Často se zveřejňují přehledy nejbarevnějších měst Evropy či světa. Občas ale stačí volba jediného odstínu, který dokáže zdánlivě nenápadné město, městečko či vesnici proměnit v turistický trhák. Někdy přirozenou cestou, jindy zcela cíleně…
Izamal (Mexiko)
Turisty zatím nepříliš objevené městečko na Yucatánském poloostrově vděčí za své kouzlo nejen mísení tří kultur (mayské, španělské koloniální a současné mexické), ale především sytě žlutým fasádám snad všech místních budov – v čele s klášterem s druhým největším atriem na světě. O důvodu zbarvení se stále vedou debaty a existuje několik teorií: pocta mayskému bohu Slunce, návštěva papeže Jana Pavla II. v roce 1993, ochrana před komáry nebo zachování politické neutrality (žlutá nepatřila žádné politické straně).
Šafšawán (Maroko)
Medína severomarockého města (v mezinárodní transkripci Chefchaouen) už se stihla stát hvězdou Instagramu. Pokud budete u místních pátrat po původu modrého zbarvení jejich domů, dozvíte se, že působí jako repelent, za horkých dnů ochlazuje úzké uličky, a tím pádem i vnitřky domů, nebo zkrátka působí příjemně a přitahuje turisty. Sofistikovanější teorie se ohlíží do 30. let minulého století, kdy se město stalo útočištěm Židů prchajících z Evropy. Pro ně symbolizuje modrá barva oblohu nebo Nebe, tím pádem i Boha.
Bílá města v Andalusii (Španělsko)
V andaluských provinciích Cádiz a Málaga se můžete vydat po trase spojující desítky městeček a vesnic s fasádami natřenými bílým vápnem, souhrnně označovaných jako Pueblos Blancos. Mezi nejzajímavější patří Arcos de la Frontera na mohutném útesu, Frigiliana s festivalem tří kultur, Olvera s arabskými kořeny, Setenil de las Bogedas se skalním převisem, Vejer de la Frontera s kláštery a vyhlídkami nebo největší Ubrique ve skalnaté krajině. Tentokrát je záměr jasný – odrážet horké sluneční paprsky.
Júzcar (Španělsko)
Proč je tedy další andaluské městečko (nebo spíš vesnice) modré? Dřív se do původně bílého Júzcaru jezdilo kvůli trekům a adrenalinovým zážitkům v přilehlém údolí řeky Genal. Jenomže v roce 2011 se tu uskutečnila světová premiéra filmu Šmoulové a místní souhlasili s návrhem filmového studia na přebarvení všech domů, včetně kostela, na modro. Mělo se jednat o dočasnou formu mediální kampaně, jenomže místní si nakonec odhlasovali, že zůstanou jedinou oficiální šmoulí vesnicí na světě. A turismus se rozjel…
Collonges-la-Rouge (Francie)
Středověké městečko ve francouzském vnitrozemí se od předchozích liší tím, že jeho domy nemají omítnutou fasádu. Od svého vzniku ve 14. století se k jejich stavbě používal červeně zbarvený pískovec, bohatý na oxid železitý. Procházka dlážděnými uličkami mezi pětadvaceti věžemi a věžičkami je tak romantickou výpravou do starých časů. Když k tomu připočteme poklidnou okolní krajinu osázenou kaštany a ořešáky, stěží se můžeme divit, že právě tady byla založena Asociace nejkrásnějších francouzských vesnic.
Džódhpur (Indie)
Z osobní zkušenosti vás můžu ujistit, že pohled z mohutné pevnosti Mehrángarh dolů na „Modré město“ vám vezme dech. Jako byste hleděli na oázu v okolní poušti Thár. A znovu máme několik teorií ohledně zbarvení. Ta s chladivým efektem asi moc neobstojí, protože další rádžasthánská města si modrou nezvolila. Další praktická verze tvrdí, že modrá skalice odpuzuje termity, kteří tu řádili. Třetí hovoří o spojitosti s kastovním systémem a snaze odlišit se od chudších vrstev. A někteří odkazují na uctívání modrého Šivy.
Ostrovy Banwol a Bakji (Korea)
Pokud není fialová vaše oblíbená barva, dvěma korejským ostrůvkům se vyhněte obloukem. Fialové jsou tu nejen fasády, ale i střechy, silnice, most, telefonní budky i rýže podávaná v místních restauracích. Venku kvetou zvonky, levandule nebo pavlovnie plstnaté, do lila odstínů se oblékají i usměvaví obyvatelé. Ti se původně věnovali farmaření a rybaření, ale když se odtud začali mladí stěhovat za lepším, přemýšleli, jak svoji domovinu znovu oživit. Projekt z roku 2015 z ní udělal turistickou senzaci, obzvlášť během covidu.
