Slovenské městečko Holíč: Kousek Balkánu na česko-slovenském pomezí skrývá spoustu jedinečných památek
Do slovenského Holíče netřeba cestovat daleko za hranice. Usadil se přímo na nich. Holíč zůstává ve stínu známější Skalice, až královsky zachovalého historického města. Neprávem. Kouzelné město s mnoha překvapeními stojí za objevný výlet nejenom po stopách historie, záhad a legend.
První, čím město upoutá, je jeho poloha. Nad úvalem Moravy Holíč strmě stoupá přes několik říčních teras až na pahorky a návrší, které kdysi byly mořským dnem. Z nejvyšších bodů města se tak otevírá nerušený pohled od jihozápadu až k severovýchodu. A je to monumentální panoráma: celý jihovýchod Moravy od Svatého Hostýna přes zelený val Chřibů se Ždánickým lesem hluboko do Rakouska, na Moravské pole nad Vídní, dohromady nejméně 150 km. Převládající táhlou rovinu narušuje osobitá Pálava s bílými útesy. Vděčným vyhlídkovým bodem je pahorek Šibenica – bývalé popravčí místo.
Na pravoslavnou pouť
Právě tady panoráma Holíče snad nejvíc připomene Balkán. Na zlatavě vyprahlé pastvině pod šibeničním vrchem bývá do podzimu jakoby rozhozené stádo skotu. A hned vedle vám padne do oka zlatá báň se zlatým lomeným křížem a pak celá stavba nazdobená jako dortík plující v oblacích. Pravoslavný kostelík v Holíči? Přece nejsme na Balkáně nebo v rumunských Karpatech! Ještě před třemi lety tu nebyl, vymohla si ho početná komunita Rusínů a Ukrajinců.
Vždy 5. srpna se tu koná výroční pouť k svaté Matce Boží Počajevské, jejíž ikonu ochraňuje čtvrté nejslavnější pravoslavné poutní místo na ukrajinské Volyni. Stojí za to se pompézního svátku zúčastnit, už jen pro načerpání zvláštní atmosféry, když zvoní zvony před kostelíkem a chrámem znějí pravoslavné písně.
Poslední slovenský „větrník“
Pokochat se krajinou můžete i z návrší vedle kostelíka. Za dalším vyhlídkovým bodem se vydejte k „větrníku“, tak tu říkají větrnému mlýnu holandského typu. Není nijak starý, pochází z 19. století, ale jiný takový už se na Slovensku nedochoval. Větrné kolo již neuvidíte, naposledy se zatočilo po první světové válce. Pohyblivou střechu, která se natáčela proti větru, nahradila cihlová kupole.
V Holíči se zkrátka vyplatí vyjít nad město, a nejen kvůli rozhledu. Nedaleko odtud stojí starý lom. Málokdo ví, že bělostné vápnité kameny s mušlemi z mořských usazenin, jež tu dobývali, posloužily už v době Velké Moravy. Z nich vystavěly velkomoravské kostely u Mikulčic a snad i na dalších staroslovanských lokalitách.
Zámek, nebo vodní pevnost?
Dnešní Holíč, to je pro návštěvníky především výrazný zámek uprostřed vodou zaplavených příkopů. Kde se v Holíči vzala tak mohutná, pevnost připomínající stavba? Počátky Holíče hledejme ve strážním hradu postaveném na uhersko-české hranici jako konkurent přemyslovskému hradu v Hodoníně. Ten zdejší býval vodní, dřevěný, nejspíš tu stával už začátkem 11. století. Wywar, v staré maďarštině Nový Hrad, tak se jmenoval Holíč, když už se stal městem a majetkem uherských králů. O několik století mladší je půvabnější název města Alba Ecclessia – Bílý Kostel. Ten se také dostal městu do znaku. Teprve nedávno zjistili historici, že bílým kostelem musela být dnešní Loretánská kaplička. V jejích základech nalezli původní románské zdivo z bílých vápencových kamenů.
Za tureckých válek přebudovali středověký hrad na vodní pevnost. Přibyly podzemní chodby s únikovými průchody daleko mimo vlastní hrad. Ze 17. století pochází bastionové opevnění. Nikdy nebylo dobyto ani nezažilo obléhání a můžeme ho obdivovat dodnes.
