Tip na výlet: K Labskému vodopádu, který někdejší majitel přilehlé boudy uměle zmohutňoval
Není tak známý jako jeho populární soused, přesto stojí Labský vodopád za návštěvu. A to zejména v zimě, kdy se k němu nehrnou davy turistů. Můžete k němu podniknout výšlap na běžkách nebo sněžnicích, a nasát tak skvělou atmosféru té pravé zimní turistiky.
Labský vodopád se nachází přibližně kilometr jihovýchodně od pramene Labe, pouhých dvě stě metrů od Labské boudy v Krkonoších.
Jedná se o jeden z našich nejmohutnějších vodopádů, který s výškou 35 metrů padá peřejemi do hluboké a úzké Labské rokle, jež je pokračováním Labského dolu vymodelovaného ledovcem.
Nádrž a zvýšení průtoku
Na samotný vodopád ještě navazují zhruba dvousetmetrové kamenité peřeje a tok dále cestou Labským dolem do Špindlu vytváří jedinečné meandry. V zimě se vodopád mění v mohutný ledopád, který však bývá většinou zmrzlý jen na povrchu.
Labe v tomto místě ještě nemá příliš vody, a tak se někdejší majitel Labské boudy Josef Schier rozhodl v roce 1859 mohutnost vodopádu vyřešit po svém. Zřídil na toku menší nádrž, díky níž průtok uměle zvyšoval.
Ochrana přírody
V místech současné vyhlídkové lávky bylo stavidlo, které obsluha za poplatek zvedala a nashromážděná voda následně vytvářela efekt velkého vodopádu. Oblíbená turistická atrakce ale musela ve třicátých letech 20. století ustoupit ochraně přírody, a tak byla zrušena.
Vodopád, ke kterému se v zimních měsících dostanete po červené a následně modré značce z Dvoraček, si nejlépe prohlédnete z vyhlídkové lávky opatřené zábradlím, z níž se vám naskytne pohled na několik jeho kaskád.
Nejznámějším vodopádem v Česku je Pančavský, který je s výškou 148 metrů zároveň nejvyšším v zemi. Vzdušnou čarou se nachází zhruba kilometr na jih od Labského vodopádu.
