Zapomeňte na pláže! Na rozloze 2034 kilometrů čtverečních vás na Tenerife čeká neuvěřitelně pestrá nabídka outdoorových příležitostí. Jediný ostrov vám postačí na to, abyste na něm prožili dobrodružství ve čtyřech odlišných prostředích. Včetně aktivní sopky!
Za vznik tohoto krásného ostrova můžeme poděkovat vulkanické činnosti, reprezentované skoro čtyřtisícovou aktivní sopkou Pico del Teide přímo v srdci Tenerife. Severovýchodní svahy sopky klesají až k nádhernému, vegetací přetékajícímu pohoří Anaga, oproti tomu západ ostrova je ve znamení o poznání sušších vrcholů pohoří Teno. A právě horský masiv na severovýchodě zastavuje pasáty vanoucí od moře, které se o něj srážejí do mohutných oblačností.
Jeden ostrov, tři podnebí
Toto „moře mraků“ přináší do nejostřejšího vrcholu tenerifského trojúhelníku dostatek vláhy a mnohem mírnější klima, než je v těchto zeměpisných šířkách obvyklé. Díky tomuto klimatickému jevu má Tenerife hned několik druhů prostředí najednou. Zatímco na severovýchodě často prší, na druhé straně ostrova panuje horké a suché klima. A aby to bylo ještě lepší, uprostřed ostrova na vás čeká vysokohorské prostředí, kde narazíte i na sníh. Tenerife má dvě letiště, přičemž mezinárodní spoje přistávají v drtivé většině na tom jižním. Možná aby to turisté neměli daleko do přilehlých hotelových komplexů. My jsme sem v lednu ale nepřijeli sbírat škeble na plážích, a tak naše cesta z letištní půjčovny aut míří na východ, směrem od hotelů. Už od prvních kilometrů nám sjíždějí oči doleva ke zdvihajícím se svahům pohoří, do kterého se brzy vydáme. Kromě několika nehybných mraků nad ním visí i ono kouzlo neznámého, jímž nás magnetizuje každá dosud neprobádaná končina.
Od pyramid raketově vzhůru
Do večera zbývá ještě pár hodin, takže zastavujeme u vulkanického kopečku Malpais de Güímar na první lehčí výlet. Žhnoucí slunce brzy dodává procházce po lávovém poli odpovídající teplotu, ale pobřežní vítr vše kompenzuje. Ostatně, první aktivita na dovolené bývá skvělá, ať už je jakákoliv. O týden později si ji však po mnohem větším zážitkovém nářezu sotva pamatujeme, takže vy můžete Güímar klidně projet bez zastávky. Turistické průvodce sice upozorňují, že Güímar má i „pyramidy“, ovšem navršené haldy kamení na první pohled příliš neuchvacují a nezanedbatelné vstupné do areálu také neláká. Z Güímaru tedy pokračujeme dále na východ. Místo návratu na pohodlnou dálnici uhýbáme do hor a rozhodujeme se prověřit sílu motoru našeho nového citroënu. Míříme prudce vzhůru a nevěřícně zíráme na výškoměr vozu, když z téměř nulové nadmořské výšky rychle šplháme do vyšších sfér. Nad tisíci metry nad mořem vjíždíme do oblačnosti a již bez slunečního doprovodu krájíme mlhu, která nás okradla o první panoramata. Teplota mezitím klesá asi o patnáct stupňů, zaléhají nám uši a máme pocit, že naše raketa brzy opustí atmosféru. Nakonec vystoupáme skoro do 1700 metrů a středem bujného lesa pokračujeme po hřebeni hor na východ. Cítíme přítomnost sopky, které místní říkají zkráceně El Teide, za zády, ale její čas teprve přijde. Před námi leží Anaga.
