Čarodějnické trhy: na latinskoamerických tržnicích najdete i oddělení, která vás možná překvapí

Mercado Jauregui v hlavním městě mexického státu Veracruz vypadá jako každá jiná latinskoamerická tržnice. Úzké uličky, kterými se v davu nakupujících sotva propletete. Věže vyskládané z krabic se zbožím všeho druhu, které se tyčí až k vysokému stropu. Hluk a nepopsatelná směsice vůní všeho, co trh nabízí. A že toho je. Bedny lákavě vyhlížejícího tropického ovoce stojí hned vedle stánku s nádhernými velkými šátky sarapes, hrajícími všemi barvami. Naproti na ledové tříšti leží celý malý žralok, obložený hromádkami suchozemských krabů. Nad některými stánky visí cedule, které procházející informují o tom, které produkty či služby jeho provozovatel nabízí. Domácí cukrovinky Doña Lupe. Francisco Rojas, opravy hodin a šperků všeho druhu. Doña Mari – Léčivé byliny.

Tabulka nad jejím stánkem, která je pro mohutné svazky sušených rostlin sotva vidět, nás ovšem dále informuje, že dáma rovněž nabízí čarodějnické potřeby, vykládá tarot, léčí espanto (úlek způsobený něčím nadpřirozeným) a opravuje sošky svatých. Na českém trhu by takovýto stánek byl asi slušným výstřelkem, nicméně ve většině latinskoamerických zemí má každá větší tržnice celou esoterickou sekci. Na stáncích v ní naleznete všechno možné: tinktury, mýdla, vonné tyčinky a bylinné směsi, které slibují jak vyléčení všemožných neduhů, tak úspěchy v lásce či v práci, štěstí nebo peníze. Vybrat si můžete i z množství sošek svatých, od Ježíška a Buddhy po Malverde (patrona drogových překupníků), amuletů na všechno možné i nemožné, panenek vúdú či širokého sortimentu potřeb pro praktikování černé i bílé magie. Konkrétně v Bolívii a v Peru nesmějí chybět ještě pytlíčky koky a krabice sullus, sušených zvířecích zárodků.

Bylinky, jelení oko i lapač mužů

„Prodává se tak nějak všechno,“ pokrčí rameny Doña Mari, když od ní vyzvídám, o které z produktů na jejím zvláštním stánku je největší zájem. „Z bylinek si lidi asi nejvíc kupujou ty na bolení břicha a na ledviny. Z mastiček tady ty z hadího jedu, ty jsou na revma. Taky svatý obrázky, různý menší sošky a amulety. Hlavně tyhle.“ Pohladí chomáč spletených červených náramků z bavlnek, který visí u stropu. „Jsou levný a fungujou,“ dodá ještě, zatímco se jí náramky houpou nad hlavou. Červená má být šťastná barva, ale jejich zázračná síla bude jistě tkvít v tom, že má každý vpletené ojo de venado – jelení oko, jak se pro jejich vzhled přezdívá velkým, kulatým semenům obpupoše žhavého, která jsou po celé Latinské Americe oblíbeným amuletem. „Tamhleta mýdla se taky hodně prodávaj’.“ Natáhne kostnatý prst směrem k barevným krabičkám s výmluvnými názvy Atrapahombres (Lapač mužů), Ven a mí (Pojď ke mně) nebo Amansa guapos (Krotitel krasavců). Než stihnu jednu z poličky vzít, abych se podívala na zadní stranu, co v nich, proboha, je, odhrne Doña Mari závěs, za kterým je druhá část obchůdku. Majitelé „čarodějnických“ stánků totiž nabízejí i celou řadu služeb.