A co ještě si může návštěvník zámku prohlédnout? Nejen čínskou komnatu s honosnými zrcadly a tapetami. Největší zážitek přinášejí stovky metrů podzemí s kamennou a cihlovou dlažbou a stěnami – zaklenuté chodby vedou pod zámkem a pod opevněním a paprskovitě se rozbíhají do okolí i několik kilometrů. Snad nejatraktivnější prvek, vodní příkopy, oživily loďky, po nichž lze zámek obeplout.
Když pominulo turecké nebezpečí, ztratila pevnost na významu. V 18. století získal holíčské panství s hradem manžel habsburské arcivévodkyně, královny a markraběnky Marie Terezie František Lotrinský. Nastala éra rozkvětu města, které se stalo ekonomickým centrem celého slovenského Záhorí. Holíčská manufaktura na výrobu fajáns, kameniny a porcelánu byla prototypem tehdejšího průmyslového podniku. Z pevnosti se stal pozdně barokní zámek, reprezentační letní sídlo císařské rodiny.
Nejpompéznější turistickou událostí města bývají červnové Tereziánské dny na počest Marie Terezie, která na zámku často pobývala. Krom nejrůznějších vystoupení lákají otevřené dveře do celého zámeckého areálu, i tam, kam se během roku návštěvník nedostane.
Stonehenge v Holíči?
V Holíči najdete kromě zámku, pozoruhodného muzea v budově, kde se vyráběla původně habánská keramika, a dalších památek na habsburské období ještě jednu zajímavost. Hned za někdejší císařskou manufakturou vzniklo zvláštní lapidárium. Sem nechali zdejší historici přemístit obří kameny nalezené v 80. letech při stavbě sídliště. Až sedmimetrové kamenné stély evidentně zasáhla lidská ruka, nesou zřetelné různě silné rýhy, jež nemohly vzniknout přirozeně. Ústřední kámen, vztyčený jako menhir, zdobí nejzřetelnější znak, kladivo, považované za symbol boha hromu. Co ve skutečnosti znamenají petroglyfy, kdo a kdy kameny opracoval, o tom se vedou diskuse. Lákavá, ale nepotvrzená je hypotéza, která by ze slovenského Holíče udělala prehistorický unikát. Představme si nejvýchodnější evropský menhir, který byl spolu s dalšími megality součástí neolitického rondelu. Na místo, kde dělníci kameny nalezli a desítky z nich při tom těžkou technikou zničili, se můžete podívat.
Kalvárie, křížová cesta, je v Holíči situovaná nikoliv na okraj města, jak bývá zvykem, ale přímo do jeho středu na uměle navršený pahorek. Je odtud zvláštní pohled – kalvárie s groteskně malovanými postavami lotrů a sídliště pod nimi jakoby v přirozeném celku s kříži na prehistorickém vrchu. Pod ním spočívaly kameny a pod největším z nich se našlo vícero koster včetně dětských lokalizovaných daleko do minulosti, tisíce let před náš letopočet.
Svatá Margita
Asi nejatraktivnější a rozhodně nejcennější historickou památku najdete nedaleko Holíče. Cyklostezkou, zprvu kaštanovou alejí, která zbyla ze zrušeného zámeckého parku, se dostanete po necelých čtyřech kilometrech k Svaté Margitě. Kostelík pojmenovaný po zmíněné světici pochází nejspíš z 9. století a řadí se tak ke třem stojícím pravděpodobně velkomoravským stavbám. Jiné se nedochovaly ani u nás, ani na Slovensku. Uhrančivá silueta kostelíka si vás podmaní na první pohled. S průvodcem z nedalekých Kopčan si lze prohlédnout i interiér, v němž byly nedávno odkryty fresky středověkého původu. A to hlavní nakonec: kopčanský kostelík spolu s archeologickým areálem v Mikulčicích usilují o zařazení mezi památky světového dědictví UNESCO.
Festival s cibulí v názvu
Lákadlem pro mladé je už deset let Cibula fest, na který se sjíždějí hudební fanoušci ze širokého okolí, nejen ze Záhorí, ale také z druhé strany Moravy. Koná se vždy v červenci na holíčském letišti jako festival pod širým nebem. A proč ten zvláštní název? Obyvatelé Holíče jsou na Záhorí častovaní jako „cibulári“. Zatímco rivalům ze sousední Skalice přezdívají „fazulári“.
Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii: