Kuba očima Slováka: Kubánci se i přes starosti umějí odpoutat od všedních věcí a pobavit se
Reportáže a články Romana Nemce znáte ze stránek Lidé a Země už nějaký čas. Jak vidí slovenský světoběžník, který mimo jiné strávil šest let v Brazílii, život na ostrově svobody a u nás či na Slovensku?
Jak dlouho v zemi žijete a co vás tam původně přivedlo?
Mé propojení s Kubou je přímo osudové. V roce 2012 jsem na tento největší karibský ostrov vycestoval ze zvědavosti jako turista. Jednoho rána v taxíku jsem tam potkal mladou Brazilku a zakrátko se přestěhoval do její domoviny, ale to je jiný příběh... O pět let později jsem se sem plavil na plachetnici a procestoval další krásná místa. Kuba a Kubánci se mi postupně dostávali pod kůži. Před rokem mě oslovil kamarád Peter s pracovní nabídkou podílet se na slovensko-kubánském projektu továrny na cukrovinky. Nežiji tu na stálo, jezdím vždy na několikatýdenní turnusy, které mám podobné na Slovensku. Je to pro mě ideální způsob práce a zároveň tak neztrácím kontakt s přáteli.
Čím se na Kubě zabýváte?
Moje práce spočívá v podpoře projektů v oblasti potravinářského průmyslu na Kubě. Snažím se vytvořit mosty mezi dvěma odlišnými kulturami, v čemž dobře poslouží moje znalost španělského jazyka i zkušenosti z Latinské Ameriky. Dnes to není už jen projekt, ale plně funkční továrna na sušenky a oplatky, ke které brzy přibude továrna na snídaňové cereálie. Snažím se samozřejmě najít si čas i na rozhovory a fotografování místních lidí, které rád všude poznávám.
Jak se liší mentalita místních od té naší?
Tento tropický ostrov byl v historii těžce zkoušen, což dnes není jinak. Tento faktor a také multietnický původ obyvatelstva působí, že mentalita, temperament či světonázor se výrazně liší od toho našeho. Kubánci jsou hrdý národ a umějí se postavit za to své, ale zároveň jsou velmi žoviální, rádi se baví, i když právě zažívají těžší období. A to mi je na nich sympatické.
Čím se liší životní styl místních od našeho?
Starším generacím, které zažily socialistické Československo, by na Kubě často vytanula nejedna vzpomínka a našly by tu mnohé paralely. Jak se místním lidem žije, závisí silně na exportně orientované ekonomice i turismu, což je trochu jako na horské dráze. Mobily a internet zde nejsou ani deset let, ale zato silně ovlivnily hlavně mladou populaci, která poznává a vnímá svět s velkou dávkou zvědavosti. Kubánci, i když zažívají potíže, se umějí odpoutat od všedních věcí a zatancovat či zazpívat si.
Co vás nejvíc překvapilo, ať už příjemně, nebo nepříjemně?
Kuba překvapuje každý den. Lidé jsou přátelští, dovedou se bavit, a protože jednoduše navazují kontakty, ani se nenadějete a stanete se součástí jejich života. Obdivuji jejich schopnost přizpůsobit se novým okolnostem a jít dál. V byznysu je to ovšem jiné. Obtížněji se tu hledají shodné body a vzájemné pochopení, než jak jsme zvyklí doma. Rozdílné pracovní návyky a zkušenosti jsou výzvou pro nejednoho slovenského manažera. Musíte být opravdu trpěliví a uvědomit si, že to chce čas. Jednu pro mě znepokojující věc přece jen vypíchnu: malí podnikatelé dovážejí zboží, které na ostrově chybí, a pak ho prodávají s vysokou marží vlastním krajanům. To mi hodně vadí.
Chybí vám z domoviny něco?
Jelikož jezdím na omezené turnusy, umím si to zařídit tak, abych se vždy těšil na to, co mě čeká „na druhé straně“. Snažím se také myslet na přátele na Kubě či Slovensku a přivézt jim to, co jim chybí nebo po čem touží. Dobrý rum či doutník potěší kamarády doma a každého kolegu v práci na Kubě zase dobrá čokoláda.
Co naopak vnímáte jako lepší než u nás nebo na Slovensku?
Nemám ve zvyku se dívat na země optikou „lepší“ nebo „horší“ než doma. Každému vyhovuje něco jiného. Mně se líbí zdejší tropická příroda, slunce a ovoce. Líbí se mi bezprostřednost a otevřenost běžných lidí, jejich smysl pro zábavu i přes dennodenní potíže. Neslyším je si tolik stěžovat jako u nás doma.
Vědí místní o Česku či Slovensku? Jak reagují, když se zmíníte, odkud pocházíte?
