Oheň skomíral a plameny slabě osvětlovaly kout nedaleko jeskynního ohniště. Na kamenné lavici se choulily tři drobné postavy zahalené do špinavých hadrů. Čtvrtá, zřejmě ještě dítě, ležela o kus dál na zemi a třásla se zimou. Vůně kouře se mísila s mnohem horším zápachem, který přicházel z hloubi jeskyně, kde stálo několik zvířat. Prase, koza a dva psi tam byli před zloději v bezpečí. Nikdo nemluvil, pouze tu a tam ticho přerušilo ošklivé zakašlání nebo zvířecí pazvuky. Přes primitivní zástěnu u východu z jeskyně dopadaly dovnitř poslední slabé sluneční paprsky. V jeskynním městě končil další den plný bídy a beznaděje.
Tato scéna se mohla odehrát ještě před naším letopočtem, ale zrovna tak i během 16. století. V oblasti jihoitalské Matery lidé údajně žijí už více než 9000 let v téměř neměnných, velmi nuzných podmínkách. Pokud jde o stálé osídlení, oblast u paty Apeninského poloostrova je možná vůbec nejstarším místem na světě. A co je na Mateře nejpozoruhodnější? Části zdejšího starého města i dnes vypadají jako za rozbřesku civilizace.
Město je od rokle Gravina odděleno ulicí s velmi omezeným vjezdem | Béla En
Nemyslete si však, že se v Mateře zastavil čas – že padesát kilometrů před městem zmizí z cesty asfalt a vy budete muset dojet na koni. Současná Matera je moderní italské město jako každé jiné, s paneláky a rušným provozem. S klidem ji tedy můžete ignorovat a vrhnout veškerý zájem pouze na východní okraj, kde se na hraně hluboké rokle rozkládá prastaré jeskynní město, jemuž místní říkají Sasso. Od prvního okamžiku vás chytne a zanechá ve vás nesmazatelnou stopu.
Sassi
Když jsem toho rána prošel nenápadnou uličkou mezi domky a poprvé Sasso spatřil, jako by se mi před očima rozložil jakýsi obrovitý papírový model starobylého města. Krémově zbarvené domečky někdo poslepoval těsně na sebe a poskládal je do svažujícího terénu, jejž v nejnižším bodě zařízl obrovským nožem a zbytek nechal zřítit do hluboké rokle. Chvíli jsem měl pocit zvláštní barvosleposti. Z vápence vytesané město je totiž barevně jednolité a tvary splývají v jediný kamenný organismus. Jako byste si prohlíželi vybledlé fotografie vaší prababičky.
V úzkých uličkách můžete chodit hodiny. Častá schodiště však procházku mění v kardio trénink. | Béla En
Sasso je italský výraz pro kámen, skálu či skalnaté území a v množném čísle má podobu sassi. Na čistě vápencovou oblast Matery podle všeho docela sedne. Lidé tu z poddajného kamene vytesali v průběhu tisíciletí celé jeskynní město. Nejprve se jednalo čistě o obydlení vyhloubené uvnitř skály, později – v 17. století, kdy město zcela výjimečně vzkvétalo – se do Matery nastěhovali bohatší lidé a výstavbou domů, kostelů či náměstí na kopci uprostřed založili centrum nadzemního města řečené Civita. Ve svahu směrem k rokli pak vznikly dvě čtvrti – starší, jeskynní Sasso Caveoso a novější Sasso Barisano. Všechny tři části dnes tvoří celek propojený dlážděnými uličkami, malými dvorky a desítkami schodišť. Pohyb po městě sedícím v jakémsi obrovském přírodním kině IMAX a sledujícím nekonečný film na plátně za roklí je díky tomu velmi snadný. Prostě jdete svým směrem a věříte, že vás tam uličky a schodiště dovedou. Můžete celý den procházet městem sem a tam, a přitom se nikdy neztratíte ani to nikdy nebudete mít daleko.
Je ráno a na kraji Sasso Caveosa jsem úplně sám. Slunce se vyhouplo nad planinu za roklí, přes kterou sem vane čerstvý vzduch. Cestičkami mezi domky, ale i po střechách procházím kolem spousty uzavřených dveří, z nichž některé patří soukromým krámkům, jiné uzavírají vstup kamsi do podzemí, další možná nebyly otevřeny desítky let.
