Indonéský ostrov Sumatra: ráj na obou stranách rovníku
Sumatra, jeden z největších ostrovů na naší planetě, je proslulá mixem panenské přírody a průzračně čistého moře. Díky této kombinaci přírodních skvostů a přátelských lidí všech ras a kmenové příslušnosti je Sumatra ještě punkovější než Malajsie. A to už je co říci.
Království lesních mužů
Úžasnou výhodou národního parku Gunung Leuser, figurujícího na seznamu světového dědictví UNESCO, je to, že v jeho panenské džungli lze pozorovat ve volné přírodě poměrně snadno orangutany, a když máte štěstí, také pralesní slony, nosorožce a tygry. A to v poměrně komorním prostředí, protože sem kvůli odlehlosti mnoho turistů navzdory kráse zdejších hor nezavítá a zvířata jsou zde opravdu ještě divoká. Na rozdíl třeba od pralesa v Bukit Lawangu, kde si zdejší tlupy „lesních mužů“ (orang utan znamená lesní muž) už víceméně na lidi zvykly, ba dokonce si k nim i chodí pro krmení. Tohle je zkrátka místo, kde lze absolvovat skutečný zážitek z džungle, kterou mnozí pro její rozmanitost flóry a fauny popisují jako kompletní ekosystémovou laboratoř. Kvůli výškovému členění tu lze třeba chodit jak nížinným mokřadním pralesem, tak od zhruba 1500 metrů nad mořem deštnou horskou džunglí. V parku bylo také registrováno více než 300 druhů ptáků, včetně pravěce působícího zoborožce štítnatého.
Míříme proto do vesnice Ketambe, která slouží jako jedno z východisek pro túry do leuserské džungle. Podle místních průvodců kolem ní žije několik tlup orangutanů (plus pár samotářských samců) v celkovém počtu asi 60 kusů. Navíc jsou zde v pralese horké prameny o teplotě až sto stupňů coby připomínka toho, že Sumatra leží na Ohnivém kruhu.
Jak nám říkají naši mladí průvodci, orangutani se kolem Ketambe drží většinou do nadmořské výšky kolem 600 metrů. „Pak se totiž mění rostlinná a stromová skladba pralesa a oni v něm hůř nacházejí potravu,“ tvrdí.
Mezi více než třítisícovými hřebeny Gunung Leuser na západě a 2245 metrů vysokým masivem Kembar jsou největší šance tyto divoce (respektive svobodně) žijící primáty spatřit na vlastní oči. Kdo prý má štěstí, spatří kromě makaků, hulmanů, gibbonů a siamangů za den jednoho až dva orangutany, kdo více, má mimořádnou kliku.
Pralesem po svých i na lodi
Další dobrá možnost k pozorování těchto primátů nebo tygrů se pak naskýtá při pěti- až šestidenní túře na vrchol hory Gunung Kemiry, která je se svými 3314 metry druhým nejvyšším bodem národního parku. Při ní, stejně jako při putování k horkým pramenům v džungli na sever od Ketambe, se spí v pralese, na vykácených stanovištích, povětšinou na březích potoků a říček. Zde mají průvodci již postavené kostry přístřešku z místního dřeva, které pak bleskurychle potáhnou igelitem tak, že dovnitř po zemi nic nepronikne. Překvapivě je tento primitivní způsob docela účinný: díky podnebí a nadmořské výšce minimálně v období sucha se v nich nocležníci vůbec nezapaří. Letos bylo navíc období sucha výjimečné i v tom, že se prakticky nevyskytovali obávaní moskyti, a také jsme během těch desítek kilometrů místy i prosekávání v džungli nechytili ani jednu pijavici. Na to se ale nedá spoléhat a výbavu proti moskytům a pijavicím se nevyplácí podcenit.
Kdo se necítí na chůzi s těžkým batohem hustým pralesem v dusném tropickém podnebí, a přitom chce poznat džungli jinak než z klimatizovaných mikrobusů jezdících ovšem jen po zpevněných cestách na okrajích pralesů, může si v Ketambe vyzkoušet i splouvání tropické řeky Waini Gumpang na raftech. Řeka je pro lodě použitelná po celý rok, s výjimkou vrcholu období dešťů.
