Lombok lze vzdáleně přirovnat k Bali před třiceti lety – díky nespoutané přírodě, která před zraky běžných návštěvníků ukrývá bělostné pláže, mohutné vodopády i vysoké hory. Ovšem jen s minimem turistů, na mnoha místech stále neexistující infrastrukturou a poklidným tempem života.
Několik minut poté, co opustíme rušný přístav Lembar, je jasné, proč si Lombok skutečně zaslouží svoji exotickou pověst. Namísto turisty přeplněných resortů a ucpaných dopravních tepen, tak známých z některých oblastí Bali, se náš taxík líně sune po úzkých silnicích lemovaných sytě zelenými rýžovými poli. Občas v dálce zahlédneme pohupující se slaměný klobouk, kterým se farmáři chrání před ostrým tropickým sluncem, nebo stádo buvolů odpočívající v bahnité louži u silnice. „Jak se vám líbí lombocké ferrari?“ žertuje náš taxikář, když troubí na protijedoucí koňský povoz s šestičlennou rodinou mířící do přístavu.
Lákání Blízkého východu
Lombok je ostrov s muslimskou většinou, a tak namísto kouře z vonných tyčinek a obětních darů v podobě květin a jídla, kterými jsou posety typické balijské vesnice, zde návštěvníky zaujmou především mešity na každém kroku. „Lomboku se přezdívá ostrov tisíce mešit,“ prozrazuje náš upovídaný řidič. „Ve skutečnosti zde ale stojí více než 8000 těchto staveb, a to v 518 městech a vesnicích.“ Většina z těch, které míjíme, vypadá jako nově postavená. Obložené barevnými koupelnovými dlaždicemi a s vysokými minarety vypadají jako lesklé dorty zdobící okolní krajinu. Každých pár kilometrů cesty potkáváme alespoň jednu rozestavěnou kopuli či věž mířící k nebesům. To, jak se dozvídáme od našeho řidiče, svědčí o ambiciózních plánech vlády vytvořit z Lomboku novou turistickou destinaci konkurující sousednímu Bali, ovšem se zaměřením převážně na muslimskou klientelu z bohatých zemí Blízkého východu.
O Lomboku se toho z doby před 17. stoletím ví jen pramálo. V minulosti se zde usadila skupina animistických zemědělců zvaných Sasakové, kteří sem přicestovali ze severozápadní Indie. Sasakové konvertovali k islámu, ale brzy poté si je podmanilo hinduistické balijské království Gelgel. V důsledku toho dnes mnoho muslimů na ostrově vyznává směs islámské a hinduisticko-buddhistické víry, známé jako Wektu Telu, která je mimo jiné známá tím, že se její praktikanti modlí pouze třikrát za den. Typická silueta mešity stojící vedle našeho hotelu a muezzin svolávající věřící pětkrát denně k modlitbě však svědčí o vzestupu přísnější, puristické formy islámu, kterou se zde politici ze vzdálené Jávy snaží prosazovat. Nicméně během cesty si všímáme i mnohých známek historické plurality ostrova. Štíhlé věže meru typické pro hinduistické chrámy, čínské hřbitovy plné pestrobarevných taoistických božstev i svatostánky náboženství konzumu s největším obchodním domem ve východní Indonésii svědčí o náboženské toleranci, kterou je Indonéské souostroví vyhlášené.
Proč Lombok, a ne Bali?
Dominantou hlavního města Mataram je Velká mešita Hubbul Wathan. Viditelná z dalekého okolí, tato monumentální stavba je symbolem prosperující muslimské komunity Lomboku a největší podobnou stavbou mimo Jávu. Pestrobarevná budova s mohutnými kopulemi a pěti minarety dosahujícími výšky takřka sto metrů je nejnovější pýchou ostrova, a proto je jako jedna z mála mešit otevřená i pro nevěřící návštěvníky. Za malý poplatek nás místní dobrovolník provází velkoryse navrženými interiéry s hlavní modlitební halou pro téměř 10 000 věřících i na vrchol nejvyššího minaretu. Velkolepá mešita byla dokončena sotva před deseti lety, avšak devastující zemětřesení ji v roce 2018 poničilo v takovém rozsahu, že cestou na vyhlídku doufáme, že nás zde dnes žádná přírodní katastrofa nezaskočí. Zvenku byla mešita již z velké části opravená, ale nefungující výtah, popraskané schodiště, drolící se stěny a zrezivělé ocelové profily na pocitu bezpečí zrovna nepřidávají. Dechberoucí výhledy z vrcholu ovšem veškeré pochyby odvanou stejně rychle jako silný vítr, který si pohrává s vypůjčenými hábity kandoora. Celé hlavní město máme jako na dlani, stejně tak i vzdálené obrysy Bali a zubatý kráter sopky Gunung Rinjani. Údery na obrovský buben bedug a svolávání k modlitbám ze stovek minaretů v širokém okolí signalizují čas, kdy se náš průvodce musí odebrat k průvodu seriózně se tvářících věřících mířících do této úžasné stavby.
