Parní lokomotivy a vajgly v bance. I taková byla Asie, říká autor nové knihy
Po železnici se proháněly parní lokomotivy, zubaři ordinovali přímo na ulici, v bance se bez pardonu normálně hulilo a vajgly se házely pod nohy na zem. I taková byla Asie před třiceti lety, jejíž minulou i současnou podobu barvitě popisuje ve své nové knize Třicet chutí Asie bývalý redaktor magazínu Lidé a Země Jan Schlindenbuch.
„Čtenář zažije uspání a okradení v ruském vlaku, zúčastní se pohřební hostiny s obětováním vodních buvolů v Indonésii, ochutná pravý indický street food, ze kterého by zešedivěl každý hygienik, a pozná, jak funguje karma u pojišťovacího podvodu,“ shrnuje obsah knihy Schlindenbuch.
Kniha představuje ve třiceti příbězích pestrobarevnou mozaiku intenzivních zážitků z cestování po Asii, kam se autor vydával opakovaně v průběhu posledních více než třiceti let. „Najdete zde příběhy z doby, kdy ještě neexistoval Booking.com a letadly cestovali jen opravdoví boháči, stejně jako zkušenosti z doby nedávné,“ doplňuje.
Cesty za pár dolarů
Do Asie se Schlindenbuch vypravil poprvé v devadesátých letech, když mu bylo čerstvě osmnáct. V té době se jednalo pro cestovatele o nejdostupnější destinaci. „Dalo se jet pozemní dopravou. Stačilo vyběhat potřebná víza a člověk za pár dolarů dojel až do Indie,“ poznamenává autor. Právě tuto zemi si, spolu s jihovýchodní Asií, nejvíce zamiloval.
„Poprvé jsem spatřil majestátní Himálaj i tropický ráj v Kerale. K tomu ta neuvěřitelná směsice barev, vůní, zvuků. Úplně jsem tomu propadl, a začal si dokonce říkat, že bych v Indii chtěl žít. Po další, skoro rok trvající cestě jsem z toho však vystřízlivěl a s pokorou se vrátil do svých evropských jistot,“ usmívá se. Z cest, na nichž dohromady strávil skoro dva roky, publikoval nespočet článků.
Příběhy knihy Třicet chutí Asie začínají na březích Bosporu a končí na největším japonském ostrově Honšú. „Příběhy jsem sepsal tak, jak se opravdu staly, bez příkras, s překvapivou dávkou sebereflexe a, věřím, i humoru,“ dodává Jan Schlindenbuch.
