Patrik Fejtek žije v čínském městě Chang-čou (Hangzhou). Jak srovnává život v malé středoevropské zemi s asijským přelidněným gigantem?
Čím se v Číně zabýváte?
Jsem zaměstnán u společnosti FAW Volkswagen jako manažer pro prodej dovážených modelů Audi a Audi Sport. Působení zahraničních společností v automobilovém průmyslu reguluje nařízení čínské vlády, kdy každá zahraniční firma musí mít lokálního joint venture partnera. V případě mého zaměstnavatele se jedná o automobilku FAW.
Jak se liší mentalita místních od té naší?
Kulturní rozdíly obyvatel české kotliny a čínské populace jsou obrovské. Čínu řídí po tisíce let cizelovaný systém s pevnými pravidly, která řeší postavení a chování jednotlivce ve společnosti. Všichni vědí, že jsou součástí systému, a podřizují se jeho zákonitostem. Na druhou stranu očekávají, že se o ně systém postará, a důvěřují mu. Nejedná se však o důvěru slepou. Prostě vztah člověka a systému musí být v rovnováze. Jing a jang. A takovéhle symboly jsou nedílným základním kamenem čínské mentality. Na pověrčivost narazíte v Číně na každém kroku. Ať už se jedná o stavbu klikatých mostů na ochranu proti zlým duchům (neboť zlí duchové umějí chodit jenom rovně), nebo vynechávání 14. patra v budovách, protože čtrnáctka je nešťastné číslo.
Čím se liší životní styl místních od našeho?
Číňané jsou velmi pracovití. V zaměstnání tráví hodně času a práce je v jejich hodnotovém žebříčku posazena vysoko. Významně výš než rodina. Což ovšem neznamená, že by se o rodinu nestarali. Velká část populace v produktivním věku migruje za prací do velkých měst a mnoho mladých rodin nechává děti na starost svým rodičům na venkově, zatímco se snaží zabezpečit jejich život vyšším výdělkem ve velkých městech. U městských rodin je zřetelný trend připravit potomkům nejlepší budoucnost a dostat je na nejlepší školy. V enormní konkurenci nezbývá rodičům než platit dětem mnoho mimoškolních kurzů a kroužků. Na co si však vždy Číňané čas najdou, je jídlo. Dokonce bych si dovolil říct, že jídlo je po práci pro Číňany druhá nejdůležitější věc.
Co vás nejvíc překvapilo, ať už příjemně, nebo nepříjemně?
Na Čínu jsem nebyl vůbec připraven. Na velikost, rozmanitost, rychlost a bohatou historii. V roce 2014 jsem si naivně myslel, že vyrážím do Asie, kde budu vysvětlovat, jak se dělá byznys. Jak obrovské bylo mé překvapení, když jsem se ocitl v hypermoderní a multikulturní Šanghaji. A věřte, že za posledních devět let se tohle město stejně jako celá Čína posunuly v technologickém vývoji, kvalitě života, ochraně přírody a zlepšení životního prostředí ještě dále vpřed. Naštěstí mám kolem sebe spoustu přátel, kteří mne, i přes moji neznalost mandarínštiny, zasvěcují do tajů Číny a jejího každodenního života.
Je něco, s čím jste se tam dodnes nesmířil?
Rád cestuji a navštěvuji také populární destinace. I zde na vás ze všech koutů útočí nabídka všemožných pochoutek. Naneštěstí jednou z nejpopulárnějších je zde něco, co by se do češtiny dalo přeložit jako smradlavé (a to doslova) tofu. Tahle speciální verze fermentovaného sójového sýra, která se vesele tetelí ve velmi přepáleném oleji, vydává neuvěřitelný zápach, okupující mnoho metrů čtverečních kolem epicentra své wok pánve. A to je pro mě vždy zkouška, na jak dlouho dokáži zadržet dech.
Chybí vám něco z domoviny?
Pokud bych mohl, požádal bych členy Klubu českých turistů, aby si vzali kbelíky barvy a pomalovali místní bambusové lesy svými značkami. Čína má systém pro značení památek a přírodních skvostů. Nejvýznamnější místa mají označení AAAAA a často jsou pod ochranou UNESCO. Je to však organizovaná zábava. Vydat se na blind do kopců často znamená následovat cestu, která je slepá, případně riskovat, že se člověk ztratí. Hiking trails jsou značeny fáborky, ale ani zde není záruka, že se člověk někam dostane. Nebylo by však Čecha, aby si neporadil. V pohoří Tchien-mu-šan (Tian Mu Shan) jsem zkusmo otevřel v telefonu Mapy.cz a ejhle, mezi vrstevnicemi se vinuly známé čárkované stezky. Jedna z nich, samozřejmě neznačená, mne dovedla na nejvyšší vrchol s poetickým anglickým jménem Immortality Peak. Mimochodem Tchien-mu-šan je jedním z posledních míst, kde volně rostou stromy gingko biloba. Ale i tak: vivat červená, žlutá, modrá a zelená!
Co naopak vnímáte jako lepší než u nás?
Spontánně mě napadají dvě oblasti. První je propracovanost aplikací usnadňujících každodenní život. V jedné aplikaci najdete vše – placení plynu a elektřiny, dobíjení telefonu, letenky, jízdenky, výstavy, taxi atd. Platíte okamžitě v aplikaci nebo fyzicky telefonem pomocí QR kódu. Ten můžete použít jak pro platbu, tak pro její příjem. Když si chcete v horách koupit od místní panímámy okurku na občerstvení, oskenujete její QR kód a okurka je vaše. Fyzické peníze či platební kartu jsem neměl v ruce už dlouho.
Za druhé je to síť místních rychlovlaků. Ty nejrychlejší vás dopraví velmi pohodlně z jednoho místa na druhé rychlostí 350 km/h. Což je samo o sobě impozantní, co je však ještě působivější, je hustota vlakové sítě a počet vlaků, které mezi jednotlivými městy operují. A další tratě neustále přibývají dechberoucím tempem.
Vědí místní o Česku? Jak reagují, když zjistí, odkud pocházíte?
Oblast, odkud člověk pochází, je směrem k cizincům jednou z prvních konverzačních otázek. Číňané se velmi zajímají o místo původu, u nich je myšlena provincie či město, u cizinců země. Při odpovědi „z Česka“ je reakce velmi různorodá. Všichni pokývají hlavou, ale v mnoha tvářích čtete, že nevědí. Trochu pomůže dodat „z Evropy“. Část lidí po chvíli vyhrkne: „Aha, Československo“ a já se s tou odpovědí smířím, neb tenhle údaj mám uveden v rodném listě. Ale samozřejmě jsou lidé, kteří naši zemi navštívili a mají na ni krásné vzpomínky.
Jaké jsou cestovatelské zvyklosti místních? Ať už do zahraničí, nebo v rámci vlastní země?
Covid zasadil cestování v Číně hlubokou ránu. Místní opatření provázející v minulých měsících pandemii znemožnila prakticky pohyb po Číně i mimo ni. Turistický průmysl se ale pomalu zotavuje a lokální vlády se snaží všemožně tento trend urychlit, protože mnoho oblastí je na turismu závislých. V hledáčku místních cestovatelů jsou hlavně již zmíněné AAAAA atrakce. O svátcích a víkendech se v těchto lokalitách musíte připravit na obrovský nával a mnohdy hodinové fronty a zácpy na příjezdových cestách.
Jakých pět míst byste ukázal svému nejlepšímu kamarádovi z Česka, který v Číně ještě nebyl?
Začínáme v našem městě, v Chang-čou, které Marco Polo považoval za nejnádhernější město na světě. Sami Číňané ho nazývají nebem na zemi. Jako milovník čaje nemohu vynechat pohoří Wu-i-šan, odkud pochází jeden z nejlepších čínských oolong čajů, Ta Chung Pchao (Da Hong Pao). Hory neopustíme ani v Čang-jie Tan-sia (Zhangye Danxia – Duhové hory). Barevnost hor, které připomínají exotické koření na tržišti v Damašku, lze slovy jen těžko popsat. V putování pokračujeme do města Si-an (Xi’an). Terakotovou armádu zná asi každý, ale Si-an je také jedno z mála čínských měst se zachovaným kompletním historickým opevněním. Za návštěvu stojí i Velká pagoda divoké husy z roku 652. Nejvíc napilno budeme mít večer při prohlídce muslimské čtvrti. O šťavnaté jehněčí špízy, grilované na větvích keřů z místních hor, bych svého nejlepšího přítele nerad připravil. No a končíme na Velké čínské zdi. Dílu, které nemá na světě obdoby. Ať už se vydáme na její nejznámější část v okolí Pekingu, nebo ke zbytkům ukrytým v poušti u města Tun-chuang (Dunhuang), všude se dostaví pocit obrovské pokory k jejím stavitelům.
Vaše nejoblíbenější místo nebo zážitek?
Chung-cchun (Hongcun) a Si-ti – tyhle dvě vesničky vás doslova přenesou v čase. Při procházce úzkými uličkami mezi vysokými zdmi jednotlivých usedlostí si připadáte jak císařský úředník z dob dynastie Čching. Jakmile překročíte práh některého z domů (a to musíte, neboť práh reprezentuje důstojnost pána domu a šlapat na něj je považováno za její narušení; muži jdou nejdřív levou nohou a ženy naopak pravou), pohltí vás atmosféra života bohatých kupců, ale i rolníků či kněžích z dob dávno minulých. Ne nadarmo posloužila obě místa jako kulisy pro oscarový film Tygr a drak.
A oblíbené místní jídlo?
Jídlo je v Číně obrovské téma. Základních stylů čínské kuchyně je dle různých definicí šest až osm. Ty nejznámější jsou kantonská, sečuánská, šantungská nebo ťiang-su. Do toho existuji tisíce regionálních variací příprav jídel. Jenom nudlí je v Číně přes 1200 druhů. Takže vybrat nejoblíbenější? Těžko, zvlášť pokud je člověk mlsný jako já. Pár příkladů – v sójové omáčce vařený prorostlý bůček chung-šao-žou (Hong Shao Rou), hot pot se sečuánským pepřem a chilli (výborná je i veganská varianta), raci s česnekem, jehněčí špízy v Si-anu byly již na výletě a místní hamburger žou-ťia-mo (Rou Jia Mo) je skvostný, hovězí polévka s ručně taženými nudlemi Lan-čou la-mien (Lanzhou la mian) a knedlíčky, můj bože knedlíčky! Pojďme raději k další otázce! (I to smradlavé tofu jsem nakonec ochutnal. Ale v restauraci, u stánku bych nenašel odvahu.)
Kterých pět výrazů byste použil pro popis Číny?
Rozmanitost, dynamika, tradice, systém, budoucnost.
