Pokud chcete spatřit takto nádherně nasvícené Punkevní jeskyně, vydejte se sem na jeden z „podzemních koncertů“

Pokud chcete spatřit takto nádherně nasvícené Punkevní jeskyně, vydejte se sem na jeden z „podzemních koncertů“ Zdroj: Martin Hájek

„A nyní se, milí návštěvníci, nacházíme u Zrcadlového jezírka, v jehož vodách se zrcadlí všechna krása našich jeskyní...“
Hluboko v průzračných vodách říčky Punkvy je možné spatřit i klenby zatopených jeskyní
Pohled na Macochu, který běžný turista nemá možnost spatřit: z ústí Erichovy jeskyně
Dramatičnost 138 metrů hluboké propasti nejvíce vynikne v zimním období, kdy na jejích kolmých stěnách leží bělostný sníh
Největší český krápník se nachází uvnitř veřejnosti nepřístupné jeskyně Řečiště
14 Fotogalerie

Vzhůru do podzemí aneb Krásy krasu Moravského

Martin Hájek

Do Moravského krasu přijíždějí turisté z celého světa zejména kvůli unikátní plavbě po podzemní říčce Punkvě, která dala jméno nejznámějším jeskyním celé chráněné krajinné oblasti. Pozoruhodných pokladů v ní ale najdete podstatně víc.

Dobrý den, vážení návštěvníci, vítám vás v severní části Moravského krasu, v Punkevních jeskyních.“ Přesně tato věta z mých úst vyšla alespoň 5000krát a slovy marketéra měla dosah pěkných pár stovek tisíc uší ze všech koutů naší planety. Na začátek si návštěvník projde 650 metrů dlouhou trasu podzemím okořeněnou o takřka horolezecký výstup do nejvyšších partií jeskyně. Následně je ohromen monumentálností propasti Macochy, která se očím přivyklým na temnotu zčistajasna zjeví jako zázrak. A projížďka na lodičce zaplavenými tunely je už jen taková třešnička na dortu, která zakončí jedinečný zážitek. Pro mě samotného je velmi obtížné vybrat jedno jediné jeskynní zákoutí či krápník, které jsou mi nejbližší, ale díky všem těm rokům stráveným s návštěvníky v hlubinách země jsem měl možnost vypozorovat, které lokality se u různých národů těší největší oblibě.

Nově postavené návštěvnické středisko a mohutná skalní stěna za ní neznalému oku jen málo napovědí, jaká krása se ukrývá v hlubinách země. Stačí ale jen následovat průvodce, projít nenápadnými železnými dveřmi do nitra země a ovane vás chladný vzduch a obklopí temnota podzemí. Především v jarních měsících do Moravského krasu míří stovky školních výletů a právě v obličejích malých návštěvníků je vidět ten největší úžas a nadšení, když vkročí do prvního dómu. Podobně jako objevitel Karel Absolon, který do této 350 milionů let staré prostory poprvé pronikl v roce 1909, i současní turisté jsou ohromeni tím, co příroda dokáže vykouzlit. Další úžas v očích malých i velkých návštěvníků pak vyvolává mohutný stalagnát Salmův sloup – největší a nejstarší krápník Punkevních jeskyní, který hlídá vstup do další zajímavé prostory.

Přehlídka národností

„A nyní se, milí návštěvníci, nacházíme u Zrcadlového jezírka, v jehož vodách se zrcadlí všechna krása našich jeskyní.“ Stalaktity, stalagmity, stalagnáty. Možná si tyto názvy pamatujete ze školních lavic nebo právě z návštěvy některé jeskyně. U malého jezírka v hlubinách vápencového masivu však tyto odborné názvy získávají konkrétní obrysy: uprostřed jezírka se vypíná mohutný hrad na skále, na březích šumí koruna smuteční vrby a poblíž pak houkají dvě sovy. Možná že právě toto pohádkové divadlo se stalo inspirací pro úžasné živé koncerty, které se ve druhém dómu několikrát do roka konají. Jeskynní prostory zlepšují zážitek z hudby a pestrobarevné nasvícení už tak atraktivní výzdoby ještě znásobuje zážitek z vystoupení hudebníků.

