V kopcích severní Itálie, v městečku Marcellise, které leží nedaleko Verony, stojí podivuhodná dvoupatrová vila. Má půdorys tvaru písmene L a nápadnou, 42 metrů vysokou věž. Nikdo jí neřekne jinak než Villa Girasole, což v italštině znamená "slunečnice". Stejně jako květina, podle které byla budova pojmenována, se i ona otáčí směrem ke slunci.
Píše se rok 1929 a architekt Angelo Invernizzi se rozhodne realizovat svůj velkolepý funkcionalistický projekt. Ne náhodou je to přesně v době, kdy se rozšířily informace o blahodárných vlastnostech slunečního světla a jeho pozitivním vlivu na lidské zdraví. Věřilo se, že sluneční svit dokáže porazit rakovinu, tuberkulózu i další smrtelné nemoci.
Železniční točna
Bohatý architekt toužil mít ve svém domě tolik slunečního svitu, jak jen to bude možné. Pro návrh svého vysněného domu využil své praxe železničního inženýra. Inspiroval se mechanismem železniční točny a za pomoci dalších odborníků stvořil světový unikát. Dům se pohybuje na kolejových závěsech, poháněných dvěma dieselovými motory. Původně měla vila rotovat pouze o 180 stupňů. Když ale Invernizzi zjistil, že pohyb není až tak problematický, rozhodl se pro kompletní 360 stupňové otáčení, jež bylo možné ovládat třemi tlačítky. Celá stavba se tak otočila za 9 hodin a 20 minut.
Dokonalý interiér
První patro pohyblivé části domu bylo označováno jako „denní zóna“ a nachází se v ní jídelna, hudební místnost a pracovny, přičemž kuchyň, spíž a toaleta jsou umístěny přímo u centrální věže. Ve druhém patře byly vybudovány ložnice a koupelny. Interiér vily byl řešen tak, že člověk během dne mohl zažít řadu různých světelných progresí. Ačkoli se výhledy z obou křídel v každém okamžiku lišily, měly společnou orientaci ke slunci, a tak se do všech místností v domě dostalo stejné množství denního světla i stínu.
Zážitek pro náročné
Slunečnice zasazená v překrásné italské krajině se dnes již neotáčí. Je ale možné ji navštívit, a dokonce přespat v jednom z jejích pokojů. Dcera původního majitele, Lidia Invernizzi, zavzpomínala v rozhovoru pro magazín Amusing Planet, že otec vždy vydržel sedět na terase celé hodiny, poklidně pozoroval okolní krajinu a nikde jinde nebyl tak šťastný, jako právě tady.
