
- USD je na ostrově oblíbená měna a vše se na dolary přepočítává.
- Na pláž nebo druhou stranu města vás nejrychleji odveze motorka. Řidiči postávají v centrech měst, u pláží a míst s vysokou koncentrací lidí.
- Kdo by chtěl zavítat na pevninu, každý den odjíždí několik trajektů ze Stone Townu směrem do Dar es Salaamu za cenu okolo 30–50 USD. Totéž může stát i letadlo.
- Velká část turistů kombinuje Zanzibar a safari, proto je tu velké množství přímých letadel do města Arusha. Let stojí od 50 USD. Jen pozor, Arusha má dvě letiště – jedno hned vedle města, zatímco druhé (Kilimanjaro International Airport) je spíše u města Moshi, přibližně 60 km od Arushe.
