Kdo dává jako já na kole přednost rovinám a kvalitnímu povrchu, po kterém jede, obvykle vybírá mezi Nizozemskem a známou podunajskou nebo rýnskou cyklostezkou. Francii jsme měli spojenou především s lyžováním v Savojských Alpách, a tak nám množství a kvalita jejích rovinatých cyklostezek doslova vyrazily dech.
Na asfaltu francouzských cyklostezek se jezdí báječně a jízda po nich je zážitkem pro každého cyklistu. Do sítě zdejších vodních cest patří okolo sto průplavů a řek o celkové délce přes osm tisíc kilometrů a podél většiny z nich vedou převážně nové, částečně z peněz EU financované cyklostezky, na něž je vjezd neautorizovaných vozidel zakázán. Ale francouzský rybář evidentně považuje své auto za vozidlo autorizované, a tak s klidem i přes zákaz dojede po cyklostezce na své oblíbené rybářské místo. Jak jinak by tam dopravil sbírku prutů, podběráků a židliček včetně stanu, lehátka, grilu, lahví vína a piva a někdy i své rodiny?
Francie je podle samotných rybářů jedinou zemí, která jim toleruje stanování a rozdělávání ohňů na březích vodních toků. A kde může tábořit rybář, tam se se svým malým stanem chytne i cykloturista, aby se nemusel dennodenně hnát do kempu, zvlášť když jsou letní večery nad klidnou hladinou vody tak romantické.
Od krále po císaře
Při pohledu na síť zdejších cyklostezek, cyklotras a vodních cest se individuální cestovatel-cyklista dostává přímo do extáze. Nabízí se nespočet možných tras. Fascinovalo nás, že je možno projet Francii podle vod od severu k jihu nebo ji objet dokola. Taková cesta pak vydá na téměř čtyři tisíce kilometrů a z toho jen necelých osm set vede mimo vodu, tzn. možná i trochu do kopce. Celou zemi křižují cesty pro lodě, jejichž budování začal král Slunce Ludvík XIV., který v roce 1666 inicioval výstavbu první části průplavu známého dnes jako Canal du Midi. Masivní výstavba cest pro nákladní lodě pokračovala až do konce 19. století. Na jeho počátku císař Napoleon pojmenoval právě budovaný úsek dnešního Rhônsko-rýnského průplavu Napoleon a napsal: „Nejsou to paláce nebo budovy, co potřebuje císařství, jsou to průplavy a splavné řeky.“ Díky rozvoji železniční a následně nákladní automobilové dopravy průplavy postupně ztrácely na významu a až v druhé polovině 20. století byly znovu zplavňovány pro rekreační plavidla.
Všechny vodní cesty měly podél sebe obslužní cesty pro údržbu, které se od konce minulého století začaly intenzivně přebudovávat na cyklostezky, dnes ve Francii z velké části asfaltové, betonové nebo pokryté drobným štěrkem či jiným pevným povrchem.
Raději žádné plánování
Začali jsme u mostu přátelství přes Rýn francouzského architekta Marca Mimrama, spojujícího Štrasburk s německým Kehlem. Tento most pro pěší a cyklisty, Passerelle des Deux Rives, byl otevřen roku 2004 a stal se symbolem míru a přeshraniční spolupráce dvou států s tak antagonistickou minulostí.
Na obou koncích mostu jsou rozlehlé krajinářské parky se sochami (celkem 150 ha). Uprostřed mostu je vyhlídková plošina, na které se mimo jiné v roce 2009 u příležitosti summitu NATO sešla německá kancléřka a francouzský prezident.
Ve Štrasburku začíná hlavní větev Rhônsko-rýnského průplavu, který na svém toku využívá i romantickou řeku Doubs a dále Saône, až se s ní definitivně spojí u městečka Saint-SymphoriensurSaône a rozplyne se v jejích vodách. Saône se v Lyonu vlévá do Rhôny a s ní její vody pokračují až do Středozemního moře, zatímco cyklisté mohou po jejích březích doputovat tamtéž po tzv. Via Rhône, která začíná ve Švýcarsku.