Ve službách dobra

Brujos (čarodějové), kteří pracují na tržnicích, se více méně všichni shodují na tom, že lidé k nim ponejvíce chodí na čtení tarotu a limpias, což jsou očisty od negativních energií, které se provádějí buď zaříkáváním a vykuřováním sušenými bylinami, nebo rituálem se syrovým vejcem, které má negativní energie absorbovat. Na konci rituálu ho obvykle čaroděj rozklepne do sklenice vody a z tvarů, které v ní jeho obsah vytvoří, se dá dokonce poznat, co dotyčnému špatnou energii přivodilo. Oko zkušeného bruja z vířícího bílku na první pohled pozná příčinu vašeho neduhu, která může být buď něco zcela prozaického, jako stres či nemoc, nebo naopak něco paranormálního, jako uřknutí nebo nějaká zlá entita, která se na vás nalepila třeba při návštěvě hřbitova. Velmi populární jsou též amares, což jsou kouzla, která se provádějí za účelem toho, aby dotyčný dosáhl... prakticky čehokoli. Ať je to úspěch v práci, ve studiu, v lásce, štěstí, nebo něco konkrétního, po čem dotyčný touží. Některé dokonce dokáží uškodit vašim nepřátelům, nicméně dobré zprávy jsou, že většina brujos se věnuje pouze bílé magii, takže je odmítají dělat. Je to případ i Doni Mari, která má v zadní části stánku kromě stolku na vykládání tarotu celý arzenál bylin a amuletů k provádění limpias, kterému vévodí ošatka vajec, připravená nasát do sebe neduhy a trápení jejích klientů.

Úplně normální práce

Trhy s čarodějnickými potřebami najdete po celé Latinské Americe a ty menší, v menších městech, mě kolikrát překvapily tím, jak pěkné byly a jakou měly atmosféru. Trhovci na nich bývají také příjemnější a ochotnější si o svém řemesle povídat. I když moje zkušenost je, že většina brujos vnímá své povolání jako naprosto normální, a když zrovna nevychytáte chvíli, kdy se jim sejde několik zákazníků najednou, a nebudou proto mít čas klábosit s turisty, ochotně vám povykládají jak o tom, co prodávají, tak o službách, které poskytují. Pokud se ovšem budete chtít nějakého rituálu zúčastnit jako přihlížející, budete mít velké štěstí, když za to nebudou chtít zaplatit.

Kde se dá koupit sušená lama?

S výjimkou Argentiny a Chile, které jsou z celé Latinské Ameriky ve všech směrech nejsekulárnější, naleznete čarodějnické sekce na tržnicích v každém středně velkém městě. V zemích jako Peru, Bolívie a Mexiko je téměř zaručeně najdete na jakékoli tržnici. Malé trhy mívají, jak jsem už zmínila, rodinnou a přátelskou atmosféru. Ty velké vás zase ohromí rozmanitostí zboží a koncentrací excentrických trhovců. V mexickém hlavním městě je rozhodně zážitek zajít na Mercado de Sonora v útrobách kolosálního tržiště La Merced, které samo o sobě stojí za návštěvu. Vydáte-li se do Peru, tak v Limě doporučuji zavítat na Mercado de brujas nedaleko stanice Gamarra, kterému kromě pytlů sušených bylin a krabic s talismany vévodí různá sušená a vycpaná zvířátka, která se hodně používají v aymarské magii. Oba předešlé ovšem s přehledem strčí do kapsy Mercado de brujas v bolivijském hlavním městě. Mezi cestovateli je sice docela profláklý, ale je k tomu dobrý důvod. Zabírá celou jednu ulici (Calle Linares) a najdete v něm tak široký sortiment čarodějnických předmětů, že kdyby se tam Baba Jaga vydala na nákup, nedokážu si představit, že by tam něco z toho, co by mohla chtít, neměli. Máte--li také zájem vidět „živou“ ñatitu – lidskou lebku, která mimo jiné věští budoucnost, Calle Linares je k tomu ideálním místem, neboť mnohé cholitas, které zde prodávají, ji mají buď doma, nebo někde vzadu ve stánku.

Rohatý léčitel

Shromáždění sousedé sedí v půlkruhu na společném patiu vecindaria (tradiční konglomerace maličkých domků, jejichž obyvatelé sdílejí zmíněné patio). Půlkruh je, ne náhodou, formovaný kolem výklenku, ve kterém je dnes umístěna téměř metr vysoká socha Santa Muerte, Svaté smrtky – poměrně moderní mexické deity, jejíž uctívání je hodně spjaté s esoterikou. Vzduchem omamně voní květy z nedalekého keře durmanu, který tu má někdo na zahrádce a která je, mimochodem, oblíbenou halucinogenní rostlinou indiánských šamanů. Mezi Smrtkou a námi je na zemi vysypaný pentagram z posvěcené soli a v každém jeho rohu hoří svíčka. Přichází brujo a je to show, že kdybychom byli v Evropě, tak by si náhodný kolemjdoucí musel myslet, že se tady natáčí nějaký film. Procházející paní s nákupem, která se naším směrem podchodem z ulice podívá, ovšem netečně obrátí hlavu a jde dál.