Tenerife svěží a vlhké
Pohoří Anaga se rozkládá v celém severovýchodním cípu Tenerife. Co do tvaru hor je možná nejhezčí z celého ostrova a díky vlhkému podnebí ho pokrývá bujný les. Prochází jím jedna hlavní silnice, která propojuje turisticky vyhlášené vyhlídky, takže není divu, že snadno dostupná panoramata na Cruz de Carmen nebo Pico del Inglés trpí pod náporem turistů. Atmosféru opuštěné divočiny byste tu hledali marně, přesto stojí výhledy za to. Věci naštěstí dostávají nový rozměr, když pokračujete hlouběji na východ a uděláte si odbočku dolů k pobřeží. Například do městečka Taborno, kde začíná příjemný hike ke špičaté skále Roque de Taborno. Zavede vás až vysoko nad pobřeží, odkud dohlédnete téměř na konec ostrova, a především na dva kuželovité hroty skal Roque de Las Ánimas ve městě Taganana. Pohled na krajinu jako z jiného světa patří mezi to nejlepší, co na Tenerife spatříte. Pro tuto nádheru však nemusíte až do Taborna. Ve svahu podél pobřeží vede další hike, spojující málo přístupnou pláž Tamadite a právě Tagananu, přičemž ve směru k ní máte ikonický výhled stále před očima. Až se ho nabažíte, můžete přímo u úpatí těchto dvou natužených vrcholů vyhledat stejnojmenný grilbar Roque Las Ánimas a dát si tenerifskou specialitu „vrásčité brambory“ – papas arrugadas. Z terasy se vám naskytne kouzelný pohled na pomalu se rozsvěcující večerní Tagananu.
Kromě Taganany najdete v pohoří Anaga spoustu dalších krásných míst. Například můžete sjet autem či autobusem na severní výběžek Punta del Hidalgo ke sněhobílému modernistickému majáku. O kousek dál leží pláž Los Troches s ohromující vyhlídkou na Punta del Frontón a začátkem pěkné hřebenovky do městečka Chinamada. Na jihu klesá pohoří až k pobřežnímu městu San Andrés a prý nejkrásnější pláži Las Teresitas. Při pohledu z výšky má její žlutý písek s nazelenalou mělčinou a desítkami zakotvených lodiček nesporné katalogové parametry, ale umístění přímo na kraji nevzhledného města jí ubírá body. Cestou zpět házíme oko ještě na futuristickou koncertní síň Auditorium.
Tenerife suché a horké
Opouštíme naši strategicky umístěnou základnu ve městě La Esperanza, sundáváme větrovky a míříme na jihozápad podél slunečného pobřeží. Můj parťák se svěřuje s dosud nezmíněnou slabostí pro papoušky, takže ho odvážím do vyhlášené zoologické zahrady Loro Parque ve městě Puerto de la Cruz a sám prozkoumávám historickou La Orotavu, kde se nachází i turistické centrum pojmenované podle slavného kanárského vulkanologa Telesfora Brava. Seznamuji se s historií ostrova, blíže poznávám El Teide a vulkanickou činnost na celých Kanárských ostrovech. Zajímá mě poslední výbuch zdejší sopky, abych se ujistil, že to v tomto týdnu není pravděpodobné. A ono to zase tak dávno není! Naposledy se láva vydrala na povrch skrz menší kráter Chyniero v roce 1909.
Vyzvedávám parťáka u Loro Parku, sfoukávám mu barevné peří z ramenou a pokračujeme na západ, odkud už na nás z dálky mává pohoří Teno. El Teide máme po levé ruce a táhne nás k sobě jako magnet, ovšem to nejlepší si opravdu chceme nechat až na konec. V Buenavista del Norte zahýbáme doleva a dlouhým údolím El Palmar pokračujeme k horám, v nichž se nachází další ikonické místo ostrova – vesnice Masca, postavená na vysokém výběžku uvnitř neuvěřitelně hlubokého údolí. Nejprve ale stoupáme serpentinami až k vyhlídce Baracán, která slouží jako startovní místo krásného hikeu do vesnice Teno Alto. Camino de Baracán vede kolem stejnojmenného vrcholu a kromě prvního pořádného výhledu přímo na El Teide nám nabízí i pohled na moře, kde se téměř přes celý obzor, jakoby na dosah ruky, rozkládá sousední ostrov La Gomera s bílou čepicí mraků. Je to sice jen další pevnina, ale když na ni tak koukáme, cítíme k téhle sestřičce Tenerife něco speciálního. Horké slunce, které ostře kontrastuje s vlhkým podnebím východního Tenerife, nás však žene dál a brzy se noříme do magického vavřínového lesa laurisilva. Tento pravěký les kdysi pokrýval převážnou část Evropy a dochoval se zejména na Madeiře a na několika Kanárských ostrovech, přičemž Tenerife ho má z nich nejvíce. Hustým hvozdem podivně pokroucených, mechem obalených stromů a větví nás vede antukově červená cesta. Pod paprsky protkanou klenbou dojdeme do městečka Teno Alto, kde se kříží několik dalších turistických tras. Můžete odtud pokračovat na nejzápadnější mys Punta de Teno, jít hlouběji do hor po Camino del Risco nebo se východní cestou vrátit do údolí El Palmar. Ve všech třech variantách vás v případě krize zachrání pravidelná linka autobusu.
Masca s turistickou tváří
První pohled na vesnici Masca nikdy nezapomenete. Nachází se v obrovském skalním údolí s dramaticky strmými stěnami, a ať už k němu přijedete odkudkoliv, vždy vám ta hloubka vezme dech. Samotná vesnice je rozložená v jednom z mírnějších úbočí, ovšem pochybuji, že ji vůbec zaregistrujete. Veškerou pozornost na sebe totiž strhává skalní ostroh, tyčící se k nebi uprostřed tohoto všeobjímajícího prostoru jako monument divoké přírodní krásy. Určité vystřízlivění z našeho opojení přináší úzká silnice s několika turistickými domečky, která vede z vesnice až k ostrohu. Nechápeme, kdo umožnil takhle zničit jedno z nejkrásnějších míst Kanárských ostrovů. U stánků s magnetkami jsem si vzpomněl na Karlštejn. Jaký fascinující obraz se musel otevřít před očima Guančů, když sem několik set let před Kristem připluli z Afriky a spatřili toto údolí nedotčené? Od skalního ostrohu se můžete vydat populární cestou skrz soutěsku strmě dolů a dojít až na pláž o 600 metrů hlouběji. Má to však hned dva háčky. Prudké klesání totiž musíte jít i nahoru, což za horka není úplně snadné. A druhý, mnohem horší problém je, že hike je otevřený pouze o víkendu, a ještě jen s rezervací. Ta je sice zdarma, jenže kvůli zájmu ostatních návštěvníků ji musíte provést asi měsíc dopředu, abyste chytli volný slot. Hike tedy vyžaduje docela velké plánování, a chcete-li ho absolvovat, musíte si ho zamluvit už mnohem dříve než odjezd na dovolenou. Masca je ale nádherná i bez hikeu soutěskou. Vyjeďte milionem serpentin nad údolí, posaďte se na terasu restaurace na La Cruz de Hilda a vychutnejte si kávu s výhledem bohů. Nebo zamiřte na opačnou stranu a počkejte na západ slunce, který Mascu zalije zlatem. Podíváte-li se správným směrem, uvidíte skalní ostroh s modří Atlantiku na pozadí a obzor zaplněný sousední La Gomerou.
Tenerife sopečné a fascinující
Stačilo několik dnů a cítíme totální nasycení přírodní krásou. Kdybychom teď odjeli domů, zážitky by nám vystačily na další dva roky. Ovšem my máme před sebou to, co se má stát vyvrcholením celé návštěvy ostrova. Sopku El Teide. Cesty do stejnojmenného národního parku existují tři. Po severovýchodní jsme jeli první den, druhá vede z jihu a třetí ze západu. Volíme tu třetí, protože to k ní je z Mascy nejblíže. Protloukáme se přes nečekaný provoz v Santiagu del Teide a sjíždíme skrz několik městeček do Tamaima, odkud jsme si den předtím vyšlápli ke Kříži misionářů a ke skalnímu oku El Agujero s výhledem na vyhlášené skály Los Gigantes. Tentokrát ale ve městě uhýbáme vlevo a opět prudce stoupáme téměř kanadskou krajinou plnou borovic do středu ostrova. Náhle silnici obklopuje černé lávové pole, které zde před sty lety zanechala malá sopka Chinyero, o které jsem se dozvěděl v La Orotavě. Zastavujeme a vyšlapanou cestou míříme přímo k sopce, kolem které vede pohodlná okružní trasa s efektními výhledy na zelené stromy rostoucí uprostřed černočerné krajiny.
Chinyero nezklame, ovšem nedokáže nás připravit na následující hodiny. El Teide není jen vrchol sahající do výšky 3718 metrů nad mořem. Ten totiž vytvořila dosud poslední erupce, kdy geotermální síla zdvihla část povrchu již existující kaldery staré přes 160 000 let. Takže když stojíme u úpatí El Teide, stojíme vlastně uvnitř kráteru původní sopky. A když opouštíme Chyniero po silnici, kterou jako by někdo nakreslil podle pravítka, jedeme po místě, kde kdysi bublala láva. Borovice zmizely a zůstal jenom kámen. Na jaře bývají úrodné sopečné svahy El Teide rozkvetlé neobvyklými rostlinami, kterých botanikové napočítali na 168 druhů. Při naší návštěvě v lednu jsme si museli vystačit s nízkými křovinami.
Neuvěřitelné Teide
Řítíme se ohromující planinou. El Teide stojí jakoby na dosah ruky, ale náš mozek se teprve přizpůsobuje XXL rozměrům 16 km široké kaldery Las Cañadas, takže k sopce to klidně může být ještě 20 kilometrů. Míjíme neuvěřitelné skalní útvary otesané rukou eroze. Obrovská, bizarní kamenná sousoší, abstraktní tvary nebo sloupy tyčící se k nebi v těžko pochopitelných úhlech. Často zastavujeme a studený vítr v nadmořské výšce nad 2000 metrů nás nutí sáhnout po bundách. Nejsme tu samozřejmě sami. Co chvíli míjíme auto a na vyhlídce Mirador de la Ruleta u nejkrásnějšího skalního města parkuje dokonce několik autobusů. Tato měsíční krajina již byla lidstvem dobyta.
Většina z návštěvníků zdejšího národního parku se touží podívat na Tenerife z jeho nejvyššího bodu od kráteru El Teide. Je to však těžší, než by se mohlo zdát. Pod vrchol sice vede lanovka (kterou si musíte opět dopředu zarezervovat), ale na úsek ke kráteru potřebujete povolení, kterých se udílí pouze 150 na den. Pokud si tedy o něj nezažádáte s dostatečným předstihem, spíše v řádu měsíců, buď se budete muset spokojit s rozhledem pouze z úrovně horní stanice lanovky, nebo dobudete sopku brzy ráno. Povolení se totiž vztahuje na dobu začínající v devět hodin. Pokud to zvládnete dříve, klidně můžete. Problém je v tom, že lanovka tak brzy nejezdí, takže buď vyjedete lanovkou nahoru den předem, nouzově přespíte v něčem, co by se dalo se zavřenýma očima nazvat horskou chatou, a brzy ráno se vydáte nahoru. Anebo vyrazíte na Teide ještě v noci a vyšlápnete ji celou. Odměnou vám při východu slunce bude obrovitý dvoukilometrový stín El Teide. Pak je však ještě něco, co příliš neovlivníte. Horské proměnlivé počasí. Cesta nahoru trvá kolem čtyř hodin a nikdo vám nezaručí, že se právě za tu dobu El Teide neschová do mraků. A zvolíte-li rychlejší lanovku, může zrovna nejezdit kvůli nebezpečnému větru. Což byl náš případ.
Část zklamání jsme utopili v dobré kávě lanovkové restaurace, další bolest jsme zahojili pár suvenýry. Ale protože jí ještě hodně zůstalo, popojeli jsme na další parkoviště za lanovkou a učinili poslední zoufalý pokus vydat se alespoň někam nahoru pěšky. Po několika kilometrech, kdy se střídalo slunce s vánicí, nám však počasí definitivně ukázalo prostředníček, takže nezbývalo než odložit výstup na příště. Pokud se tedy na El Teide vypravíte, rezervujte si alespoň dva dny, abyste měli větší šanci na úspěch. A když to nevyjde ani pak, vězte, že nadšeni budete, i když si „jen“ projedete celou kalderu autem. Tenerife je fascinující ostrov, kde můžete prožít několik dovolených najednou. Hory, tajuplné lesy, unikátní vyhlídky, lávová pole, měsíční krajina i pláže s pískem ze Sahary na jižním pobřeží. Zároveň jde o cenově a geograficky snadno dostupný ostrov, kde můžete využívat všechny výhody území EU a nemusíte nijak slevovat ze svého komfortu. Osobně jsem od něj očekával mnohem méně, než jsem nakonec dostal. Vy můžete vyrazit klidně s těma největšíma očima.