My se chtěli od soutoku kus vrátit a u Dijonu uhnout od Saône na sever na nově vybudovanou Voie Bleue (Modrá linka, cesta), která si klade vysoký cíl – propojit sever země (hranici s Lucemburskem) s ústím Rhôny do Středozemního moře. Plánovali jsme odbočit z ní v Nancy na východ a podél Marnsko-rýnského průplavu se vrátit ke štrasburskému mostu. Brzy po začátku cesty se ale ukázalo, že pamětihodnostmi zdánlivě nevýznamná městečka jsou příliš krásná, jejich kavárenské stolky s francouzským šarmem vrcholně svůdné a náplň regálů supermarchés natolik lákavá, že šly veškeré plány stranou.
Hlavně nespěchat
Zkuste jet chvilku s námi a představte si první letní den roku 2022, kdy teploměr šplhá k 38 °C a výš. Ale teplota nevadí, jízdou na kole se sami sobě stáváme větrákem a ochlazujeme se. Ve Štrasburku si prohlédneme zajímavé sochy v parku u mostu, znovu přerovnáme věci na kole a vyrazíme do čtvrti Quartier des XV na pravidelný středeční a sobotní trh, který zabírá několik kilometrů ulic, a navíc ho máme po cestě. Na kola se už opravdu nic nevejde, a tak na místě na lavičce sníme každý přes kilo levných broskví a banánů.
Průplav začíná nenápadně, není označen, jeho první část je nevyužívaná a vody líné a stojaté. Na oběd stavíme, hned jak v předměstské čtvrti břehy zastíní platanová alej. Platany podél francouzských průplavů zpevňují jejich břehy stejně, jako staleté duby jistí hráze jihočeských rybníků. Platany bohužel ale od počátku našeho století devastuje invazivní houba zavlečená na konci druhé světové války z USA do několika jihoevropských přístavů. Způsobuje tzn. korovou rakovinu platanů, jež se projevuje nejprve na listech a nakonec zasahuje celý strom, který následně usychá. Snaha některých úřadů zabránit šíření této choroby kácením celých alejí vyvolala u místních obyvatel hlavně v okolí Canalu du Midi silné protesty vyvolané obavami o dopad na turistiku a pochybnostmi o nezbytnosti takových kroků. Ačkoliv vzrostlé staleté platanové aleje u Canal du Midi jsou nejznámější, ta, ve které jsme na okraji Štrasburku teď seděli, za jejich impozantností nijak nezaostávala.
Příroda u vody je skvělá. Tak jako u nás jsou pole s řepkou, zde převládá kukuřice, později slunečnice zavlažované strojově vodou z nepoužívaných částí průplavu, který je bahnitý. Větve stromů se nad hladinou sklánějí tak nízko a hustě, že by pod nimi neprojela ani nejmenší obytná lodička.
Míjíme labutě, vidíme několikrát vydru a vícekrát nutrie, které byly vypuštěny-vyhozeny do volné přírody a ponechány svému osudu poté, co byl jejich chov zakázán. Potkáváme první čtyři cyklisty stejně naložené jako my. Celkově je jich překvapivě málo, vedou mírně naložená elektrokola jedoucí od penzionu k penzionu.
Nejhezčích 135 kilometrů
Rhônsko-rýnský průplav doprovází cyklotrasa EuroVelo6, část 4, Francie. Časem však uznáme, že čísla a názvy nejsou důležité, přestáváme se o ně starat a jen hlídáme svou denní porci kilometrů. Ovšem u romantické řeky Doubs to jde dělat těžko. Řeka místy připomíná dávnou Sázavu a Vltavu a století člověk identifikuje jen podle existence mobilního signálu v telefonu. Pouze cyklostezka po jedné straně a zarostlé stráně na druhé. A když se v noci přežene bouře, nezbude než kola odstrojit a přes spadlý strom vše po částech přenést.
135 km cyklostezky z Belfortu do Saint-Vit se právem považuje za nejhezčí říční ve Francii. Unikátem na tomto úseku řeky je trochu strašidelný, 314 metrů dlouhý Tunnel de la Citadelle v Besançonu pro vodu, pěší a cyklisty (řeka zatím obtéká kopec přes centrum). Tunel prochází až sto dvacet metrů hluboko pod pevností ze 17. století, jednoho z nejlepších děl vojenské architektury o rozloze 11 hektarů, které musela dokonce ustoupit i katedrála z pátého století.
Později večer si na břehu Doubs uvědomujeme, jaké je u řeky ticho a jak se tímto nočním tichem nesou a rozléhají nad nehybnou hladinou i ty nejjemnější zvuky, které denní doba dokonale ztiší. Stejně tak si u klidné cesty podél Doubs uvědomujeme, že i domácí zvířata jsou zde poněkud jiná a zvláštní.
Kočky s oblibou sedávají na okraji cyklostezek a pozorují provoz. Občas tak zblízka, že jsem očekávala srážku. I psi jsou zvědaví, navíc kamarádští a obvykle nepříliš vychovaní. Zdravíme pána se psem na ranní procházce u řeky. Velký špic si naše hlasité bonjour přeloží jako „Ty jsi hezký pejsek, pojď sem“, a i když je celý mokrý po koupání a pán ho okřikuje, s nadšením se k nám vrhá a proběhne se po všech věcech rozložených ve slunci na trávě.
U velké řeky
U města Dole s katedrálou efektně umístěnou nad řekou jižní trasa průplavu, a tím i naše cyklostezka opouštějí definitivně Doubs. Rozlučkový oběd s řekou dáváme na jejím ostrově. Vedle nás si chystají oběd bagristé upravující nábřeží, z maringotky vynášejí židle a stůl a na ubrus stavějí lahev vína se sklenicemi. Vzápětí na talířích přistanou vonící kotlety, kterým se jeden z dělníků už hodinu věnuje na přenosném grilu. Čas jídla je pro Francouze posvátný a do konce léta je na dokončení prací času dost.
Zbývá necelých dvacet kilometrů umělé vodní cesty a jízdy po bývalých vlečných cestách. Pak přejíždíme masivní vrata propusti, která oddělují průplav od řeky Saône. Řeka je mohutná, povrch cyklostezky se zhoršuje. Po Saône a průplavech, které ji dál splavňují, plují dlouhé botely i velké nákladní lodě, které na své zádi vozí osobní auta posádky tak, jak to známe z Rýna.
Romantickou Doubs ještě přejíždíme u Verdunu-sur-le-Doubs, kde mizí ve velké Saône. Před soutokem tečou obě řeky stejným směrem a cyklotrasa dlouho kličkuje krajinou mimo vody, jako by přemýšlela, dát-li přednost břehům Doubs, nebo Saône.
Složitě a únavně projíždíme Chalon-sur-Saône, oddechneme si až ve městě Tournus. Konečně historické městečko přijatelných rozměrů s kavárničkami na nábřeží a sympatickou malou historickou čtvrtí okolo nejstaršího románsko-gotického klášterního komplexu v Burgundsku.
Nad Lyonem se ale kvalita stezky značně zhoršuje, a my navíc máme už málo času. Rozhodujeme se otočit ve městě se sympatickým jménem Belleville-en-Beaujolais. V místním Intermarche, řetězci samoobsluh s francouzským charakterem nesoucím dřív označení Les Mousquetaires, kupujeme jak jinak než beaujolais a vypijeme ho na rozloučenou s jižním směrem naší cesty na mostě přes řeku. Před námi je nejen zpáteční cesta, ale i dvě zajímavá setkání.
Poloviční barbaři
Nejprve potkáváme českou rodinu se dvěma dětmi zastupující jinou dimenzi cykloturistiky. Na kola nasedli na hranici v Dolním Dvořišti, kam je dovezli známí, protože: „Jezdit na plně naložených kolech s dětmi je na českých silnicích příliš nebezpečné.“ Odtud na svých ne-elektrokolech jedou až do Avignonu a z něj se vracejí letadlem. Denních zhruba 75 km skloubených s pamětihodnostmi a nedospělými dětmi samozřejmě vyžaduje noclehy pod střechou, ty ale hledají až cestou, takže mají svobodu.
