Netradiční expedice: na koloběžce z Brna k Baltskému moři

Přibližně 250 km Českem jsem projela během prvních tří dní přes Moravský kras, Olomouc, Litovelské Pomoraví a Jeseníky směrem k polským hranicím. Počasí bylo chladné a větrné, ale cesta ubíhala rychle. Hned první den mě čekalo největší stoupání celé trasy, v Jeseníkách jsem zase projela nejvyšším bodem přes Ramzovské sedlo – a samozřejmě nemohly chybět tradiční borůvkové knedlíky.

Poslední kilometry v Česku a první v Polsku ale byly zároveň trochu smutné, projížděla jsem totiž oblastí, kterou na podzim zasáhly ničivé povodně. Lidé stále opravovali své domy a na některých místech stezka nebo mosty úplně chyběly.

První kilometry v Polsku a radost z volnosti

Cesta až k hranicím byla krásně značená, nejdřív vedla po cyklotrase č. 5 a pak přešla na č. 4. Hned za hranicemi v Hlucholazech jsem se ale ztratila – v centru zmizelo jakékoli cyklistické značení, a tak mi nezbylo než se začít orientovat podle stažených oficiálních GPX tras EuroVela. Kousek za městem se objevilo značení R9, po kterém jsem pak jela až do Poznaně – než zmizelo i to. Opravdové značení EuroVelo se znovu objevilo až téměř úplně na severu, ve městě Kwidzyn.

Z trasy jsem ale často i dobrovolně odbočovala, třeba do města Nisa, známého historickým centrem a barokními památkami. Poté jsem pokračovala po březích dvou přehradních nádrží – Niské a Otmuchovské – zpět na trasu do města Paczków. Přezdívá se mu „polské Carcassonne“. Město obklopují téměř kompletně zachovalé středověké hradby s baštami a branami. Zvláštností je kostel svatého Jana Evangelisty s unikátní studnou umístěnou přímo uvnitř. Krásný je i výhled na město z radniční věže.

Dostala jsem se do svého poutního módu. Ten pocit absolutního štěstí a absolutní svobody. To nadšení, že jsem zase s koloběžkou na cestě, to je prostě něco úžasného a nepopsatelného. Cíl byl ještě daleko, ale mně stačilo prostě jen jet, vnímat krajinu kolem sebe a užívat si každou zajímavou zastávku. Jak jen mi to chybělo…

Zámek Kamieniec, perníky a barokní kostel

Jedním z velkých překvapení cesty byl pro mě monumentální zámek Kamieniec Ząbkowicki. Přestože je jeho interiér značně poškozený, působí velkolepě a má mimořádnou atmosféru.

Taky si běžně děláte pětikilometrové zajížďky z trasy jen kvůli vyhlášené perníkové kavárně? Řeč je o městě Bardo, které je známé svou tradiční perníkovou manufakturou. V jejich kavárně jsem ochutnala nejen vyhlášený plněný perník, ale i perníkové kafe! Den jsem zakončila ve Svídnici, kde se nachází největší dřevěný barokní chrám v Evropě – Kostel míru, zapsaný na seznamu UNESCO. Jeho rozlehlý interiér z dřevěných trámů, zalitý světlem a plný jemných detailů, zanechá hluboký dojem.

Vratislav a největší komplex rybníků v Evropě

Opustila jsem příhraniční kopce a vjela do až neuvěřitelně rovinaté krajiny. Další zastávkou byla Vratislav, jedno z největších a zároveň nejživějších měst v Polsku. Historické centrum se Starým městem, Dómským ostrovem a univerzitní Aulou Leopoldinou nabízí pestrou směsici architektury i atmosféry. Symbolem města je dnes už více než tisíc bronzových trpaslíků rozesetých po ulicích. Tentokrát jsem do města přijela zrovna během květnových svátků, takže bylo centrum plné nejrůznějších akcí a opravdu rušné.

Z Vratislavi jsem pokračovala do Rudy Sułowské v srdci údolí řeky Barycz, které je známé svými rybníky, bohatou rybářskou tradicí a zároveň významnou ornitologickou rezervací. Miliczské rybníky jsou dokonce největším komplexem rybníků v Evropě! Místní specialitou je kapr, kterého si můžete vychutnat například v restauraci Gospoda 8 Ryb, ideálně s výborným místním vínem. Já jsem vyzkoušela rybí polévku s rajčaty a kokosovým mlékem a tolstolobika s citronovo-máslovou omáčkou – a tuhle dobrotu jsem zapila vínem Johanniter z vinařství Anna. A to všechno s výhledem na zapadající slunce nad rybníkem…

Celá oblast nabízí klidnou krajinu plnou rybníků, luk a lesů, která se dál na severu mění v rovinu s poli a malými vesničkami. O městečku Jutrosin se nepíše snad ani v žádném průvodci. Když jsem jím projížděla, všimla jsem si v dálce pěkného kostela a málem tam ani nezajela, ale něco mě nakonec přitáhlo. Když jsem nahlédla dovnitř, spadla mi brada. Cihlový kostel svaté Alžběty s vitrážemi byl jeden z nejkrásnějších, jaké jsem navštívila.

