Už od třicetileté války je hrad Valdek zmiňován jako pustý...

Už od třicetileté války je hrad Valdek zmiňován jako pustý... Zdroj: Zdeněk Thoma

Do dnešních dob se zachovala mimo jiné válcovitá věž.
V mlžných lesích v okolí hradu můžete potkat bílou i černou paní. Pokud nejste ryšavý kněz z kláštera Svaté Dobrotivé, vysvobodit je nemůžete.
3
Fotogalerie

Hrad Valdek: Král brdských lesů opředený legendami

Pro svou malebnost a důstojnost bývá hrad Valdek nazýván králem brdských lesů. Dnes jsou z něj jen ruiny, ale co ztratil na velkoleposti a okázalosti, získal na romantické atmosféře. Oldřich Zajíc zde prý kdysi zažil setkání s nadpozemskými bytostmi a dodnes se tu údajně některá nehmotná zjevení s návštěvníky nemazlí…

Gotický hrad Valdek vybudoval v polovině 13. století starobylý panský rod Buziců, respektive Zajícové, jedna z jeho rodových větví. Přídomkem z Valdeku se jako první začal pyšnit v roce 1263 pan Oldřich Zajíc, královský číšník a purkrabí na Lokti a později i na Pražském hradě. A právě kolem něho se točí podivuhodný příběh. I přes dobový pohled ovlivněný pevnou křesťanskou vírou v něm lze rozeznat určitou shodu s výpověďmi současníků, kteří se podle svého přesvědčení setkali s mimozemšťany či s astrálními bytostmi.

Mariánské zjevení

Oldřichovi se prý jednoho rána zjevili u lůžka dva muži ušlechtilých rysů a požádali ho, aby s nimi vyšel na nádvoří. Tam ho ovanul zvláštní omamný vír… Když se probral, stál v krásném údolí, u nohou mu zurčel potůček a nad hlavou se vznášela zářící koule, uprostřed níž se mihotal nadpozemský zjev – Panna Maria. Pokynula mu a pronesla: „Na tomto místě bych chtěla mít svatostánek.“ Zbožný šlechtic pospíchal zpátky na hrad. Strážní nemohli očím uvěřit, vždyť svého pána neviděli vycházet! Oldřich Zajíc pak na označeném místě vystavěl klášter nazvaný Ostrov, jemuž se v roce 1327 podle získaných svatých ostatků začalo říkat Svatá Dobrotivá.

Zlé jazyky ovšem tvrdí, že si pan Oldřich popisovanou příhodu vymyslel, aby dal klášteru do vínku přitažlivou mariánskou pověst, a že ho založil na počest bitvy u Kressenbrunnu, v níž Přemysl Otakar II. zvítězil nad maďarským králem Bélou IV.

Bílé a černé paní

Další legendy vyprávějí o nešťastných ženských postavách, které bloudí v okolí hradu.

Před příchodem augustiniánů do kláštera tu prý žila vědma Lída. Mnichům její pohanské praktiky vadily, a tak ji zakleli do studánky. Poněvadž se nedokázala odpoutat od milovaného domova, můžete ji jako nehmotnou bytost potkat na zdejších lesních cestách. Jiná verze příběhu tvrdí, že se zalíbila dvěma mnichům. Vysmívala se jim, a tak se na ni před studánkou vrhli a vedví ji přetrhli. Proměněna v černou paní bloudí – za poledne a o půlnoci – ruinami hradu, a koho potká, toho roztrhá. V další variantě pověsti je krutým černým přízrakem hradní paní, kterou zavraždili dva ziskuchtiví mniši. Nechtěla jim totiž vydat zlatý poklad ukrytý v podzemních chodbách, jež podle tradice vedou od hradu až ke klášteru Svaté Dobrotivé.

Zdejší ruiny však oživuje i vidina bílé paní. Stala se jí Zdeňka, dcera pana Oldřicha Zajíce. Zamilovala se do kata, avšak otec nerovné lásce nepřál. Zanedlouho záhadně onemocněl a zemřel. Také Zdeňku našli sloužící v lesích mrtvou. Od té doby se v podobě plačícího bílého přízraku, svírajícího v rukou dětskou rakvičku, potuluje v lesích i na hradě. Je vlídná k zoufalcům, bídným a bezmocným, zlé lidi však trestá.

Po pravdě řečeno, ve zdejších strašících paních vládne menší zmatek, existuje nespočet variant jejich příběhů. Jedno však mají společné – všechny tyto nešťastnice může ze zakletí vysvobodit pouze ryšavý kněz z kláštera Svaté Dobrotivé. Vzhledem k tomu, že bílá či černá zjevení bývají v ruinách Valdeku čas od času spatřena i dnes (pár lidí by na to přísahalo), žádný ze zrzavých augustiniánů se o to zřejmě ještě nepokusil…

Kdo najde poklad?

Aby tajemství nebylo málo, vypráví se, že v jedné z hlubokých podzemních prostor hradu, v chodbě ve tvaru písmene S, se už celá staletí ukrývá zlatý poklad nesmírné ceny – velký masivní stůl s dvanácti překrásně zdobenými židlemi. Najít ho však může jen potomek zhřešivšího katolického kněze, a aby to neměl jednoduché, musí být narozen zvláštním, blíže nespecifikovaným způsobem. Není divu, že poklad doposud nebyl objeven.


DŮVĚRNÍK KRÁLOVNY

K nejvýznamnějším majitelům hradu patřil Vilém Zajíc z Valdeka, důvěrník a rádce Elišky Přemyslovny. V divokých sporech, které mezi královnou a jejím manželem Janem Lucemburským často propukaly, stál vždy věrně na straně Eliščině. Podle zlých jazyků byl i jejím milencem. Dokonce vzniklo podezření, že Eliška a pan Vilém chystají spiknutí, při němž chtějí na český trůn místo Jana Lucemburského dosadit maličkého prince Václava (budoucího krále a císaře Karla IV.) a jeho prostřednictvím pak sami vládnout. Když se v únoru 1319 tyto nepodložené řeči dostaly k uším prchlivého Lucemburka, neváhal, královnu přepadl na Lokti, kde zrovna pobývala, a vyhostil ji na věnný hrad Mělník. Malého Václava jí odebral a uvěznil ho v temné sklepní místnosti na hradě Lokti. Po dvou měsících dal tříletého chlapce převézt na Křivoklát. Jakousi zvláštní shodou okolností byl zrovna v této politicky vypjaté době pan Vilém Zajíc z Valdeka na válečné výpravě při podružné potyčce zákeřně zasažen do zad šípem neznámého útočníka…


LESNÍ KOUT

Jméno Valdek je prý odvozeno ze dvou německých slov Wald a Ecke, což by se do češtiny dalo přeložit jako Lesní kout. Nutno uznat, že toto pojmenování je skutečně výstižné – zřícenina hradu se nachází uprostřed hustých brdských hvozdů, zhruba 7 kilometrů od starobylého města Hořovice. A jak se k ní dostanete? Nejlépe autem, ale počítejte s tím, že ho budete muset odstavit v Neřežíně a pak asi 20 minut pěšky poputujete po žluté turistické značce. Poměrně dobrá asfaltová silnička vás bude lákat dojet autem až před hrad, ale raději na to zapomeňte, je to zakázané. Snad proto, že Valdek stále ještě leží uprostřed vojenského prostoru Jince. Pokud necháte auto doma, autobus vás doveze do obce Chaloupky, jejíž součástí je i nepříliš vzdálený Neřežín.

Tento článek byl uveřejněn v časopise Lidé a Země, vydání 2/2014.