Úrodná krajina v okolí Los Llanos z nadmořské výšky  350 m. n. m.

Úrodná krajina v okolí Los Llanos z nadmořské výšky 350 m. n. m. Zdroj: Jiří Páleníček

Puerto Naos, jedno ze dvou letovisek na ostrově
Strom dračinec dračí má červenou mízu, exempláře jako tento mohou být staré i stovky let.
Pohled do kráteru Taburiente, na obzoru astronomické observatoře u nejvyššího Roque de los Muchachos. Od roku 1979 je oblast chráněna prostřednictvím mezinárodní dohody „Law of the Sky“ o ochraně astronomického prostoru a oblohy.
Kráter Taburiente z vyhlídky Cumbrecita
Vodopád Cascada de los Colores je málokdy opuštěný, navíc cesta k němu je krásná a nijak namáhavá
8 Fotogalerie

Hlavně se nestresovat! To je motto obyvatel kanárského ostrova La Palma

Irena Páleníčková

O kanárském ostrově La Palma internet tvrdí, že je veřejnosti prakticky neznámý. Nevěřte tomu. Na ostrov s přibližně osmdesáti pěti tisíci obyvateli přijede každý rok na čtyři sta tisíc turistů. Naštěstí je rozlehlé borovicové lesy, sopečné krátery a soutěsky dokážou lehce poschovávat.


Když vznikl projekt na výstavbu pěti golfových hřišť, hrozilo ostrovu velké nebezpečí infikování virem masové turistiky. Z projektu ale sešlo a hlavní příjem do ostrovní peněženky tvoří z 80 procent i nadále banány. Je sice pravda, že síťovníky pro jejich pěstování poněkud hyzdí části ostrova, ale díky banánům může ostrov zůstat svůj. Banány rostou do výšky okolo 400 m, až do 700 m je celoročně příjemné klima na život a výš už kralují borovicové lesy a stálozelená vegetace, občas efektně narušená sopečnými kužely a lávovými poli.

Černé pláže zeleného ostrova

K poslednímu sopečnému výbuchu na Kanárských ostrovech došlo na jihu ostrova, kde od 26. října do 18. listopadu 1971 vytvořila sopka Teneguía kužel vysoký 439 m a láva stékající do moře přidala Španělskému království 29 hektarů nové země. U nedaleké starší sopky San Antonio stojí jedno ze sopečných infocenter, další bylo otevřeno v červnu 2017 na lávovém splazu z výbuchu San Juanu v roce 1949 u Las Manchas. Areál San Antonio-Teneguía ohromuje marťansky surrealistickou krajinou, jež hraje všemi odstíny černé, šedé, rezavé a červené, a je protkán sítí pěších stezek, včetně celoostrovní Ruta de los Volcanes.

Nejen sopečná půda, ale i dostatek srážek přinášený severozápadními větry od Atlantiku udělaly z La Palmy nejzelenější kanárský ostrov. Díky izolovanosti se zdejší flóra vyvíjela svou svéráznou cestou, a fotoaparát je proto pro návštěvu ostrova nezbytný jako kvalitní trekové boty a dopravní prostředek.

Jediné, co ostrovu zabránilo v získání titulu turistický ráj, je absence zlatých pláží. Má ale své malé zajímavé pláže z černého písku a u dvou nejlepších vyrostla malá letoviska Puerto Naos a Puerto de Tazacorte. Nejklidnější, snadno přístupná pláž bez domů, zato s občerstvením, je El Charco nedaleko Puerto Naosu. Unikátní přírodní, člověkem jen trochu upravené bazény ve skalách vzniklé výronem lávy do moře jsme obdivovali nad šálkem výborného espresa u Charco Azulu. Voda Atlantského oceánu ovšem jen málokdy přesáhne dvacet stupňů.

Mnohé cizince láká na La Palmu klima nevyžadující stavbu zateplených domů, možnost žít zdravě z vlastních zdrojů, věnovat se ekologickému zemědělství i absence evropských stresů. Hledají podobně laděné duše, a tak tu vznikají společenství věnující se józe, meditaci či vegetariánství. Dokonalé přírodní fitko, nádherná příroda, opravdu čistý vzduch beze stopy smogu, to jsou hlavní devízy ostrova. La Palma je navíc jediným ze tří menších kanárských ostrovů, kam z Německa existuje denně přímé letecké spojení.

Kde zimují Němci

Na ostrově se domluvíte německy, zatímco s angličtinou je to poněkud slabší. Na druhé straně německý duch ovlivňuje ostrovní pořádek, širokou nabídku ovoce, zeleniny i organických produktů a určitě i dokonalé značení dvanácti set kilometrů turistických stezek, jejichž síť se stále rozšiřuje.

La Palma budí dojem jedné velké sopky s vrcholem Roque de los Muchachos na okraji kráteru Taburiente. Kdo šlápne do pedálů, za čtyřicet kilometrů může vyjet na kole od moře z hlavního města Santa Cruz de la Palma až do 2426 metrů, kde se na parkovišti pod vrcholem může za odměnu vyfotografovat s místním, na lidi navyklým havranem Donem Carmelem.

Ovšem jen dobře trénovaný jedinec takový výjezd zvládne. Proto jsou v letoviscích půjčovny kol, které zajišťují mnohem pohodlnější variantu: vyvezou půjčené kolo i cyklistu k vrcholu a toho pak čeká dlouhý celodenní sjezd. Pro zcela normální jedince je přímo na letišti mnoho půjčoven aut. A pokud si půjčíte auto v letovisku, není problém ho za příplatek deset eur nechat při odletu na letišti (nejlepší cenu získáte při včasné objednávce přes internet).

O tom, jak zvláštní druhy cizinců žijí na La Palmě, se přesvědčíte na dopoledním bleším trhu v Argualu na okraji městečka Los Llanos (pořádá se na dvoře starého původního statku z dob, kdy se na La Palmě ve velkém pěstovala cukrová třtina). Trh si na nic nehraje a netváří se jako tradiční. Zde nabízejí své výrobky a umění hlavně alternativní zahraniční obyvatelé ostrova, kteří dělají to, co je baví a co umějí. Mezi nimi pobíhající děti jsou často blonďáčci a mluví německy. Potkáte zde i Francouze, Angličany a někdy Čechy.

Pokud byste chtěli nakoupit výrobky a výpěstky místních obyvatel, zajeďte na sobotní odpolední trh v Tijaraze na západě ostrova. Největší a nejkvalitnější nabídku na celém ostrově má prodejna ovoce a zeleniny Palmafrut na silnici číslo 213 mezi obcemi La Laguna a Los Llanos. Naproti ní je jedna z balíren místních banánů. Protože na cestu do Španělska balí zelené a žluté vyhazují, ty nejlepší vám na požádání dají. Dozrály na místě bez ošetření chemikáliemi – tady poznáte, jak chutná banán!

Kanárské sumó

O zajímavé přírodě a ještě zajímavější vulkanické stavbě ostrova jsme věděli už před příjezdem na ostrov, o místních lidech jsme se dovídali až na místě. Stoprocentně nejzajímavějšími obyvateli La Palmy byli původní obyvatelé Guančové, kteří zmizeli v propadlišti dějin a ví se o nich například to, že byli světlovlasí, modroocí a vysocí. Možná že kanárské sportovní unikum je právě jejich dědictvím. Soudí se, že zápas lucha canaria, zvaný anglicky Canarian wrestling, má své počátky ve 14. století či dříve. Prý se jím řešily spory mezi jednotlivými osadami.

Dnes mají jednotlivé vesnice na ostrovech svá dvanáctičlenná družstva, jež se od jara do podzimu utkávají na písčitých krytých arénách terrero v ostrovní a na závěr sezony v celokanárské lize. Utkání sestává z celé řady jednu a půl minuty trvajících zápasů dvou mužů, v nichž jde o to, donutit protivníka, aby se dotkl země jinou částí svého těla než nohou.

Místní nám tvrdili, že čím těžší zápasník, tím spíše vyhraje. Tříhodinové klání to zcela nepotvrdilo. Je pravda, že největší a nejtěžší jedince si trenér nechával na závěr, aby zvrátili průběh zápasu, ale stejně tak se občas podařilo nějakému hbitému střízlíkovi vyklonit soupeře a pak rychle uskočit, čímž tlouštík ztratil rovnováhu a spadl. Zaměstnání zápasníků v civilu je různé, ale toho největšího z družstva Las Manchas jsme později viděli nosit z náklaďáku do řeznictví půlky prasat.

Tady na zápase nasadil image pravého obra s tetováním a zlým výrazem, jaký mají wrestlingoví zápasníci, i když pravidla luchy nedovolují žádné údery. Sám zápas začíná dost zvláštním postojem, oba muži se předkloní, uchopí se navzájem za trenýrky či tričko a čekají na hvizd. Ten aktivizuje nejen je, ale i diváky. Jak se blíží finále, hlasitost povzbuzování stoupá. Zápas je vyrovnaný, stav 11 : 11. Rozhodčí mnohokrát přerušuje boj, napomíná i nezápasící členy družstev, aby své rady nekřičeli příliš nahlas. Marně. Řev stoupá. Další přerušení. Opět pár chvatů. Sedíme na dřevěných lavicích a přikusujeme místní specialitu bocadillo, což je houska s grilovaným masem a oblohou dle přání. Bavíme se výborně pozorováním zápasníků i diváků. Ostatně dobře se bavit, nestresovat se a nebrat věci příliš vážně, to je životní krédo těch, co žijí na La Palmě. Takový je i jejich místní karneval Los Indianos.

Thomasa Negra

Naši známí odbyli karneval s polonahými kráskami a sambou mávnutím ruky: „Jó, karneval jako na Tenerife, ten tady taky je, ale to není ono, hlavní bude tenhle víkend, to je Los Indianos.“ Los Indianos svým sypáním bílého pudru po všem, co se mihne okolo, připomínají odbarvený indický svátek Hólí. Bílé je všechno i proto, že se každý oblékne do bílého, seňorové si nasadí panamáky a seňory klobouky se širokou šerpou. Vyrazí do města, nejraději hlavního, nebo do restaurace a užívají si (chudáci hostinští, mají pak pudr po celém baru).

Akce vznikla dávno jako vzpomínka a parodie na kdysi chudé obyvatele La Palmy, kteří se vydali za prací do Ameriky. Vraceli se v bílých oblecích jako páni, s velkými kufry, doprovázeni černošskými sluhy. A tlustá Thomasa Negra nesmí chybět ani dnes a každý se s ní chce vyfotografovat. 

Průvod celé školy v bílém se pomalu posouval, tančil, hrál a co nejvíc rámusil ulicemi městečka. Policie podle potřeby odkláněla nepříliš hustou dopravu a děti hrály a hrály. Myslím, že jejich třeskot bubnů byl stejně hlasitý jako v kapele dospělých na pravém karnevalu. Došly na náměstí a dál bubnovaly o sto šest. Pak symbolicky „pohřbily sardinku“, kterou nesly celým městem (akce má v něčem podobný význam jako pálení naší smrtky), a než došlo na pudr, který určitě sypaly s ještě větší razancí než dospělí, potichu jsme se vytratili. Byli jsme totiž na kole a cyklistické oblečení máme černé.

Nepátrali jsme po tom, proč jsme lidi v bílém potkali i další víkend a karnevalové masky jsme viděli nasedat do auta ještě o dva týdny později. Už jsme pochopili, že na La Palmě si člověk s ničím nemá lámat hlavu a má si užívat daný okamžik a krásy ostrova. Vždyť ne nadarmo mu místní říkají La Bonita – Krásný. Pro ještě lepší pochopení je třeba napít se místních vín, ať už sladké malvasie ze sopečných svahů těsně u moře, či její spíše trpké eco-organic varianty z vinic v neuvěřitelných 900 až 1500 metrech nad mořem, případně je možno zkusit vzácná vinos de tea, která zrají v sudech ze dřeva srdce kanárských borovic.


Pěší výlety

Jih ostrova — vulkán Teneguía a Las Salinas, kde získávají sůl z moře po staru a můžete si ji na místě i koupit. Po cestě zpět autem u silnice bodegas vyrábějící místní speciální víno: sladkou malvasiu.

Sever ostrova — stezka přes soutěsku u moře mezi zapadlou vesnicí Don Pedro a ještě zapadlejší El Toblado (v Tobladu se velmi špatně parkuje).

V kráteru Taburiente údolím ke zlatým vodopádům Cascada de los Colores (barvu způsobují bakterie a rozpuštěné minerály) nebo na vyhlídku Lomo de las Chozas u kopce Pico Bejenado uvnitř kráteru. Je zde i mnoho dalších cest.

Okružní Camino real de la Costa — GR 130, asi 160 km, před výstavbou silnic spojovala všechny vesnice u pobřeží, nádherné úseky jsou hlavně na severu ostrova. Na celou se počítá sedm až osm dní.

Ruta de los Volcanes — GR 131, 67 km, z Fuentecaliente na jihu na nejvyšší vrchol a dolů k moři do Puerta de Tazacorte, minimálně tři dny.

Na žádné pěší cestě nepůjdete po rovině a všude budete mít fantastické výhledy.


Dračí stromi vysoký hadinec

Vegetace se ukázkově mění s nadmořskou výškou. Je tu i velké množství endemitů. K nejvýraznějším patří následující: kanárskéborovice jsou (naštěstí pro ně) schopny znovu obrazit po požáru. Dračístrom s červenou mízou je znakem ostrova (dračinec dračí, Draceana draco), například v rozpadající se vesnici Las Toscas nebo u Toblada. Vysoký hadinec neboli tajinaste rojo (echium wildpretii) kvete jen u Los Muchachos. Na severních návětrných svazích zbytky stálozelených vavřínových lesů (laurisilva). Množství kaktusůsukulentů.


Tipautorky

Pokud si nepůjčíte auto, může využít taxi. Nejsou předražená a zajišťují dopravu mezi „civilizací“ a začátky pěších tras. Po ránu se dá i smlouvat.

Pro začátek doporučujeme objet ostrov dokola bez příliš dlouhých zastávek, abyste si udělali přehled. Plocha ostrova je 706 km2 a hlavní okružní silnice měří 160 km.

Zajímavé náměstí má Los Llanos, El Paso, Las Manchas.

Pamatujte, že nejsušší je jihozápadní a jižní část ostrova, největrnější jižní výběžek u majáku Las Salinas a nejvíce prší na severu. Mraky se obvykle drží v nadmořské výšce do 1900 metrů, takže na Los Muchachos je často jasno a obdivuhodné inverze.