V každém městě či městečku tu pocítíte domácí pohostinnou atmosféru. K jídlu vám nabídnou převážně regionální či domácí produkty a zdejší vína a cidery jsou zejména v horských oblastech v každé restauraci a baru. Přičtěte k tomu krajinu plnou národních a přírodních parků s množstvím cyklostezek a turistických tras a nezapomenutelná poznávací dovolená je zaručena.
Kantábrie je synonymem rozmanitosti. Jedním z největších zážitků pro vás může být skutečnost, že již dvacet kilometrů od nádherných divokých pláží a útesů se ocitnete v horské oblasti nabízející úchvatné výhledy na vrcholky hor Kantaberského pohoří Picos de Europa, které se rozprostírá na území tří autonomních společenství Španělska – Asturie, Kantábrie a Kastilie a Leónu. Ráno se tak můžete koupat v oceánu a po obědě si užívat horské turistiky.
Národní park Picos de Europa
Nejlepším startovacím bodem je lanovka Fuente Dé ve stejnojmenném horském středisku, ležícím v ledovcovém kotli pod strmými skalními stěnami. Už jen samotný výjezd lanovkou zaručuje nezapomenutelný zážitek, neboť lanovka stoupá z parkoviště směrem ke strmým skalním stěnám. Z celkového výstupu vám ušetří 700 výškových metrů. Z cílové stanice pak vede několik turistických tras, u kterých je třeba počítat s horším terénem vedoucím často po strmých a úzkých cestách.
Samozřejmě ne vždy vyjde počasí. Mění se doslova každou hodinu. Proto je nutné sledovat předpověď a provoz lanovky na webových stránkách střediska či parku. Je-li předpověď dobrá, určitě si přivstaňte. Během dne se totiž u lanovky schází mnoho turistů a čekací doby bývají dlouhé.
Do Fuente Dé vede slepá silnice a za hezkého počasí je to příjemný výletní cíl na kole, i když nevyjedete lanovkou nahoru. Až na místě si totiž díky vysoké skalní stěně uvědomíte výšku a velikost tohoto pohoří. A to jste teprve na začátku jeho objevování. V hlavní sezoně sem jezdí pravidelná autobusová linka z asi dvacet kilometrů vzdáleného horského městečka Potes, které také stojí za objevení. Jeho krása spočívá v množství památek na jednom místě a okolní přírodě, stejně jako protékající řece, kde si mohou turisté během dne smočit nohy. Pokud vám nevyjde počasí či netoužíte po horské pěší túře vedoucí centrální částí pohoří, nevadí. I pro vás má tato horská oblast připraveny zajímavosti a výletní cíle. Budete pro ně potřebovat zejména auto, které si případně můžete pronajmout v některé z místních půjčoven.
Jeskyně a archeologická naleziště
Kantábrie je nejbohatší oblastí na archeologická naleziště z horního paleolitu na světě. Najdete tu více než devět tisíc jeskyní, deset z nich bylo zapsáno do světového dědictví UNESCO a sedm jich můžete navštívit. To vše v rámci jednoho pobytu, protože jeskyně nejsou od sebe daleko.
První je Altamira, nejznámější svého druhu na světě, a to díky dochovaným jeskynním malbám pradávných obyvatel obývajících tuto jeskyni odhadem před 35 000 až 13 000 lety. Byla objevena zcela náhodně, a to místním lovcem, jehož pes se do jeskyně propadl. V té době však muž netušil, co objevil. Se svým poznatkem se roku 1868 svěřil majiteli pozemku, donu Sautuolovi. Ten se po pár letech rozhodl místo prozkoumat a v průběhu následujících měsíců objevil řadu podivuhodných archeologických vykopávek. Po Světové výstavě v Paříži, kde měl možnost poznat a se svými nálezy porovnat některé prehistorické předměty nalezené v jeskyních na jihu Francie, se roku 1879 do jeskyně vrátil a pokračoval ve vykopávkách s vědomím, že zřejmě nalezl něco významného. To však ještě nevěděl, jaké překvapení si pro něj a jeho tehdy osmiletou dceru Márii jeskyně připravila. V průběhu vykopávek se totiž Mária vydala objevovat další zákoutí jeskyně, když narazila na úzkou dutinu. Tou se protáhla a před jejíma očima se objevily dnes už známé a světově unikátní prehistorické malby. Ty byly tak autentické a zachovalé, že ještě mnoho desítek let trvalo, než byl tento obrovsky cenný nález odbornou veřejností uznán jako unikátní historický objev.
Pokud se dnes do Altamiry vydáte, budete mít možnost navštívit její věrnou kopii. Do původní jeskyně je vstup přísně regulován, a to počtem pěti osob týdně zapsaných do pořadníku dlouho dopředu. Přesto však nemusíte zoufat. Kopie jeskyně je postavena v poměru 1:1 a kromě možnosti zhlédnout repliky unikátních maleb se budete moci v přilehlém muzeu seznámit s vykopávkami z této i z dalších jeskyní spadajících do komplexu Altamira v nedalekém okolí. I ty jsou zapsány mezi památky UNESCO. Jedná se o jeskyně Chufín, Hornos de la Pena, El Castillo, Las Monedas, El Pendo a La Cullalvera. Všechny se nacházejí v turisticky zajímavých oblastech, nejčastěji u přírodních či národních parků nebo jakkoliv zajímavých měst.
U samotné Altamiry najdete středověké městečko, jehož počátky sahají až k roku 1100 n. l. Jmenuje se Santillana del Mar a jeho návštěvu rozhodně nesmíte vynechat. Nejenže tu najdete mnoho krásných historických budov, a to jak z doby renesance, tak baroka. Santillana del Mar si pro vás připravila také několik poznávacích tras i po jeho okolí a krásné přírodě. Na návštěvu městečka si tak vyhraďte minimálně jeden den.
Z nitra Země
V Kantábrii nejsou přístupné jen prehistorické jeskyně, na své si tam přijdou i milovníci geologických památek. Jednou z nich je jeskyně El Soplao. Ostatně ne nadarmo je považována za jeden z velkých divů geologie, protože je pokladem skutečného ráje pro speleologii (excentry, stalaktity, stalagmity, lávové proudy, sloupy, jeskynní perly atd.).
Už příjezd k jeskyni je dechberoucí. Po několikakilometrové jízdě silnicemi klikatícími se jako had, jež jsou plné jedinečných výhledů na údolí, lesy, louky a pastviny s pasoucími se krávami i koňmi, dojedete na vrchol hory, kde je umístěn vstup do jeskyně. Při naší návštěvě jsme měli to štěstí, že na nedaleké parkoviště, kde byla možnost zdarma parkovat a nocovat s naší obytnou vestavbou, nás přišli pozdravit koně a hříbata, kteří byli očividně zvyklí na lidi a loudili dobroty, které jsme měli schované v autě. Na toto přivítání asi nikdy nezapomeneme.
Druhé parkoviště najdete přímo u vchodu do jeskyně. Je rušnější a parkují na něm i autobusy. Také doporučuji si zakoupit vstupenky on-line na určitou hodinu. Vyhnete se tak frontám u kasy a dlouhému čekání. Vstup do jeskyně je totiž limitován počtem návštěvníků, vždy ji procházíte s průvodcem po předem vyznačených trasách.
Původně se zde nacházel zinkový důl, který byl roku 1978 vytěžen a roku 1979 uzavřen. Poté Francisco Javier López Marcano, syn jednoho ze zdejších horníků, vypracoval projekt na záchranu jeskyně, neboť si uvědomoval její jedinečnost. Ta pak byla veřejnosti zpřístupněna roku 2005.
Celá prohlídka je dlouhá asi 2,5 kilometru, zabere přibližně hodinku času a zvládnou ji i děti. Ostatně ty si ji perfektně užijí. Uvnitř jeskyně, po krátké cestě vláčkem do jejích útrob, na vás čeká doslova pohádkové prostředí. Je až neuvěřitelné, jak čistě bílé jsou tamní krápníky, stalaktity, stalagmity a další geologické útvary. Když mezi nimi procházíte a vidíte, jak se jejich krása odráží v malých jezírkách s průzračnou vodou, budete se cítit jako v zimním království. Malé krápníky rostoucí na stropech jeskyně mají na sobě drobounké krystalky tvořící divotvorné útvory, mnohdy připomínající sněhové vločky.
Zpátky na pobřeží
Ani ne třicet minut jízdy autem od jeskyně El Soplao se nachází další přírodní krása malebné Kantábrie. Jmenuje se Parque Natural de Oyambre a ze všech přírodních parků a rezervací jej mám nejraději.