Jedním z nejčastějších národů navštěvujících Punkevní jeskyně jsou překvapivě Tchajwanci. Je tomu těžké uvěřit, ale takřka každý Tchajwanec zná slovo „Punkva“ a ví, že v srdci Evropy leží oblast plná jeskyní, propastí a krasových údolí. A právě návštěvníci z Dálného východu jsou jedni z mála, kteří si dosyta užívají 104 strmých schodů stoupajících na vrchol Reichenbachova dómu. Z reproduktorů jim k tomu však musí vždy vyhrávat Schubertova skladba Ave Maria, která mohutné prostoře vzniklé propadem stropů několika jeskyní dodává parádní atmosféru. Zato Rusové si na podobnou romantiku příliš nepotrpí, a tak je nejčastěji zaujme nejmenší dóm prohlídky se dvěma krásně nasvícenými krápníky připomínající anděla a načechraný baldachýn. Největší odezvu zde u tohoto často nadmíru veselého národa vyvolává pokus trefit se mincí do malého jezírka mezi krápníky a zajistit si tak do konce života nevyčerpatelné bohatství. Holt jiný kraj, jiný mrav.

„Došli jsme až na samotné dno propasti Macocha, která je se svými 138 metry nejhlubší propastí ve střední Evropě…“ Je jen málo dalších míst, která mi připomínají skutečnost, že Punkevní jeskyně jsou opravdu výjimečným místem, kde se potkávají turisté s různými zájmy a emocemi. S pověstí o zlé maceše a nevlastním synovi, kterého do hluboké propasti chtěla svrhnout, jste se už pravděpodobně setkali. Ne tak ministerský předseda z daleké Indie, jehož vládní delegaci jsem měl tu čest před mnoha lety poznat. Ještě žádný návštěvník neprožíval známou pověst s takovým vzrušením, rozhazováním rukou a rozhořčenými výkřiky a vzdechy nad osudem malého chlapce svrženého do Macochy jako jeden z nejmocnějších mužů na světě!

Po krátké zastávce na čerstvém vzduchu následuje ještě půlhodinová plavba po ponorné říčce Punkvě. Ta byla z velké části vystřílena dynamitem nad hlubokými sifony a je zajímavou kombinací výstavních přírodních prostor a umělých chodeb tak akorát širokých pro člun s osmnácti pasažéry. Na lodičkách jsem si také během průvodcovské kariéry odjezdil mnoho hodin a i přes to, že je plavba plná zajímavých informací a vtípků zábavných lodivodů, o ty nejsilnější zážitky z plavby se často postarali návštěvníci z Polska. Častým přáním našich sousedů je prosté ticho na poklidnou plavbu, na jejímž konci celá lodička pojednou začne hromadně notovat veselou polskou melodii a všichni se radují z toho, že se prohlídka vydařila.

Nové jeskyně!

Punkevní jeskyně však nejsou pouze „ta kilometr dlouhá procházka po pohodlných betonových chodníčcích s hezky nasvícenou krápníkovou výzdobou a zábavným výkladem průvodců“. Tato turistická zajímavost je jen pomyslnou jehlou ztracenou ve složitém bludišti systému Amatérských jeskyní. Pokud se vydáte autem z okraje Brna do srdce Moravského krasu tam a zpět, trasa se bude rovnat délce tohoto podzemního systému. V současnosti dosahuje délky 50 kilometrů a je velmi pravděpodobné, že se toto číslo do budoucna ještě změní. První objevitelé vstoupili do Amatérské jeskyně už v roce 1969 a její název se nakonec stal trvalou připomínkou obětavé práce stovek dobrovolných jeskyňářů, kteří se podíleli a dosud podílejí na jejím průzkumu.

