Somaliland: menu mezi mořem, horami a pouští

Začněme do začátku, tedy snídaní. Klasika je místní somálská palačinka, kandžíro, která se dá jíst na sladko i na slano. Jako příloha někdy může být podávána kořeněná směs z masa, ledvin nebo jatýrek na cibulce. Někdy jsou na stole i kousky sušeného masa pečeného v přepuštěném másle. Díky vlivu Evropy se setkáme také s omeletami, do kterých bývají nasypané pálivé papričky. Kdo pálivé nemusí, raději to obsluze zdůrazněte.

Snídani lze doplnit černým čajem, ideálně trochu kořeněným v regionu oblíbenou směsicí zázvoru, skořice a kardamomu, oslazeným cukrem a eventuálně dochuceným mlékem. Dát si ale můžete s trochou štěstí také kávu, což je moje osobní volba – jsme přece za rohem od Etiopie! Pokud toužíte po etiopské úpravě kávy, tu bohužel k snídani často neseženete, nicméně snažit se můžete. Neříkejte ale qahwe nebo coffee, řekněte bun nebo buna. Právě to vám zaručí etiopskou chuť, zatímco jinak byste mohli skončit s rozpustnou. A to nikdo z nás nechce.

Co v poledne?

Během dne jsou jídla často menší a restaurace méně plné než večer. Zatímco oběd se jí kvůli hladu, večeře se jí kvůli společnosti a zážitku. Stolování během oběda (sníst a pryč) má jiný charakter než během večeře (jíst, klábosit, pít).

Jednou z populárních úprav jídel je iskukaris, což je směs masa, rýže, koření a zeleniny, která se peče pěkně pospolu v keramickém hrnci. Setkáte se s různými typy masa od velbloudího po rybí, nejčastější je ale skopové. Taková klasika regionu. A koření? Prakticky stejné jako ve vašem ranním čaji. K tomu se přikusuje chleba, který je vždy na stole.

V hlavních jídlech podávaných k obědu je patrný vliv Itálie, která se kdysi pokusila region získat. Místní si ale svou kulturu ochránili jak v každodenním stylu, tak ve stravování. Když si tedy dáte špagety, nečekejte žádné carbonara nebo bolognese, dostanete k tomu omáčku z kozího, a když budete mít štěstí, třeba i opečený banán. Často se můžete setkat i se špagetami a rýží na jednom talíři, doplněnými masovou směsí. V restauracích se toto jídlo nazývá „federace“, což prý odkazuje na spojení dvou tradic, evropské a místní. Teorií o vzniku názvu je ale víc.

Oběd se zapíjí (kromě kávy a čaje) i džusy. Ovoce je sem přiváženo přes moře, ale také pěstováno, takže je zde široká sezonní nabídka. Já třeba miluju sladkokyselé tamarindové džusy, které jsou u nás velmi těžko k sehnání, kdežto v této části světa se dají koupit prakticky na každém rohu. Poznáte je podle tmavě hnědé barvy. Pokud nevěříte místním mixérům a umývačům ovoce, pro což mám pochopení, najdete tu samozřejmě stejnou nabídku plechovek a sodovek jako kdekoliv jinde. Něco průsvitného, něco hnědého a něco oranžového. Fejky i originály, vyberte si.

Hlavní jídlo dne!

Večer se horké somalilandské počasí konečně trochu ochladí, žaludky se roztáhnou, a jakmile padne tma, vyráží se do restaurací. Není neobvyklé, že restaurace je plná lidí i po desáté hodině, během svátků ještě déle.

Zatímco obědy jsou často lehké, večeře jsou náročnou záležitostí. Oblibu zde získalo grilované maso, na které cestovatelé narazí po celém Orientu – různé šašliky, špízy a kebaby. Nejoblíbenějším masem je jehněčí, velbloudí a v menší míře kozí. Jejich úprava se často podobá té z Jemenu, který je jen skok přes moře. Dají se tedy najít různé guláše, ale i pečené fláky ukryté v rýži. Obojí stojí za vyzkoušení: jemenské kuchyně se skrývají pod názvem Hadrámí, který odkazuje na historickou oblast Hadramaut. Osobně jsem jemenské gastronomie obrovským fanouškem a její propojení s pevninskými chutěmi a vůněmi bylo pro mě něco nového. Neměnný zůstává úžasný jemenský chleba, do křupava provedená a někdy i metr dlouhá placka. Pro ty, kteří milují kuchyni etiopskou, tak ta je tady doma. Může se sice jednat o dvě země, dvě kultury a dvě víry, takovéto hranice ale pro kuchyni nikdy nic neznamenaly. Nakyslou plackou si tu můžete nabrat jídlo stejně tak, jako byste si ho nabírali u sousedů. A ani obsah mističek nebude jiný. Čočka, maso, špenát...

