O Irsku se říká, že tam hodně prší, lidé jsou milí a zrzaví a všude je značné množství hospod a ovčích stád. Vyprávění nelžou. Svůj světonázor navíc obyvatelé ostrova shrnují v prostém hesle: „There’s no rain in the pub! aneb V hospodě neprší!“
Jste-li milovníky nespoutané divoké přírody, veselé hudby a ironického humoru, pak je pro vás Irsko zemí zaslíbenou. Oplývá jedinečnými přírodními a kulturními poklady, z nichž je spousta ještě docela netknutá zběsilými nájezdy turistů. Od nejzápadnější evropské železnice po nejsevernější cíp ostrova s rozeklanými skalisky a burácejícím oceánem. Krvavými legendami a bájnými proroctvími opředené území Érie je zkrátka to nejlepší místo k bláznivému dobrodružství i poklidnému rozjímání v lůně bující přírody. Takže zapomeňte na Dublin a vydejte se vstříc čarokrásnému území elfů a leprikónů.
Zapomenutá opatství
Na každém kroku tady uvidíte zříceninu, hrad, tvrz, kostel, opatství nebo klášter. Máte-li čas na toulání, dost možná objevíte nějakou skrytou nádheru. V hrabství Tipperary míří většina lidí na jistotu — proslulý hrad Cashel. Podle legendy tady sám svatý Patrik omylem při korunovaci zabodl svou berlu do nohy krále Aenguse, který to hrdinně přetrpěl bez jediného slůvka, a pověsti milující Irové místo dodnes opěvují ve spoustě básní.
Skutečně bizarní a krvavý příběh se ale odehrál o pár set metrů dál, pod kopcem na louce mezi pasoucími se ovcemi, kde osaměle chátrá stařičká stavba. Hore Abbey, poslední cisterciácké opatství, bylo za svého fungování několikrát vypáleno a na konci svých dní ještě ke všemu zabráno bláznivým opatem. Tomu se jedné noci zdál sen o tom, jak ho věřící vraždí, a tak je pro jistotu úplně všechny vyhnal nebo zabil. V rozvalinách je dodnes spousta tajuplných zákoutí, v zarostlé zahradě u polorozbořené zídky se krčí pár historických náhrobků a samotná katedrála bez střechy působí přímo mystickým dojmem. Vstupné se samozřejmě nekoná.
Sice mnohem honosnější, zato ještě zastrčenější klášter najdete v městečku Quin, cestou z Limericku do Galway. Uprostřed ničeho se na holé planině tyčí věž zchátralého opatství s nádherným sloupovým atriem, zachovalými obrysy čtyř věží v rozích hřbitova i pokoje a kuchyně mnichů. Náhlý pohled do minulosti, dokreslený úžasně zachovalými ruinami, nenechá ničí fantazii v klidu odpočívat.
Z ostrova na ostrov
Jednou z nejpřitažlivějších destinací je už dlouhé roky Ring of Kerry, jihozápadní cíp ostrova pyšnící se nejzelenějšími údolími, skalnatými vrchovinami a dech beroucími útesy. S trochou fištrónu se i tady dá vyzrát na ucpané serpentiny a přelidněné vesničky. Za malebným městečkem Killarney to stočte na jih a po silnici N70 dojeďte až k jihozápadnímu okraji Irska — Reenard Pointu. Dnes je tady nenápadný přístav, kdysi tady však končila nejzápadnější železnice v Evropě. Těžko si představit, že místním skalnatým terénem ještě před pár desítkami let funěl vlak.
Vám se ale hodí trajekt, který z Reenard Pointu převáží auta na ostrov Valencia. Za půl dne ho i s několika zastávkami objedete kolem dokola a všeho všudy tady v sezoně potkáte třeba jen pět dalších lidí. Přitom je tady příroda pohádková, možná víc než v samotném Kerry. A komu by přece jen chyběl pocit „projel jsem Ring of Kerry“, ten ať se vrátí na pevninu po mostě vedoucím do vesnice Portmagee. Pak stačí pokračovat jedinou hlavní silnicí na jih a obkroužit celý slavný okruh tak, jak říkají všechny ukazatele u silnic. Jde totiž asi o jedinou poctivě značenou silnici v Irsku a toho by byla škoda nevyužít.
Drsný sever
Děsivě krásné skalní průrvy, překřikující se hejna mořských ptáků a široko daleko nic, jen božsky netknutá divočina. Naprostým opakem pohádkových vesniček a malebných sytě zelených údolí je severní hrabství Donegal. Životní podmínky jsou tady skoro stejně drsné jako místní rybáři, a pokud jedete do Irska za výhledy z filmových útesů, zapomeňte na Cliffs of Moher a vyrazte na sever! V soukromí si užijete neuvěřitelnou podívanou jako z dokumentů Davida Attenborougha, a ještě můžete všem vyprávět, jak jste zdolali Malin Head, nejsevernější bod smaragdového ostrova.
Stejně odlehlá, jen o trochu romantičtější krajina se nachází v okolí majestátní skály Benbulben u města Sligo. V jejím stínu, u nenápadného kostela ve vesnici Drumcliff, je pohřben slavný básník tohoto kraje William Butler Yeats. Celý širý prostor tady dýchá věčným klidem, mírem a pohodou.
Irská sportovní všehochuť
Protože v Irsku je všechno živější a bojovnější, vůbec vás nepřekvapí, že nejoblíbenějšími irskými sporty nejsou fotbal nebo tenis, ale hurling a gaelic. Nikdy jste o nich neslyšeli? Vznikly v Irsku a žijí si tady vlastním životem. A co jsou vlastně zač?
Hurling je prý nejrychlejším sportem na světě hraným na hřišti. Používá se při něm dřevěná pálka jménem hurley, kterou se hráči snaží došťouchat míček jménem sliotar do branky. Ve skutečnosti jde o fascinující smršť dřevěných tyčí, nohou, prudkých pohybů a také nehezkých zranění kotníků a kolen.
Gaelic nebo gaelic football je fotbalu podobný snad jen v tom, že se jeden tým snaží dát druhému gól míčem připomínajícím klasický kopačák. Tady podobnost končí a scéna se mění v prapodivnou směs kopání, házení, driblování a posouvání míče. Hrát se smí rukama i nohama, pochopitelně. Irové oba sporty milují snad ještě víc než dostihy a ragby, takže pokud máte v Irsku šanci zajít si na zápas, neváhejte.
Žít jako pravý Ir
Trávit večer klidnou večeří v drahé restauraci? Neblázněte! Nasajte trošku atmosféry prosycené černým pivem, tóny píšťal a houslí a nechte se vtáhnout do víru nespoutané irské kultury. Kolem desáté večer se všechny hospůdky zaplní živou hudbou, smíchem místních, a když budete zrovna u toho, zapadnete tak rychle, jako byste se tady narodili.
Tak už to v Irsku chodí, cizinec necizinec, v Irish pubu jste zkrátka společníkem u pinty piva. Donekonečna se budou pokoušet naučit nějakou českou písničku, jen aby vás pobavili, a na oplátku čekají, že se během pár taktů naučíte refrén některé z irských lidových klasik. Nic se nebojte, irské melodie jsou chytlavé, a nejenže je neuvěřitelně rychle pochytíte, ale ještě měsíc po návratu domů si je nepřestanete broukat.
Pod irskou pokličkou
Hovězí a jehněčí maso je tady nejlepší, jaké jsme kdy jedli, takže zapomeňte na rychlá občerstvení a dejte si tradiční stew v hospůdce. K masu se tradičně podávají vařené brambory, mrkev a zelené fazolky, často i tuřín. A že nechcete neustále popíjet těžké černé pivo? Vsaďte na Guinnessova světlého bráchu Hop House 13, Kilkenny, White nebo Red Gypsy. Řeči o tom, že Irové neumějí vařit pivo, jsou totiž jen pomluvy.
Jak nejlépepoznat Irsko?
