Uzbekistán očima Češky: Historie, hory a vlídnost k dětem
Co ji na Uzbekistánu překvapilo a co si tam užívá? A proč není snadné dočkat se tam kurýra? O tom vypráví Anna Bukovanská, která by jednou ráda Uzbekistán představila i ostatním Čechům.
Jak dlouho v zemi žijete a co vás tam původně přivedlo?
Do Uzbekistánu jsem se přistěhovala v lednu kvůli práci svého manžela, který zde podporuje české exportéry. Na první pohled tehdy Taškent působil velmi šedě a tiše, a když výjimečně zapadly ulice sněhem, místní s ním příliš neuměli pracovat. Nyní tady žijeme už půl roku, mezitím přišlo krásné jaro a záhy i teploty sahající až k 40 stupňům.
Čím se tam zabýváte?
Nyní jsem na volné noze, poznávám místní kulturu a učím se jazyk, abych třeba s Uzbekistánem a Střední Asií mohla do budoucna seznámit více Čechů.
Jak se liší mentalita místních od té naší?
Uzbeci jsou srdeční, říká se, že mnohem víc než třeba jejich severní sousedé Kazaši. I cizincům rádi nezištně pomohou, a to i přes jazykovou bariéru. Místní zároveň umějí být chaotičtí, pokud si třeba objednáte domů jídlo, není zaručeno, že se kurýr navzdory uvedené adrese po cestě neztratí. Od Čechů se Uzbeci také liší tím, že nemají ve velké lásce psy, zato třeba toulavé kočky chodí pravidelně krmit.
Čím se liší životní styl místních od našeho?
Lidé jsou tu často silně věřící, téměř všichni vyznávají sunnitský islám. Ženy se vdávají a mívají děti dříve než v Česku, třeba už ve dvaceti letech. Svatby bývají velkolepé, běžně se jich účastní i pět set hostů. Ne vždy z toho ale mají samotní snoubenci radost. Přestože by třeba raději ušetřili peníze na cestování, tradice velí pohostit i ty nejvzdálenější příbuzné. V Uzbekistánu ještě donedávna domlouvali sňatek dvou lidí jejich rodiče, ale v poslední době se tento zvyk modernizuje stejně jako pohled na rodinné vztahy. Na rozdíl od Čechů také Uzbeci pracují i v sobotu, zato si však odpočinou během velkého množství státních svátků. Slaví třeba orientální nový rok Navruz, kdy v ulicích svítí ozdoby připomínající Vánoce. Dodržují rovněž ramadán, kdy podniky večer nabízejí ramadánové menu. Uzbecké ženy se moc nemalují, a pokud nepočítáme tradiční oděvy s atlasovými vzory, lidé se většinou oblékají velmi střídmě. U mužů jsem si všimla, že jim i v horkém počasí pod polotričkem prosvítá nátělník.
Co vás nejvíc překvapilo, ať už příjemně, nebo nepříjemně?
Velmi příjemně mě překvapily moderní rychlovlaky, vyhlášený Afrosiyob propojuje důležitá města. Cestovatele v něm čeká pohodlí, pohoštění a výhled na polopouštní a hornatou krajinu. Nepříjemně mě překvapilo, že v místních taxících téměř vždy chybí možnost připoutat se bezpečnostními pásy: buď není vůbec k dispozici samotný pás, nebo alespoň nějaká jeho část, dopravní pravidla se tu přitom moc nedodržují. V Taškentu mě udivilo velké množství lékáren, hned vedle sebe stojí i čtyři, v každé jsou ale jiné léky a prodavač bez farmaceutického vzdělání. Pokud tak chcete něco konkrétního, musíte hledat. Také je tu na každém rohu zubařská klinika, naopak ale třeba chybí velkoobchod s kutilskými potřebami nebo nábytkem.
Je něco, s čím jste se tam dodnes nesmířila?
Rozhodně jsem se v Taškentu nesmířila s kvalitou ovzduší, především v zimě je večer citelně znečištěné. „Vyhněte se pobytu venku, zavřete okna,“ hlásala nám pár dnů po našem příjezdu mobilní aplikace, která vzduch monitoruje. Když jsme ji otevřeli, viděli jsme, že se tento den v žebříčku velkých měst s momentálně nejhorším vzduchem na světě Taškent umístil jako první. Také se občas objeví písečno-prachová bouře, jednu jsme zažili v květnu a Taškent byl ten den v míře znečištěného ovzduší daleko před jinými městy. Objevil se silný vítr, popadaly stromy a město se ponořilo do prachového oparu. Některé lidi bolela hlava nebo pálily oči.
Chybí vám něco z domoviny?
Samozřejmě rodina a přátelé. Z těch obyčejných věcí postrádám kořenovou petržel a celer, v obchodě to tu zkrátka není. Také mi chybí česká šunka a větší výběr sýrů, ty z místní sítě nazvané Korzinka chutnají všechny stejně a nepříliš výrazně, i když třeba vypadají rozdílně. Občas se dá alespoň koupit pastevecký sýr s koprem a římským kmínem. Zároveň je tu ale velký výběr ovoce a zeleniny – poprvé jsem ochutnala například moruše či zelenou ředkev. K sehnání je tu samozřejmě také velké množství ořechů, například makadamové.
Co naopak vnímáte jako lepší než u nás?
