Velká změna se podle Pavly Kolouch dá udělat vždy – třeba i před čtyřicítkou a se dvěma dětmi. S rodinou se přestěhovala do Belgie a může srovnávat život tam a v Česku.
Jak dlouho v Belgii žijete a co vás tam původně přivedlo?
V Belgii žije naše čtyřčlenná rodina čtvrtým rokem. Nápad přestěhovat se do Bruselu vzešel z manželovy hlavy. Zaujala ho nabídka vyslání na pozici takzvaného národního experta do jedné z evropských institucí. Jelikož jsme oba už delší dobu přemýšleli o tom, zda nevyzkoušet práci a život za hranicemi České republiky, dlouho jsme neváhali a na nabídku kývli.
Čím se tam zabýváte dneska?
Ačkoli jsem si myslela, že budu mít minimálně rok prázdniny (jsem původní profesí učitelka), práci jsem úplnou náhodou našla za několik měsíců. A to dokonce v oboru, který mám vystudovaný. Přestěhovali jsme se během letních prázdnin a chvíli po začátku školního roku se na webu místní Evropské školy, kam začali chodit naši dva synové, objevila nabídka práce na pozici asistenta pedagoga. Evropské školy jsou v Bruselu celkem čtyři a vzdělávají se zde především děti pracovníků institucí Evropské unie. Škola, ve které pracuji, čítá zhruba 3000 dětí a studentů rozdělených do sedmi jazykových sekcí (podle rodného jazyka) ve věku od 4 do 18 let. Já v ní pracuji již čtvrtým rokem a kromě práce asistentky učím také etiku na prvním stupni v české sekci.
Jak se liší mentalita místních od té naší?
Hned od začátku jsme si všímali toho, jací jsou místní lidé pohodáři. Velmi brzy jsme pochopili, že je potřeba na většinu otázek odvětit ležérně Ça va, což v překladu znamená O. K. nebo „v pohodě“. Lidé neřeší malichernosti jako hlasité výskání dětí v dopravních prostředcích, pozdní příchody, a už vůbec to nepřehánějí s pořádkem, a to ani v případě pořádku administrativního, což je však někdy spíš na obtíž. Je vcelku běžné, že jdete na místní úřady vyřizovat nějakou žádost naněkolikrát a v průběhu procesu se vaše dokumenty poztrácejí. Do začátku je určitě dobré mít pevné nervy. Avšak obecně nám mentalita místních lidí, zejména jejich otevřenost a vstřícnost, velmi vyhovuje a přirostla nám k srdci.
Čím se liší životní styl místních od našeho?
Panuje zde trošku jiný denní režim. Rána jsou tu pomalejší, zejména o víkendech je v ulicích prázdno. Teprve kolem jedenácté se začnou trousit lidé ve válenkách a teplácích do místních pekáren pro bagety či croissanty. Během pracovního týdne se režim rodin s dětmi řídí převážně začátkem a koncem školního vyučování. Škola začíná obvykle v 8.30 a trvá zhruba do 15.30. Na vyučování dětem hned navazují odpolední kroužky, doma se rodina často setkává až ve večerních hodinách. Volný čas lidé tráví převážně v přírodě. Ať je zima, nebo teplo, místní vyrážejí jen v šortkách a nepromokavé bundě. Obecně tu lidé jakéhokoli věku hodně sportují. Populární jsou osobní trenéři, kteří trénují za každého počasí venku v parcích. Najdou si vhodný plácek, kde si rozloží reklamní prapor, fitness pomůcky, zapnou hlasitou hudbu a o klienty nemají nouzi.
Co vás nejvíc překvapilo, ať už příjemně, nebo nepříjemně?
Znovu a znovu se nechávám mile překvapovat vlídností a dobrou náladou místních lidí, ať už jsou to například řidiči v městské hromadné dopravě, nebo prodavači. Je docela běžné, že se při nástupu do autobusu ozve veselé: „Bonjour, madame.“ Nikdy se mi například nestalo, že by mi řidič zavřel dveře autobusu či tramvaje těsně před nosem, což jsem v Česku zažívala celkem často. Naopak zarážející pro mě bylo zjištění, že maminky tráví opravdu velmi krátkou dobu po narození miminka na mateřské dovolené. Po zhruba čtyřech měsících se vracejí zpět do práce a miminko většinou musí do jeslí.
Je něco, s čím jste se tam dodnes nesmířila?
Jedna věc, na kterou jsem si dodnes nezvykla, je nepořádek na ulicích. Je způsobený velmi odlišným systémem svozu domovního odpadu, než na který jsme zvyklí v Česku. Ve zdejších domech většinou nebývají popelnice. Odpadky se vynášejí v igelitových pytlích před dům dvakrát do týdne v přesně určených dnech. Ráno pak pytle sbírají a odvážejí popeláři. Háček je v tom, že velká část odpadkových sáčků bývá poničená či rozkousaná od zvířat (koček, lišek, ptáků), pro které odpadkové pytle znamenají noční hostinu. Každý z vás si asi dokáže představit, jak po takovém hodování chodníky vypadají.