V Moravském krasu je i dnes několik aktivních speleologických skupin, které se ve volném čase vydávají do hlubin země s touhou objevovat nové jeskyně. A že je stále co objevovat, dokládá i nejnovější nález z konce loňského října, kdy se několika členům Základní speleologické organizace 6–20 Moravský kras podařilo prokopat do nových prostor doslova na dohled Macochy: „S kopáním jsme začali ve Skleněných dómech, což je nepřístupná část Punkevních jeskyní. Vyhrabali jsme se takovou nenápadnou chodbičkou a po odtěžení asi 100 kbelíků usazenin jsme se dostali do 50 metrů dlouhé chodby. Z té pak slaněním skrze propasti postupně do tří nových dómů s opravdu bohatou krápníkovou výzdobou. Jsou tam v podstatě všechny druhy krápníků, které známe,“ říká Jiří Kunc, který se na objevu podílel.

Chráněny pod zámkem

Stačí krátký pohled na mapu jednoho ze dvou hlubokých žlebů, které procházejí srdcem krasové oblasti, a objevíte desítky jeskyní se zajímavými jmény: Zbojnická jeskyně, Propasťové bludiště, Pytlíková, Kravská díra, Císařská... Z pohodlí domova a stránek časopisu vypadá jeskyňařina jako něco romantického a jednoduchého, ale za průzkumem Moravského krasu stojí opravdu spousta námahy, odříkání i ztracených lidských životů. A právě proto jsou všechny tyto jeskyně bezpečně uzavřeny a bez speciálního povolení správy CHKO za účelem speleologie nebo výzkumu jsou pro běžnou veřejnost nepřístupné.

Jednou z mnoha jeskyní Pustého žlebu je i Řečiště, jehož vchod se nachází pouhých 20 minut chůze od všeho turistického hemžení v okolí propasti Macocha. Do Řečiště se vydáváme za cílem sčítání netopýrů, kteří zde v hojném počtu přezimují. Vyzbrojeni jeskyňářskými overaly, gumáky, a především helmou s výkonnou čelovkou musíme jen vyběhnout do zasněženého svahu pod mohutnou skalní stěnu Koňský spád a po krátkém boji se zarezlým zámkem dvířek se před námi otevírá temná díra do hlubin země. Jeskyně byla objevená speleologickou skupinou v roce 1955 a prokopáním sedimentů někdejšího podzemního toku byly postupně objeveny podzemní prostory směřující přibližně 200 metrů daleko pod Ostrovskou náhorní plošinu.

Řečiště není nijak náročná ani nebezpečná jeskyně, a tak do party přibíráme i moji tchajwanskou manželku, která má za úkol identifikaci netopýrů. Po pár metrech shrbené chůze v sedimentech vykopané chodbičky už slyšíme její nadšené volání „vlápenec malý“, jak správně identifikuje kriticky ohrožený druh netopýra vrápence. V malém komíně nad našimi hlavami pak objevujeme další dva kusy podřimujících letounů. O kus dál se dostáváme do malého dómku, kde zimuje i netopýr velký, který je největším druhem netopýrů v Česku. Ten si spokojeně hoví zavěšený pod stropem temné jeskyně a obklopený zajímavými excentrickými krápníky, které svým vzhledem tak trochu popírají zákony gravitace.

Největší krápník v Česku

Začíná přituhovat! Řečiště je systém několika dómů spojených úzkými průlezy, a tak je třeba začít se plazit. A od toho mezi jeskyňáři vznikl i název (ne)populárních zúžených průlezů – plazivek. I přes to, že venku vládnou mrazy, uvnitř jeskyně je po celý rok příjemné teplo. To ale znamená i velké množství vody z dříve roztátého sněhu, která se drží v sifonech, jimiž musíme prolézt. Nezbývá než do nevábně hnědé barvy zakleknout a pokusit se protáhnout úzkým otvorem, pokud možno bez namočení břicha nebo nabrání vody do gumáků. V těsných koridorech má malá Tchajwanka oproti dvěma průměrně stavěným Středoevropanům velikostní výhodu, avšak po několika opravdu vypečených plazivkách máme vodu v botách všichni tři.

Útěchou nám je nádherná krápníková výzdoba, kterou je Řečiště proslulé. Během půl hodiny průstupu několika dómy nacházíme nádherně zabarvené medové krápníčky, hluboké škrapy vzniklé stékáním vody po stěnách jeskyně, odlomené kusy skal připomínající mohutné dračí zuby i famózní krápníkové kaskády stékající jako nějaký zkamenělý vodopád z komínů vysoko nad našimi hlavami. Zlatým hřebem je však monumentální stalagnát trůnící na úplném konci jeskyně v prostoře výstižně pojmenované Chrám. Ten je se svým třímetrovým průměrem a téměř devíti metry na výšku tím vůbec největším krápníkem v Česku. Vedle něj i slovutný Salmův sloup v Punkevních jeskyních vypadá jako trpaslík!

Vypravte se za ledouchy

Jeskyně Moravského krasu ukrývají nejedno tajemství a nemusíte se ani vydávat bahnitými plazivkami do temnot, abyste je objevili. Vypravte se třeba do obce Sloup na severním okraji chráněné krajinné oblasti. Právě zde, ve vstupním portálu populárních Sloupsko-šošůvských jeskyní, najdete jedno z mála míst, kde lze v zimních měsících objevit unikátní ledouchy – někdy i metr dlouhé ledové ostny rostoucí nejen ze stropu, ale též od země. Jeskynní krápníky se za pomoci rozpuštěných vápencových usazenin tvoří dlouhé tisíce let. Naproti tomu jejich ledoví příbuzní jsou doslova chvilkovou záležitostí, která často roztaje dříve, než si jí stihne někdo všimnout. Předpokladem k jejich tvorbě je vodou dostatečně nasycený skalní masiv, ze kterého skapává voda. Pokud následně udeří silné mrazy, vytvoří se v jeskynních portálech ledové království plné abstraktních třpytivých útvarů, jejichž krása ještě více vynikne, pokud je prosvítíte čelovkou či mobilem. Myslím, že tohle je jeden z nejzajímavějších přírodních fenoménů, které může zimní kras nabídnout!

Návštěva Moravského krasu nemusí být zdaleka jen o přírodních zajímavostech. Po podrobném prozkoumání mapy zde kromě jeskyní můžete najít i několik zřícenin hradů, staré větrné mlýny nebo historické železářské hutě. První připomínka bohaté historie oblasti se vám naskytne pouhých 500 metrů severně od vchodu do Punkevních jeskyní. Od rozcestí Pod Salmovkou začíná strmé stoupání Salmovou stezkou ke dvěma vyhlídkovým můstkům postaveným nad propastí Macochou. Modře značený kamenitý chodníček získal svoje jméno po původních majitelích zdejších lesů – rodu Salmů z Rájce – a zdolává příkrý svah Pustého žlebu v místě, které je jako jediné široko daleko prosto strmých skalních stěn. Právě proto si toto místo vybral Klub českých turistů, aby zde před sto lety vybudoval celkem 12 serpentin s převýšením téměř 140 m. Až do zprovoznění blízké lanové dráhy na Macochu byla populární „Salmovka“ jediným spojením vrcholku propasti s Pustým žlebem, a i když jí dvě kabinky lanovky odebraly velkou část výletníků, stále se i dnes najde velké množství „skalních“ nadšenců, kteří si na Macochu rádi vyšlápnou po svých.