Kolumbijské války duchů: Brujo

Život ve světě

Mexičtí brujos všeobecně vyznávají nějaké náboženství a podle toho vypadají jejich rituály. Mezi mexickými indiány najdete i vyloženě tradiční šamany, ale dnes se zaměřme na brujos z čarodějnických tržnic, kteří jsou zde buď přívrženci Santa Muerte, nebo různých forem satanismu, wiccy nebo jejich kombinací. Tomás, brujo, který povede rituál, na který jsme se přišli podívat, je dle svých slov hlavně satanista a je to poznat. Na hlavě má čepici s kravskými rohy, v očích čočky s pentagramy, na sobě hábit pošitý magickými symboly a kolem krku tlustý svazek náhrdelníků ověšený amulety. V ruce třímá vyřezávanou hůl, ověšenou zvířecími lebkami. I přes to, že ve svém outfitu vypadá jako zlý černokněžník, Tomás, v civilu zdravotník, prý praktikuje především bílou magii. Své schopnosti využívá hlavně k léčení a odhánění špatných energii, k čemuž byl, jak říká, v tomto životě předurčen. Kromě toho také věští budoucnost. V tom je, dle okamžitých recenzí od shromážděných sousedů, velmi dobrý a jeho předpovědi se prý vždy vyplní do posledního detailu.

Medicína přestrojená za magii?

„Kromě lidí, kteří chtějí vyloženě kouzla, která jim přinesou štěstí, předpovědět budoucnost a tak, ke mně nejvíc lidí přijde proto, že mají nějaký neduh, který jim moderní medicína nepomohla vyléčit,“ informuje mě Don Pablo, yatiri neboli aymarský šaman, který prodává byliny a čarodějnické potřeby na trhu v La Pazu. „Lidi jsou pak ochotní zkusit cokoli, jen aby se vyléčili, a přijdou, i když třeba na tradiční medicínu nikdy předtím nevěřili. Většina léků, které ti prodají v lékárně, je stejně na bázi látek z přírody. Tak lidem v podstatě namíchám totéž, kromě toho vyženu ten neduh i z jejich duše a mysli, jejich energie se zase dostane do rovnováhy a najednou se uzdraví.“ Dál mi vysvětluje filozofie dost podobné tradiční čínské medicíně a konceptu toho, že nemoci mívají psychosomatický základ. Na zmírnění fyzických symptomů Don Pablo používá preparáty z bylin a na ty duševní a mentální zaříkávání a očistné rituály, jejichž elementy by nejspíše našly obdoby v některých metodách používaných psychology.

Není to placebo

„Není to placebo!“ vyprskne smíchy Tomás před rituálem, jehož začátek jsem popsala výše. „Určitě hraje obrovskou roli i to, že léčený věří, že mu to pomůže, a psychicky se naladí na to, že mu pak bude líp, a jak víme, uzdravení začíná v hlavě,“ poklepe si prstem na spánek, nad kterým mu trčí kravský roh. „Já ale opravdu věřím, že energie, jakou máš, je zásadní pro to, abys byla zdravá, a tím, že očištěním tu zlou energii odstraníme a naladíme tě na tu normální, se ti opravdu udělá líp.“ Zamyšleně se odmlčí. „Možná to, co tě vyléčí, jsou ty dvě věci současně.“ Žena, kterou bude dnes léčit, na sobě prý má závažnou kletbu, která jí působí zdravotní problémy a smůlu. Když se ptám, jak to ví, že je za jejími problémy zrovna kletba, odpoví mi zcela vážně, že je to vidět z její aury. Mám chuť se zeptat, co na tyhle diagnostické metody říkají jeho kolegové v nemocnici, ale už není čas.