Je tu bezpečno a uzbecká společnost je vřelejší k dětem, všude jsou vítány, i když třeba zrovna pláčou. V Taškentu se na každém kroku nacházejí dětská hřiště s různými prolézačkami a parky, kde si mohou vyhrát. Pro náctileté děti a dospělé jsou na ulicích často rozmístěné pingpongové stoly, a když procházíme kolem, všechny bývají obsazené. K vidění jsou i další „pouliční sporty“, všímáme si třeba boxovacích automatů nebo lukostřelby.
Vědí místní o Česku? Jak reagují, když se zmíníte, odkud pocházíte?
Když Uzbekům odpovídáme, že jsme z České republiky, většinou je to nepřekvapí. Jejich povědomí možná napomáhá i fakt, že v Česku je hodně uzbeckých taxikářů a tuto zemi pro ně také „proslavil“ zápasník Makhmud Muradov. Na rozdíl od některých Evropanů mají často přehled i o tom, že se Československo rozdělilo. Někteří finančně zabezpečení Uzbeci Prahu nebo Karlovy Vary v posledních letech navštívili. A trochu méně rádi slyšíme, když starší Uzbeci vzpomínají, jak byli v Česku v šedesátých a sedmdesátých letech „kvůli práci“.
Jaké jsou cestovatelské zvyklosti místních? Ať už do zahraničí, nebo v rámci vlastní země?
Cestování do Evropy je pro Uzbeky otázkou víza a peněz. Ti zabezpečení si to dovolit mohou nebo pošlou do zahraničí své děti, ale setkala jsem se i s Uzbeky, kteří nenavštívili ani sousední země. Ještě nedávno místní nemohli zcela volně cestovat ani po vlastní zemi, protože byla vyžadována takzvaná propiska, kterou bylo složité získat, hlavně když chtěl třeba venkovan vyrazit na delší dobu do města. To už dnes není potřeba. Jinak Uzbeky vídáme třeba na horských túrách a bývá to vtipné, mívají na nohou i ve sněhu nebo v blátě velmi lehké boty, které se podobají mokasínům. Někdy si nesou srolovaný koberec, na kterém se pak fotí nebo piknikaří. V oblibě také mají Uzbeci venkovské chaty – dači.
Jakých pět míst byste ukázala nejlepšímu kamarádovi z Česka, který v Uzbekistánu ještě nebyl?
Doporučila bych navštívit Uzbekistán na jaře, někdy v období od konce března do poloviny května. To je tato země nejkrásnější, všechno kvete, všechno se zelená. Navrhla bych přiletět do Taškentu a svézt se místním metrem, které má nádhernou architekturu – každá stanice je jedinečná, na Kosmonavtlaru si třeba člověk opravdu přijde jak ve sci-fi vesmíru, jsou tam skleněné sloupy a výjevy z kosmonautiky. Zajela bych k brutalistnímu Hotelu Uzbekistan, od kterého bych se prošla po promenádě se stánky přezdívané Broadway. Pak bychom si vzali vlak do Samarkandu, kde žil významný astronom a matematik Ulugbek, tam bychom navštívili komplex Šah-i Zinda a naleziště a muzeum Afrosiyab. Nevynechala bych ani hory, třeba „uzbecké Švýcarsko“ neboli národní park Zaamin či horský resort Amirsoy.
Vaše nejoblíbenější místo nebo zážitek?
Pro mě je to jednoznačně návštěva trhu neboli bazaru. Mým oblíbeným je taškentský víkendový trh Yangiobod: když jím procházíte, proměňuje se od blešáku přes železářství až po prodejnu elektroniky nebo kol. Výhodou je také to, že pokud člověk na trzích nakupuje jídlo, například ořechy nebo sladkou chalvu, může od každého druhu a u různých stánků zdarma trochu ochutnat: sama vždy odcházím najedená. Dalším skvělým zážitkem byl v Taškentu Mezinárodní jazzový festival, kde vystoupili zahraniční umělci i místní skupiny s tradičními nástroji, jako je doira, tanbur nebo zurna.
A oblíbené místní jídlo?
Uzbeci prý umějí z celé Střední Asie vařit nejlépe. Jedí hodně masa a používají mnoho bylinek – kopr, petržel, mátu či jarní cibulku. Mám ráda tradiční plov se žlutými mrkvemi, který se oblast od oblasti liší. V Taškentu jde o rýži s hovězím či skopovým, žlutou mrkví a cizrnou. Plov je velmi sytý a k dostání jen do dvou hodin odpoledne, později ho vaří pouze na dražších turistických místech. K plovu se jí bílý chléb lepjoška nebo také non, který se peče přilepený na vnitřní straně pece tandúr. Výborné jsou rovněž nudle lagman a plněné taštičky samsy. Odvážlivci mohou zkusit kurt, pasteveckou slanou kuličku z mléka. Když je sezona, skvělá je šťáva z granátových jablek a za každého počasí je k dostání čaj.
Kterých pět výrazů byste použila pro popis Uzbekistánu a jeho obyvatel?
Zvuk karnaje – uzbecké dlouhé trubky. Vůně bylinek – kopru, koriandru, máty, petržele. Slunce, které svítí po většinu roku. Důvěra – místní vám třeba potřeby do domácnosti vnutí s tím, že zaplatíte, až si je vyzkoušíte. Barevné vzory – zdobí koberce i keramiku.
