Prudce jedlé Finsko

Prudce jedlé Finsko Zdroj: lenka požárová

FInové prostě jídlo milují  a vychutnají si ho kdekoli
Prudce jedlé Finsko
3
Fotogalerie

Prudce jedlé Finsko: Ochutnejte delikatesy „země tisíce jezer“

Prošmejdila jsem Švédsko, nakoukla do Dánska, jistý čas žila v Norsku. Finsko zůstávalo trochu v závěsu za ostatními severskými zeměmi. Pak jsem ale v Helsinkách našla pohodové město plné stromů, vody, řvoucích racků, art deco architektury, designu i free wifi poskytnutého městem, které prochodíte pěšky.

Finská kuchyně je unikátní a odlišná od ostatních severských zemí z mnoha důvodů. Množství jezer a lesů pokrývající rovinaté území poskytuje spoustu divokých brusinek, borůvek, malin či morušek, ale také hub, ryb i zvěře. Severské klima a vysoké rozdíly mezi denními a nočními teplotami způsobují, že úroda tu má intenzivnější chuť. V kulinárním bohatství se podepsala i téměř sedmisetletá nadvláda Švédska a kratší nadvláda Ruska, kdy se tu mísily různé kuchyně. K tomu přičtěte oblibu v tradičních recepturách, metodách uchování i lokálních surovinách, chuť experimentovat pomocí moderních kuchařských technik a máte výsledek, jenž poblázní jazyk nejednoho gurmeta.

Velký respekt k tradicím poznáte z jídelníčku mnoha místních restaurací. Ochutnat tu můžete kaši ze žita pečeného přes noc v mléku, karelské koláčky ze žitného těsta plněné rýžovou náplní, které se podávají ohřáté se sekaným vejcem, nebo lososovou polévku s brambory a koprem. K pokladům místní kuchyně patří i sobí maso a nezapomenutelný je borůvkový koláč se žitnou drobenkou.

Kulinární překvápko

Finové si jídlo užívají a dokazuje to i zrození tzv. Restaurant Day, jenž dnes funguje v desítkách zemí po celém světě. Čtyřikrát do roka si kdokoli a kdekoli (tedy doma, na ulici či v parku) může otevřít svou dočasnou restauraci a nabídnout své speciality veřejnosti.

Řemeslné pekárny, mikropivovary i drobní výrobci pomáhají inovativním restauracím zazářit. V restauraci Roster jsem si vychutnala křupavý marinovaný bílý chřest se strouhaným sušeným kachním masem a bazalkovou pěnou. V restauraci Juuri to byla jedna chuťová bomba za druhou. Testla jsem tu bramborovou kaši podávanou s marinovaným pórkem a popelem z pórku, koňské carpaccio (ano, i koňské maso je součástí tradiční kuchyně) s rebarborovým želé s červeným pepřem, dále pak konfitovaný žloutek s pohankovou kaší. Mysteriózní záhadou pro mě byla kroketa z falešných stročků, což je zasyrova smrtelně jedovatá houba, která je při dodržení speciální přípravy delikátní. Z dezertu jsem byla na větvi, neboť byl okurkový, a k tomu neskutečně dobrý. I v restauraci Ateljé Finne umějí oslnit třeba sivenem připraveným s kopřivami nebo crème brûlée s lékořicí.

Svlažit hrdlo můžete místními pivy. V podniku Villi Wäinö jsem na popud místních ochutnala sour ale Hulluus (což v překladu znamená šílenství) z pivovaru Panimo Hiisi. Toto šílenství mělo červené zbarvení, chutnalo po borůvkách a bylo osvěžující. Dorazit se tu můžete zvrhlým panákem ze slané lékořice a vodky (salmiakki shot). Povedený šumivý nealkoholický nápoj pod značkou Lehtikuohu jsem ochutnala z listů černého rybízu.

Neobyčejně obyčejné žito

Finové jsou zvyklí vyrážet na výpady do lesů pro sběr bobulí. Roste tu i pro nás vzácný ostružiník moruška. Nezastupitelné jsou pro finskou kuchyni obiloviny, hlavně žito, jež tu bylo odpradávna dostupnější než pšenice. Často se můžete setkat s chlebem ve tvaru disku s vyříznutým středem (reikäleipä), který se v dřívějších dobách věšel na tyč u stropu. Některé cihličkové žitné celozrnné chleby jsou nasládlé díky sladu a vynikající jsou obložené s lososem, jenž může být buď uzený na bezovém dřevu, nebo pečený na ohni.

Ze žita se dělá i vodka Napue, která byla v roce 2015 vyhlášena nejlepší vodkou roku v rámci soutěže International Wine and Spirit Competition. Mimo jiné obsahuje březové listí, brusinky či rakytník. V chuti zadrnkají i citrusové tóny a svou ojedinělou noblesní chutí mě položila na lopatky.

Sladce slaná čerň

Co k Finsku ještě neodmyslitelně patří? Salmiakki, tedy slaná lékořice. Jedná se o lékořici s přídavkem chloridu amonného, jenž jí vtiskne ostře slanou chuť. Proč se místní můžou po této prapodivné kombinaci utlouct, je ve hvězdách. Jisté je, že bonbony s tímto složením a černou barvou se tu vyráběly už začátkem dvacátého století.

Pokud toužíte po tvrdých pastilkách, můžete své chutě uspokojit v obchodu Sweet story. Mému jazyku sedla mnohem více měkká lékořice v podání prémiové značky LIQ. Propadla jsem kombinacím jako slaný karamel, pomeranč a pepř nebo malina s rozmarýnem. Slanou lékořici můžete najít i v kombinaci s čokoládou, ve zmrzlině, v pečivu i ve zmíněné kořalce. Dost dobře nerozumím, proč ji vlastně ještě nepřidávají do kávy, v jejímž pití mají Finové podle údajů International Coffee Organisation prvenství na světě.