Lesk a bída Neapole: Krásné město plné památek nebo jen špinavá stoka pod Vesuvem?
Kdo viděl Neapol, nemůže být nikdy smutný! Tak zvolal v euforii nad krásami Neapole německý básník Goethe. Na naši rodinu padl smutek pár minut po příletu, když nás cestou z letiště v nacpané autobusové lince okradli dva kapsáři. Podobně okradou denně stovky turistů, kteří ač přesvědčeni podobně jako my, že si dávají na své věci pozor, se virtuozitě místních kapsářů neubrání.
Daří se tu i organizovanému zločinu - místní camorra je nebezpečnější než sicilská Cosa Nostra. Nedávné krvavé vyřizování účtů vedlo italskou vládu k úvahám poslat do města vojsko. Nakonec to vyřešilo posílení policejního sboru. Policisté tu sice jsou na každém rohu, v děsivém momentu, jakým je přecházení ulic, vám ale nepomohou. Když jsem spořádaně přecházela přechod na Via Umberto I., málem mne srazil Fiat Multipla, který se řítil ulicí, na zelenou nehledě. Málem se v tu chvíli naplnilo rčení „ Vidět Neapol, a zemřít“.
Další věc, která vás okamžitě udeří do očí, je neuvěřitelný nepořádek v ulicích, hlavně na chodnících. Většina Neapolanů asi nikdy nepoužila odpadkový koš. Zejména k večeru se páchnoucí haldy doslova vrší. Když k tomu přidáte lidský mumraj a ječící klaksony od rána do noci, není to město, které si vás na první pohled získá.
Vydáte-li se ovšem do Vomery, jakési lepší čtvrti, která se prostírá vysoko nad okolním městem, první negativní dojem z Neapole se zmírní. Odtud máte metropoli Kampánie jako na dlani i s podkovou Neapolského zálivu s ostrovy Capri a Ischia pod masivem Vesuvu. Tady musíte dát Goethemu a dalším obdivovatelům města slavných králů, kterých se tu za staletí vystřídalo bezpočet, za pravdu. Byli mezi nimi také panovníci ze slavného rodu d’Anjou, kteří vtiskli Neapoli nezapomenutelné historické rysy.
Neapolský přístav střeží hned dvě středověké pevnosti: obrovský Castel Nuovo a Castel dell’Ovo. Tato pevnost je dnes dominantou další dobré neapolské čtvrti - Santa Lucie. Neapol se také pyšní nádhernými sakrálními stavbami. V úzkých uličkách Spaccanapoli, starého města, narazíte takřka na každém kroku na chrám nebo baziliku, které by byly ozdobou kterékoli evropské metropole. S takovou koncentrací kostelů se nesetkáte ani v Římě. A opominout nelze Národní archeologické muzeum s památkami hlavně z Pompejí a Herculanea, které se považuje za přední institut svého druhu ve světě.
Všechny tyto krásy a bohatá historie vás pomalu smiřují s nevábným prostředím neapolských ulic. Když pak znaveni prohlídkou města usednete ke stolu v některé ze špičkových, ale cenově přijatelných restaurací, pyšnících se nápisem „La verra pizza napolitana“, Neapol si vás možná definitivně získá, protože dostanete patrně tu nejlepší italskou pizzu, jakou si můžete přát. Takže pokud jde o mě a o Neapol, platí - konec dobrý, všechno dobré.
Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii: