Počasí patří k zásadním okolnostem, které ovlivňují naše zážitky nejen z cest a výletů. Jaké znalosti si musí osvojit meteorolog, na jehož práci tak často spoléháme? A nedostaví se po 25 letech v jedné redakci pocit vyhoření?
Tipuju správně, že jste se k meteorologii dostala díky tomu, že byl váš tatínek pilotem?
Určitě ano, všichni jsme ovlivněni prostředím, ve kterém vyrůstáme. A já vyrůstala na letišti, které se pro mě stalo naprosto přirozenou součástí života – i do budoucna. V patnácti jsem začala lítat na větroních. Když jsem v čistě mužském kolektivu chtěla být užitečná, probírala jsem se obory, které jsou pro létání důležité: stavba letadel, aerodynamika, navigace a další technické záležitosti, až jsem skončila u meteorologie, kde jsem pro sebe jako pro holku viděla prostor k uplatnění.
Meteorologie se u nás dá studovat pouze na matfyz, což je pro spoustu lidí odrazující zkratka.
Pro mě taky! V matematice a ve fyzice jsem totiž nijak dobrá nebyla. Předpokládala jsem, že se meteorologie coby věda o přírodě studuje na přírodovědecké fakultě, ale tam se o ni v té době dalo jen tak lehce otřít, třeba v rámci fyzické geografie. Všeobsahující meteorologie spojená třeba i s tvorbou numerických modelů byla, je a nejspíš i dál bude doménou matfyz. Když tam člověk jako já trpělivě vysedí první roky a ponoří se do problematiky hlouběji, pochopí, že je to vlastně logická a správná volba.
Vysvětlíte to i nám laikům?
K tomu, aby člověk dokázal správně popsat všechny procesy, které v atmosféře probíhají, bezpochyby potřebuje znalost fyziky. A meteorologie se nachází někde na rozhraní hned několika jejích odnoží, proto na matfyz spadá pod katedru mezních oborů, která se zaměřuje také na astronomii a geofyziku. Jakmile pak potřebujete dobře spočítat a vytvářet meteorologické modely, neobejdete se ani bez matematiky.
Jak moc a jakým způsobem se od dob vašeho studia meteorologie změnila?
Dneska je z ní úplně jiný obor. Na svém prvním meteorologickém kurzu, který se ještě v rámci Svazarmu konal na vrchlabském letišti někdy v roce 1985, jsem měla nejen porozumět přírodním zákonitostem, ale úkolem bylo i naučit se, jak získávat potřebná data. Na jakou frekvenci se naladit, abych získala snímek z družice nebo radaru a nebyla odkázaná pouze na to, co se tenkrát vysílalo v rozhlase, tedy především onen legendární čtyřboj výška–tlak–teplota–rosný bod. Na letišti jsem si pak nechala mezi dvě věže natáhnout anténu a na přijímači z ponorky jsem na fotocitlivý papír složitě zachytávala data, která si vyměňovaly zahraniční meteorologické služby. Dneska by mě asi označili za pirátku, tehdy se to tak nebralo. Teď získáme jedním kliknutím v mobilu informace okamžitě a v nesrovnatelně lepší kvalitě. Je jich ale tolik, že se hlavním problémem stává vyhodnocení, tedy otázka, na které z nich se můžeme spolehnout. Z nedostatku dat jsme se překlopili do fáze jejich absolutního přebytku.
Musíte tedy neustále sledovat, jaké nové metody a trendy se objevují?
Každopádně, přestože meteorologie už dneska nezaznamenává takový úprk vpřed jako v letech, kdy došlo ke zlomu díky využívání počítačů. Vzpomínám si, jak jsem domů nosívala děrné štítky, které už patří do pravěku výpočetní techniky. K úspěchu nám najednou nestačí jenom znalosti fyziky, ale i dostatečně rychlé počítače. Pokud chcete prověřit výkonnost nového operačního systému, jako zátěžovou zkoušku mu zadejte náročný meteorologický model. Také je potřeba se rozhlížet i mimo naši čistě meteorologickou bublinu a hledat inspiraci, jak výstupy vizuálně interpretovat. Grafik mobilní aplikace může přijít s geniálním nápadem, některé aplikace nebo portály jsou vážně povedené! Líbí se mi, když dávají jednotlivé prvky a jevy do souvislostí. Jsou to vlastně meteorologické cvičebnice.
Není pro vás samotné počasí už trochu rutina?
