V roce 1840 spojila Brighton s Londýnem železnice a místní prosluněná pláž se poprvé stala dostupnou pro masy. S přílivem novodobých turistů vzniklo označení „Londýn u moře“, které asi nejlépe toto město v Sussexu vystihuje.
Ať už fouká vítr, prší, nebo svítí slunce, lidé z hodinu vzdáleného Londýna se sem hrnou za odpočinkem, zábavou, skvělým fish and chips i známou cukrovinkou Brighton Rock. Sotva vystoupíte z vlaku, doslova pocítíte vzrušující energii tohoto místa. Dokonce i barvy se zdají být jasnější než v uhlazeném Londýně. A přestože za ta léta město trochu ošuntělo, Brighton stále ví, jak se bavit a zabavit své hosty. Je totiž místem, kde se kýč potkává s půvabem.
Žádné britské město neztělesňuje anglickou výstřednost lépe než Brighton. A může za to především princ z Walesu, pozdější král Jiří IV. (1762–1830). Jako své přímořské útočiště si zde nechal postavit extravagantní Královský pavilon, který pomohl proměnit tehdy poklidnou vesnici v módní destinaci doby regentství, které v 19. století udávalo trendy celé Británii. Královský pavilon je i dnes jednou z nejzajímavějších památek Brightonu. Já jej však ani po mnoha návštěvách stále nedokážu rozřadit do škatulek „půvab“, nebo „kýč“. Poklidné zámecké zahrady v centru nejrušnější části města na první pohled nepůsobí nijak zvláštně. Přímé linie trávníků, symetrické vzory květinových záhonů a Britové užívající si piknik pod jarním nebem. A pak se za poctivě zastřiženými korunami stromů vynoří desítky zdobených komínů, věží a věžiček připomínajících výstřední mešitu vzdáleného Orientu. Zakřivené kopule a zdobené oblouky oken zase rezidenci dávají nádech indického Tádžmahalu. Nejen z venku, ale i uvnitř Královského pavilonu se mísí honosnost regentského období s indickou architekturou a interiéry inspirovanými čínskou kulturou.
Královně Viktorii nicméně honosný zámeček přišel nevkusný, a proto se jej monarchie v roce 1845 nadobro zbavila. Díky tomu se dnes i obyčejní návštěvníci mohou seznámit s jeho honosnými tanečními sály i banketními síněmi a představit si divoké scény, které se za jeho zdmi musely odehrávat. Dekadentní a módní král byl dobře známý svým skandálním utajeným sňatkem s katolickou vdovou Marií Fitzherbertovou. Rád s ní trávil dovolenou u moře a ve svém sídle pořádal opulentní večeře pro své přátele. Z vyprávění se ví, že se jeho hostiny mohly skládat až ze 70 různých pokrmů! Další vášní Jiřího IV. byla hudba, a tak v hudebním salonku pod jednotunovým lustrem s draky vydechujícími načervenalé světlo skrze stínítka neustále vyhrávala královská kapela serenády pro vybranou anglickou smetánku.
Méně bizarní Brighton
Brighton má ale i svoji tradičnější stránku, která vás jak mávnutím kouzelného proutku přenese do doby, kdy zde stála jen ošuntělá rybářská vesnice. Snad nejlépe tuto tvář města návštěvník pozná ve slavné historické čtvrti Lanes, která je okouzlující směsicí malých butiků, starožitnictví, rybářských domků a útulných hospůdek, tísnících se v labyrintu úzkých uliček a cihlami dlážděných náměstí. Při poklidné procházce skrze Lanes je opravdu jednoduché se zapomenout a ztratit v čase i prostoru. Tato část Brightonu je jednou z nejstarších připomínek dlouhé historie města. Pamatuje 11. století, kdy bylo srdcem rybářské osady Brighthelmstone, a dnes jeho historický ráz ožívá díky tudorovským domům a staromódním nápisům houpajícím se nad výlohami malebných obchodů.
Vše působí opravdu magicky, jako když se procházíte vyprávěním básně nebo divadelní scénou. Každá z uliček vás zavede do jiného časového období. Quadrophenia Alley je vzpomínkou na rocková 80. léta. O kousek dál se schovává portál do Twitten Lane, která je nejužší z uliček. A v té nejstarší z nich, pojmenované Black Lion Lane, se prostě musíte zastavit na skleničku v hospodě The Cricketers s výzdobou ve viktoriánském stylu, která se k jejímu prostředí vyloženě hodí.
Lanes jsou nejen místem, kde se můžete ztratit, uniknout moderní tváři Brightonu a užít si poklidnější tempo, ale nabízejí také možnost objevit mnohé poklady. Labyrint ulic je proslulý neobvyklými obchody, zejména těmi, které se specializují na šperky a starožitnosti. Umění a kreativita jsou podstatnou součástí identity Brightonu, což se odráží i v Lanes. Každá ulička má svůj charakter, který si prostě nelze nezamilovat. Atmosféru oživují buskeři vyhrávající jazz a vy si můžete namlouvat, že jste se ocitli na filmovém plátně, zatímco šumění moře není nikdy daleko a vzduchem se nese vzdálený křik racků.
Pláž a molo
A pak je tu samozřejmě pláž. I když si Brighton pravděpodobně nespletete s prosluněným pobřežím francouzské Riviéry, procházka po zdejší oblázkové pláži nabízí příjemné povyražení a příležitost smočit si nohy v moři. Odolní Britové navyklí na jiné klimatické podmínky hltají kilometry naplavané ve vlnách Lamanšského průlivu a na jeho březích si vesele hrají děti, jako kdyby voda neměla pouhých třináct stupňů! Pro nás zimomřivé jsou zde alespoň nachystané dlouhé řady plážových lehátek, která si lze pronajmout podél několik kilometrů dlouhé promenády. A uprostřed všeho toho rušného plážového mumraje vybíhá 524 metrů do moře monumentální Palácové molo.
Už téměř dvě stě let se třpytí a leskne pouťovými atrakcemi a je místem, kam si můžete zajít nakoupit nevkusné suvenýry, nechat starou Cikánku vyložit vám budoucnost, pořídit si na rameno bláznivé henové tetování a samozřejmě ochutnat pro město typickou podlouhlou cukrovinku Brighton Rock, kterou proslavila skupina Queen. Soubor budov a pavilonů postavených na dřevěném molu ovšem není pouze sbírkou kýče, ale také architektonickým skvostem z 19. století. Stačí jen zavřít oči a na chvíli si představit sebe samého jako viktoriánského Londýňana na dovolené, který poprvé obdivuje zářivá elektrická světla nasvětlující molo. Oslnivé barvy tančí podél moře, hospody a restaurace se hemží společenským ruchem. Všude, kam se podíváte, se po ulicích procházejí pestrobarevné postavičky, které si prohlížejí eklektickou směsici obchodů, zatímco ti, kteří si pochutnávají na osmažené rybě a hranolkách v kornoutu, nervózně pátrají na obloze po drzých raccích, kteří kdykoliv rádi využijí situace ukrást si nějaké chutné sousto.
Sedm sester v křídě
Brighton je však také vstupní branou do pohoří South Downs, které se v roce 2010 stalo desátým národním parkem v zemi. Jeho nejznámější lokalitou jsou bezesporu křídové útesy Seven Sisters, které jsou často nesprávně zaměňovány za dobře známé bílé útesy doverské. Ještě před tím, než mé oči poprvé spatří ony slavné skály, nakrátko na mě cestou vykoukne záhadné umělecké dílo z prehistorických dob s poetickým názvem Long Man of Wilmington. Poblíž města Eastbourne pravěcí obyvatelé seškrabali svrchní vrstvu půdy z trávou porostlých kopců, aby pod ní odhalili křídové podloží. Vzniklý obrys muže držícího dvě hole prý vyobrazuje boha Slunce, který otevírá nebeské brány, nebo snad sloužil jako nepřehlédnutelný ukazatel pro mnichy na poutní stezce. Ať už je pravda jakákoliv, se svou výškou 70 metrů je jedním z největších vyobrazení člověka na světě.
V dnešní době už mohutný muž spíše směruje turisty ke světoznámým křídovým útesům Seven Sisters, které se hrdě tyčí nad Lamanšským průlivem. Jistě i vy znáte tu proslulou krajinu z obálek knih a filmových kulis, jejíž zelené kopce a vysoké křídové stěny evokují nostalgickou představu o pastorální Anglii. Obraz nekonečných výhledů, tyrkysových vod a dramaticky zvlněné krajiny vyvolává vzrušené dojmy. Pro geology jsou též místem, kde široký křídový pás South Downs, který se vytvořil před 80 miliony let, dosahuje až k moři, aby jej neúprosné vlny kousek po kousku navždy odnesly do hlubin. Pro přírodovědce znamenají okolní louky zvláštní flóru a faunu, kterou obývá několik endemických druhů, a pro historiky pak po okolí roztroušené saské kostely, pašerácké příběhy či vykopávky z doby železné. Toto úžasné místo prostě nikoho nezklame.
