V Itálii stále žijí potomci knoflíkářů. Své zboží jezdili prodávat i do Čech
Mají vlastní jazyk, který je podobný italštině i němčině, ale pořádně jim nerozumějí ani jedni. Mochenové, kteří jsou jedním z etnik dodnes žijícího v italském Trentinu, se dříve živili hlavně putovním prodejem. A své knoflíky, které nosili ve skříních na zádech, nabízeli také v Čechách. Jejich potomci obývají turisty dosud neobjevený kout v pohoří Lagorai.
Mochenové rozhodně nebyli bohatým etnikem. Ve 13. a 14. století se usadili vysoko v horách v oblasti italského Trentina, kam přišli z Bavorska za prací. Jednalo se o pozvolné a plánované osídlování, jehož příčinou jako u všech podobných migrací byl hlad. Území totiž bylo bohaté na ložiska nerostných surovin, zejména mědi, železa a stříbra, a tak se začali živit prací v dolech.
Oblast byla značně izolovaná, ale právě díky tomu si toto etnikum, na rozdíl od mnohých jiných, uchovalo dodnes svůj jazyk i kulturu. Horská povaha jejich vesnic nicméně nedovolovala lidem plně obhospodařovat půdu, a s postupným útlumem těžby v dolech se proto museli soustředit také na jiné způsoby obživy.
Pro ikonografie do Čech
Od 18. století byla Mochenům udělena licence k podomnímu obchodu v celém Rakousko-Uhersku, a tak se v průběhu 18. a 19. století stal jejich živobytím hlavně putovní prodej. Mochenové nosili na zádech jakousi dřevěnou skříň, s níž pravidelně putovali za obchodem celou střední Evropou. Jejich původním prodejním artiklem byly převážně tehdy žádané ikonografie. Kupovat je jezdili až do českých zemí, které byly svatými obrázky vyhlášené.
„Hlavně ti z farností Palù a S. Francesco a S. Felice ve Fierozzu se kolem října vydávají přímo do Čech, kde ve velkém nakupují obrazy se sakrální tematikou, malované na skle… A naloživše je na Dunaj, rozdělují se poté v různých směrech a prodávají je v Uhrách, Polsku, Sedmihradsku,“ cituje Leo Toller z Mochenského kulturního institutu slova faráře Franceska Teciniho, který svou práci o Mochenech publikoval v roce 1822.
Přechod ke knoflíkům
V polovině 19. století se ale prodávaný sortiment začal měnit. „Po polovině devatenáctého století, přestože obrazy stále představují hlavní zboží mochenských obchodníků, objevují se také jiné výrobky, zejména látky a galanterie, které na konci století a až do sedmdesátých let století následujícího postupně nabývají převahy,“ upřesňuje Leo Toller.
Mochenové nabízeli nejrůznější zboží, mezi nímž kralovaly knoflíky. A právě díky tomu se jim začalo mezi lidmi přezdívat „knoflíkáři“. Jejich potomci dodnes obývají oblast pod horským hřebenem Lagorai ve Fleimstalských Alpách, která představuje turisty dosud neobjevený kout italského Trentina.
Pokud sem zavítáte, čeká vás opravdový klid, ticho a unikátní možnost seznámit se s životem Mochenů. Mezi místní zajímavosti patří například Muzeum Valle dei Mòcheni (neboli Bersntol v jazyce Mochenů) a důl Grua va Hardombl, kde návštěvníci dodnes vidí stopy po hornících, kteří zde kdysi pracovali.
Kousek světa bez davů
V oblasti najdete také řadu horských chat a statků a můžete navštívit i původní mochenský dům z 15. století, Maso Filzerhof. Mezi další zajímavosti patří starý vodní mlýn ve Frassilongu (mochensky Garait). Přímo o mochenskou kulturu pak pečuje Mochenský kulturní institut. A od 90. letech minulého století se mochenština vyučuje spolu s italštinou a němčinou také v místních školách.
V oblasti nenajdete žádné lyžařské areály, díky čemuž si vychutnáte krásu zdejšího pohoří a malebných vesniček roztroušených na svazích bez davů sportovců i turistů. Je to přitom dokonalý cíl pro výlety s dětmi a skvělé místo i na všechny typy sportů, od túr přes kola až po skialpy.
