Tchaj-wanem na skútru: Cesta nádhernou přírodou východní části ostrova až k obratníku Raka
Jedna z nejkrásnějších oblastí východní Asie je před zraky turistů dobře ukrytá na východní straně ostrova Tchaj-wan.
Možná i ve vašich očích je Tchaj-wan jen nudná země plná továren, obrovských měst a mrakodrapů. Nenechte se ale mýlit. Pravděpodobně jste ještě neměli možnost spatřit jeho úžasné východní pobřeží! Tento region, odříznutý od hustě osídlené západní strany ostrova horami dosahujícími téměř čtyř tisíc metrů, je známý příjemným subtropickým podnebím, nádhernými scenériemi a bezstarostnou kulturou domorodých obyvatel. Podél pobřeží Tichého oceánu, táhnoucího se v délce 400 kilometrů, najdete jen tři větší města. Nejlepší způsob, jak tuto oblast poznat, je v sedle skútru.
Start za úsvitu
Z našeho domova v Tchaj-peji (Taipei) to „na východ“ máme, co by kamenem dohodil. Na cestu vyrážíme ještě za tmy, a tak první atraktivní etapu, 70 kilometrů silnice Suhua, absolvujeme v okamžiku, kdy se první paprsky horkého subtropického slunce vyhoupnou nad obzor Pacifiku. Majestátní mořské útesy Čching-šuej (Qingshui) se v tu chvíli zbarví do zlatě oranžového odstínu a desítky ptáků ukrytých ve skalách začnou svůj ranní koncert. Tato idylka však netrvá věčně. Okolo deváté hodiny již slunce nemilosrdně spaluje a je nejvyšší čas vyrazit dál na cestu.
Není lepšího místa, kde se schovat před horkým sluncem, než v blízké soutěsce Taroko. Během deseti let života na Tchaj-wanu jsme Taroko navštívili snad stokrát. I posté prvé nás však jeho téměř kilometr vysoké mramorové stěny nepřestávají ohromovat! V dvacet kilometrů dlouhé soutěsce je velmi jednoduché si ukroutit krk. Bujnou zelení porostlé skalní útesy na mnoha místech protínají elegantní vodopády. Hluboko pod námi pak hučí divoká řeka Li-wu (Liwu), která po mnoho milionů let hloubila tuto soutěsku. Během kochání tou nádherou je v prvé řadě třeba dávat pozor na cestu. Ne náhodou byla úzká, klikatá silnice vedoucí soutěskou (a dál skrz centrální pohoří Tchaj-wanu) zvolena nejnebezpečnější cestou na ostrově!
Buddhistický klášter na kopci a první domy nám signalizují konec soutěsky a osadu Tchiensiang (Tianxiang) před námi. Na okraji vesnice začíná tři kilometry dlouhá stezka vedoucí k vodopádu Paj-jang (Baiyang). Sem už míří jen zlomek návštěvníků Taroka. Cesta k vodopádu prochází několika temnými tunely, z nichž ten nejdelší má téměř 500 metrů! Hučící kaskády vodní masy s fotogenickým provazovým mostem v popředí však tentokrát nejsou náš hlavní cíl. I když je nebe bez mráčku, o pár metrů dál nasazujeme pláštěnky a vstupujeme do dalšího tunelu. Z jeho stropu na několika místech vyvěrají mohutné prameny a vytvářejí tak dojem zářivých závěsů. Možná proto toto místo dostalo jméno „Jeskyně vodní záclony“.
Čtyři dny zážitků
Město Chua-lien (Hualien) je rozcestím cest po východním Tchaj-wanu. Kromě blízké soutěsky Taroko odtud můžete pokračovat podél Pacifiku do 170 kilometrů vzdáleného města Tchaj-tung (Taitung) nebo se vydat neméně atraktivní Východní příkopovou propadlinou (East Rift Valley). Máte-li dostatek času, ideální je spojit obě scénické trasy do jednoho čtyřdenního okruhu.
My jsme si pro tentokrát stanovili cíl výletu na obratníku Raka. Dle navigace cesta z Chua-lienu trvá necelé dvě hodiny – kdybyste ovšem ignorovali veškerou krásu, která člověka nutí neustále stavět na focení, kochání a samozřejmě i koupání. Jedna zastávka na tajné pláži mezi lávovými útesy, o kousek dál zase ve vesničce kmene Amis (jednoho ze 16 kmenů původních obyvatel ostrova) na čerstvě osmaženou létající rybu a pokec s domorodci. U zářivě bílého monumentu na břehu oceánu značícího obratník tak stavíme až těsně před západem slunce.
Poblíž městečka Čchang-pin (Changbin) se ukládáme ke spánku v altánku uprostřed rýžových teras. Dozrávající rýže příjemně voní, hvězdná obloha je poseta miliony hvězd, a tak jsme po osvěžující noci plni energie a připraveni překročit hory do vnitrozemí ostrova. Údolí příkopové propadliny je díky své poloze mezi hřebenem pobřežních hor a centrálním pohořím ostrova obdařeno dostatkem vláhy z oceánu a pyšní se přezdívkou „obilnice Tchaj-wanu“.
Nej cyklostezka
Cílem posledního dne výletu je „Mr. Brown Avenue“, jedna z nejhezčích cyklostezek Tchaj-wanu, klikatící se skrz nekonečná rýžová pole. K našemu překvapení však již ve vnitrozemí skončila sklizeň a do zlatova zbarvené lány rýže nahradily bazénky bláta a vody, ze které jen tu a tam pomalu raší nové výhonky. Skútr vyměňujeme za kolo z půjčovny a vyrážíme na dvacetikilometrový okruh po „zelené stezce do ráje“. Je neděle, a tak jsou místní silničky a stezky plné Tchajwanců, kteří vyrazili na pohodový výlet na kole. Svoji popularitu získala cyklostezka díky reklamám na ledovou kávu Mr. Brown, která se zde natáčela. A tak, pokud i vám se dostane do rukou tato tchajwanská káva, vzpomeňte si na nádherné a rozmanité východní pobřeží Tchaj-wanu.
Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii: