Půvabná krajina s vůní vína. To je provincie La Rioja na severu Španělska
Nemusíte být milovníky „blanca či tinta“, tedy bílého nebo červeného, aby se vám tato severošpanělská provincie dostala pod kůži. Vřelostí obyvatel, podobou vinařství tvořenou nejlepšími světovými architekty, famózní krajinou, ale i geniem loci středověkých městeček.
Vzbudil mě traktor. Všude za oknem roste víno a na obzoru úrodu chrání hory. Nebe je ocelové a teplota oproti Barceloně, odkud jsme se do La Rioji vydali, klesla o deset stupňů. Je dusno. Hotel vinařství FyA, za jehož názvem se ukrývají Felix a Ana, děti majitele, připomíná hlavolam Rubikův had. Nedaleké městečko Navarrete sice působí trochu nudně, ale je posledním aktivním centrem hrnčířství v kraji, z místní hlíny tu keramici vyrábějí speciální amfory určené na výrobu vína. „Máme 40 tisícilitrových nádob, které nám umožňují vyrobit 80 000 litrů tohoto druhu vína, což je největší objem v zemi. Víno v nich zraje šest měsíců,“ popisuje ředitelka komunikace María Sáenz García a zdůrazňuje, že jejich odrůdy, jako bílé Tempranillo nebo červené Maturana, mají vysokou enologickou hodnotu.
Chrámy vína
Hodnotu ale nemá jen víno, unikátní jsou i stavby, v nichž zraje a rozkvétá. „Připomíná to kus zmačkaného plechu,“ konstatuje můj muž, když zpoza plotu fotím v Elciegu supermoderní budovu vinařství Marqués de Riscal, založeného již v roce 1858. Otec tohoto uměleckého díla, architekt Frank Gehry, je spoluautorem Tančícího domu v Praze. Proč jsem za plotem? Vinařství s hotelem je obklopeno hradbou zdi, aby zdejší hosty nikdo nevyrušoval. Není se čemu divit, když tu za jedinou noc zaplatili více než 600 eur. I tak je dlouho dopředu vyprodáno. Růžovozlatá futuristická konstrukce budovy má symbolizovat červené víno, zlatá je barva síťky, jíž jsou omotané láhve této značky. Tento umělecký objekt v roce 2006 otvíral sám tehdejší španělský král Juan Carlos I. Že vyrostl hned vedle středověkého městečka, tu zřejmě nikoho nedráždí. Ať už se vám budova líbí, nebo ne, zdejší víno patří ke světové špičce.
To ve středověké Laguardii jako by se zastavil čas. Město si právě užívá odpolední siestu a pootevřené dveře do ztemnělých a vlhkostí páchnoucích vstupů do jednotlivých domů jen dávají tušit, že se pod většinou z nich nachází vinný sklípek. Všechny spojují podzemní chodby, takže se zde možná kdysi konaly podzemní vinné túry „od domu k domu“. Vyjdeme z jedné z mnoha městských bran a naskytne se nám pohled do překrásné krajiny La Rioji. Vinohrady, vinohrady a zase vinohrady rozprostřené pod pohořím Sierra de Cantabria jako jedna velká zelená deka.
A pak náhle přímo pod jedním z vrcholů upoutá naši pozornost silueta stavby, která připomíná řadu ohromných sudů. Ysios, nejmladší z podniků největšího výrobce španělských vín, navrhl další slavný architekt, Santiago Calatrava, autor olympijského komplexu v Athénách nebo Města umění a věd ve Valencii. Na 8000 m2, obklopen fontánami, stojí ohromující chrám vína. Budova má připomínat a dotvářet úchvatnou krajinu kolem. Tahle stavba je dokonalou ukázkou architektonického vkusu. Ale také ekonomické síly, kterou zdejším vinařům odvětví dává. Tradiční odrůdou je Tempranillo, ale vinaři se nebojí zkoušet produkci i z více než stoletých keřů vinice Las Naves. Sklenička byla za 12 eur.
Turista z Česka je raritou
„La Rioja je autentická. Je to pravé Španělsko,“ slyšíme zde často. San Vicente de la Sonsierra je jedním z mnoha důkazů, že tomu tak je. V infocentru se diví, že k nim kdosi z Česka zavítal, a hned mě zahrnou množstvím tipů na výlety. Pro dnešek ale zcela stačí zdejší působivá křížová cesta s nádherným pohledem na město. Místo, kde se vám zježí chloupky na rukou.