I po 25 letech na stejném místě a ve stejné kanceláři je to pořád zábava. Možná bych mluvila jinak, kdybych se zabývala klasickou meteorologií. Tím, že nemám vlohy k matematice a fyzice, bylo od začátku jasné, že modelováním se nikdy živit nebudu. Ve hře zůstávala letecká meteorologie nebo přednášky pro laickou veřejnost. Cesta, kterou jsem se nakonec vydala, mě i nadále nesmírně baví. Docela mě mrzí, že meteorologie neměla nikoho, jako byl před lety v astronomii doktor Grygar. Snad bychom pak dokázali zaujmout širší publikum a získat pro svůj obor podobnou popularitu jako astronomie, která se také opírá o fyziku.
Nechtěla byste se právě vy stát osvětovou interpretkou meteorologie pro veřejnost?
Je pro mě důležité, aby se lidé dozvídali něco zajímavého a podstatného. Ráda přednáším, třeba pro Horskou službu. Ale jsem vděčná i za časově velmi omezený prostor ve vysílání České televize. Možnost každý den, byť jen na pár vteřin, ukázat něco, co ještě nikdo nikdy neviděl, mi vykompenzuje i nevlídnou předpověď – stejně nikdy nevyhovím všem. Nedávno mě například potěšilo, když se na Pardubicku podařilo natočit úkaz zvaný crown flash, tedy takové poskakující oblouky u bouřkového oblaku, vytvářené lomem světla na ledových krystalcích, které jsou uspořádány magnetickým polem okolo mraku.
To je příklad hezké podívané. Jak ale řešíte dilema, když dorazí třeba tornádo, které způsobí tragédii, ale z odborného hlediska zajistí přínosný zážitek?
Je to podobné jako koronavirus pro epidemiologa nebo nové nemoci pro lékaře. Posouvá nás to dál stejně jako jakákoli negativní zkušenost v životě. Když v osobní rovině řeším zásadní průšvih, představuju si ho jako pád do bazénu. Čím delší ten bazén je, tím dál se vynořím. Jen nevím, jestli se vrátím na stejnou trasu, nebo mě to někam vychýlí. Pokud naše území zasáhne tornádo a já ho díky čím dál kvalitnějším technologiím dokážu zmapovat, přispěje to k našemu poznání. Na druhou stranu způsobí nevratné škody. Zrovna u loňského tornáda byla obrovská smůla, že neprošlo jen o kousek dál, mimo obydlené obce, kde bychom ho mohli prozkoumat úplně stejně.
Chtěla byste tornádo, tsunami nebo podobný dramatický jev zažít na vlastní oči?
Asi bych se nebránila leteckému průzkumu, který slouží k měření různých parametrů hurikánů, ale naplno si uvědomuju související rizika. Když nechodíte po vysokých horách, nenapadne vás, co všechno se vám tam může přihodit. V opačném případě získáte z hor respekt. Podobně já vidím všechny ty jehličky, které jsou na nás v atmosféře nastraženy, což mě vede k opatrnosti. Paradoxně bych se tedy nejspíš jako větší dobrodruh ukázala v oboru, o kterém nic nevím.
Bylo moravské tornádo jen náhoda, nebo symbol změn, které se v klimatu odehrávají?
Mění se toho spousta. Během studia klimatologie nás nikdo neučil o dlouhodobých epizodách sucha, rozhodně ne v regionu střední Evropy. Tehdy se hovořilo maximálně o zvětšování ozónových děr, na které jsme aspoň zčásti dokázali reagovat. Kéž by se teď tolik mluvilo o současných problémech. Utěšujeme se pocitem, že se nás sucho netýká, protože nakonec stejně zaprší. Jenomže proměnnost srážek ukazuje, že ani na ně už nemůžeme spoléhat.
Není to výzva pro meteorology, aby se důrazněji ozývali?
Já osobně považuju za výzvu, abych nástrahy klimatických změn co nejlépe zvládla z pohledu informování veřejnosti. Není snadné říkat pravdu a zároveň nestrašit. Největší noční můrou meteorologa je krizová situace, jejíž dopady se daly předpovědět. U tornád to neumějí ani v Americe, kde jsou prakticky na denním pořádku, ale třeba vznik a postup povodňové vlny se zmapovat dají. Vzpomeňme si ovšem na falešně uklidňující slova tehdejšího pražského primátora při povodních před dvaceti lety. Podobná situace už se snad v takové míře opakovat nebude.
Povodně jsou zdánlivě krátkodobá záležitost, která ovšem může být způsobena dlouhodobějšími změnami. Nemění se v našem mírném pásu charakter ročních období?
Zkracuje se přechodové období mezi jarem a podzimem, bývá méně výrazné než za našeho dětství, ale to vnímám spíš jakou přirozenou variabilitu způsobenou rostoucí globální teplotou, kterou snad nemůže nikdo popírat. Jsou roky s jasně oddělenými sezonami, jindy nejsou hranice tak patrné. A těch druhých případů zkrátka přibývá. Možná k pocitu změny přispívá i to, že ji víc sledujeme, sociální sítě připomínají, jak bylo před pár lety. Což je dobře, protože kdo nezná minulost, nedokáže správně hledět do budoucnosti.