Slunečný Sussex
Okolní krajina je protkaná sítí turistických stezek a na letmý pohled z útesů je možné zastavit automobil takřka pár metrů od hrany kolmých stěn. Já vyrážím z parkoviště u vesnice East Dean, nacházející se hlouběji ve vnitrozemí. Ve vzduchu je v ranních hodinách cítit chlad, nad hlavou se pomalu rozcházejí dešťové mraky z předchozí noci a modrá obloha zvěstuje příjemný jarní den. Na okraji vesnice stezka míjí útulný hostinec Tiger Inn, jehož vývěsní štít láká na typickou britskou snídani. Toto lákadlo je ale lepší nechat si až na návrat. Přestože je hrabství Sussex zalité v průměru více hodinami slunečního svitu než většina Spojeného království, v okolí útesů často panují diametrálně odlišné povětrnostní podmínky a takřka neustále fouká silný vítr.
První hodinu se cesta vlní mezi stromy a směřuje ke světlému otvoru na obzoru, který slibuje výhledy do dáli. Sotva se vynořím z lesa, přede mnou se rozprostře ono slavné panorama. Dole na východě se v údolí Birling Gap tísní starý hostinec, kavárna a oblázková pláž. Odtud se linie útesů zvedá k výraznému majáku Belle Tout a dál až k Beachy Head, který je se svými 162 metry nejvyšším křídovým útesem Británie. Kam až oko dohlédne, se rozprostírá moře rozmazané stíny mraků a ostrým světlem slunečních paprsků. Chůze po stezce kopírující linii útesů je jako jízda na vlnách. Intenzita dunění moře v hloubce pod nohama se střídá s tím, jak mě terénní vlnky odnášejí dále od pobřeží či blíže k němu. V jarních měsících nad trávou posetou květy poletují modrásci křídlatí a další motýli a na stoupavých vzdušných proudech se prohánějí racci. Pokukuji směrem k moři v naději, že zahlédnu prolétajícího sokola stěhovavého, ale držím se raději dál od okraje – dolů je to přece jen dlouhý pád.
Krajina je tak velkolepá, že snadno pohltí kdejakého turistu, kterých se každý den ve svých vlastních světech a tempu toulá po hřbetech Sedmi sester nespočet. Každý den přináší novou oblohu, každé roční období nové pohledy a stezek je zde tolik, že si každý najde tu svoji trasu s vlastními výhledy na ty ohromující skály. Neschopen nabažit se této úžasné krajiny, i já nakonec pokračuji dál, než jsem původně plánoval, a výlet zakončuji až na okraji Eastbournu, kde úsek bílých stěn střídají nedozírné oblázkové pláže a rybářská městečka dýchající historií.
Hastings
Jedním z nich je i Hastings. Na první pohled by se mohlo zdát, že je jen dalším britským přímořským letoviskem, které už má svůj rozkvět dávno za sebou, ale stačí zde strávit pár hodin a zjistíte, že toto město oplývá neuvěřitelnou historií i atraktivní současností. Moje první kroky v Hastingsu vždy směřují k Maggie’s, proslulé restauraci servírující britskou specialitu fish and chips. Chcete-li ochutnat tu nejlepší smaženou tresku, pak jste na té správné adrese. A není se čemu divit, že chutná tak dobře – ryba byla ulovena dnes ráno, vyložena venku na pláži a zakoupena o kousek dál na trhu. Lze se lépe posilnit po osvěžující procházce po větrem ošlehaném pobřeží?
Maggie’s je výjimečná nejen díky výbornému jídlu, ale také své poloze. Podnik se nachází v srdci historického rybářského přístavu Stade. Jeho hosté tak mohou přímo z pohodlí restaurace shlížet na čilý ruch při vykládání úlovku z lodí a čtvrť plnou net shops – vysokých dřevěných chatrčí, z nejdéle obývaných hradů v Británii do kterých rybáři věšejí své sítě k sušení. Rybářská flotila tu byla už v saských dobách a vzhledem k tomu, že město nemá přístav, musí být všechny lodě vytahovány a vlečeny navijáky po oblázkové pláži do bezpečí na souši. Je to opravdu netradiční podívaná, když se loď plně naložená mořskými poklady za zvuku tažného traktoru a pokřiku desítek racků líně sune po hladině medově zbarvených oblázků. Dalším místem, které v Hastingsu nelze minout, je malé rybářské muzeum, které najdete hned vedle pláže a které je drsnou připomínkou nebezpečí na moři. Sídlí v přestavěné kapli a je plné památek darovaných rybářskými rodinami. Ústředním bodem je loď Enterprise, jedna z posledních, která v těchto vodách lovila bez motoru, ale tím nejpůsobivějším exponátem je pamětní zeď, kterou zdobí snímky místních rybářů, kteří zahynuli na moři.
Osudová bitva
Většina z vás také dozajista slyšela o bitvě u Hastingsu, kdy v roce 1066 porazili Normané pod vedením Viléma Dobyvatele krále Harolda II. a jeho vojsko. Název této nesmírně významné události je však lehce zavádějící, protože se slavná bitva ve skutečnosti odehrála sedm mil severozápadně od současného města, ve vnitrozemí, u vesnice s příhodným názvem Battle (= bitva). Dnes se zde mohou návštěvníci projít po poli, kde před tisíci lety padlo 6000 mužů, a v blízkém muzeu se seznámit s pravděpodobně nejdůležitější bitvou, která formovala dějiny Anglie. Zpět v Hastingsu se vydávám na hradby zříceniny stejnojmenného hradu, který jako vůbec první nechal postavit Vilém Dobyvatel. Vysoko z vrcholu strmého útesu shlíží na místo, kde se normanští dobyvatelé vylodili, a je další připomínkou slavné minulosti Hastingsu. Díky bohatému námořnímu dědictví se město později dostalo do historických knih a ve středověku zde byl jeden z pěti původních přístavů Cinque Ports, které poskytovaly královské koruně lodě a lidi výměnou za zvláštní výsady.
Význam města postupně upadal, ale v průběhu osmnáctého století se stalo opět středem pozornosti, a to díky pašeráctví mezi Francií a Anglií, jehož byl centrem. Drzí pašeráci si zde v pískovcových útesech, na dohled od vojenské posádky, vyhloubili stovky metrů slují sloužících jako úkryt pašovaného zboží. Jak se dozvídám v lehce úsměvném muzeu Smugglers Adventure, tomuto vysoce výnosnému, ale extrémně nebezpečnému obchodu se v době své největší slávy věnovalo přibližně 40 000 mužů. To je pro porovnání téměř polovina dnešní populace Hastingsu. Někdy se mi proto zdá, že toto ospalé městečko žije více než z přítomnosti svou dávno odvátou minulostí. A to mu, stejně jako celému jihovýchodnímu pobřeží Anglie, přidává na zajímavosti.
Málo známý Brighton
- i360 je nejnovější atrakce brightonské pláže. Ze 164 metrů vysokého stožáru s proskleným donutem na vršku se vám naskytnou dechberoucí výhledy na staromódní lunaparkové atrakce na molu Brighton Pier i na 30 kilometrů vzdálené útesy Seven Sisters.
- Na pěší zóně North Laine panuje bohémská atmosféra, která prosakuje do změti veganských kaváren, obchodů s vintage oblečením a stánků se zbožím z druhé ruky.
- Rybí restaurace The Regency je oblíbená u místních obyvatel, gurmetských turistů i celebrit. Tato krásná budova na nábřeží kdysi sloužila jako palác pro bohaté a ve 30. letech byla přestavěna na restauraci. Z vysokého stropu zde visí křišťálový lustr a stěny zdobí díla místních umělců dokreslující zážitek z nejlepších fish and chips, které široko daleko můžete ochutnat.
- A až vás přestane bavit Brighton, vydejte se do části Hove (dříve samostatné město, dnes součást celku Brighton and Hove), známého díky pestrobarevným plážovým chatkám z počátku 20. století a elegantním viktoriánským stavbám.
Další skvělá místa v hrabství Sussex
Oblast jihovýchodní Anglie je plná atraktivních památek, jejichž velkou výhodou je skvělá dostupnost z Londýna. Tato místa v jihovýchodní Anglii by neměla ujít vaší pozornosti. Stačí jen nastoupit na nejbližší vlak a vydat se za objevováním…
- Arundel Castle se pyšní titulem jednoho z nejdéle obývaných hradů ve Velké Británii a procházka jeho prostory je jako putování tisíciletou historií. Přilehlé městečko Arundel s monumentální katedrálou je neméně zajímavé a okolní krajina je prošpikovaná kilometry turistických stezek.
- Návštěva 700 let starého vodního hradu Bodiam se stane nezapomenutelným zážitkem, pokud se sem vydáte romantickým parním vláčkem, který v délce 11 mil projíždí atraktivní krajinou východního Sussexu.
- Rye je nádherné opevněné městečko, které bylo ve středověku ze všech stran obklopeno mořem a hrálo důležitou roli při obraně jižního pobřeží Anglie. Dnes je již zapomenutým místem, kam zabloudí jen minimum turistů. Jeho poklidné ulice však patří k nejmalebnějším v celé Anglii.
- Historické centrum Chichesteru je obklopeno nepřerušeným prstencem mohutných hradeb. Podél hlavních ulic se nachází mnoho starých budov, kterým vévodí katedrála, jejíž věž je údajně jediná anglická katedrální věž viditelná z moře. Na okraji města stojí též za návštěvu skanzen Weald & Downland Living Museum.