Kdo chce zkusit štěstí a spatřit na vlastní oči nejen divoké orangutany, tygry sumaterské a pralesní medvědy malajské, ale dokonce i místní odrůdu yettiho, kterému místní říkají orang pendek, může pokračovat dál na jih Sumatry do dalšího národního parku: Kerinci Seblat. Je to fascinující místo se stovkami kilometrů čtverečních džunglí porostlých hor, kde se dodnes vědcům nepodařilo průkazně prokázat existenci tohoto záhadného tvora (existují však důvěryhodná svědectví o jeho pozorování, a dokonce se zajistily stopy a chlupy, u kterých zkoumání DNA potvrdilo, že se neshodují s žádnými dosud známými zvířaty). Bohužel, jih Sumatry je v období sucha – jež je přitom nejlepším časem pro návštěvu zdejších pralesů – nechvalně proslulý mnoha požáry, kterými domorodci nelegálně vypalují džungli, aby si tak rozšířili pole. Na konci srpna a v září jsou mračna dýmu často tak hustá a rozsáhlá, že omezují i letecký provoz nad Sumatrou.
Ostrov sopek
Sumatra leží na tzv. Ohnivém kruhu, tedy linii sopek na styku zemských desek, a tak se tu nachází hned několik sopek, včetně těch nejaktivnějších na celém světě. Tou je třeba Gunung Merapi, skoro tři kilometry vysoký vulkán nad Bukittinggi, který vybuchl naposledy před několika měsíci, a proto byl i v době naší expedice pro výstup uzavřen. Sumaterské sopky, respektive četná zemětřesení, která je doprovázejí (i během naší expedice nám několikrát speciální aplikace hlásila v okolí slabší otřesy do čtyř stupňů Richterovy stupnice), mají se svým doprovodným ničivým jevem – mořskou tsunami – na svědomí i jednu z největších tragédií v novodobých dějinách lidstva. Takzvané vánoční zemětřesení 26. 12. 2004, tedy právě před 20 roky, které je se svou silou 9,3 stupně Richtera považováno za druhý nejsilnější zaznamenaný otřes země v novodobých dějinách lidstva, si vyžádalo na 300 000 obětí.
Mezi nejdostupnější sumaterské sopky patří Gunung Sibayak, na jejíž vrchol ve výšce 2094 m n. m. se dá vystoupat hned ze tří směrů i bez placeného průvodce. Ovšem v případě špatného počasí je to i tady nebezpečné, protože tu v posledních letech několik lidí zemřelo po pádech do kaldery. Bez většího rizika je naopak poměrně snadný několikadenní výstup na aktivní sopku Gunung Talang (2597 m), který si oblíbili hlavně místní. Výstup na ni usnadňuje několik základních táborů a útulen rozmístěných na trasách.
Za dobrého počasí lze také zdolat nejvyšší bod Sumatry, 3805 metrů vysoký vulkán Gunung Kerinci. Výstup trvá nejméně dva dny, je místy dost strmý a kluzký, a proto je třeba mít s sebou průvodce.
Být Robinsonem? Žádný problém
Protože k Sumatře administrativně patří i více než stovka menších ostrovů, není problém si zde splnit i dětský sen mnohého z nás a stát se aspoň na chvíli Robinsonem. Nejlepší příležitost k tomu se naskytne v archipelu Pulau Banyak (Mnoho ostrovů) asi 35 km od Sumatry. Jen několik ze zdejších 99 ostrovů a ostrůvků má totiž osídlení, ale pro ostrovany (pro které stejně jako pro většinu Indonésanů není nic problém) je snadné se domluvit a nechat se rybářem na některém neobydleném atolu vysadit i se zásobami a prožít na něm několik dnů v odloučení od jakékoliv civilizace. Vzhledem k četnému výskytu kokosových palem podél písečných pláží se zde dá dobře vydržet i místo dovezené vody jen s tou z kokosových ořechů. Přebohatý mořský život zase umožní si s improvizovaným prutem ulovit něco k jídlu.
Naprostá většina ostrovů Palau Banyak se nachází na mělkých vodách, které díky svému písčitému dnu a křišťálově čisté vodě vypadají jako reklama na Karibik. Pulau Banyak jsou vedle ostrova Weh u Acehu také nejlepší sumaterskou lokalitou k potápění a šnorchlování. Asi nejlepšími lokalitami jsou pestrobarevné korálové zahrady u ostrova Tailana, neobydlený Pulau Asok, mělká úžina mezi ostrovy Lamam a Laureh a u ostrova Raga Raga. A právě na tomto posledním se necháváme brzy ráno vysadit rybářem z Alabanu s tím, že si nás tady zítra k večeru zase vyzvedne. Plných 48 hodin můžeme realizovat ty nejbláznivější dětské sny: někdo se pokouší (marně) po vzoru zdejších opic šplhat na palmy a shazovat z jejich korun kokosy na večeři, jiní za odlivu stovky metrů od břehu jen po kolena v mělké vodě zkoušejí ulovit za stejným účelem nějakou rybu.