Když pomineme teploty a formu srážek, mají pro meteorologa jednotlivá roční období nějaké specifikum?
Každé má svá úskalí. V létě se u nás prohánějí bouřky a přívalové srážky, které se docela složitě předpovídají. Na podzim se převalují mlhy a není snadné určit, kdy a kde přesně se rozpustí a jak dlouho zůstane zataženo, což může vést k velkým odchylkám při předpovědi teplot. Zima je komplikovaná pro stanovení polohy nulové izotermy – výšky, v níž se z deště stane sníh. V modelu hrají roli pouhé desetinky, přitom je dost podstatný rozdíl, jestli 40 cm sněhu napadne na horách, nebo v nížinách. Jaro by pak mohlo být teoreticky klidnější, ale povětrnost se stává živější a potrápí nás aprílové počasí, kdy je republika posetá puntíky znázorňujícími intenzivní přeháňky.
Úskalí číhají i na běžného občana, který se podle vašich předpovědí řídí. Na co všechno má vlastně počasí vliv? Když pomineme dopravu, zemědělství a psychiku...
Spíš přemýšlím, na co počasí vůbec vliv, aspoň nepřímý, nemá. Nedávno jsem mluvila s kolegou myslivcem o střílení na velkou vzdálenost. Překvapilo mě, že stačí drobná změna meteorologických parametrů, aby se trajektorie náboje vychýlila. Také jsem zaznamenala zajímavou teorii týkající se vyrovnání pojištění proti rizikům napříč planetou, protože míra ohrožení přírodními katastrofami se v různých oblastech samozřejmě liší.
Chtěla byste se meteorologii raději věnovat jinde na planetě?
Pestrost klimatu mírného pásu ve spojení se specifiky české kotliny dávají meteorologovi docela velký prostor se vyřádit. Myslím, že by mě moc nebavilo hlásit stále dokola podobnou předpověď v zemích, kde je prakticky pořád stejně. Pro mě je největším zadostiučiněním, když předpověď i přes obtížnější podmínky vyjde a pomůže lidem.
To ovšem znamená svádět v podstatě každodenní bitvu. Přichází i nějaké uspokojení dlouhodobějšího rázu?
Dělá mi radost, když si našeho oboru lidé považují, což vyžaduje celoživotní úsilí. Vůbec mě netrápí, že si z nás dělají legraci. Dokud se o nás šíří vtípky, meteorologie žije. Nicméně mě potěší, když si někdo uvědomí naši důležitost – obzvlášť ve městech, kde k tomu není tolik příležitostí. V Praze sjedu výtahem do garáže, nasednu do auta, vysednu v další garáži a dojdu do klimatizované kanceláře. Na horách, kde bydlím, mám pocit, že je vztah k meteorologii podstatně pokornější, protože je vnímána jako k životu potřebná. A jako protiklad tu máme případ šéfky maďarské národní meteorologické služby, která dostala výpověď údajně proto, že neodhadla složitý pohyb bouřkové oblačnosti před oslavou státního svátku.
Neubírají vašemu respektu i mobilní aplikace, které může mít dneska každý v kapse?
Naopak máte díky tomu bezprostřední kontakt s realitou a vidíte, že i v té aplikaci někdy předpověď vyjde, jindy se netrefí. Navíc vám ta data musí předkousat někdo s odpovídajícím vzděláním a zkušenostmi. Pokud se budete dlouhodobě a cílevědomě věnovat práci s aplikacemi a modely, může se z kohokoli stát amatérský meteorolog. A kéž by to tak bylo! Vedlo by to k dalšímu pokroku, protože víc hlav víc ví, navíc z různých oborů. Nicméně základem správného vývoje společnosti je specializace a dělba práce, takže meteorologii a její interpretaci by se měli naplno věnovat především odborníci. Už máme naštěstí za sebou doby minulého režimu, kdy jsme si sami opravovali auta a čistili odpady.
Nejsou Češi ohledně počasí až moc remcaví?
Dokud na potíže s počasím poukazujeme, znamená to, že je pro nás důležité. Zároveň nás to může přimět k zamyšlení, jestli si za nepříznivé výkyvy tak trochu nemůžeme sami. Jestli necitlivými zásahy – rozorávání mezí, ničení polderů, přemíra betonování, nehospodárný vztah ke srážkám – nerozhazujeme systém, který usiluje o rovnováhu. Největším problémem nejsou klimatické změny, ale naše neschopnost se jim přizpůsobit. Třeba tím, co pěstujeme nebo jakým způsobem žijeme.
Je vaše snaha o popularizaci meteorologie jedním z důvodů (byť možná podvědomým), proč se zapojujete i do aktivit mimo obor, jako je sport nebo projekt Pomozte dětem?