Na závěr cesty potkáváme Čecence Muchtara, žijícího s rodinou a třemi syny ve Francii už 28 let. Ptáme se, jak často jeho synové jezdí domů. „Kdepak, teď ne, až se ožení, ale s tady usazenou Čečenkou. Už jsem ji nejstaršímu našel na internetu.“ Zajímá nás i to, proč se v řekách nikdo nekoupe. „Je zákaz koupání tam, kde není bezpečný přístup do vody.“ Odporujeme mu: „Ale Francouzi přece mají rádi svobodu a zákazy nerespektují!“ – „Už jsou ochočení. To my, barbaři z Východu, do každé vody skočíme.“ Namítáme, že my Češi taky, a nejsme z Východu. „No, vy jste poloviční barbaři,“ směje se. Kéž by nás jeho nakažlivý smích provázel stále dál.
A vy si užívejte cestu a jen si před jejím zahájením zjistěte (a popř. zajistěte), jak se dostanete odkudkoliv zpět, když ji celou neprojedete.
Francouzské cyklotrasy
EuroVelo6: Tzv. Říční cyklotrasa, celkem 3653 km, od Atlantiku (ústí Loiry) do Černého moře (Konstanca). Nejznámější jsou úseky podél Loiry a Dunaje. Cyklotrasa La Loire a vélo vede od ústí Loiry do Cuffy, kde Loira v pravém slova smyslu vzniká spojením řek Loira a Allier. 900 km trasy je rozděleno do 41 etap.
Voie Bleue: 680 km, nejnovější francouzská dálková cyklotrasa, více než polovina vede po přiříčních cyklostezkách. Poslední desítky kilometrů severně od Lyonu nejsou ještě dokončeny.
Okruh ze Štrasburku do Štrasburku: Podél Rhônsko-rýnského průplavu asi 240 km, úsek Voie Bleue 320, Marnsko-rýnského průplavu z Nancy 170. Celkem 730 km. Vzhledem k naprosto rovinatému terénu jsou dostačující dva týdny i s cestou tam a zpět (jedna cesta po dálnicích 610 km).
Průplavy
Rhônsko-rýnský průplav (Canal du Rhône au Rhin) 236 km, okolo sta zdymadel, převýšení 280 m, 2 plavební tunely. Stavěn 1784 až 1833. Pro lodě o maximální délce 38,8 m, povolená rychlost 6 km/h. Zmodernizován 1882 až 1904 (zmenšen počet propustí). Kontrolní věž v Mylhúzách navrhl slavný architekt Corbusier. Podél průplavu vede i úsek EuroVelo6.
Marnsko-rýnský průplav (Canal de la Marne au Rhin) 314 km. Stavěn 1838 až 1853, spojuje a využívá vod Mosely– Marny–Rýna. 152 propustí. Unikátní nakloněná rovina z roku 1969, která nahradila 17 propustí, v ocelovém kontejneru v ní loď klesne o 44,5 m. Tři tunely, nejdelším jsou lodě taženy (2307 m).
Canal du Midi Nejznámější vodní cesta, roku 1996 zařazena na seznam světového dědictví UNESCO. 240 km, od Středozemního moře (Sete) do Toulouse. Otevřen 1681. Pomocí řeky Garonna a Canal de la Garonne spojuje Středozemí s Atlantikem, proto název Canal Royal des Deux Mers. Napájen vodou z Montagne Noire, kde je rozvodí a z tohoto bodu odtéká voda do dvou moří. Na svou dobu unikátní technické dílo.
Pár rad na cestu
Nezapomeňte přibalit opalovací krém, který nespláchne pot. Malý solární panel a power banku. Repelent. Offline mapy stažené do dvou mobilů, které zahrnují i jinou oblast, než kudy plánujete jet, vždyť plány jsou od toho, aby se měnily. Signál je všude, proto pokud neumíte francouzsky, budete muset používat překladač, anglicky se domluvíte dost vzácně (ani kempy nejsou výjimkou), uvedená trasa totiž není cizinci příliš využívána. Při nakupování se vyhýbejte Centre Commercial, jedná se o příliš velké komplexy, které vám zaberou mnoho času. Pitná voda je u cyklostezek dostupná vzácně.
