Tradiční ceremoniál broušení zubů aneb Dentální hygiena po balijsku
Chce-li se mladý Balijec či Balijka jednou vdát, musí předtím podstoupit poměrně drastický zákrok. Zbroušení zubů je sice ošetřeno modlitbami a rituály, ale když „sangging“ neboli brusič přitlačí, ukáže se stará a zjevně mezinárodní pravda: pro krásu se musí trpět.
Není to už tak bolestivé a nepříjemné jako v minulosti, ale pořád je to finančně náročná záležitost. Je zapotřebí připravit si hodně peněz nebo počkat na první menstruaci mladší sestry, případně do bratrova mutování, a pak obřad podstoupit spolu. Ušetří se. Balijci jsou dost společensky a rodinně založení a na ceremonie zvou spoustu známých, sousedů a příbuzných. Spousta hostí samozřejmě znamená spoustu jídla a pití. A jako na pořádné oslavě i tady musí hrát živá hudba! Celý dům se vyzdobí a nesmějí chybět ani nákladné obětní dary. Když k tomu všemu nakonec připočtete peníze utracené za honosné kostýmy, šperky, make-up a bělicí krémy, můžete se dostat na pěkně tučnou částku.
Zbavit se podoby démona
Řeč je o broušení zubů, „upacara potong gigi“ neboli „matatah“. Speciální ceremonie, kterou musí podstoupit každá dívka a chlapec v období puberty nejčastěji do 18 let nebo i později, bude-li se chtít vdát nebo oženit. V případě nedostatku financí se může spojit broušení zubů se svatbou nebo počkat na děti od příbuzných a udělat jednu společnou pro dvacet a více lidí… Poslední možností, jak se vyhnout proměně v démona s obrovskými tesáky, je nechat si zbrousit zuby posmrtně (provádí se spíše výjimečně).
Matatah je jeden z pěti životně důležitých hinduistických rituálů. Brousí se horních šest zubů (čtyři řezáky a dva špičáky). Význam této ceremonie má kromě průkaznosti dospělosti a připravenosti na sňatek hned několik dalších rovin.
V oblasti duchovní se tělo symbolicky zbavuje nečistoty způsobené šesti hlavními smrtelnými hříchy: chtíč, chamtivost, zloba, opilství (nebo jiná vášeň či závislost), arogance a žárlivost. Očištěním se po smrti zabezpečí reinkarnace v lepší život. V oblasti fyzické se zbroušením a zarovnáním zubů zbaví podoby démona a z oslavence se stane lidská bytost. Hlavním znakem balijských démonů jsou totiž strašidelně velké tesáky.
V neposlední řadě se tento rituál považuje za zkrášlující proces, protože Balijci dlouhé zuby považují za nehezké a jejich zarovnáním se stávají krásnější a pro opačné pohlaví atraktivnější. A jako všechno na Bali i krása, smyslnost a touha má svého boha. Jmenuje se Déva Káma a obětiny přichystané k matatah jsou zároveň obětními dary pro tohoto boha. Mají zaručit, že oslavenec po broušení vzbudí v opačném pohlaví toužebné pocity a stane se přitažlivější.
Posvěcený akt
Celý proces připomíná tak trochu návštěvu u zubaře. V roli lékaře vystupuje sangging, což v doslovném překladu znamená něco jako umělec nebo malíř. Dřív to byl kněz z vyšší kasty bráhmanu, ale dnes to může být i sudra, člen nejnižší kasty. Má slušnou výbavu mučicích nástrojů, pomůcek a medikamentů jako kladívko, dláto, pilník, zrcátko, plivátko a bylinný roztok s medem. Místo zubařského křesla si představte oltář. Vypadá trošku jako postel na vysokých nohách s matrací, polštářem a dekou.
Matatah se odehrává doma na dvorku. Oslavenec přichází na dvorek z izolované místnosti v rituálním ochranném kostýmu. Za pomoci rodiny vystoupí na oltář a společně se sanggingem vysloví ochranné mantry. Modlitby končí pomazáním a pokropením svěcenou vodou. Pak si lehne hlavou k brusiči na přichystaný polštář. Rodina ho do pasu přikryje zdobenou dekou a po celou dobu ho drží za ruku. Sangging mu do úst vloží váleček z cukrové třtiny, jako ochranu proti ukousnutí prstu. Samotné broušení netrvá víc než deset minut.
Jeho intenzita závisí od přání každého jednotlivce. Může být jenom symbolická, kdy se párkrát projede pilníkem po zubech, ale může se jednat o intenzivní, skutečně nepříjemné a celkem drsné zbroušení, v jehož průběhu je slyšet zvuk pilníku a sténání (dokonce jsem viděla i slzy v očích). Během výkonu se oslavenec několikrát posadí, vypláchne si ústa dopředu připraveným roztokem a potře zuby znecitlivujícími bylinkami. Sliny se zbytky z broušení odplivne do kokosového ořechu slonovinové barvy vyzdobeného magickými znaky a zkontroluje si v přichystaném zrcátku, jestli jsou zuby dostatečně upravené. Vyplachovaní úst a kontrola v zrcátku se ještě několikrát zopakují. Nakonec se kokosový ořech s plivanci zakope v rodinném chrámu za svatyní, aby živočišná síla zůstala doma blízko dotyčné osoby. Oslavenec končí s betelovým listem v ústech a rodina mu pomáhá se postavit na nohy. Je z něho krásná dospělá lidská bytost připravená k sňatku.
Broušení na vlastní oči
Zorganizovat matatah na Bali je i v dnešní době povinností každého rodiče hinduistického vyznání a záleží pouze na finanční situaci rodiny, kdy se uskuteční a jak bude honosná. Provádí se všem bez ohledu na příslušnost ke kastě a hned po kremaci je to jedna z nejdražších ceremonií.
Osobně jsem se zúčastnila dvou ceremonií broušení zubů. Na první se brousily zuby dvěma sestrám. Bylo to hodně symbolické, protože slečny se po celý čas dost usmívaly. Rodina, která ceremonii pořádala, je poměrně slušně finančně zajištěna, a to se odrazilo na všem. Děvčata měla krásné, bohatě zdobené kostýmy. Výzdoba domu i oltář s dekou byly honosnější. Obětní dary byly obrovské, složitě propracované a z různých materiálů: z cukru, ovoce, sušených květů, a dokonce jsem viděla i z tepelně upraveného masa s deštníčkem z prasečích střev. Celá ceremonie byla natáčena kamerou a bylo tam několik fotografů.
Druhé ceremonie se účastnil bratr se starší sestrou. Oba měli kostýmy jednodušší, obětiny byly pouze ze sušených květů a hned po matatah následovala svatba mladého muže. Žádní kameramani ani fotografové. Pilník i broušení se mi zdály poněkud hrubší než u první slavnosti, soudě podle sténání a výrazu oslavenců…
Tento článek byl uveřejněn v časopise Lidé a Země, vydání 1/2016.