Můžete se tu potápět podél pestrobarevných korálových útesů do modrých hlubin Indického oceánu nebo večer sledovat u ohně na pláži hradbu tropických bouřkových mraků, ze kterých na druhém konci souostroví bezhlesně vylétají svazky blesků. V noci pak (vzhledem k tomu, že nejbližší přístav je na kilometry daleko) při pohledu na nebe bez sebemenšího světelného smogu tiše hledíme na nebe poseté miliony hvězd. Protože archipel leží těsně nad rovníkem, lze mezi nimi objevit známá souhvězdí jak severní, tak jižní polokoule; včetně námořnické pomůcky – Jižního kříže. Něco takového lze dnes zažít už jen uprostřed oceánu. Nebo hluboko v nitru pouště.
Skryté tajemství Sumatry
Bukittinggi je skutečné sladké tajemství Sumatry. V jeho okolí se nachází několik přírodních zázraků, sopek a nedotčené džungle a přímo ve městě, kde není problém sehnat kvalitní a levné ubytování, se tyčí na kopečku zbytky staré nizozemské koloniální pevnosti Benteng de Kock. Z ní je krásný pohled na druhou, ještě mnohem majestátnější dominantu Bukittinggi, 2891 metrů vysoký vulkán Merapi. Jedná se o jednu z nejaktivnějších sopek na celé Sumatře, ale pokud zrovna nesoptí, lze na ni s průvodcem vyšplhat. Bohužel, kvůli poslední erupci na jaře byl v době našeho treku přes Sumatru po stopách Hanzelky se Zikmundem na ni vstup zakázán. Stejně tak je v době psaní tohoto textu zakázán výstup na další vulkán v okolí, Gunung Singgalang (2877 m n. m.) s krásným kráterovým jezerem Zelaga Sewi.
To naštěstí nehrozí u dalšího sumaterského jezerního zázraku přírody, obřího kráterového jezera Danau Maninjau. Dostat se sem z Bukittinggi není problém, jezdí sem archaické mikrobusy z asijsky pestrého nádraží hned vedle rušného tržiště. Po asi 80 minutách drncání po silnicích s dírami se náš vůz dostane na okraj obrovské kaldery a my strneme: asi 700 výškových metrů pod námi, oddělené 44 serpentinami, se rozprostírá 17 km dlouhé a osm kilometrů široké jezero. Vyplňuje – jak je na Sumatře dobrým zvykem – kráter bývalého stratovulkánu, a tak je navíc zespodu vyhřívají horké prameny. Koupání v něm je naprosto božské a není třeba se bát, že totéž jen kousek od vás provádějí varani. Ti se lidem snaží vyhnout širokým obloukem. Ryby a třeba sladkovodní humři jsou zdejšími pochoutkami, které se nabízejí v malých krámcích v osadách nebo v několika zdejších restauracích. Kolem jezera vede okružní silnička, kterou na vypůjčeném mopedu včetně povinných zastávek na focení lze zvládnout za tři hodiny. Dokonalá tečka je cesta panenskou džunglí od jezera prudkými stezkami k několika vodopádům, strmě spadajícím z pralesem zarostlých stěn kaldery. Bohužel, přístup k některým si místní podnikavci už ohradili a vybírají za to poplatek asi 50 000 IDR.
Neméně oblíbenou destinací kolem Bukitttinggi je údolí Kerinci, vedle vápencových štítů kaňonu Herau asi nejlepší horolezecká destinace na Sumatře. Zdejší skály pokrývá seshora bujný prales, kde dodnes žijí poslední tygři sumaterští. Kdo se necítí na šplhání po vápenci, může se tu vydat na túry k vodopádům a jezerům schovaným v pralese, které začínají v odlehlých částech údolí mezi políčky skořice, plantážemi čaje a terasovitých rýžovišť.