Jak zlomit kletbu

Těžká vůně durmanu se mísí s kouřem ze zapáleného svazku sušených rostlin, ze kterých jsem schopná identifikovat pouze šalvěj. Tomás polohlasem brblá modlitby a bylinným vykuřovadlem ve vzduchu dělá obrazce kolem ženy, již léčí a která teď sedí na plastové židli uprostřed pentagramu. Když ji zapáleným svazkem bylin dostatečně očistil ze všech stran, pomaže jí ještě spánky a čelo jakousi tekutinou, pravděpodobně tinkturou nebo odvarem z dalších bylin, a dá jí cosi vypít. Poté kolem ní ještě několikrát dokola projde, šeptaje další modlitby. Kletba je zlomena. Dáma vstává, děkuje, pár objetí se sousedy a odchází. Tomás mi, už v civilu, o několik dní později nad šálkem kávy sdělil, že léčba byla úspěšná a paní se ulevilo. Dokonce si je prý i celkem jistý, že ví, kdo na ni tu kletbu seslal. Je to brujo z nedaleké vesnice, o kterém lidé říkají, že je nahual, což je výraz pro měňavce, kteří se, kromě mnohých dalších magických kousků, dokáží proměňovat ve zvířata. Narazíte na ně v požehnaném množství v populárních knihách Carlose Castanedy a v mexických legendách, včetně současných městských mýtů. Mnozí Mexičané vám se zcela vážnou tváří řeknou, že nepochybují o jejich existenci nebo že se s některým dokonce setkali nebo se minimálně o někom, koho znají, ví, že nahaual je. S tím, který uřkl paní, kterou Tomás vyléčil, se mi bohužel nepodařilo udělat rozhovor, neboť byl toho času na dovolené v Acapulku, ale Tomás mě ujišťoval, že s někým, kdo se věnuje černé magii, není radno si cokoli začínat.

Oběti pro Matku Zemi

Don Pablo se na své magické kousky obléká podstatně méně excentricky než Tomás, ale zase využívá zajímavějších nástrojů, než jsou svíčky a výluhy a vykuřovadla z bylin. Pokroucená tělíčka sullus, sušených zárodků, většinou lamy, mě na tržnicích v andském regionu vždy fascinovala. „Používají se hlavně jako obětina pro Pachamamu,“ vysvětluje mi Don Pablo nad krabicí sušených lamiček. V Bolívii je této přírodní deitě zasvěcen celý měsíc srpen a na jeho začátku ji nejen indiáni uctívají tradiční hranicí s obětinami ovoce, sladkostí, koky a pálenky, které vévodí právě sullu. Hranice se po pečlivém naaranžování zapálí, aby se obětinami poděkovalo za úrodu, vodu, zdraví a vše ostatní dobré, co vám Pachamama během uplynulého roku uštědřila. Zároveň tento rituál funguje i jako prosba, aby se vám dobře dařilo i nadále. „Na ty srpnové obětiny se jich prodává nejvíc,“ pokračuje Pablo. „Lidi je také často zakopávají do základů domů. Dům to pak ochraňuje a jeho obyvatelům to přinese štěstí a prosperitu.“ Bezděčně si při zmínce této populární praktiky vzpomenu na to, jak se před pár lety takto pokusil někdo zahrabat jistého mladíka z bolivijského hlavního města, neboť podle jakési obskurní pověsti živý člověk funguje ještě lépe než sušená lama. Bolivijskými médii tehdy prolétl značně bizarní rozhovor, který s tímto mladíkem kdosi natočil krátce poté, co se na staveništi vyhrabal, takže byl ještě celý od hlíny. Rozčarovaně v něm líčil, jak se s přáteli vypravil na večírek, dal si pár drinků a probudil se pohřbený zaživa. „To je šílenost,“ kroutí hlavou Don Pablo. „Říká se, že to občas někdo udělá, ale myslím, že to ve většině případů naštěstí není pravda. Navíc podle mě by to tomu domu nic pozitivního nepřineslo, naopak. Občas mě někdo zavolá, abych očistil místo, kde se vytvořila špatná energie právě například z toho, že se tam odehrál nějaký násilný trestný čin nebo někdo za nějakých dramatických okolností zemřel. Taková událost po sobě zanechá hodně špatnou energii,“ dodává. „Yatiri by něco takového neudělal. My jsme tu hlavně proto, abychom ostatním pomáhali.“

Součást kultury

Ať už na kouzla yatiris a brujos věříte, nebo ne, čarodějnické trhy jsou zajímavým zpestřením už tak pestré cesty po Latinské Americe a součástí místní kultury. Někteří brujos jsou pořádní exoti, ale na jejich esoterických filozofiích něco je a jejich zvláštní rituály zjevně lidem pomáhají. Pokud skutečně někteří z nich nějaké paranormální schopnosti mají, tak je Latinská Amerika v dobrých rukou, neboť většina z nich se snaží konat dobro a ti, co ne, si evidentně berou dovolenou.