- Ideální doba k průzkumu ostrova je duben–říjen. S počasím si nedělejte hlavu, pojedete-li sem na dva týdny, určitě zažijete jaro, léto i podzim. Deštník nechte doma, opuštěná torza polámaných paraplat se tady válejí na každém rohu. Zabalte si raději pláštěnku nebo nepromokavoubundu.
- Na západě Irska se mluví převážně irštinou — gaelic. Nevzdávejte se, a pokud vám místní neodpovídají anglicky, vytrvejte. Jen si z vás střílejí a nakonec vždy rádi pomohou.
- Nespoléhejte na veřejnou dopravu. Relativně fungující jsou dálkové linky autobusů, může se ale stát, že dvouhodinovou trasu pojedete pět hodin. Jednoduše proto, že se řidič rozhodne dát si pauzu. Na kole zase každou chvíli promoknete. Bez auta si tedy irské objevování moc neužijete. Vybírejte lokální půjčovny, jež jsou levnější než mezinárodní společnosti (https://www.dan-dooley.ie/).
- Irové milují kruhové objezdy, a tak není třeba řešit přednost zprava/zleva. Úzkých silnic se taky nebojte. Mimo města narazíte na auto v protisměru jen zřídka.
- V pohádkovémstanu (https://www.glampingunderthestars.ie), v osamělémdomečkuna příkrém útesu jako vystřiženém z filmu Rozum a cit (http://silverstrandbb.webs.com/) nebo v rybářské chatičce na úplném severu ostrova u nejmilejšího francouzského Ira Charlese (https://www.airbnb.cz/rooms/11053879)? Nezáleží na tom, kde se ubytujete, vždycky si však s domácími popovídejte. A ptejte se! Díky místním objevíte neuvěřitelně krásná zákoutí, události a zajímavosti, o nichž ostatní turisté ani netuší.
Mých 5 irských nej
1) Nejkrásnější z velkých měst je Cork, tzv. druhé hlavní město. Ranní návštěva historické tržnice, katedrála a laskavě potrhlá atmosféra typického Irska vás zahřejí u srdce.
2) V nejbarevnějším národním parku Connemara kvetou od jara do podzimu sytě fialové, žluté a červené keře, zářící do dáli jako stovky přírodních majáků. Nedivte se, potkáte-li ovce stejně barevné jako okolní rostliny, tak je farmáři rozeznávají. Ryze punkové ovce na vás vykukují odevšad a vy si po chvíli v Connemaře připadáte jako v nějaké praštěné irské komedii.
3) Nejstarší irskou hospodu najdete v Abbeyleixu. Jmenuje se Morrissey’s a vrátíte se v ní v čase minimálně o sto let.
4) Nejmystičtější stavba i krajina se nacházejí v Burrenu, území nehostinných kamenných plání z doby ledové, kontrastujících s okolní záplavou zeleně. Uprostřed stojí už tisíce let dolmen Poulnabrone, jenž kdysi sloužil jako druidské obětiště. Vzhledem k nálezu lidských ostatků, původně pohřbených na úplně jiných kontinentech, je to ale stále velká záhada.
5) Na nejzápadnějším cípu najdete tu nejlepší kombinaciromantiky, divočiny a kultury. Ballydavid, vesnička na poloostrově Dingle, to všechno splňuje, a ještě nabízí nedaleký ráj v podobě neturistické pláže Coumeenoole. Večery v místních hospůdkách jsou plné tradiční hudby, písniček a báječného klábosení s domorodci.
Očimaautorky
Irsko je mou srdeční záležitostí a už při nástupu do letadla začíná mé srdce tepat v rytmu písně Whiskey in the jar. Zatímco irská města jsou si všechna dost podobná a bohatě stačí je jen proletět, na objevování zdejších zázraků přírody nestačí ani dva životy. Nejdůležitější je vědět, že není třeba platit drahé vstupy na útesy a vyhlídky, protože v drtivé většině případů je o dva kilometry dál totéž, jen zdarma a bez lidí.