„Vyrobeno v Československu“ je tady stále známá značka. Dodnes tu jezdí zetory, motorky značky Jawa či octavie. Byli jsme dlouhé období jejich spojenci a i dnes patříme ke spřáteleným zemím. Právě i z toho důvodu se nám zde podařilo rozjet závod na trvanlivé cukrovinky a brzy uvedeme do provozu také továrnu na kakaové produkty a čokoládu.
Jaké jsou cestovatelské zvyklosti místních? Ať už do zahraničí, nebo v rámci vlastní země?
Cestování do zahraničí je pro Kubánce složité, a to hlavně z ekonomického důvodu. Cestují sportovci či umělci a zmiňovaní podnikatelé, kteří si vydělají dolary. Doma také nemají moc ve zvyku cestovat: především kvůli špatným silnicím a nedostatku pohonných hmot. Na druhou stranu se tu cestuje na všem – na koni, motorce, elektrickém tuk-tuku či náklaďáku. Různé státní i soukromé organizace pořádají poznávací zájezdy. Na dvou takových výletech s místními jsem byl i já. Pohodlí velmi závisí na věku a stavu autobusu. Klasické kolo je tady velice běžný prostředek stejně jako sdílené taxíky, kterým se tu říká almendrones. Stopování neboli kubánsky coger botella je zcela běžné. Od policistů přes vojáky až po rolníky zde stopují všichni. Často vidím muže i ženy v uniformě, jak zastavují kolemjedoucí auta a přidělí jim stopaře nebo stopařku.
Jakých pět míst byste ukázal svému nejlepšímu kamarádovi ze Slovenska či z Česka, který na Kubě ještě nebyl?
Viñales v provincii Pinar del Río se nachází necelých dvě stě kilometrů západně od Havany. Je známo pěstováním vysoce kvalitního tabáku do slavných kubánských doutníků, červenou půdou, bujným zeleným porostem a tajemnými vápencovými pahorky neboli mogoty, které skrývají početné jeskyně. Pokud máte chuť na trošku dobrodružství nebo se chcete cítit jako místní farmář, projeďte se údolím na koni. Druhým místem by byla samozřejmě Havana nebo také La Habana – rušné hlavní město Kuby. I když se dá letět do jiných měst, byla by určitě škoda vynechat toto ikonické město, které kdysi bylo přezdíváno perla Karibiku. Stará auta, koloniální domy, slavná promenáda Malecón či živá hudba v barech a restauracích, to vše je nezapomenutelná Havana. Bohužel ji vidím rozpadat se před očima. Milovníci jazzu nebo latino hudby a tance si jistě přijdou na své. Kdo se chce vydat po stopách Ernesta Hemingwaye, určitě nevynechá jeho dům Finca La Vigía nebo některé z jeho oblíbených barů, třeba Floriditu. Za třetí bychom navštívili Trinidad: starobylé koloniální město zapsané v UNESCO a obklopené horami ze severu a Karibským mořem z jihu. Toto barevné a čilé město zcela jistě stojí za návštěvu. Kromě výletů do kopců či k moři se postará o skvělou zábavu hudební dům Casa de la Trova. Zatančí si i ten, který latino nikdy netancoval! Čtvrtým zážitkem by bylo Cayo Coco v souostroví Jardin del Rey – parádní odpočinek na krásných bílých plážích s kokosovým ořechem a rumem v ruce. A nakonec Baracoa, trochu jiná Kuba, jak říkají Kubánci. Toto poklidné městečko ležící na východě ostrova a zhruba den a půl cesty z Havany je zárukou krásné přírody a pohodových lidí. Pěstuje se tu skvělé kakao, káva či kokos. Právě sem brzy povedou i mé pracovní cesty.
Vaše nejoblíbenější místo nebo zážitek?
Havanské jazzové slavnosti – během předposledního lednového týdne se konal již 39. ročník tohoto mezinárodního jazzového festivalu. Kuba je hudba. Na vícero pódiích, jako Teatro Nacional či Fábrica del Arte, vystupovali domácí i zahraniční hudebníci. Byl to neskutečný hudebně-společenský zážitek, který by si milovníci jazzové hudby neměli nechat ujít. Jsou to také momenty, kdy vidíte zdejší lidi pořádně v náladě.
A vaše oblíbené místní jídlo?
Na Kubě si rád dám langusty, které domácí umějí chutně připravit na grilu nebo uvařené v rajčatové omáčce. Mám rád tropické ovoce, takže snídám ananas, papáju nebo čerstvé sladké mango. Klasické limetkové daiquiri vždy osvěží a postará se o náladu.
Kterých pět výrazů byste použil pro popis Kuby a jejích obyvatel?
Obyvatelé: přívětiví, temperamentní; země: exotická, bezpečná, jedinečná.