Fotoreportáž Vladimira Pomortzeffa: Hra stínů
Tradiční indonéské divadlo rozehrává příběhy starých mýtů ve stínech loutek i v improvizacích živých herců…
Tradiční indonéské stínové loutkové divadlo wayang kulit se na ostrovech Jáva a Bali těší obrovské popularitě. Klasické představení wayang kulit trvá zhruba osm hodin a běží nepřetržitě celou noc bez přestávek. Jenom během posvátného muslimského měsíce ramadánu jsou představení zkrácena na sedm hodin, aby věřící stihli ranní modlitbu. Mnohahodinové představení přitom hraje jediný loutkoherec zvaný dalang. Celou noc zůstává na svém pracovišti v blízkosti obrovského bílého plátna, na které se promítají stíny loutek.
Dalang uvádí všechny loutky do pohybu, mluví za všechny různými hlasy, a dokonce i diriguje doprovázející orchestr a sbor. Ačkoli Indonésie je nejlidnatější muslimská země na světě, příběhy a postavy divadla wayang kulit pocházejí ze staroindických eposů Rámajána a Mahábhárata. Středověké legendy jsou ale bohatě promíchány s aktuálními tématy, včetně ostré politické satiry. Každé divadelní představení proto přitáhne davy diváků a morální autorita nejlepších indonéských dalangů mezi místními obyvateli je srovnatelná s autoritou imámů – muslimských duchovních.
Wayang orang je dalším pozoruhodným druhem indonéského divadla, propojujícím tradiční javánský tanec a dramatické umění. Název wayang orang znamená v překladu divadlo hrané lidmi.
Každé představení wayang orang je improvizace od začátku do konce. Herci se před začátkem představení dozvědí pouze rozdělení rolí a přibližný námět, zpravidla epizodu jednoho z hlavních staroindických eposů Rámajána nebo Mahábhárata. Pak už účinkující mají sami rozhodovat, co budou říkat a dělat na jevišti během dvou hodin. Herec tak neví, jak zareaguje jeho kolega, a celý příběh se rodí před očima diváků. Nejlepší divadelní představení wayang orang se uvádějí v divadle Sriwedari ve městě Surakarta na Jávě. Herci tady denně hrají jednu epizodu staroindického eposu Mahábhárata.
