Již více než sto let oslavují obyvatelé tchajpejské čtvrti Neihu první úplněk nového lunárního roku ve velmi netradičním duchu. S posledními paprsky slunce opouští soška taoistického boha a ochránce země Tudigonga svoji chrámovou svatyni, aby se podívala na věřící a zkontrolovala, jak se jim daří. Čeká ho za to pořádná nálož výbuchů, dýmu a zmatku.
Vedeni zvukem, který připomíná vzdálenou dělostřeleckou palbu, procházíme potemnělou ulicí. Pod nohama nám šustí papír a křupou červené tyčinky z vyhořelých petard a rachejtlí. Výbuchy v dálce pomalu utichají, a tak zrychlujeme krok v naději, že se labyrintem ulic dostaneme k místu, kudy právě projíždí procesí bohů. Zahneme za roh dalšího řadového domu obloženého bílými dlaždicemi, jakých v Tchaj-peji stojí snad tisíce, a před námi se zjeví hradba nadšených, usměvavých i unavených tváří. Některé se schovávají za mokrým ručníkem, jiné dokonce za hledím motorkové helmy. Pomalu se prodíráme zástupem lidí k hvězdě dnešního večera. Vzduch je prosycen sírou a potem stovek těl namačkaných těsně na sobě. Vyzbrojeni tlustou bundou, starými džíny a koženými rukavicemi si v teplém subtropickém podvečeru připadáme tak trochu jako Eskymáci na návštěvě rovníkové Afriky, nicméně ani ti nejudatnější rytíři se na bitevní pole nevydávali bez brnění.
Nebezpečná vzdálenost
Protlačím se hlouběji do davu a našponuji krk. O kousek dál se před malou restaurací právě pohupuje na nosítkách sám Tudigong (Tchu-ti-kung). Na ramenou jej drží mohutně odění dobrovolníci, jejichž oblečení i kůže jsou plné sazí, což jim dodává punc ostřílenosti. Malou dřevěnou sošku boha je však těžké spatřit, protože ji chrání síťové zástěny poseté útržky červeného papíru z předchozích zastávek. Nosítka brilantně krouží kolem modlících se majitelů restaurace, dělají řadu falešných startů a naparují se před nadšeným obecenstvem.
Divoký tanec se zničehonic zastaví a dav, který se ještě před pár okamžiky tlačil co nejblíže do centra dění, se urychleně dává na ústup. Přísně se tvářící doprovod ještě neohrabaně popostrčí párek přihlížejících do bezpečné vzdálenosti a hořákem zapálí na zemi přichystané petardy. Hlasitá rána! Během okamžiku si připadám, jako bych se ponořil do přestřelky, jak si hustý dým a oslnivé výbuchy světla pohrávají s mým zrakem. Zlaté stopy plamenů se spirálovitě rozbíhají do všech stran, lidé se zmítají a narážejí do sebe ve slepém zběsilém tanci. Rychlé hoření tolika petard vybuchujících najednou odčerpá ze vzduchu v okolí spoustu kyslíku a všichni, kdo jsme se ocitli příliš blízko epicentra, začínáme lapat po dechu. Oči mám plné výparů síry, v dýmu a davu lidí ztrácím svoji společnici. Chvíli sám zmateně bloudím po ulici a připadám si jako na bitevním poli. V uších mi zvoní, oči mihotají kolem a sem tam narazím na dalšího nešťastníka, který také neodhadl bezpečnou vzdálenost od dělostřelby.
Dobře organizovaný chaos
Po dvou nekonečných minutách se dým konečně usazuje. Ulice je pokrytá vrstvou červených papírků i nevybuchlých petard. Z vedlejší ulice narychlo přibíhá úklidová četa a za pár okamžiků už po obrovském nepořádku není ani památky. Na první pohled si může účastník této slavnosti připadat jako v naprostém chaosu, ale vše je velmi dobře organizované. Tudigonga v železném kočáře po ulici vezou dobrovolníci z řad místních hasičů navlečení do ohnivzdorných obleků. Jejich úkolem je monitorovat dav, aby se mohl vzácný host bezpečně procházet ulicemi. Další pomocníci nesou přenosné nádrže s vodou, aby rychle uhasili případné požáry, které často vznikají v důsledku výbuchů v těsném prostoru ulic.
Tudigongovi společníci také zapalují připravené nálože a snaží se udržet diváky v bezpečné vzdálenosti od explozí. Většinou se jim to daří, ale petardy mohou vystřelit do vzdálenosti několika metrů, a tak jsme i my byli svědky zhruba desítky popálených a zraněných přihlížejících. Ironií je, že se oslav účastní i zdravotnická centra v okolí. V okamžiku, kdy Tudigongův kočář projíždí okolo vjezdu do areálu nemocnice, u kterého postávají nervózní doktoři a sanitky připravení přijmout zraněné, ozve se další salva výbuchů, která nemocnici přinese blahobyt do dalšího roku.
Pod tlakem výbuchů
V tom návalu emocí z naší první zastávky jsme si ani nevšimli, že se průvod přesunul o pár desítek metrů dál. Těch, kdo chtějí požehnání do dalšího roku, je mnoho, a soška boha má tak dnes napilno. Až mohutný výbuch a hřib kouře stoupající do výšky několikapatrové budovy nás probouzejí z prvotního šoku a narychlo se opět připojujeme k zástupu věřících, kteří se právě zastavují u dalšího domu. Dvě nadšené děti a jejich usměvavá babička otevírají vchodové dveře a odhalují něco, co vypadá jako obrovská skříň na kolečkách. Je plná obdélníkových krabic naskládaných na kovových policích potažených červeným papírem. Co se nachází uvnitř, je hned každému jasné. Majitelka předává hasičům možná deset tisíc petard a malých rachejtlí, aby je navršili okolo kočáru. Čím úspěšnější byl podnik v uplynulém roce, tím více krabic s petardami se okolo boha země vysype. Zde je to plných deset krabic!
Jeden z přihlížejících nám nabízí navlhčený ručník na omotání kolem krku. Očekáváme mohutný výbuch a raději ustupujeme o pár kroků do pozadí. Zatímco se stařenka modlí a muži připravují rozbušky, z domu se vynoří několik obrněných postav s přilbami na hlavě. A je tu opět rána! Skupinka se nejprve plamenům vyhýbá, pak se ale ti odvážnější přiblíží a zaujmou pozice vedle boků úlu bzučících rachejtlí. Další odvážlivci se k sobě shlukují, aby se na jejich záda snesl nápor dělbuchů, a při tom začínají tančit zvláštní tanec zahrnující rychlé podupávání. Brzy tančíme i my, jak petardy syčí do všech stran a vybuchují nám pod nohama. Střely odrážející se od oblečení zní jako krupobití, a když mne jedna z nich zasáhne zblízka do zad, připadám si, jako bych byl postřelen paintballovým míčkem s pachutí střelného prachu. Naštěstí každá modřina na těle znamená více štěstí v novém roce.
Rej bohů
Chvíli mi trvá, než si uvědomím, že můj ochranný ručník vzplál. Tucet rukou se však ihned natahuje, aby plameny uhasil. Srdce mi stále buší, udýchaně děkuji a znovu se přidávám k davu. Jak noc postupuje, postupně se k Tudigongovi připojují i další bohové. Osm mytických generálů Bajiajiang (Pa-ťia-ťiang), hrozivě se tvářící třímetroví démoni Qianliyan (Čchien-li-jan) a Shunfenger (Šun-fen-kež) i diskobůh Santaizi (San-tchaj-c’), tančící u hlasité hudby z vytuněného auta. Následuje mobilní svatyně osvětlená mnoha LED světly, tažená nákladním autem, i živí hudebníci s rohy, gongy a činely. Atmosféra je nepopsatelná, ale po dvou hodinách se začne dostavovat únava, a tak se pomalu obracíme k domovu, zatímco bohové budou v ulicích Neihu křepčit dlouho do noci.
A závěr této taškařice? Po návratu naše propálené oblečení putuje rovnou do popelnice, pach síry z vlasů je cítit ještě několik dnů a miniaturní částečky petard nacházím ve fotobatohu celý rok. Naše poslední návštěva proběhla v únoru roku 2020, jen pár dnů před tím, než se celý svět ponořil do chaosu a Tchaj-wan na dva roky uzavřel svoje hranice. Doufejme, že letos, kdy oslava vyjde na 25. února, obyvatelé Neihu namíchají dostatečné množství výbušné směsi, aby byl ten následující rok o něco úspěšnější. Vše nejlepší do nového roku!