Možná nejkrásnější pohled na město je z druhé strany rokle | Béla En
Míjím dveře vedoucí do luxusního ubytování, které bohatším turistům umožní strávit na magickém místě noc. Pro zajímavost koukám na Booking a zjišťuji, že ve zdejších „jeskyních“ je volných asi patnáct ubytování s průměrnou cenou kolem 3500 Kč za noc. Není to tak hrozné, navíc na Materu vám jedna noc stačí. Procházím kolem zakrytého velkého otvoru do skály, kudy byste se dostali k jedné z mnoha podzemních nádrží na dešťovou vodu. Ty tu mívalo téměř každé obydlí. Když jste potřebovali vodu, došli jste si pro ni do sklepa.
Kostely vytesané do skály
O kus dál už je první ze skalních kostelů, jež patří mezi největší atrakce Matery. Ty nejstarší se datují k 8. století našeho letopočtu a údajně je začali budovat mniši a následovníci církevního učitele Basila Velikého. Ti sem uprchli z byzantské říše před tamní náboženskou nesvobodou, která zakazovala obrazy svatých a jejich uctívání. Ve vybudovaných jeskynních klášterech mohli mniši svobodně praktikovat svoje náboženství. Těchto klášterů a kostelů je prý v oblasti až 150, ovšem dostanete se pouze do několika a turisticky jsou využívané především tři. V rámci jejich restaurování se sice tu a tam něco dostavělo nebo upevnilo, ale lze říci, že i ony jsou z drtivé většiny původní. Na první z nich narážím vzápětí. Je věnovaný patronce zraku, svaté Lucii, a vznikl v 9. století. Má velmi strohý a studený interiér, jehož jedinou výzdobu tvoří malby na stěnách, vybledlé tak, že si jich na první pohled téměř nevšimnete. Přesto se mi při představě historie místa doslova tají dech.
Skálu Monterrone s uvnitř vytesaným kostelem poznáte podle zlatého kříže | Béla En
O něco větší podívanou nabízí čerstvě zrekonstruovaný skalní kostel San Pietro Barisano na druhé straně Matery. Jeho počátky se datují k 12. až 13. století, takže je o dost mladší a také mnohem větší. Zvonice stojící mimo hlavní kostel je součástí jednoho z nejhezčích večerních výhledů na město. Ani rekonstrukce kostela nedokázala zcela smazat stopy řádění vandalů a zlodějů, kteří Materu vyrabovali v 19. století, když byla zavřená v důsledku morové nákazy. Nad oltářem zeje velká díra po odcizené ikoně.
Po úzkém schodišti se dá sejít do sklepení tvořeného několika malými místnostmi. První z nich má zdi plné výklenků, v druhé jsou ve skále jakási primitivní křesla. Čekárna? Do jisté míry ano. Zesnulí kněží tu „čekali“ na to, až se rozloží jejich těla. Jedině tak se prý jejich duše mohla zcela odpoutat od těla. Nakláním se blíže do výklenku a všímám si, že spodní kámen rozhodně nemá čisté barvy zdí. Po zádech mi přeběhl mráz. Tentokrát vzorně dodržuji zákaz nedotýkat se.
Dlažba na náměstí Vittorio Veneto vede středem původního kostela | Béla En
Třetí skalní kostel je zvenčí nejpozoruhodnější a turisty nejvyhledávanější. Nachází se uvnitř mohutné skály Monterrone, která stojí přímo u hrany rokle. Pod vrcholem ozdobeným zlatým křížem leží vlastně dva propojené kostely, mladší Santa Maria de Idris a starší San Giovanni in Monterrone s freskami z 12. století. Interiér trochu zaostává za očekáváním a ve srovnání s předchozími kostely nenabízí o mnoho více, ale za vstupní poplatek pár eur stojí.
Pohlcené časem, nikoliv turistikou
Procházím se uličkami a objevuji další a další nádherné výhledy. Kostelní věže, romantická zákoutí, terasy s květinami a nikdy nekončící panorama. Ať už se podíváte jakýmkoliv směrem, ať namíříte fotoaparát k obzoru, nebo do klikaté uličky, pokaždé zachytíte něco krásného. Malebnost a starobylost Matery jsou odzbrojující z každého úhlu.
