Z hlediska geografické terminologie hovoříme o dvou světadílech (Austrálie, Oceánie) a jednom kontinentu (Austrálie a Oceánie). Z pohledu českého cestovatele máme co do činění s těmi nejvzdálenějšími oblastmi, kam se můžeme vydat. Jaké perly nás na druhém konci světa čekají?
Australsko-oceánská nej:
- nejvyšší hora: Puncak Jaya (Nová Guinea; 4884 m)
- nejrozlehlejší jezero: Eyrovo (Austrálie; 9500 km2)
- nejdelší řeka: Murray-Darling (Austrálie; 3750 km)
- největší ostrov: Nová Guinea (785 753 km2)
- nejvyšší vodopád: Olo‘upena Falls (Havaj, USA; 900 m)
Světové superlativy:
- největší aktivní sopka (Mauna Loa, Havaj, USA)
- nejrozsáhlejší korálový útes (Velký bariérový útes, Austrálie)
- nejhlubší lidstvu známé místo (Mariánský příkop)
- nejdeštivější místo (Mount Waialeale, Havaj, USA)
- místo s nejdelším jednoslovným názvem (Nový Zéland): Taumatawhakatangihangakoauauotamateaturipukakapikimaungahoronukupokaiw
Sedmička neotřelých tipů
1) Národní park Nitmiluk (Austrálie)
Na jižní hranici národního parku Kakadu navazuje v severní části Austrálie národní park Nitmiluk, spravovaný domorodým kmenem Djauan (Jawoyn). Řeka Katherine, která přitéká právě z Kakadu, tu vytváří sérii třinácti pískovcových soutěsek a několika vodopádů, včetně fotogenického Edithina. Od dubna do října si lze v řece zaplavat bez obav z neškodných sladkovodních krokodýlů. Během deštného období se k nim ale přidají mořští kolegové, kvůli nimž je koupání zakázáno. Za pozornost stojí i tisíc let staré skalní kresby domorodců.
2) Coober Pedy (Austrálie)
Na první pohled městečko v jižní Austrálii moc nenavnadí: vyprahlá krajina bez zeleně (první strom tu prý vyrobili ze železného šrotu), stovky kilometrů od nejbližšího města, spalující horko. Život se tu odehrává spíš v podzemí – doly, domy, hotel, kostel... Atmosféru dokresluje i místní hřbitov a jedno z nejoriginálnějších golfových hřišť světa: je bez trávy a kvůli vedru se na něm hraje hlavně v noci se svítícími míčky. Nedaleko za Coober Pedy se pak naskýtá pohled na mimozemsky působící oblast s názvem Breakaways.
3) Tunel světélkujících červů (Austrálie)
I náhorní plošina Newnes, severozápadně od Modrých hor, bývala těžební oblastí. V roce 1906 tu vybudovali železnici včetně 400 metrů dlouhého tunelu. Koleje už tudy dávno nevedou a tunel se stal přirozeným útočištěm stovek až tisíců světélkujících červů (odtud název Glow Worm Tunnel). Už cesta k němu působí jako z pravěku, vede mezi vzrostlými kapradinami a popínavkami, soutěskami a kolem skalních útvarů různých tvarů. Příroda postupně pohlcuje i nedaleké ruiny budov těžařské společnosti. Vše v podmanivém prostředí NP Wollemi.
4) Duny Te Paki (Nový Zéland)
Asi málokdo si při vyslovení jména jedné z nejkrásnějších zemí světa vybaví obří písečné duny. A přesto se nedaleko mysu Reinga, tedy na nejsevernějším výběžku novozélandského Severního ostrova, zvlněný písek vrší na území o rozloze asi 10 km2 místy až do výše 150 metrů. Procházka po hřbetech dun umožňuje krásné výhledy s Tasmanovým mořem na pozadí, ale mnohem větší zábavou je sjíždění písečných srázů na prknech (sandboarding), která jsou ve volně přístupném parku za úplatu k zapůjčení.
5) Pūtangirua Pinnacles (Nový Zéland)
Při pohledu na hustě seskupené, štíhlé a křehké hoodoos, které naopak v nejjižnějším výběžku Severního ostrova po tisíce let vytvářela erozní síla dešťů a záplav, člověka určitě nepřekvapí, že si tuhle nevelkou oblast vybral filmový režisér Peter Jackson jako Stezku mrtvých do jedné ze scén Návratu krále. Eroze i nadále pokračuje, a to rychlostí zhruba jeden centimetr ročně. Po působivé procházce pod šedivými jehlami se vyplatí pokračovat dál, až na vyhlídku na jezero Onoke a skalní výběžek Cape Palliser s majákem.
6) Nová Británie (Papua-Nová Guinea)
Na největším ostrově Bismarckova souostroví se kanibalů bát nemusíte, i válečné útrapy naznačují jen historické relikvie. Brity tu v roce 1884 vystřídali Němci (Nové Pomořansko), které v roce 1914 vypoklonkovali Australané, ve druhé světové válce na ostrov vpadli Japonci a následně Američané. A v roce 1994 nastala erupce dvou vulkánů najednou, čímž se z města Rabaul staly druhé Pompeje. Odvážlivci můžou na kráter Tavurvur vystoupat, bázlivějším povahám přijdou vhod geotermální jezírka na jeho úpatí. Skvělé je tu i potápění.
7) Nová Kaledonie (Francie)
Být na druhém konci světa a zároveň tak trochu zůstat v Evropské unii? To se vám může podařit v tichomořském souostroví, které i po několika referendech zůstává zámořským územím Francie. Není tu zrovna lacino, protože se musí v podstatě všechno dovážet, ale odměnou jsou mj. krásné pláže s jemným pískem a průzračnou vodou, pod jejíž hladinou se rozléhá druhý největší korálový útes světa. Také treky přírodou a domorodými vesnicemi… A nenechte se zmást: od roku 2010 má souostroví dvě oficiální vlajky.
