Nejspíš by to byla jen další z vesnic na pobřeží Bretaně, kdyby tu koncem 19. století kněz známý jako otec Fouré nezačal vytvářet monumentální umělecký projekt. Žulové útesy proměnil v přehlídku soch a objektů a pobřeží přetvořil ve veřejné muzeum. To dnes už jen velmi vzdáleně připomíná svou někdejší slávu.
Autor poutavého uměleckého díla se jmenoval Adolphe Julien Fouéré. Na kněze byl vysvěcen v roce 1863 a přes třicet let se naplno věnoval svému povolání. Pak ale dostal mrtvičku a prakticky ztratil sluch. Na důchod se uchýlil do malé vesnice Rothéneuf, asi pět kilometrů severovýchodně od Saint-Malo a bez předchozích uměleckých zkušeností zahájil další životní etapu.
Umělec bez příčiny
Do roku 1907 vytvořil řadu dřevěných soch, které si mohl každý prohlédnout při návštěvě jeho domu, který proměnil v jakési soukromé muzeum. Sochal vše, od totemů po dobové politické osobnosti, světce, mytologické bytosti, zvířata, jejichž tvar obvykle přizpůsoboval tvaru vyřezávaného kusu dřeva. Poté se ale pustil do mnohem většího projektu.
S láskou k životu
Jeho nejslavnějším dílem se bezpochyby stalo více než 300 soch, které vytesal přímo do žulových skal podél Smaragdového pobřeží. Ty byly původně zdobené výraznými barvami, po nichž ale vzhledem k mořské erozi nezbyla ani památka. Ta se ostatně podepsala i na jejich stavbě a struktuře. Inspirací mu byla jeho fantazie, četba, historie, zeměpis i aktuální události. Najdeme tu odkazy na první búrskou válku v jižní Africe, na působení misionářů ve francouzských koloniích i výjevy evokující vzdálená místa, jako je Čína, Rusko nebo Japonsko. Mezi zastoupenými postavami se dvakrát objevuje legendární irský světec svatý Budoc de Dol nebo známý francouzský objevitel Jacques Cartier.
Neúnavná péče
Fouéré s láskou a nadšením každou zimu své sochy restauroval, čistil a natíral, aby byly v létě připraveny na další vlnu návštěvníků. Zájem o ně byl tak enormní, že v roce 1896 město Saint-Malo dokonce zřídilo směrem k pobřeží tramvajovou linku.
Nesmrtelný odkaz
Roku 1907 ho ale opět ranila mrtvice, kvůli které ochrnul na polovinu těla a ztratil řeč. Zemřel o tři roky později. V následujících letech se jeho dílo nadále těšilo velké oblibě a do Rothéneuf se sjíždělo množství zvědavců, aby si prohlédli podivuhodné sochy na skalách při pobřeží.
Postupem času sochy vytvořené na skalách u moře začaly chátrat a vinou mořské vody ztratily veškerou pestrost. Ta je postupem času rozežrala natolik, že jim dnes hrozí zánik.
Několik místních nadšenců se je snaží zachovat, pořádá výstavy, komentované prohlídky a provádí údržbu soch, ale příroda i tentokrát ukazuje, že je o mnoho mocnější.