V mnoha aktivitách, které podnikám mimo svou běžnou práci v České televizi, hraje meteorologie určitou roli. Skialpinismus a obecně pohyb v horách, kam spadají i přednášky pro Horskou službu, jsou s ní silně provázány. Uznávám, že když přišla nabídka na rozhovory v rádiu, která byla skutečně úkrokem bokem, pojala jsem podezření, že jsem se stala obětí skryté kamery. Nakonec jsem tuhle výzvu pojala jako příležitost pronikat do oborů, které jsou od toho mého vzdálené, dneska například došlo na téma asistenčních psů. A pokud jde o dobročinné aktivity... Určitě mířím do pekla, ale když vidím, kolik lidí kolem nás potřebuje pomoc, přijde mi tahle forma odpustku jako samozřejmost. Jestliže mi někdo víc naslouchá jen proto, že mám známý obličej, vnímám jako svoji povinnost toho využít pro dobrou věc. Lepší zúročení mé přítomnosti v médiích mě ani nenapadá.
Vraťme se k počasí. Povídáme si 1. září, kdy prý začíná meteorologický podzim. Ze školy mám zafixovaný začátek podzimu 23. září. Co se stalo?
Astronomové do ročních období vnášejí variabilitu na základě pohybu planet, zohledňují také přestupný rok a další proměnné. My meteorologové si to ale musíme zjednodušit, abychom zaručili statistickou porovnatelnost. Proto máme období pevně stanovená – podzim pro nás skutečně začíná 1. září a trvá tři měsíce, pak 1. prosince nastupuje zima.
Ta letošní nás zřejmě čeká za neobvykle složitých podmínek. Máte nějaké tipy, jak ji prožít co nejkomfortněji?
Kdo bude pravidelně sledovat oblohu, porozumí spoustě procesů a zákonitostí. Když je například nebe čiré, tmavě modré, je to znamení nízké vlhkosti vzduchu. Pokud se v noci vyjasní, uvítá nás chladnější ráno. Proč má mrak zrovna tenhle tvar? Hledání takových souvislostí tvoří základy meteorologie. Koneckonců vzorec „když něco – tak něco“ je základ pranostik, které jsou dalším důkazem, že k předvídání budoucnosti potřebujeme znát minulost. Své o tom vědí třeba plachtaři nebo horolezci. Využijte dlouhé zimní večery a najděte si nějaký šikovný server o počasí – třeba Windy, který umožňuje srovnání jednotlivých modelů a pomocí grafiky dává krásně do souvislosti jednotlivé procesy. Hodně se tak naučíte.
A co nás může naučit těžká zima?
Snad nás naučí uskromnit se jako daň za to, že jsme na naší planetě dopustili energetickou krizi v návaznosti na pandemii a nesmyslnou válku na Ukrajině. Podcenili jsme okolnosti a utěšovali se tím, že se něco takového už nemůže stát. Mladším generacím, které vyrůstaly v blahobytu, se to špatně vysvětluje, ale dřív bývalo i hůř. Zkrátka se dostaneme do bližšího kontaktu s přírodou a bude nám o něco větší zima. Snad to povede k určité pokoře. Kdybychom ji měli dřív a mysleli na zadní vrátka, podle mě bychom celou situaci zvládli líp. Ale možná jsme na tom hůř než jiné země i proto, že u nás žije víc lumpů, kteří chtějí na současné situaci vydělat.
Uklidňuje vás něco?
Zatím není tak zle – dokud si můžeme číst a na to čtení i posvítit. Smíme cestovat, ať už fyzicky, nebo aspoň virtuálně třeba ve vašem časopise, máme se na co těšit. Až se s těmi průšvihy nějak popasujeme a poučíme se z nich, vykročíme dál. A ta naděje, že zase bude dobře, třeba někde na cestách, je pro mě osobně důležitá.
Takže i cestování přikládáte v životě velkou váhu?
Nemám ráda hranice a vyhovuje mi, že je meteorologie nerespektuje. Když už je má někdo postavené ve vlastní hlavě nebo jsou nakreslené v mapách, je pro mě důležité jejich překonávání. Získáme tím radostný pocit, že něco zvládneme a stále se máme na co těšit. Čím je člověk chytřejší, tím víc pochybuje. A podobně když někdo setrvává na jednom místě, považuje jeho fungování za jedinou správnou normu. Jakmile z toho našeho malého českého písečku vycestuje a zjistí, že se jinde žije jinak, panují tam jiné společenské poměry, zvyklosti i počasí nebo klima, dostaví se prozření a otevření mysli. A já bych chtěla poděkovat vašemu časopisu za to, že tuhle bránu otevíráte. Pro mě je to správná cesta, aby mě nezahlušil pocit vlastní dokonalosti.