Lesy, jezera, zima a cesta do Poznaně

Kousek dál, ve městě Gostyń, jsem se zastavila u baziliky a kláštera na Svaté Hoře, významného poutního místa s nádhernou barokní architekturou. Klášter patří k nejdůležitějším mariánským centrům v Polsku a jeho interiér zdobí bohaté fresky i varhany, na které kdysi hrával sám Fryderyk Chopin. Nepříjemná zajížďka po rušné silnici k zámku v Rogalinu se nakonec vyplatila. Barokně-klasicistní zámek je krásný sám o sobě, ale snad ještě zajímavější jsou jeho zahrady s památnými duby. Nejznámější z nich jsou mohutní Lech, Čech a Rus, každý starý přes 600 let.

Po Francii hodně jinak aneb Projeďte se na kole kolem říčních kanálů!

Evropa

Až dosud mi počasí v Polsku docela přálo, sice občas foukal silný vítr, ale teploty byly docela příjemné kolem 20 stupňů. Pak ovšem přišel zlom, teploty klesly k 10 °C přes den, v noci se dokonce blížily k nule a do toho stále ten silný vítr. A takhle to vydrželo až do konce cesty na sever.

V městečku Puszczykowo mě zaujalo Muzeum Arkadyho Fiedlera, polského cestovatele a spisovatele, kterého by šlo přirovnat k našim Zikmundovi a Hanzelkovi. Muzeum, které založila jeho rodina, je plné artefaktů z cest, včetně repliky lodi Santa María v životní velikosti nebo totemů z Polynésie. Následovala jízda přes Velkopolský národní park – oblast plnou borovicových lesů, jezer a pískových cest. Tichá příroda parku nabídla příjemný kontrast k městskému ruchu, který mě čekal jen o pár kilometrů dál.

Poznaň: kozlíci, croissanty a historie

Naplánovala jsem si tu den volna, takže jsem měla spoustu času na toulání městem, které je opravdu nádherné. Nejzajímavější je centrum s náměstím Stary Rynek, radnicí a malebnými měšťanskými domky. Pokud k radnici dorazíte v poledne nebo v 15 hodin, uvidíte symbol Poznaně – dvě kůzlátka, která do sebe několikrát udeří rohy. Symbolem města jsou také svatomartinské „rogale“, místní croissanty. Ve městě se dají koupit a ochutnat v různých certifikovaných prodejnách nebo si můžete rovnou zajít do muzea, kde vám o nich povědí víc zábavnou show plnou humoru.

Za návštěvu stojí i Brána Poznaně ICHOT – interaktivní centrum, které přibližuje historii Dómského ostrova. Výstava přibližuje dějiny katedrálního ostrova, počátky polského státu a historii samotné Poznaně. Ke vstupu dostanete zdarma audioprůvodce, a to i v češtině. Pro nás Čechy je zajímavá i přímá historická vazba: křest Měška I. v roce 966, prvního historicky doloženého vládce Polska, proběhl právě díky jeho sňatku s českou kněžnou Doubravkou. Navštívila jsem i Císařský zámek z roku 1910, který je považován za nejmladší císařský zámek v Evropě. Císaři ale sloužil jen krátce – později tu sídlila Hitlerova kancelář, univerzita, palác kultury a dnes v jeho prostorách najdete směs muzeí, divadel, kina, kaváren i knihkupectví.

Poznaň je ale i město brambor! Na večeři rozhodně doporučuji zajít do některé z tradičních bramborových restaurací. K bramborové specialitě si můžete dát pivo Grodziskie, s chráněným zeměpisným označením jako tradiční polské pivo. Jeho výrazná kouřová chuť vás možná překvapí – připomíná totiž klobásky.

Lednický ostrov, Hnězdno a severní vítr

Z Poznaně jsem pokračovala dál nádhernou krajinou plnou lesů a jezer směrem na Lednický ostrov – symbolické místo zrodu polského státu s archeologickými pozůstatky paláce a baziliky z 10. století. Podle historiků právě tady proběhl křest Měška I. Hned vedle se nachází jeden z největších skanzenů v Polsku – Velkopolský etnografický park v Dziekanowicích s dobově oblečenými průvodci.