Zatímco na hinduistickém ostrově Bali panuje bohémská atmosféra, Lombok má úplně jiný charakter. Krajina je zde hornatější, vyprahlá a atmosféra vážnější. Tím, že je ostrov převážně muslimský, turisté, kteří se rozhodnou jej poznat, se ze začátku mohou cítit trochu nesví, ale nakonec zde ocení především klid, ticho a autentičnost. Nechápejte mě špatně, Bali je úžasná a unikátní destinace s mnoha zajímavostmi a aktivitami, ale pokud chcete mít památky a skvělé pláže jen pro sebe, pak by Lombok neměl ujít vaší pozornosti. A nemusíte se ani vzdát pohodlí moderních hotelů s bazény a perfektním servisem. Jen jich zde najdete poskromnu a koncentrované pouze ve dvou či třech turistických oblastech.
U Sasaků
Další den se vydáme za poznáváním jižní části ostrova. Vzdálenosti zde nejsou velké, ale na cestě i tak trávíme téměř pět hodin. Kousek za nově otevřeným mezinárodním letištěm odbočujeme z hlavní silnice, abychom se v tradičních sasackých osadách seznámili s jedinečnými zvyky tohoto malého národa. První zastávka je ve vesnici Rambitan, která si i po zhruba patnácti generacích stále drží své tradiční hodnoty a nabízí pohled do kultury Sasaků. Počet obyvatel zde nepřesahuje dvě stovky a lidé jsou tu srdeční a pohostinní, jak je ostatně zvykem v mnoha muslimských kulturách. Tradiční domy zkonstruované z bambusu, palmového listí a buvolího trusu se pyšní jedinečným tvarem a na jejich střechách se suší zářivě rudé papričky. „Jméno ostrova Lombok v našem jazyce znamená chilli,“ poučuje nás náš průvodce Adi, když nás provádí svou vesnicí a seznamuje s tradičním bojovým uměním peresean, kdy jako primitivní zbraň sloužila pouze jednoduchá bambusová tyč a k tomu ratanový štít na obranu. Všude okolo pobíhají děti, kokrhají kohouti a na verandách příbytků, ukryté za dřevěnými tkalcovskými stavy, vyrábějí vrásčité stařenky látky ikat. Nakonec jsme pozváni i k Adimu domů na šálek tradiční kávy vzniklé z kávových zrn smíchaných s rýží. Tato směs se před pražením opakovaně rozbíjí v obrovském dřevěném hmoždíři a na závěr se do voňavého moku přidá špetka koření.
Domorodým Sasakům, kteří v této oblasti žijí, se nicméně pomalu mění život a je otázkou, jak dlouho ještě si svoje tradice udrží. V minulosti se tato komunita živila převážně pěstováním zeleniny a tkaním textilu. Mladá populace se dnes ve velkém stěhuje za prací do měst a podstatnou část příjmů těch, kteří zde zůstali, tvoří prodej sarongů a dalších suvenýrů turistům. To je vidět především v populární vesnici Ende, která leží jen kousek od letiště. Zde už se téměř všechny domy proměnily v malé obchůdky se suvenýry, v nichž místní ženy předvádějí turistům ze Singapuru, jak se pracuje s tkalcovským stavem. „Dříve k nám chodila jedna nebo dvě skupiny,“ vysvětluje nám průvodce, který si ve vesnici nechává říkat strýček Sam. „Teď sem přijíždí více než tři sta turistů denně a obchod je skvělý.“ My jsme však zklamáni tím, jak rychle se tato vesnice stala komerční. Zastávka zde je spíše nákupní prohlídkou než poznáním místní kultury, a tak je otázkou, zda místní obyvatelé dokáží v budoucnu najít rovnováhu mezi příležitostmi plynoucími z cestovního ruchu a zároveň si zachovat svoji kulturní identitu.