Hrad loupeživých rytířů

Dnes se nicméně vydáváme zdolat protější svah strmého kaňonu. Zeleně značená lesní cesta si nezadá se svým známějším protějškem a opravdu ostře stoupá směrem k mlhou zahalenému hřebeni nad námi. Cestou si opět přitakáváme, že procházky zimním krasem mají nejen svoje nezaměnitelné kouzlo, ale teploty hluboko pod bodem mrazu nám ušetří i pár propocených triček. Turistický přístřešek na konci stoupání obestírá závoj mystické mlhy a pocit tajemna je ještě umocněn blízkým hradem Blansek. Rozlehlá zřícenina tvrze z 13. století se rozkládá na úzkém hřebeni vysoko nad Pustým žlebem. Od rozcestníku se může zdát, že se jedná pouze o zarostlý pahorek se zbytky zdiva a že návštěva zříceniny byla vlastně zbytečná. Stačí se jen vydat hlouběji do mlhy a po chvilce bloudění v čerstvým sněhem pocukrovaném lese objevujeme dva hradní příkopy, pozůstatky paláce s mohutnými okny a zbytky zborcených zdí čnící na vápencových skalních útesech. V této tajuplné atmosféře rázem vyplouvají na povrch hradní legendy o pokladu ukrytém v okolí blízké Čertovy branky nebo o zlém hradním pánovi, jehož celá rodina zkameněla a s ní se i celý hrad propadl do země. Nicméně pravda je taková, že tato dříve mohutná pevnost loupeživých rytířů byla v 15. století dobyta a nadobro opuštěna. I dnes však její romantické ruiny stojí za návštěvu, obzvláště v tom dnešním, mlhavém počasí.

Začíná sněžit a úzká cesta hvozdem plným starých pokroucených buků je bez jediné stopy. O patnáct minut později starý les nahrazuje další připomínka bohaté historie této oblasti – Novodvorská lipová alej, kterou zde před 200 lety nechal vysázet starohrabě Hugo Salm. Týž muž, jenž významnou měrou podporoval i objevy v Punkevních jeskyních. Na konci úchvatného stromořadí na nás čeká už jen starý kamenný přícestník a autobus zpět do civilizace. Pokud vám ale zbude čas, zastavte se na vyhlídku z blízké rozhledny Podvrší ve Veselici. Nádherné výhledy do kraje hlubokých hvozdů, temných slují a legendami opředených zřícenin zajistí, že se do těchto končin zcela určitě vrátíte.


5 přístupných jeskyní

Moravský kras je nejrozsáhlejším a nejvíce zkrasovělým územím České republiky. Na ploše 98 kilometrů čtverečních zde najdete více než 1100 jeskyní, z nichž pouhých pět je přístupných veřejnosti. Mimo nejznámější Punkevní jeskyně s propastí Macochou a plavbou po podzemní říčce je možné se vydat do blízké Kateřinské jeskyně se zajímavým krápníkem připomínajícím čarodějnici. Neméně atraktivní je i menší jeskyně Balcarka, případně se vypravte na takřka dvě hodiny dlouhou prohlídku Sloupsko-šošůvských jeskyní s komplexem dómů a podzemních propastí. Mimo hledáček hlavního proudu návštěvníků pak leží jeskyně Výpustek u Křtin. Ta v minulosti mimo jiné sloužila jako německá zbrojní továrna a tajné velitelské stanoviště vojsk československé armády.


Jak a kdy na Punkevky

Město Blansko je nazývané Bránou Moravského krasu. Ať už se odtud k jeskyním vydáte hromadnou dopravou, nebo autem, vždy budete muset závěrečný úsek k Punkevním jeskyním absolvovat turistickým vláčkem od hotelu Skalní mlýn nebo lanovkou postavenou mezi horním můstkem propasti Macocha a dnem Pustého žlebu. Vzdálenosti mezi hlavními turistickými atrakcemi v krasu nejsou velké a příroda je zde opravdu skvostná, a proto jsou nejlepším způsobem dopravy vlastní nohy. Punkevní jeskyně jsou (jako jediné) otevřené celoročně. Nicméně v letních měsících je třeba počítat s rezervací vstupu i několik týdnů předem. Vydejte se sem proto raději mimo hlavní sezonu – třeba právě v zimních měsících, kdy vám v konstantní teplotě osm stupňů bude v jeskyni dokonce tepleji než venku.