Chybí vám z domoviny něco?
Určitě krajina. Česko má svoji typickou přírodu, kterou tady trochu postrádám – kopce, hory, a protože pocházím z jižní Moravy, tak samozřejmě i vinice. Zapomenout nesmím ani na přátele. V Česku stále udržuji pevná přátelství, která trvají už od dětství. Spoustu svých kamarádů bych nejraději teleportovala za námi do Belgie.
Co naopak vnímáte jako lepší než u nás?
Být za hodinu a půl autem či vlakem u moře je neuvěřitelný luxus, který oceňuje celá naše rodina. Není nad to, když si člověk jede po hektickém týdnu vyvětrat hlavu procházkou po pláži, která navíc není přeplněná lidmi. Jelikož mluvíme o Severním moři, tak je koupání spíše pro otužilce. My jsme to ale nikdy nepovažovali za velký problém. Zkusili jsme zde i vyjížďku na raftech a surfing. Další výhodou je cestování na kolech. Bicykl tu vlastní snad úplně každý, navíc v mnoha podobách: elektrický, skládací, s velkým vozíkem pro děti či dvěma sedačkami za sebou… Místní komunikace jsou cyklistům přizpůsobené, včetně mentálního nastavení řidičů.
Vědí místní o Česku? Jak reagují, když se zmíníte, odkud pocházíte?
Lidé většinou reagují na to, že jsem Češka, tím, že začnou vyjmenovávat místa, která v Česku navštívili. V Praze byl asi skoro každý, lidé však znají i Brno, Ostravu a další místa. Nejvíc mě překvapilo, když se mnou můj kambodžský kolega Sochip začal mluvit velmi obstojnou češtinou a prozradil mi, že vystudoval Karlovu univerzitu.
Jaké jsou cestovatelské zvyklosti místních? Ať už do zahraničí, nebo v rámci vlastní země?
Jelikož se pohybuji v sociální bublině lidí, kteří mají s cestováním spojený svůj profesní život, je odpověď jednoduchá. Cestují hodně a rádi, a to jak za prací, tak i za zábavou či poznáním. Nemluvím teď ale o ryzích Belgičanech, spíš o lidech ze všech možných koutů světa, jimiž se to v Bruselu jen hemží. Pro ilustraci, v našem činžovním domě bydlí celkem pět párů a pouze my s manželem tvoříme dvojici stejné národnosti.
Jakých pět míst byste ukázala své nejlepší kamarádce z Česka, která v Belgii ještě nebyla?
Naprostou nutností je návštěva města Bruggy. Často se jim přezdívá „Benátky severu”, a to díky rozsáhlé síti vodních kanálů, které lákají k romantické projížďce na loďce, z níž můžete obdivovat krásu místních městských staveb. V hlavním městě bych si nenechala ujít kromě nejznámějších turistických památek, kterými jsou náměstí Grande Place, soška čurajícího chlapečka Manneken Pis, Atomium nebo královský palác, některý z místních parků. Naším „domovským“ parkem se stal Parc du Cinquantenaire, v jehož areálu najdete Muzeum ozbrojených sil, Muzeum umění a historie a oblíbené muzeum Autoworld. Zajímavostí také je, že v korunách stromů zde poletují exotičtí papoušci. Ve výčtu nesmí chybět ani výlet k moři. Když chceme vzít návštěvu na pláž, bereme ji většinou do přímořské obce Knokke-Heist, kde je i krásná ptačí rezervace. Poslední dva tipy jsou pro rodiny s dětmi. Těm bych určitě doporučila návštěvu ZOO Pairi Daiza, což je za mě opravdu nejkrásnější zoologická zahrada v Evropě, a dále pohádkový park De Shorre s obřími sochami trollů.
Vaše nejoblíbenější místo nebo zážitek?
Velmi rádi jezdíme s rodinou na výlet do přímořského městečka De Panne. Leží na hranici s Francií a člověk odtud příjemnou procházkou dorazí zhruba za hodinu do francouzského městečka Bray-Dunes. Podél pobřeží se táhnou duny, v nichž jsou rozesety bunkry z druhé světové války, které jsou pro naše dva syny vždy velkým lákadlem.
A vaše oblíbené místní jídlo?
Mně osobně se při téhle otázce vybaví vůně čerstvých vaflí, která se line ze stánků na tržištích či z malých autíček v parcích nabízejících sladké speciality. Myslím, že kdykoli v budoucnu tuto vůni ucítím, ocitnu se v myšlenkách zpět v Bruselu. Dozlatova opečená a křupavá vafle je opravdovou pochoutkou. Moje děti zase vždy ocení pořádnou porci hranolek s majonézou nebo kečupem. K hranolkům se v místních restauracích často podává ještě další lokální pochoutka moules frites, což jsou jedlé slávky, které se vaří v bílém víně s cibulkou.
Kterých pět výrazů byste použila pro popis Belgie a jejích obyvatel?
Tolerance, multikulturalita, evropské společenství, ležérnost, pivo&hranolky.
