Trek biblickým vádím Kelt: rozpraskané staré skály, místa z evangelií a starobylé kláštery
Vádí Kelt je nádherná oáza vodopádů a tyčících se skal. Leží hluboko v údolí Západního břehu Jordánu, kousek od města Jericho. Velké horko v létě a bleskové povodně v zimě ale znemožňují podnikat túry v každém ročním období.
Jakmile se po několika kilometrech od Jericha dostanete na prašnou, kamenitou cestu k oáze, vzduch se naplní osvěžující vůní vody. Datlové a jojobové keře jemně šumí v lehkém pouštním vánku a je možné zaslechnout zpívající papoušky.
O kousek dál je vidět klášter svatého Jiří. Cesty k němu z vrcholu do údolí jsou označeny kříži, aby poutníci věděli, že jdou správným směrem. Okna a dveře umožňují přístup do jeskyní ve skalní stěně nad klášterem a kolem něj. V těchto místnostech sídlí mniši, kteří žijí v ústraní a ke svým bratrům do kláštera chodí pouze v neděli.
V malé jeskyni začala historie kláštera, která sahá až do byzantské říše ve 4. století. Klášter byl postaven kolem jeskyně, která byla podle Starého zákona jeskyní proroka Eliáše. Kolem roku 480 vytvořil mnich jménem Jan z Théb klášter pro mnichy právě v těchto jeskyních. Na konci 6. století se k mnichům přidal Jiří z Choziby. Všichni mniši byli zabiti během perského dobývání Svaté země kromě Jiřího, klášter byl následně pojmenován po něm.
Opravdu údolí smrti?
Některé vyšší partie mají své levády a odvádějí vodu jak do Jericha, tak na druhou stranu. I když původní název, Údolí stínu smrti, je poněkud strašidelný, je toto údolí jedním z nejkrásnějších míst v Judské poušti. Název pochází z pověsti údolí jako nebezpečného místa pro cestovatele, kteří si chtěli zkrátit cestu mezi Jeruzalémem a Jerichem.
Kaňon vytesaný tisíciletími vodami nabízí téměř „ohlušující“ ticho. V zimě a na jaře, když prší, je místo zaplaveno vodou. Během tohoto období kvetou divoké květiny, údolím teče voda a podél cesty se ozývá ptačí zpěv a vše je zelené. Na konci léta zase všechno uschne kromě pár míst, kde ještě teče voda.
Vádí Kelt je dlouhé úzké údolí připomínající soutěsku, která je plná jeskyní, kde není problémem se ztratit. Záplavy z jeruzalémských vysočin vyryly vádí přes poušť. Soutěska byla většinou vyschlým korytem řeky, a přestože chůze v ní byla mnohem snazší než chodit po okolních kopcích, stále to byla nebezpečná rokle. Proudy vody klesající z Jeruzaléma do hlubin Mrtvého moře asi 1000 metrů by mohly cestovatele v okamžiku dohnat, kdyby v Jeruzalémě pršelo. V jeskyních a soutěskách vádí se navíc skrývali bandité a divoká zvířata.
Vádí pro všechny
Vádí Kelt se nachází v oblasti, kterou zcela kontroluje izraelská armáda. Po dohodách z Osla v roce 1994 byl Západní břeh rozdělen na tři oblasti s cílem postoupit veškerou půdu Palestinské samosprávě po pěti letech. Oblast, kterou tvoří hlavní města Ramalláh, Betlém, Nábulus, Hebron, Kalkílija, Túlkarim a Džanín, je plně kontrolována Palestinskou správou. Oblast, která tvoří oblasti obklopující města, je kontrolována jak izraelskou armádou, tak Palestinskou samosprávou; civilní záležitosti kontroluje Palestinská správa, zatímco bezpečnostní otázky spadají pod jurisdikci Izraele.
Palestinci mohou cestovat po celém Západním břehu, i když mají zakázáno vstupovat do izraelských osad. Při jízdě z Jeruzaléma do vádí Kelt minete řadu kontrolních stanovišť, některé trvalé a některé dočasné; stanovišť, která existují třeba jen půl hodiny a pak se přesunou. Kontrolní stanoviště brání pohybu Palestinců v oblastech Západního břehu; mnoha Palestincům je často zakázáno procházet kontrolními stanovišti a jsou vyslýcháni nebo zadržováni, takže pohyb po Západním břehu je stále obtížnější. Palestinci se navíc musí vydat po silnicích, které obcházejí mnoho nelegálních izraelských osad, které existují na Západním břehu Jordánu, čímž se doba cesty prodlouží až na dvojnásobek. Ačkoli dnes jak Izraelci, tak Palestinci navštěvují vádí Kelt, historicky to bylo místo násilí. V roce 1968 byl při pronásledování Arabů, kteří přešli z Jordánska, zabit izraelský poručík. V letech následujících po Deklaraci lidských práv roku 1993 bylo z politických důvodů provedeno několik útoků na izraelské turisty.
Mnoho palestinských beduínů žije v jeskyních umístěných ve strmých skalních stěnách a pravidelně pasou své ovce a kozy v údolí. Spolu s izraelskými osadníky přicházejí turisté, aby si užili vodopády a koupání, a přestože je v údolí téměř vždy voda, situace v jiných částech údolí Jordánu je velmi odlišná. Většina komunit žijících v údolí Jordánu trpí nedostatkem vody potřebné pro ně i pro jejich zvířata kvůli izraelské kontrole vodních zdrojů. Palestinci mohou využívat pouze přibližně 40 procent vody v údolí Jordánu. Osadníci spotřebují asi šestapůlkrát více vody než 56 000 palestinských obyvatel. Kromě toho jsou palestinské komunity často nuceny používat kontaminovanou vodu, která odtekla z okolních osad a továren vlastněných Izraelem.
Navzdory okolní politice regionu je vádí Kelt pouštní oázou, kde si Palestinci i Izraelci mohou užívat přírodní vodní zdroje a dobrodružné túry.
Dobré vědět
- Většina průvodců nabízí jen zastávku přímo nad chrámem svatého Jiří z nedalekého pahorku a sestup k němu, ale je určitě škoda si neprojít tento trail celý z Jericha.
- Přímo z centra Jericha je to něco přes dva kilometry na začátek.
- Nejkratší varianta měří 14 km a dá se snadno dojít na autobusovou zastávku u městečka Micpe Jericho, odkud se pohodlně dostanete do Jeruzaléma.