V centru města je i mimo sezonu docela rušno, takže cukrárny, kavárny a všudypřítomná zmrzlinářství nemají o zákazníky nouzi. Pochopitelně nemohou chybět restaurace, z nichž ty nejzajímavější využívají původní jeskynní prostory. V omezeném prostoru číšníci obsluhují pouze několik stolů.
Po jediné větší ulici města tu a tam projede vozidlo | Béla En
Vedle domácích podniků tu narazíte i na špičkové, michelinské restaurace, v nichž můžete jedinečné prostředí města propojit s výjimečným kulinářským zážitkem. Na odpolední posezení uvnitř kamenné zahrádky baru Zip se dokonce stojí fronty. Nemám však pocit, že by turismus zatím Mateře škodil. Možná to tu vypadá jinak v létě, ale během říjnové návštěvy jsem při putování městskými uličkami spíše cítil s roztroušenými skupinkami turistických zvědavců pocit sounáležitosti a radosti ze společného zážitku.
Město prorostlé minulostí
Na centrálním náměstí Vittorio Veneto najdete velké podloubí s historickými sloupy a klenbou, která jako by podepírala moderní dlažbu. Málokoho by napadlo, že jde o původní vnitřek kostela, jenž byl pohlcen pozdější zástavbou. Kostela, jehož zvonice se tyčí až o kus dále a zdánlivě s klenbou pod úrovní náměstí nesouvisí. Podíváte-li se však ze správného úhlu, dokážete si dobře představit původní kostel, jímž novější Matera doslova prorůstá.
Pohled na večerní Materu je těžké popsat. Musíte to zažít. | Béla En
Nenápadný vchod opodál vede do původní největší městské zásobárny vody z roku 1832, nad kterou bývala hlavní studna města. Mezi vysokými, vodou zaoblenými sloupy vede hlouběji do sklepení kovová plošina. Pod nohama máte hladinu původní vody, efektně nasvícenou pro turisty. Celý průzkum nádrže vám zabere jen pár minut, a ač vás zrovna neohromí, doplní vám další kousíček do historické mozaiky Matery. Zvláště když se dozvíte, že nádrž byla uzavřená skoro sto let, až do roku 1991. Tehdy ji našli plnou dešťové vody a museli být přivoláni potápěči, kteří na dně objevili spoustu nejrůznějšího harampádí, jež lidé v průběhu let naházeli do studny. Úplně u stropu plavala stará hliníková vědra a ještě dnes tam můžete spatřit rezavé stopy jejich hran.
Rokle Gravina
Vydávám se do nejnižšího místa Matery a pokračuji strmým svahem dolů, až na dno rokle, kde líně teče říčka Gravina. Kdysi byla mohutnější a dvanáct kilometrů dlouhý kaňon prý vyhloubila právě ona. Dnes ji můžete pohodlně přeskákat po kamenech. Většina lidí však přechází hezký most a sítí stezek za ním pokračuje po protějším svahu rokle nahoru na náhorní plošinu Murgia, odkud se nabízí mimořádně hezký výhled na město. Večer se tam sjíždějí turisté a sledují slunce zapadající přímo za katedrálu. Měnící se barvy oblohy a postupně se rozsvěcející světla v ulicích nabízejí velkou podívanou. Na vyhlídku se dostanete také autem, když vyjedete za město. Vyrazte však včas, protože z parkoviště musíte ještě pokračovat dvacet minut pěšky.
Večerní představení
Den se chýlil ke konci a po hodinách strávených na tomto výjimečném místě jsem Materu začínal vidět střízlivěji. Počáteční oslnění krásou vyprchalo jako droga. Jenže jak zapadalo slunce, pouliční lucerny se rozsvěcely teplým žlutým světlem a obloha se barvila do královské modré, začal jsem chápat, že to hlavní představení teprve začíná.
Na balkoně u skalního kostela San Pietro Barisano se mi otevřel úžasný výhled a já si vychutnával atmosféru tichého města nořícího se do tmy. Lucerničky v ulicích se ve vlnách zažehávaly, následované kostely a věžemi. Uběhlo několik desítek minut, než se Matera rozzářila jako vánoční stromeček.
Místní jsou v udržování atmosféry vážně dobří | Béla En
Bylo to tu vždycky stejně romantické? Těžko. V ulicích se kdysi sice mihotaly hořící louče, ale spíše než po romantice tu zřejmě lidé toužili po kousku chleba. Mám tedy to štěstí být tady právě v tom vůbec nejlepším období za oněch neuvěřitelných 9000 let? Kolik toho vlastně bylo objeveno a kolik ještě zůstává pohřbeno kdesi uvnitř zdejší skály? Určitě jsem neviděl z Matery všechno. Přemýšlím cestou po schodech dolů, přecházím „hlavní“ ulici a pokračuji na nádvoří kostela vedle Monterone. Silueta skály se rýsuje na tmavém pozadí. Otočím se, a když hledím zpět na čtvrť Barisano, chvíli mám pocit, že jsem na ostrově. Za zvlněnou hranou rokle panuje černočerná tma, takže se zdá, jako by tam začínala hladina moře. Skoro mám pocit, že slyším šumění vln. Je temná noc a světla Matery svítí jako vzdálené hvězdy.
Těžké časy v Sassi
- Od ostatních historických památek se Matera liší i v tom, že ji dosud nenavštívilo zase tolik lidí. Zatímco například Koloseum v Římě obdivují turisté stovky let, Matera se na turistickou mapu dostala teprve před dvaceti lety.
- Jako první na ni kvůli její neuvěřitelné chudobě upozornil italský spisovatel Carlo Levi, kterého v roce 1935 vyhnal na jih Itálie fašistický režim Benita Mussoliniho. Poválečná kniha, v níž Levi psal o 20 000 vyhladovělých a cholerou či morem nemocných obyvatelích jeskynního města, vzedmula obrovskou vlnu zájmu a soucitu veřejnosti. Italská vláda se rozhodla na kraji města vybudovat moderní byty, do nichž se původní obyvatelé Sassi měli přestěhovat. Byl to však pro ně takový kulturní šok, že trvalo jedenáct let, než se podařilo starou Materu vylidnit.
- Prázdné město pak třicet let čelilo řádění vandalů a zlodějů, kteří poničili či ukradli velkou část historických památek. Když se rozhodovalo o budoucnosti Matery, starší generace byla pro, aby se celé místo zničilo a s ním i jeho temná minulost, ovšem mladší Mateřané se zasadili o to, aby bylo skalní město zachováno.
- Italská vláda nabídla uhradit polovinu nákladů na obnovu a do města se v 90. letech začali stěhovat umělci a bohémové, následováni podnikateli s malými obchůdky, penziony a restauracemi. Těžké časy v Sassi skončily. V roce 1993 byla Matera zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO.
Scéna slavných filmů
Pozoruhodné prostředí opuštěného města často posloužilo jako dokonalá kulisa pro natáčení filmů. Těch biblických tu vznikla spousta, přičemž nejznámější Umučení Krista Mela Gibsona dodnes rezonuje městem a nejeden podnik se chlubí, že si tam Gibson vypil kafe, nebo si alespoň odskočil. Úspěšný snímek z roku 2004 byl pro Materu zásadní, protože nastartoval turistický zájem o Materu. Následovaly další velké filmy, včetně bondovky Není čas zemřít nebo Wonder Woman.
Kudy nejlépe do Matery
Matera leží těsně za hranicemi Apulie (Puglia), v sousedním regionu Basilicata. To však nic nemění na tom, že v itineráři vaší cesty do Apulie nesmí chybět. Nejlépe se tam dostanete, pokud poletíte na letiště v Bari, půjčíte si auto a do hodiny můžete být v Mateře. Navštivte však i další zajímavá města v okolí. Cestou pojedete například skrz Altamuru, při návratu to rozhodně vezměte přes Alberobello s jedinečnými domečky trulli. Odtamtud už je to kousek k nádherné jeskyni ve městě Castellana, ideální destinaci ve špatném počasí.