Súdánské menu pro odolné jedlíky

Světové chutě

Na špízu, na grilu či v pekáči se dá najít i pečená ryba, což je výborná volba, vzhledem k dlouhému pobřeží země. Nabídka mořských plodů je už minimálně v restauracích menší. Nenašla jsem je ani v mrazácích prodejen ryb. Jejich neobliba může pramenit opět z islámského práva, které na mořské potvůrky nahlíží jako na nevhodné jídlo. A přece jen, Somalilanďané jsou národem konzervativním. Milují ovšem maso, a najít vegetariánskou kombinaci tak může být výzva. Nejčastěji to jsou kombinace fazolí, cizrny a různé zeleniny. Večeři doma lidé rádi spláchnou sklenkou mléka. Je to nejenom pastevecká tradice, ale mléko je vhodné na mastné skopové.

Milujeme sladké

Oblíbené sladké jídlo je kambúlo, vařené fazole s cukrem a máslem. Na sladko se jí i múfo, kukuřičný chléb dělaný v troubě, lámaný na kousky a namáčený do sezamového oleje a cukru. Somalilanďané mají sladké velmi rádi, ale jejich typické sladkosti jsou nahrazovány tyčinkami a bonbony z obchodů. Není se čemu divit. Tradiční sladkosti jsou náročné na přípravu i na finance. Sladké kombinace, které místní kuchařky zdědily po svých matkách, zahrnují mnoho druhů ořechů, různé oleje, sirupy nebo karamel. Proto únik k levnějším řešením.

Některá jídla se připravují během velkých svátků. Jedním z nich je chalvo, sladkost z kukuřičné mouky, kardamomu, makadamových oříšků a cukru. To ochutnáte zejména během Svátku obětování, největšího svátku v muslimském roce, kdy chalvo zakončuje společnou večeři z rituálně obětované ovce nebo velblouda.

Vůně tradice

V restauracích nebo po jídle v domácnostech se často setkáte s pálením kadidla, které má rituální a očistný charakter. Nezapomeňme, že se nacházíme jen kousek od domoviny této vonné směsi, která už ve starověku dobyla Orient. Vůně kadidla se line z domů i kanceláří, kde je najdete hořet v tradičních keramických kadidelnicích nebo ho ucítíte z plechových kyblíků, se kterými se po ulicích promenádují chlapci nabízející ovonění a očištění auta či nějakého prostoru. Pro mnoho dětí je tohle jediný výdělek.

Čím se omámit?

Alkohol v zemi neseženete – místní lidé nejenom nepijí, ale také je tu alkohol v souladu s islámským právem zakázaný. Pokud si chcete trochu oblbnout hlavu a máte odvahu, zkuste žvýkat kát. Z osobní zkušenosti ale říkám, že je to hodně peněz za málo srandy, zejména pro začátečníky, kteří se žvýkáním zkušenosti nemají. Je poměrně náročné udržet rozžvýkanou hmotu za čelistí, amatéři jako já skončí vždycky tak, že to listí prostě snědí a jsou spát. Bez užitku, ale o dvacku lehčí.

Bizár

Na dveřích restaurací i hotelů lze často vidět pro nás zábavné cedule, doplněné obrázky. Cedule nesou seznam zakázaných objektů – zbraně (nože, samopaly, pistole, granáty, vždyť nedaleko odtud se válčí), ale také kát, který mnoho muslimů ve svých podnicích nechce, nebo cigarety. Ani ty v zemi moc nefrčí. Cestovatele můžou zmást i cedule Zákaz wudu – nejedná se o píchání do panenek a strašidelné rituály, ale o zákaz rituálního muslimského omývání končetin v prostorách toalet restaurace. Na to jsou vyhrazená jiná místa.

Tip na restaurace

• V hlavním městě Hargeysa je to restaurace hotelu Damal, kde rozhodně neváhejte nad kozími žebírky nebo pečeným velbloudím, nabídka ale nezklame v žádném ohledu. Damal je topka!
• V Berbeře stojí za doporučení jemenská restaurace Sa’íd, kde dělají i výbornou tradiční kávu. Na rozdíl od uzavřeného luxusního Damalu tady budete sedět na plastových židlích vedle silnice a mezi lidmi. V dobrém i ve zlém – přilákáte nové přátele i drobné žebráčky. Naštěstí pro ně budete mít na stole dost chleba, za kousek masa vám ale chudé děti skoro utrhnou ruku.