K tématu počátků polského státu se váže i město Hnězdno, první historické hlavní město Polska. Jeho dominantou je katedrála Nanebevzetí Panny Marie se slavnými bronzovými Hnězdenskými dveřmi. Prohlídku je možné absolvovat i s českým audioprůvodcem. A děti (či dospělé s hravou duší) určitě zaujmou malí bronzoví králíci rozesetí po ulicích města.

Další zajímavý archeologický skanzen jsem navštívila v Biskupinu. Jedná se o rekonstrukci osad z období 10 000–800 př. n. l., tedy ještě hlubší minulosti než na Lednickém ostrově.

Bydhošť, Chełmno a zámek mezi sovami

Pokračovala jsem směrem na sever a další zastávkou bylo město Bydhošť, které mě mile překvapilo svou klidnou a pohodovou atmosférou. Nejvíc mě nadchl zrekonstruovaný industriální areál Rotherovy mlýny, který citlivě spojuje historickou architekturu s moderní. Ze zchátralého mlýna se stalo kulturní a vědecké centrum s kavárnou, výhledem na město, přilehlým parkem a otevřenými prostory, které slouží zdarma místním. Uvnitř se konají výstavy, koncerty, konference a nechybí ani stálá expozice věnovaná historii města a jeho vztahu k řece Brdě a Bydhošťskému kanálu. Ve městě je i originální Muzeum mýdla a špíny, které návštěvníkům zábavnou formou přibližuje dějiny hygieny. Na Starém rynku mě pobavila nečekaná atrakce – každý den ve 13.13 a 21.13 se z okna jednoho z domů vykloní pohyblivá figurka kouzelníka Twardowského, který se na diváky uklání a mává jim se spoustou barevných světel a smíchu.

Nedaleko Bydhoště se nachází zámek v Ostromecku – elegantní stavba z 19. století, která záhadně unikla pozornosti Rudé armády a zůstala tak nepoškozená. Dnes slouží jako živé kulturní centrum, můžete si tu zajít do restaurace, udělat si piknik v parku, poslechnout si koncert, přespat v zámeckých pokojích nebo navštívit jednu z největších výstav historických pian v Polsku. Mě osobně zde ale úplně nejvíce zaujala expozice více než 8000 sov – od figurek až po obrazy, hračky a další sběratelské kousky z celého světa.

Následující zastávkou bylo historické město Chełmno, přezdívané „město zamilovaných“ díky relikvii svatého Valentýna, která je uložena v místním gotickém kostele Nanebevzetí Panny Marie. Tohle historické město s krásně zachovaným středověkým půdorysem nabízí překvapivě vysokou koncentraci gotických památek – najdete tu hned sedm gotických kostelů, původní městské hradby s branami a krásnou renesanční radnici.

Grudziądz, gotické hrady a moře

Cesta se pomalu chýlila ke svému závěru, v této části jsem překonala hranici 1000 km. V Grudziądzi mě nadchla kombinace gotických špejcharů začleněných do městských hradeb a výhled na řeku Vislu. Odsud už značení konečně ukazovalo směr na Gdaňsk – cíl celé výpravy.

Cestou jsem ještě navštívila dva gotické křižácké hrady, které jsou součástí Stezky polských gotických hradů. Prvním byl Kwidzyn se svou monumentální „toaletní“ věží, spojenou s hlavní budovou hradu elegantním arkádovým mostem. Druhým pak hrad Gniew, kde mě čekalo milé překvapení. Průvodce z hradu mi nabídl, že mi po prohlídce půjčí dobový kostým a vezme mě na rytířský turnaj. Nešlo odmítnout – a já se tak z ničeho nic ocitla v kulisách jako vystřižených z historického filmu. Za návštěvu tu stojí nejen samotný hrad (kde je možné se i ubytovat), ale i náměstí s historickými měšťanskými domy a podloubími.

Prázdniny v sedle aneb Tour de France po vlastní ose

Evropa

O pár kilometrů dál jsem konečně dorazila k Baltskému moři. Velkou únavu okamžitě vystřídalo nadšení a euforie. Moje koloběžka se mnou urazila přes tisíc kilometrů a já stála na pláži, u moře. Ale cesta tady nekončila, stále mi ještě zbývalo pár kilometrů do Gdaňsku.

Návrat do oblíbeného města

O Gdaňsku ráda říkám, že je to moje nejoblíbenější město. Ráda se sem vracím za jeho neopakovatelnou atmosférou a pokaždé ve městě objevím něco nového. Tentokrát jsem navštívila Evropské centrum Solidarity, které přibližuje dějiny opozice vůči komunismu. Muzeum mě nadchlo natolik, že se zařadilo mezi moje nejoblíbenější gdaňská muzea – společně s fascinujícím Muzeem druhé světové války, Jantarovým muzeem ve Starém mlýně, Domem Uphagena, který ukazuje život bohatých měšťanů v 18. století, a Námořním muzeem s legendární lodí Sołdek.