Protože se jedná o obydlenou pobřežní oblast, můžete park projíždět autem i na kole. Já osobně doporučuji kolo, neboť se díky němu dostanete na menší silničky a nezpevněné cesty vedoucí mokřady. Ostatně právě díky nim budete mít možnost zhlédnout polorozpadlé stromy či jejich pahýly vyčnívající z vody, jejíž výška se mění tak, jak přichází příliv a odliv. Výškový rozdíl přílivu a odlivu může být v Kantábrii až osm metrů! I díky slapovým jevům pak dochází k postupnému zalití parku vodou až několik set metrů od pobřeží. Nemusíte se bát, že se odtamtud nedostanete. Voda tu stoupá pomalu a jen o několik desítek centimetrů, cesty vedoucí kolem jsou zvýšené, a bezpečně je tak můžete projet. Je pak už jen na vás, jakou trasu si zvolíte.
V této rezervaci na vás čekají také louky a pastviny plné pasoucího se dobytka, útesy s výškou od deseti do padesáti metrů, nádherné divoké pláže s vysokými vlnami a písečné duny. Je až neuvěřitelné, kolik toho můžete na kole poznat během jediného výletního dne. Představte si, že ráno se osamoceni projíždíte mezi loukami a pastvinami a kocháte se pohledem na krávy, kozy a koně, s polednem dojedete na vysoké útesy pozorovat tříštící se vlny, s přicházejícím odpoledním horkem se vykoupete a pořádně zařádíte ve vlnách oceánu dosahujících výšky až dvou metrů a s večerem si zajedete například do městečka San Vicente de la Barquera na vynikající místní večeři skládající se zejména z ryb či čerstvého hovězího masa.
Strávit v této rezervaci jeden den by byla škoda. I proto, že kromě již zmíněného městečka San Vicente de la Barquera byste měli navštívit i nedaleké historické město Comillas. To vás nadchne nejen malým historickým centrem, mnoha vyhlídkami na oceán či historickými budovami, ale také možností z jeho vyvýšených okrajových částí hledět na pohoří Picos de Europa. Zejména při západu slunce, které tady neklesá do moře, ale právě do tohoto pohoří, budete cítit příjemné teplo po těle a budete plně vnímat neskutečnou krásu Kantábrie.
Do vnitrozemí na safari
Necelou hodinu jízdy od jeskyně El Soplao či přírodního parku Oyambre najdete místo, kde během jediného dne uvidíte více než 120 druhů zvířat z pěti kontinentů žijících v polosvobodě: přírodní park Cabarceno. I Kantábrie má totiž své safari a vy je můžete poznat pěšky, autem i lanovkou. Pro nás byla největším zážitkem možnost projet park naším obytným autem, protože tuhle možnost nikde jinde v Evropě nemáte.
Z tříkilometrové lanovky si podle mě park nejvíc užijete na začátku, z výšky se zorientujete, pořídíte nádherné fotografie a následně se vydáte jej poznat z blízka asi na dvaceti kilometrech značených cest protínajících park. Díky nim se dostanete ke všem zvířatům, a budete-li se cítit unaveni, jistě uvítáte mnoho možností občerstvení v tamních restauracích. Budete-li jej projíždět autem, vezměte s sebou piknikové koše. V parku je několik barbeque pointů se stoly a lavicemi.
Členitost parku je neuvěřitelná a na relativně malé ploše přesně ukazuje přírodní pestrost Kantábrie. Budete stoupat do kopců a kopečků, procházet kolem skalních výběžků a samozřejmě se procházet mezi plochami s pasoucími se zvířaty. Všechna jsou zvyklá na lidi a nechají se hladit. Tedy skoro všechna. V parku nechybějí ani medvědi, jejichž výběh se nachází ve skalách. Koukat na ně můžete z ochozu a děti se zabaví jejich hledáním, neboť hnědá srst často splývá s barvou skály. Největším zážitkem je pak jejich krmení. Nejprve přijede zamřížované auto s vyškolenou ostrahou, která obhlídne situaci. Postupně se otevřou dvoje velká zamřížovaná vrata a následně vjedou krmiči. Vy stojíte ve výšce zhruba deseti metrů nad nimi a lehce vám stoupá adrenalin, neboť všechno to zabezpečení a vůbec celý proces ve vás vyvolají vědomí značného nebezpečí a respekt k divokým šelmám.
Pokud byste si park chtěli užít o trochu důkladněji, můžete si zaplatit půldenní osobní prohlídku s průvodcem, který vás vezme do většiny výběhů, a zúčastníte se i krmení zvířat včetně medvědů. Můžete to tedy být vy, kdo společně s hlídači v jejich omřížovaném voze vjede mezi velkou smečku medvědů a budete je pozorovat z bezprostřední blízkosti.
Na divoké pláže a útesy
Geologický park Costa Quebrada jsme při naší cestě navštívili jako druhý, společně s hlavním městem Kantábrie – Santanderem. Jedinečnost tohoto parku se skrývá zejména v malých divokých plážích se zlatým pískem, zátokách a útesech na asi dvaceti kilometrech tamního pobřeží. Každých několik set metrů najdete romantickou pláž, a ať už se budete koupat, nebo jen hledět ze skal na ni dolů či na horizont, vždy to bude znamenat nezapomenutelný zážitek.
Všechny výhledy na průzračnou vodu stoupající s přílivem a odlivem vám umožní plně vnímat pocit neuvěřitelné svobody. Určitě se na chvilku zastavte, posaďte se na okraj skály a jen tiše vše kolem sebe pozorujte. Dunění vln tříštících se o skály, vůně trávy kolem vás a poslech kravských zvonů nedaleko pasoucích se krav zajišťuje dokonalý relax a odměnu za cestu, kterou jste k pláži či útesu absolvovali. Ještě dnes to vše slyším a cítím…
Všechny tyhle přírodní krásy jsou dobře přístupné pěšky, některé na kole a pár z nich i autem. My jsme většinu z nich projeli na kolech a spolu s prohlídkou města Santander nám to zabralo dva dny. Kdyby nás nehonil čas, zcela jistě bychom tam zůstali déle. Zpětně hodnotím, že tato část Kantábrie je nejlepší na koupání, odpočinek a rozjímání. Proto byste ani tohle místo neměli vynechat. Ale samozřejmě nejen to. Ona totiž celá Kantábrie a její příroda stojí za prozkoumání.
Další cíle v Picos
Všechna místa jsou na trase z pobřeží na lanovku Fuente Dé, která je vstupní branou do parku.
- Vesnička Mogrovejo: jedna z nejkrásnějších vesnic nejen Kantábrie, ale celého Španělska, s pouhými 44 stálými obyvateli, v roce 2020 vyhlášená nejhezčí vesničkou roku. Prochází tudy poutní cesta do kláštera sv. Tomáše z Liébany.
- Románský kostel Iglesia de Santa María de Lebena. V klášteře Santo Toribio se nachází listina z roku 925, která obsahuje legendu, že hrabata z Liébany nařídila postavit kostel s úmyslem přenést do něj ostatky Santo Toribia. Když však byly ostatky světce přeneseny, hrabata oslepla a zrak se jim vrátil až po navrácení těla do kláštera Santo Toribio.
- Klášter svatého Toribia z Liébany nad městečkem Potes v gotickém slohu. Na místě dříve stála románská stavba a několik svatyní vytesaných ve skále, z nichž se dodnes zachovaly zbytky. Nejvýznamnějším prvkem tohoto kostela je barokní kaple známá jako Lignum Crucis.
- Výstup na Saint Catherine Lookout po tzv. „pohádkové cestě“. V srdci obce Penarrubia, v lesích hory Hozarco, se nachází stezka Senda mitológica del Monte Hozarco, plná magických postav, představitelů tradiční kantabrijské kultury. Jsou to bytosti, které odjakživa žily s obyvateli místních vesnic a jejichž příběhy se v průběhu času ústně předávaly z rodičů na děti u tepla ohně za zimních večerů nebo ve stínu jasanu v letním horku. Představují zlo a dobro, lidské slabosti, obavy, smysl pro spravedlnost nebo se snaží vysvětlit podivné skutečnosti. Jsou to víly, čarodějnice, příšery, rozpustilí skřítci a zlé bytosti, které žijí v horách, v jeskyních nebo ukryté na půdách a ve starých domech.
- Hotel del Oso nebo Restaurante Los Molinos (Liébana): vynikající restaurace, úžasná místní horská kuchyně.