V nedaleké hospůdce sedí kolem stolu parta místních mužů, pijí víno a klábosí o politice. „Dopoledne se pije bílé, odpoledne červené,“ poučují nás, zatímco zdejší paní hospodská s nadšením reaguje na dotaz, z čeho připravila oběd. Zmizí v kuchyni a pak přinese ukázat flákotu. Tučné pečené torreznos, tedy marinovaný a posléze smažený vepřový bůček, sice nejsou lokální specialitou, ale byly nepřekonatelné.
Počátky kastilštiny
Nezbývá než tu porci tučného jídla opět rozchodit. Vydáváme se k obci San Millán de Cogolla. Je malá, ale svým významem jedna z nejdůležitějších ve Španělsku. To proto, že ve zdejším klášteře z 6. století San Millán de Suso (v archaickém jazyce „suso“ znamená „horní“) byla poprvé písemně zachycena kastilština, z níž vychází moderní španělština, a to v podobě poznámek k latinskému textu známému jako Glosas Emilianenses. Za jejich autora bývá považován jeden ze zdejších mnichů. Na počátku 16. století se komunita přemístila do nového kláštera San Millán de Yuso („dolní“). Obě památky jsou od roku 1997 na seznamu Světového dědictví UNESCO.
Většina zůstává doma
Ale zpět k vínu. V oblasti La Rioja funguje téměř 800 vinařství, která se zabývají výrobou, přičemž na vývoz je určeno pouze 40 procent produkce. Zbytek zůstává „doma“. Předci zdejších vinařských mistrů převzali technologii na výrobu vína od sousedů z francouzského Bordeaux. Ovšem příchod révokazu přinesl změnu v technologii, a tak je dnes španělská Rioja stejně kvalitním, a přece osobitým vínem.
Juan Carlos Sancha, profesor z univerzity v hlavním městě Logroño a vinař v jedné osobě, potvrzuje schůzku. Vyrážíme do Baños de Río Tobía. Navigace stávkuje, nezbude než zavolat. „Je to dům za velkými stromy,“ popisuje vinař. „A máte dva velké psy?“ ptám se opatrně, neboť dvě obří chlupatá stvoření nebylo možné přehlédnout. „Sí, sí, jdu vám naproti.“ Z domnělých trhačů Lea a Thea se rázem vyklubali domácí mazlíčci.
Juan Carlos neztrácí ani vteřinu a okamžitě nás nacpe do svého hummera. Jedeme na „pole“. Auto poskakuje do vrchu a profesor ukazuje porostlý svah, prý nejstrmější ve Španělsku, kde rostlo víno už před dvěma tisíci lety a před časem tam začali hospodařit jeho prarodiče. „Narodil jsem se do rodiny s vinicemi, vyrůstal jsem mezi nimi a svět vinařství jsem vždy miloval,“ vypráví. Má jen osm zaměstnanců, z nichž pouze dva jsou Španělé. „Nikomu se tu nechce pracovat rukama,“ tvrdí. V práci jim pomáhají také dvě muly, protože traktor se do příkrého svahu nedostane. „Od roku 2009 máme 23 hektarů vlastních vinic a jsme certifikovanými průkopníky ve výrobě biovína. Celková produkce je přibližně 70 000 lahví ročně,“ vyjmenovává Juan Carlos. Na francouzskou tradici ani on nezanevřel, jeho víno kvasí a zraje v pětisetlitrových francouzských dubových sudech.
Vracíme se do kanceláře, jíž kupodivu nedominuje žádný artefakt spojený s vínem, ale vůz Austin z roku 1936. Když Juan Carlos odšpuntuje hned čtyři láhve, aby nám dal ochutnat, neodpustím si otázku, kolik toho denně vypije. Směje se: „Každý večer si s manželkou otevřeme láhev, každý den jinou. Ne víc.“
Svůj obor vyučuje na univerzitě v Logroñu. „Myslím, že pro studenty je zajímavé učit se od profesorů, kteří mají zkušenosti se světem vína nejen díky výzkumu, ale také díky vlastní praxi při ekologické výrobě a obnově staletých odrůd a vinic,“ míní. Jednou takovou je i Garnacha, která pochází z vinic starých 600 let.
Rioja má pro pěstování vína ideální podmínky: skvělou půdu i klima. Přesto je až druhá, po La Manche. „Ano, La Mancha, tam je největší koncentrace vinic na světě, ale i když se tam vyrábějí skvělá vína, specializují se na cenově dostupnou velkovýrobu pro export. S Riojou, kde se klade důraz na kvalitu, to nemá nic společného,“ hájí rodný kraj Juan Carlos.