Trumf Lomboku
Z tradičních vesniček na vyprahlém jihu je to už jen co by kamenem dohodil na pláže s velkým „P“, kde se pod kokosovými palmami můžeme konečně schovat před spalujícím odpoledním sluncem a ochladit ve vlnách Indického oceánu. Tím pravým trumfem Lomboku, o kterém stále velké množství turistů nemá ani ponětí, je totiž jeho nádherné pobřeží – divoké surfařské pláže na jihu a klidné vody mnoha malých ostrůvků obklopujících Lombok. Stačí se pouze vydat mimo zaběhlé trasy a najít si svůj vlastní ráj na zemi. Podél velké části pobřeží oceánu se táhnou četné odlehlé pláže s bílým pískem, kde na vás nečekají žádné protivně hlučné plážové kluby jako na sousedním Bali. Místo nich se v jednoduchých bambusových chatkách prodávají pouze čerstvé kokosové ořechy, tradiční lombocká káva a září úsměvy místních Sasaků.
Skvělým místem, kde začít, je zátoka Mawun ve tvaru podkovy. Infrastruktura je zde stále velmi omezená, silnici plnou děr lemuje několik chudých rybářských vesnic a na samotné pláži najdete jen hrstku skromných restaurací, před kterými odpočívají unavení surfaři. I zde se však Lombok rapidně mění. Některé z těchto dříve neznámých pláží budou brzy spolknuté monumentálním komplexem Mandalika o rozloze 1250 hektarů s pětihvězdičkovými hotely, obchodními centry, kongresovým zázemím a závodní dráhou Moto GP. Tento rozsáhlý turistický projekt, který je výsledkem spolupráce indonéské vlády s převážně arabskými developery, se stal nejen noční můrou turistů hledajících klid, ale především domorodé pobřežní komunity Sasaků. Stovky rodin již byly vládou a ozbrojenými bezpečnostními složkami donuceny opustit své domovy a dočasně se přestěhovat do míst, která nejsou schopna zajistit jejich živobytí, zatímco ostatní, kteří se zasazují o svá práva na půdu, život podle tradic a oprávněné odškodnění, čelí zastrašování a represím. V současné době je v místech plánovaného megaprojektu zatím „pouze“ závodní dráha pro motocykly, avšak okolní nedotčená krajina a úžasné panenské pláže, jako Tanjung Aan nebo Pantai Seger, dříve či později padnou za oběť chamtivosti developerů a zkorumpovaných politiků. Turistům hledajícím neporušenou přírodu pak nezbude nic jiného než se vydat do vzdálenějších míst, jako je Pantai Tangsi neboli Růžová pláž, jejíž název je odvozen od odstínu písku způsobeného červenou barvou v okolních korálových útesech. Pro místní obyvatele však takto jednoduché řešení neexistuje a je ve hvězdách, zda Mandalika do budoucna ostrovu přinese slibovaný blahobyt, a to nejen pro střední třídu, která tomuto nesmyslnému projektu nadšeně tleská, ale především nejchudším Sasakům, kteří nedobrovolně přišli o svoje domovy.
Návštěva na farmě
Opačným pólem vyprahlého jihu a místem, kde je „Lombok ještě normální“, je pak Tetebatu. Na jižním úpatí sopky Rinjani se nachází svěží a úrodná oblast, která láká stále více zahraničních návštěvníků se zájmem o agroturistiku. Naším průvodcem je dnes pro změnu balijský farmář Pak Badra, jehož rodina se v této převážně hinduistické enklávě usadila před padesáti lety. Vitální stařík s námi svižně prochází po rýžových polích a upozorňuje na plodiny, mezi něž patří chilli papričky, rajčata a tropické ovoce. Ve warungu, typické indonéské jídelně, nám jeho žena později uvaří jídla v lombockém stylu ze zeleniny nasbírané během naší procházky.
„Za tento blahobyt vděčíme vodě, která kaskádovitě stéká z hory Rinjani,“ vykládá náš společník. Přejdeme po vratkém bambusovém mostě a protáhneme se mezi skalními stěnami úzkým průchodem, který ústí do malé jeskyně a k vodopádu jako z filmu o Indiana Jonesovi. Celé okolí Tetebatu je zahaleno hustým deštným pralesem, kde žije pestrobarevné tropické ptactvo a nepolapitelná opice langur černý. Okolní zemědělskou krajinu lze směle přirovnat k proslulým rýžovým terasám Tegalalang na Bali, ovšem s tím rozdílem, že zde nenajdete fronty instagramerů, přeplněné kavárny ani luxusní vily. Je to jako mít rajskou zahradu jen pro sebe.
