Do městečka Agaete na ostrově Gran Canaria se zamilovala před třemi lety. Učarovalo jí svým klidem a pohodou, na rozdíl od rušných měst jako Praha nebo Barcelona, kde žila dříve. Nakonec si tu s manželem pořídila nemovitost. Jak se žije Češce na Kanárech?
Čím se na Gran Canarii zabýváte?
Pronajímám dům Casa Pescadores, který jsme několik měsíců rekonstruovali, a rozjíždím s kamarádem projekt Villas Agaete, v němž se snažíme podpořit lokální turismus. Rádi bychom lidem přiblížili Agaete a okolí tak, jak ho vnímáme my, a chceme zajistit lidem kompletní servis, i co se týče například unikátních zážitků. To je ale zatím v začátcích. Také pracuji v Česku jako produkční. Naštěstí mi moje práce umožňuje být většinu času on-line. Pro většinu expatů nebo dlouhodobých návštěvníků je práce na dálku typická spíš, než že by si hledali zaměstnání zde.
Jak se liší mentalita místních od té naší?
Místní jsou velice ochotní, usměvaví a mají takový pohodový přístup, což je asi dané životem u moře. Kanárům se říká „ostrovy věčného léta“ a myslím, že to má dopad i na náladu a mentalitu lidí. Každý si hned všimne, že se místní na všechny usmívají a zdraví i neznámé kolemjdoucí na ulici. Lidé jsou tu více „easy going“ a nepamatuji si situaci, kde by se na mě někdo mračil, nebyl ochotný mi s čímkoliv pomoci, nebo alespoň poradit.
Čím se liší životní styl místních od našeho?
Určitě tempem života a pozitivitou. Místní zastávají více tradiční hodnoty, ale také jsou schopni více se radovat ze života, což můžete vidět při častých oslavách na náměstí. Jelikož Agaete působí spíše jako vesnice než městečko, všichni se mezi sebou znají a panuje tu často pravidlo „open house”. Začínáte večeři ve dvou a o pár hodin později máte dům plný lidí, kde se tančí, zpívá a raduje do brzkých ranních hodin. Další den se jde zase k jinému sousedovi a takhle to tam chodí běžně. Celkově je životní styl pomalejší, nikdo se za ničím nežene, jak jsme zvyklí u nás v Česku. Také tu lidé žijí více v souladu s přírodou, denní rytmus tu udává počasí a specifika ročních období. Je tu hodně rozšířené zemědělství, které je v ostrovních podmínkách náročné, a musíte vědět, jak se o ovocné stromy či zeleninu postarat, aby plodily, např. velké plochy „stínidel“ pro banánovníky jsou pro ostrov typické.
Co vás nejvíc překvapilo, ať už příjemně, nebo nepříjemně?
Příjemně mě překvapila nulová kriminalita. Mám srovnání z Barcelony, kde jsem žila skoro devět let. Tam je situace naopak horší a horší. V Casa Pescadores si občas nechávám otevřené hlavní dveře kvůli průvanu a nikdy nemám pocit, že by se mohlo něco stát. Na pláži můžete nechat věci a jít si zaplavat. Nikdo vám je neukradne.
„Kanárci“, jak místním říkám, mají vstřícný domácký přístup k cizincům, což je milá změna oproti Barceloně nebo Praze. A ten velký výběr ovoce a zeleniny – lidé mají na zahradách avokáda, manga, granátová jablka a nemají problém se o svou úrodu podělit.
Nemilé překvapení mě čekalo v podobě neuklizených ulic a nedostatku odpadkových košů. Mnohdy se také stává, že lidé nejsou zvyklí uklízet po svých domácích mazlíčcích.
Při stavbě Casa Pescadores jsem neměla tak široký výběr materiálů či nábytku jako na pevnině, ale to se dá na ostrově očekávat, jelikož spousta společností na ostrovy z finančních důvodů nedováží.
Je něco, s čím jste se tam dodnes nesmířila?
Určitá nespolehlivost dělníků, kterou jsem zažívala při stavbě domu. Musí se tu kolem nich chodit „po špičkách”, jinak jsou ochotni zmizet bez omluvy a už nepřijít. Často se stává, že jsou problémy s papírováním na úřadech, ale na to si člověk postupem času začne zvykat. Nic jiného mi ani nezbývá. Podobné to bývá s obsluhou v restauracích – všichni jsou hrozně milí, povídají si s vámi, ale občas si počkáte a je zbytečné se kvůli tomu rozčilovat, pití vám stejně rychleji nedonesou.
Chybí vám něco z domoviny?
Jelikož ráda vařím, tak české koření, které ale není problém přivézt. Jinak z běžných věcí je tady všechno, takže když si chcete udělat svíčkovou nebo smažák, tak to není problém.
Co naopak vnímáte jako lepší než u nás?
Jako první mě napadá soudržnost komunity a přístup k životu. Pak jsou to ceny potravin, exotické ovoce a zelenina na každém rohu, dostupnost čerstvých ryb a mořských plodů. Nesmím zapomenout zmínit ceny a výběr vín a taky ceny benzinu. Na ostrově, ale to koneckonců platí pro celé Kanáry, jsou vidět investice do infrastruktury. Všude jsou krásné nové silnice nebo se staví a pokroky tu vidíte každý měsíc, což je oproti Česku velice pozitivní rozdíl. Celkově i chování řidičů je mnohem lepší, jezdí se tu pomaleji a bezpečně.
Jelikož nemám ráda zimu, tak je pro mě místní celoročně teplé klima úplně ideální, a tedy lepší, i když je to samozřejmě subjektivní.
Vědí místní o Česku? Jak reagují, když se zmíníte, odkud pocházíte?
Řekla bych, že je to asi jako všude ve světě. Někdo zná Česko, někdo zase Czechoslovakia a jiný reaguje jen na Prahu. V Agaete začíná být sice malá, ale silná česká komunita a určitě se tu jako Češi dostáváme více do povědomí. Když sem člověk přijede na dovolenou a narazíte na někoho z nás, tak není problém domluvit vše v češtině, což může být fajn pro lidi, kteří nemluví jiným jazykem. Stačí si sednout na náměstí na víno a stane se to jednodušeji, než by člověka napadlo.
Jaké jsou cestovatelské zvyklosti místních?
Lidé, které v Agaete znám, cestují často. Díky slevovému programu, který máme jako „místňáci“, létáme na pevninu či na další španělské ostrovy za 25 procent běžné ceny letenek. Člověk si pak nepřipadá uvězněný na ostrově. Sleva platí i na lodě a trajekty, což se využívá na víkendové výlety po okolních ostrovech. Z Casa Pescadores je vidět na sousední Tenerife, a jelikož je Agaete přístavní městečko, můžeme jednoduše nasednout na trajekt a být za 80 minut na dalším ostrově, který nabízí jiné prostředí a zážitky.
Samozřejmě je tu část místních, kteří se z ostrova nikdy nikam nepodívali, ale to je asi v každé zemi. Stalo se nám, že jeden místní kamarád s námi jel poprvé v životě na pevninu do Španělska a bál se, že mu tam nebude fungovat SIM karta, což bylo fakt roztomilé. Odpovídá to ale tomu, že je z velice tradiční místní rodiny.
Jakých pět míst byste ukázala nejlepší kamarádce z Česka, která na Gran Canarii ještě nebyla?
Když opomenu samotné Agaete, tak to budou následující místa.
Přírodní bazénky Las Salinas: koupaliště v moři připomínající středověkou pevnost. Tři krásné přírodní bazény chráněné před otevřeným mořem napodobují betonovými piloty cimbuří, které tlumí sílu vlnobití. Laguny propojené lávovými tunely jsou ideální pro odpočinkové koupání s celou rodinou i výhledy na severozápadní pobřeží plné útesů.
Roque Nublo: vulkanický útvar vypínající se vysoko nad vesničkou Tejeda. Jedná se o jedno z nejvyšších míst Gran Canarie, odkud je nádherný výhled na ostrov.
Playa de Guayedra: panenská pláž s černým pískem schovaná pod nádhernými horami nedaleko Agaete.
Las Palmas: hlavní město Gran Canarie, které spojuje neuvěřitelnou směsici různých stavebních stylů, jako z učebnice architektury. Město bylo založeno na konci patnáctého století a je osmé největší na území Španělska. La Vegueta je pak jeho nejstarší částí.
Anfi del Mar: pláž na jihu Gran Canarie připomínající místa v Karibiku, kde je 365 dní v roce krásné počasí, žádné vlny a ta nejkrásnější barva moře.
Vaše nejoblíbenější místo nebo zážitek?
Nejoblíbenější místo je tam, kde jsem s lidmi, které mám ráda. Přímo v Agaete miluji západy slunce v Las Salinas, na které by se člověk mohl chodit dívat každý den a nikdy ho to neomrzí. Ráda chodím na fiesty na náměstích, které se konají především k různým křesťanským svátkům. Většinou je doprovázejí rozmanité průvody celým městem a všechny spojuje skvělá atmosféra, spousta tance a smíchu.
Na celém ostrově můžete najít krásné zapadlé pláže, ke kterým vedou rozbité cesty, u nichž občas přemýšlíte, jestli se pak dostanete zpět. Když ale dorazíte na takovou pláž, je krásné tam strávit den, přenocovat na písku za zvuků moře a odjíždět se vám ani nechce.
Zážitek, kterým se Agaete stalo trochu domovem, ještě než jsem si tam pořídila dům, bylo zasnoubení s mým manželem Jiřím. Místo se tak kromě našich přátel a celkově rodinné atmosféry zapsalo do našeho života tím nejkrásnějším způsobem.
Jaké je vaše oblíbené místní jídlo?
Tradiční pokrm ropa vieja, v doslovném překladu staré hadry nebo staré oblečení. Je to pokrm z latinskoamerické a španělské kuchyně. Jedná se o kořeněné dušené trhané maso s brambory, cizrnou a jinou zeleninou a najdete ho v každé klasické restauraci. Určitě bych dodala také čerstvé ryby a již zmíněné ovoce a zeleninu, to člověka nikdy neomrzí. V přístavu v Agaete mám oblíbenou restauraci Ragú, kam chodím vždy, když si chci pochutnat, a spousta dalších restaurací je rozeseta po pobřeží v nejbližším okolí.
Kterých pět výrazů byste použila pro popis ostrova a jeho obyvatel?
Ostrov věčného léta, miniaturní kontinent, fauna a flóra, mañana, fiesta.