Vinná bitva
Jen jednou za rok se jedenáct a půl tisíce obyvatel Hara obleče do bílého a z města se na den stane metropole vína. To se ale nepije. Tedy alespoň zpočátku ne. Devětadvacátého června za úsvitu, ve svátek svatých Petra a Pavla, se davy lidí vydají (nebo odvezou na traktorech) k šest kilometrů vzdálenému místu, kde v horách před mnoha lety pobýval poustevník San Felices de Bilibio, patron Hara. Pomodlí se ve zdejší kapličce, zřejmě i za zdar toho, co bude následovat. Kromě modlitebních knížek si totiž přivezli i litry vína. V lahvích, kanystrech, stříkacích pistolích… Je určeno k boji! Vinná bitva (Batalla de vino), která se v zeleni u kostelíka každý rok již od konce 19. století odehrává, je jedinečnou oslavou nejen všech zmíněných světců a zdejšího slavného moku, ale hlavně života.
Do Hara přijíždíme krátce po poledni, samozřejmě v bílém. Netušíme ještě, že bitvu jsme prošvihli (neptejte se mě proč, prostě mi staré novinářské pravidlo „ověřuj u tří nezávislých zdrojů“ dalo za uši). Policista nás navádí na objížďku, protože silnice jsou uzavřené. Skotačí po nich skupiny (ještě) Bílých a (už) Červených, hrají na trubky, trombony a bicí místní lidovky, zpívají a tančí, na krku červené šátky s nápisy Batalla de vino. Je dobojováno. „Promiňte, to je vážně od vína?“ ptám se naivně jedné z Červených, zda náhodou tričko a kraťasy nehodila doma do hrnce s chemií. „Jasně že víno, byli jsme ráno na bitvě, jen si čichni,“ přiznává se smíchem barvu a podstrkuje mi pod nos svoje oblečení. „Fakt víno!“ Dokonce ho za tím účelem prodávají v barelech za pár eur. Pít se asi nedá, ale účel splní.
Portýr hotelu, který se postupem času měnil z augustiniánského kláštera ve vězení a vojenskou nemocnici, aby se v roce 1989 snad definitivně stal ubytovnou pro turisty, ochotně informuje: „Koukni, tyhle traktory jsou typické!“ Jsou vyzdobené vinnými listy a pomalu zajíždějí do garáží, aby si řidiči mohli dát nějakou tu skleničku navíc. Ovšem pokud čekáte hordy řvoucích opilců a nepořádek po chodnících, budete překvapeni. Kolem druhé odpoledne se ulice vyprázdní, hospody zavřou, rodiny se rozcházejí na siestu. Večer ještě potkáme pár nadšenců tančit před bary, na náměstí je kulturní produkce, ale jinak je tu klid.
Když druhý den ráno vyšplhám na vyhlídku u kaple, kde se bitva odehrávala, zem kolem je stále rudá a je nezaměnitelně cítit. „Chcete se podívat?“ ptá se mě náhle stará paní, která se vynořila kdovíodkud, a odemyká mi ztemnělý kostelík. Moje neplánovaná tichá modlitba patří zdejším vinařům a přírodě, která dává obživu, radost a život. Třeba vás láhev z Rioji také zláká na cestu.
La Rioja
- Provincie a současně jedno ze 17 autonomních společenství, rozkládající se na severu Španělska, La Rioja je vinařským srdcem Španělska a oblastí s nejvyšším vinařským označením DOCa (Denominación de Origen Calificada).
- Specifické klima vytváří ideální podmínky pro pěstování révy, jíž se zde daří už od dob Římanů. Zdejší vína musí splnit požadavky na kvalitu a zrání, což jim zajišťuje světovou prestiž.
- La Rioja ročně vyprodukuje více než 400 milionů litrů, víno je odsud exportováno do více než 100 zemí světa. Největšími odběrateli jsou Velká Británie, Německo, USA a Čína.
- Mezi typická jídla regionu La Rioja v severním Španělsku patří patatas a la riojana (brambory dušené s chorizem, paprikou a česnekem), chuletillas al sarmiento (jehněčí kotletky grilované na vinné révě), caparrones (červené fazole s klobásou chorizo a vepřovým) a pimientos rellenos (plněné papriky, často masem nebo treskou).
Yuso a Suso
Kláštery jsou součástí kulturní túry Cesta španělského jazyka, kam patří ještě pět dalších míst v zemi: klášter Santo Domingo de Silos v provincii Burgas a města Valladolid, Salamanca, Ávila a Alcala de Henares. Všechna mají nějaký vztah k původu a historii dnešní španělštiny.