Noc jsem strávila v hotelu Arche Dwór Uphagena Gdańsk – dalším krásném příkladu polské staronové architektury. Budova z roku 1800 původně sloužila jako letní sídlo významného gdaňského obchodníka a městského radního Uphagena. Později v ní fungovala nemocnice a teprve nedávno prošla rekonstrukcí na hotel s neopakovatelnou atmosférou. A co by to bylo za návštěvu Gdaňsku bez skvělého jídla? Zašla jsem si do své oblíbené rybí restaurace Rybka Na Wartkiej, pochutnala si na naprosto dokonalých pirozích v pivovaru Hotelu Gdańsk (a pivo tam také rozhodně stálo za to) – a samozřejmě nechyběl ani můj oblíbený místní burger.

Svoboda na cestě

Dalších víc než tisíc kilometrů napříč mou oblíbenou zemí – a opět odjíždím nadšená. I přes velkou zimu jsem si cestu neskutečně užila: navštívila jsem nádherná místa, potkala zajímavé lidi, procházela i projížděla krásná města a lesy a dozvěděla se zase něco nového o polské historii. A to nejlepší? Opravdu jsem dojela z domu až k moři, do svého milovaného Gdaňsku, a to vlastní silou – na koloběžce. Teď už mi nikdo nemůže tvrdit, že je Gdaňsk daleko!

Cestu zpět do Česka jsem absolvovala už vlakem Baltic Express, který spojuje polské pobřeží přímo s Prahou. Na palubě jsem měla čas vstřebat všechny zážitky – a zároveň se začít těšit na další dobrodružství. Protože sotva jsem se vrátila, čekala mě druhá polovina EuroVela 9: z Chorvatska zpátky domů, do Brna. Když má člověk neklidné nohy, cesta totiž nikdy úplně nekončí…

Moje cesta v číslech

• Období: květen 2025
• Ujeto 1111 km s převýšením 7022 m
• 20 dnína cestě celkem, z toho 17 dní koloběžkování
• Průměrná nejvyšší denní teplota: asi 15 °C
• 12 navštívených muzeí, skanzenů a výstav
• 7 navštívených hradů a zámků
• 1 národní park a 1 památka UNESCO

Rady a tipy

• Vlakem podél trasy: Vlak Baltic Express zastavuje podél téměř celé trasy. Díky němu se dá snadno dojet na start (např. do Gdaňsku) a trasu absolvovat směrem na jih, nebo naopak. Stejně tak si díky vlaku můžete výlet libovolně zkrátit a projet jen vybraný úsek.
• Značení a navigace: Celou cestu jsem jela po EuroVelo 9, jehož značení bylo spolehlivé v Česku a znovu až téměř na konci – od města Kwidzyn. Mezi Českem a Poznaní se můžete orientovat podle místního značení R9. Doporučuji si ale stáhnout GPX trasy z oficiálních stránek EuroVela a nahrát je např. do Mapy.com – výrazně to pomůže s orientací.
• Povrch a náročnost: Trasa vede po krásných cyklostezkách nebo klidných silnicích, ale i lesními a polními cestami, po šotolině a sem tam i hlubokým pískem. Větší silnice s provozem byly jen výjimečně. V polské části je převýšení minimální. Největší výzvou bývá protivítr nebo písečné úseky, ale jinak trasa není moc náročná.
• Ubytování: Cestu lze pohodlně absolvovat nalehko a přespávat po ubytováních – těch je na trase dostatek a najdete jak levnější možnosti, tak stylové hotely. Mimo sezonu nebývá problém rezervovat si nocleh klidně až v průběhu cesty.
• Jídlo v Polsku – samostatná kapitola: Polská kuchyně je pro mě pokaždé samostatný zážitek. Ať už jde o domácí kuchyni, nebo zahraniční restaurace, Poláci to zkrátka s jídlem umějí. Ryby, kachny, pirohy, kluski, houby, pohanka, červená řepa, kopr ve všech podobách, famózní vývary, dezerty jako čokoládový fondant nebo wafle nebo třeba pořádné burgery – vše bývá skvěle připravené. A co teprve snídaně v hotelech! Ty si zaslouží zvláštní pochvalu.
• Tip na nákup jízdenek na vlak pro kolo: Pokud vám České dráhy při nákupu ukazují, že už nejsou místa pro kola, zkuste mobilní aplikaci PKP (polské dráhy). Často se stává, že místa pro kola ještě k dispozici jsou, jen je ČD ve svém systému nezobrazí.