15 dní radosti
Patnáctidenní oslavy příchodu nového roku se na Tchaj-wanu vyznačují mnoha tradicemi.
- Lidé zdobí okna svých domovů červenými papírovými ústřižky a vchodové dveře plakáty s příznivými verši a přáními.
- K oblíbeným kratochvílím patří také nakupování svátečních potřeb na trzích pod širým nebem nebo povinný úklid domácnosti.
- Vrcholem svátků je potom novoroční večeře, při níž se schází celá širší rodina a společně si vypráví zážitky z uplynulého roku. Podávají se mnohé symbolické pokrmy, jako například celá ryba, která má strávníkům přinést hojnost a bohatství.
- V následujících dnech se celý Tchaj-wan vydává na cesty. Novoroční oslavy jsou obdobím nejdelšího pracovního volna, takže velké množství Tchajwanců vyráží navštívit své příbuzné nebo za hranice.
- Ještě předtím však žádná tchajwanská rodina neopomine navštívit „svůj“ chrám, poprosit božstva o ochranu v následujícím roce a zapálit lampičku požehnání qifudiandeng (čchi-fu-ťien-teng), která zde bude zářit po následujících 365 či 366 dnů.
- Symbolickou tečkou za dlouhým volnem je Svátek luceren, připadající na první úplněk nového lunárního roku. Přátelé se v ten den obdarovávají rýžovými dortíky ve tvaru želv, všude jsou rozvěšené pestrobarevné lucerny a děti se prohánějí po ulicích se zářivými lampionky na znamení přicházejícího jara.
Co ještě slavit
Když jsem se před mnoha lety přestěhoval na Tchaj-wan, o zdejších oslavách příchodu nového roku jsem měl různé romantické představy. Mnohé se vyplnily, některé se však vypařily jak pára nad hrncem čínských knedlíčků. Pravdou totiž je, že pokud se na Tchaj-wan vydáte poslední den v roce, pravděpodobně budete zklamaní. Tchajwanci raději tráví čas ve společnosti svých rodin, a většina tradic se proto odehrává mimo zraky turistů. Především ve velkých městech vás tak přivítají pouze prázdné ulice a zavřené obchody a restaurace. To vše se nicméně změní v následujících patnácti dnech novoročních prázdnin, kdy se kolem celého ostrova konají desítky různých festivalů i lokálních oslav, které by neměly ujít vaší pozornosti.
- Tradiční chrámy navštěvuje během oslav obrovské množství věřících, a jsou tak skvělým startovním bodem pro seznámení s tchajwanským náboženstvím a kulturou.
- Svátek luceren se každý rok slaví v jiném městě ostrova. Tento rok padla volba na bývalé hlavní město Tainan (Tchaj-nan). Nicméně v každém větším městě můžete spatřit krásné lampiony a lucerny vytvářející úžasné světelné obrazy a umělecká díla.
- Festival lampionůštěstí je jednou z nejpestřejších akcí v rámci novoročních oslav, během nichž se v okolí vesnice Pingxi (Pching-si) konají různé kulturní akce a k nebesům se vypouštějí tisíce zářivých lampionů štěstí.
- Festival včelích úlů je nebezpečnější obdobou bombardování boha Tudigonga v Neihu. Desetitisíce petard a ohňostrojů se ve městě Yenshui (Jen-šuej) vystřelují nikoli do nebe, ale přímo do davů účastníků. Jedná se bezpochyby o jeden z nejnebezpečnějších festivalů na světě!
- Slavnost třešňových květů není přímo spojena s vítáním nového roku, ovšem v období od ledna do března vykvétají na mnoha místech ostrova půvabné třešně sakury. Nejlepším místem, kam se za nimi vydat, je horská oblast Alishan (Ali-šan) nebo chrám Wuji Tianyuan (Wu-ťi-tchien-jüan) v Danshui (Tan-šuej).