Stejnojmenná vesnice pak trochu připomíná známý Ubud před dvaceti lety. Klid a pohoda. Jako turisté zde vyčníváme, ale stále jako objekt zájmu, a ne jako zdroj peněz. Děti na nás pokřikují „hello, mister“ a dospělí naše pozdravy oplácejí úsměvem. Jediná možnost, kde se ubytovat, je v domácnosti někoho z místních a mít tak možnost seznámit se s přátelskou komunitou lombockých hinduistů. A nebudou vás při tom rozptylovat cool bary, stylové restaurace ani hlučné diskotéky. Můžete se poklidně procházet po rýžových polích a prožívat nadšení ze spatření skupinky divokých opic. Unavené tělo si necháte zadarmo zmasírovat pod vodopádem a pak si s pocitem příjemného dne vychutnáte jednoduché, avšak lahodné jídlo v místní restauraci.
Lombok je kouzelný ostrov, který má několik tváří. A je jen na vás, kterou si vyberete. Protože se ale časy rychle mění, neotálejte s jeho návštěvou.
Skryté perly Lomboku
Lombok je rozlehlý ostrov, který před zraky turistů ukrývá mnohé klenoty, a nejjednodušší způsob, jak tato místa objevit, je po vzoru místních v sedle malého skútru.
Vydejte se po těch nejmenších a nejklikatějších silnicích za dobrodružstvím nebo se inspirujte tímto krátkým seznamem míst, kde na turistu dozajista nenarazíte.
- Stará mešita Bayan Beleq: Na severním úpatí sopky Gunung Rinjani stojí jedna z nejstarších mešit v souostroví Malé Sundy. Nenápadná stavba z kamení a bambusu ani trochu nepřipomíná muslimský svatostánek a její okolí je oázou klidu.
- Údolí Sembalun: Toto zapadlé údolí je startovacím bodem pro výstup na vrchol sopky Rinjani. Většina turistů tudy po absolvování treku jen projíždí, ale pokud vám zbude čas, vydejte se na vyhlídku z Bukit Selongu nebo na výlet po úžasných terasových polích sevřených mezi strmými horami.
- Banyumulek: Městečka na západ od hlavního města jsou známá výrobou keramiky. Asi nejhezčí z nich je Banyumulek, kde se můžete projít úzkými uličkami s desítkami jednoduchých dílen, v nichž zruční Sasakové ručně vyrábějí jednoduché nádobí do domácnosti i fascinující umělecká díla.
- Neznámé ostrůvky: Poblíž lombockého přístavu Lembar si také můžete zahrát na Robinsony. Ostrůvky Gili Nanngu, Gili Sudak a Gili Kedis obejdete dokola během pár minut, ale šnorchlováním a potápěním zde můžete strávit celý den. A pokud by to nestačilo, pak je možné na některém z těchto neobydlených kousků pevniny strávit noc ve stanu.
Ta známější tvář Lomboku
- Velká většina návštěvníků Lomboku sem zavítá jen na krátký výlet ze známého korálového souostroví Gili, které se nachází na dohled severozápadního cípu ostrova. Nejčastějším cílem turistů bývá sopka Gunung Rinjani, třetí nejvyšší hora Indonésie (3726 m).
- Výstup na tento populární vrchol zabere dva až tři dny, během kterých si většina cestovatelů sáhne na dno svých sil. Náročný výstup, nadmořská výška, tropické teploty i mrazivé noci ve stanu jsou obrovským kontrastem k tropickému ráji na blízkých ostrůvcích Gili. I tak lze ale výstup na Rinjani více než doporučit a desítky turistů, kteří se o zdolání vrcholu každý den pokoušejí, jsou toho důkazem.
- Výstup s průvodcem, nosiči a veškerým servisem ovšem není levná záležitost (a trek nelze absolvovat na vlastní pěst). Ceny dvoudenních výletů na okraj kráteru do výšky 2800 metrů začínají na 2100 Kč za osobu a třídenní trek až na nejvyšší vrchol vyjde minimálně na 3000 Kč. Výlety je nejlepší a nejlevnější zařídit přímo na místě, ve vesnici Senaru na severním úpatí hory.
- Další populární destinací, kam se zpravidla turisté vydávají po výstupu, je Senggigi. Malé městečko na západním pobřeží je známé díky hinduistickému chrámu Batu Bolong, široké nabídce kvalitních hotelů, a hlavně skvělým plážím v okolních doposud nedotčených zátokách.