I samotné Bukittinggi má ale svůj kaňon. Nachází se jen necelý kilometr od centra města, které je tady zakončené několik set metrů hlubokým kaňonem Ngrarai Sianok. Z jeho okraje se naskýtá překrásný pohled nejen na jeho dno a okolní prales, ale také na typické sopečné kužele. Do jeho stěn vytesali v roce 1944 Japonci kvůli americkým náletům své hlavní velitelství na Sumatře, bunkr Gua jepang (Japonská jeskyně). Jeho stovky metrů dlouhý labyrint chodeb je dobře osvětlen, a není tak problém ho prozkoumat.
Přírodní zázrak
Danau Toba v srdci Sumatry je obrovské, tmavě modré sladkovodní jezero, hluboké skoro půl kilometru a rozkládající se v zatopené kaldeře obřího stratovulkánu. Díky tomu je ze všech stran navíc sevřené stametrovými srázy, porostlými zajímavým mixem tropické džungle a borovicových lesů. Vzniklo asi před 30 000 – 75 000 roky po strašlivé erupci, která podle vědců vyhladila polovinu tehdejší světové populace druhu Homo sapiens sapiens. Místní říkají, že známý výbuch sopky Krakatoa u břehů Sumatry v roce 1883 (jehož síla asi 200 megatun TNT způsobila na několik let celosvětové ochlazení o skoro 1,5 stupně) byl proti tomu jenom říhnutí po jídle.
Jezero Toba je se svou rozlohou 1770 čtverečních kilometrů (počítáno včetně ostrova Samosir) největší sladkovodní plochou v celé jihovýchodní Asii. Je tak velké, že z jeho vod dokonce vystupuje velký ostrov Pulau Samosir, velký jako celý ostrov Singapur. Právě na něm stojí dodnes mnoho kamenných památek na původní batacké království. Mezi ty nejzajímavější patří hrob krále Sidabutara v osadě Tomok jen kousek od přístavu Tuk-Tuk, kam připlouvají lodě z „pevniny“ – a kudy se na Tobu, resp. Samosir, dostali v roce 1962 Hanzelka se Zikmundem. Pozorný divák si tu všimne vedle vytesané podobizny krále, jeho ženy Anteng Melila Senegy a osobního bodyguarda také zobrazení singy, bájného tvora s třírohou hlavou a velkýma očima. V osadě Ambarita se zase nachází asi 300 zvláštních kamenných židlí na místě, které kdysi sloužilo jako veřejná soudní síň pod širým nebem. Odsouzence odtud odvedli k další skupině kamenů, kde byli spoutáni a byly jim zavázány oči. Pak je kati pořezali, do ran jim nasypali chilli a česnek a nechali je trpět; teprve po nějaké době je dorazili. To už je dnes ale jen minulostí, místní lidé jsou většinou křesťané a tak tu lze snadno jako asi na jediném místě na Sumatře sehnat alkohol.
Na samém severu Samosiru se uprostřed rýžových políček a plantáží skořice, hřebíčku a kávy nacházejí další batacké hroby, vysoké až několik pater. Přímo u západního břehu Danau Toba se tyčí do výšky skoro dva kilometry posvátné místo všech Bataků Pusau Buhit (Svatá hora), která hraje velevýznamnou roli v jejich legendách o stvoření světa – je to tedy jakýsi asijský Ararat. Cesta na ni trvá asi pět hodin, průvodce – na rozdíl od spousty vody – není zapotřebí. Za námahu výstupu pod pálícím rovníkovým sluncem je poutník odměněn nádherným rozhledem na půlku Sumatry. Zkrátka, jezero Toba je tak právem považováno za jeden ze zázraků planety Země.
Ovšem na Sumatře je mnohem více zatopených kalder, ke kterým se vyplatí vyrazit. V NP Kerinci to jsou třeba Danau Gunung Tujun (Jezero sedmi hor), které leží ve výšce skoro 2000 metrů, a drží proto primát nejvýše položeného jezera v jihovýchodní Asii. Dá se tady i tábořit stejně jako u jezera Danau Kaco (Skleněné jezero), kam ovšem vede delší a namáhavější trek džunglí s převýšením skoro 600 metrů. Když ho ale nakonec zpocení a zadýchaní výstupem v tropickém dusnu jak vodní buvoli zdoláme a rozhrneme poslední listy divokých banánovníků, ztratíme nad jeho krásou zbytky dechu. Koupání v jeho safírově zbarvených vodách a s vynikající viditelností (průvodci udávají až 20 metrů, tedy jako uprostřed oceánu) je zaslouženou odměnou za vypocené litry potu.
