Severočínské městečko Pching-jao: Poklad pro milovníky historie Říše středu
Na hospodářsky zaostalém čínském severu najdete perlu mezi historickými městečky: Pching-jao (Pingyao). Vystavěno dle zásad feng-šuej, numerologie a šťastné symboliky, uniklo díky odlehlosti řádění Kulturní revoluce a dnes je cílem umělců, studentů i romantických duší.
Městečko se pyšní výborně zachovalou architekturou ze 14.–19. století i bohatě vybavenými interiéry. Mezi pozoruhodné objekty patří bankovní a cechovní domy, rezidence kdysi nejbohatších obchodníků v celé zemi, sídlo policejního ředitelství a sídlo okresního úřadu (tzv. ja-men). Stojí tu i několik chrámů reprezentujících všechna tři hlavní čínská náboženství (taoismus, konfuciánství a buddhismus), jež patří k nejlépe dochovaným a nejstarším v celé Číně.
Město pod ochranou želvy
Od zbytku současného světa oddělují staré město šest a půl kilometru dlouhé hradby ze 14. století. Jsou po celé délce průchozí a slouží jako vyhlídková cesta kolem střech pravidelně rozvrženého města. Půdorys města připomíná želví krunýř s celkem 72 kostkami, jež lemují ulice se severojižní a západovýchodní orientací. Želva je jedním z oblíbených symbolických zvířat a má městu a jeho obyvatelstvu přinášet ochranu před zlými silami, prosperitu, pevné zdraví a dlouhý život a v minulosti podporovala též nezbytnou plodnost v mužské linii.
Zatímco většina turistických zajímavostí se soustředí podél a v blízkosti několika hlavních ulic, ve zbytku městečka, kde dosud žije převážná většina místních obyvatel, se můžete procházet a pozorovat život v této chudé části Číny. Potkáte tu skupinky studentů výtvarného umění či architektury, malíře, básníky i hudebníky hledající inspiraci nebo novomanželské páry na svatební cestě.
Ubytování v tradičním stylu
Téměř všechny hotely uvnitř města jsou historickými budovami a rodinnými penziony zároveň. Pokoje různé úrovně (od minipokojíčků po apartmány) jsou vždy rozmístěny kolem geometricky disponovaného dvorku, jehož část mívá pergolu porostlou místním druhem hruškovité tykve. Uprostřed dvorku bývá malá fontánka, případně keramické akvárium se zlatými rybičkami.
I vnitřní uspořádání domů totiž podléhá zmíněným geomantickým pravidlům. Většina dvorků za hezkého počasí slouží jako místo k podávání jídla, pití odpoledního čaje, hraní stolních her a jinému druhu odpočinku hostů i majitelů. Vchod do každého pokoje zdobí dva červené lampiony, které se navečer rozsvítí. I ty nejmenší a nejlevnější pokoje bývají vybaveny tradičním nábytkem.
Rámy postelí zdobí řezby se šťastnou florální a zvířecí symbolikou, z rámů obvykle visí hedvábné růžové závěsy či záclony. Některé z postelí jsou dosud funkčními kchangy – tradiční hliněnou, zespod vyhřívanou postelí, do níž se v zimním období přivádí teplý vzduch z kamen. V zimě se hosté přikrývají tlustými dekami ve vyšívaném hedvábném povlečení, v létě pak lehkými hedvábnými přikrývkami.
Na vyřezávaném dřevěném stolečku bývá připravena porcelánová čajová souprava a také několik krabiček s čajem. Nechybí ani termoska s horkou vodou, případně varná konvice na zalití. Umyvadlo v koupelně bývá též často tradiční porcelánové, zdobené motivy plovoucích zlatých kaprů.
Rodinná záležitost
Majitelé penzionů i hotelů jsou tradičně srdeční a pro hosty udělají, co jim na očích vidí. Zajistí rikšu, průvodce, mapu, podají jakékoli turistické informace, uvaří na počkání místní specialitu, donesou pivo z nedalekého obchůdku atd. Na rozdíl od většiny ostatních starých měst a městeček ve zbytku Číny se totiž z Pching-jaa dosud nestala masově navštěvovaná turistická destinace. „Naše rodina žila v tomto domě po několik generací.
Po smrti rodičů jsem jej zdědila a s mužem jsme se ho rozhodli přestavět na penzion . Sestra si otevřela restauraci hned vedle. Švagr, jehož rodina se po generace věnuje výrobě lakovaného zboží, má za rohem obchod s laky,“ říká majitelka penzionu Zlatá lilie paní Wu.
Většina penzionů má svou návštěvní knihu, kterou dává prohlédnout hostům. Hoteliér rád najde i reference od předchozích návštěvníků z Česka a Slovenska a bude trvat na tom, abyste před odjezdem v knize nechali svůj vzkaz i vy.
Obnova tradičních řemesel
V hlavních obchodních uličkách si můžete pořídit některé z tradičních rukodělných suvenýrů a vidět řemeslníky při práci. Mezi oblíbené místní produkty patří zejména dřevěné lakované a klasickými čínskými motivy zdobené skříňky, truhly, dózičky a přívěsky, dekorativní dřevořezby všech rozměrů, papírové malované a hedvábné vyšívané lampiony, vyšívané vložky do bot, vyšívané látkové hračky a dekorativní zvířátka, jednoduché plátěné boty, malované porcelánové vázy a nádoby. Paní Li je vnučkou majitelů obchůdku s lakovanými výrobky.
„Tohle řemeslo živilo naše předky po mnoho generací. Naše zboží – lakovaný nábytek, nádobí a dekorace do domácnosti – kupovaly rodiny učenců i zámožných obchodníků. Tedy tak to bylo až do 60. let, kdy se během Kulturní revoluce všechno staré a tradiční ničilo,“ líčí mi situaci své rodiny. „Tehdy prarodiče zakopali nářadí, učebnice a několik krásných kousků laků do země na zadním dvorku našeho domu. Rodičům o tom řekli až koncem 80. let. Když byli prarodiče propuštěni z uhelných dolů, oprášili knihy, začali se z nich znovu učit a později si založili malou dílničku.“
Místní lahůdky
Ve stáncích podél hlavních ulic nebo v některé z vyhlášených restaurací musíte ochutnat místní speciality. Nejobvyklejší zdejší pěstovanou obilninou je pohanka, která je i základem mnoha místních specialit. Oblíbené rychlé občerstvení je tu pohankové wan-tchuo-c´: smažená pohanková placka rozsekaná na kousky, smíchaná s nastrouhanými sladkými nebo normálními bramborami, zalitá rýžovým octem, sezamovým olejem a posypaná čerstvým česnekem.
Nejběžnějším masem je zde hovězí, připravované na několik různých způsobů. Nejoblíbenější marinované je po dvanáct hodin naloženo v octu, soli a směsi koření a poté osmaženo a podáváno v pohankové placce. Oblíbenou sladkostí je pečená sladká brambora (nazývaná batát nebo jam) zalitá datlovým sirupem.
Alkoholickým nápojem číslo jedna je pak rýžové víno a hlavním praktickým suvenýrem, který zde ve velkém nakupují čínští návštěvníci, vyhlášený rýžový ocet, který dodává jedinečnou chuť všem místním pokrmům.
Cestovní ruch a historie
Číňané využívají svá starobylá městečka k natáčení masově oblíbených historických velkofilmů i hojně sledovaných televizních seriálů s historickou tematikou. Popularita tohoto druhu památek u čínských turistů tak rok od roku stoupá a neustále se zlepšuje dopravní dostupnost, především díky rychlovlakům. Kvůli tomu se ovšem velká část dříve romanticky zašlých městeček proměnila ve skanzeny s minimem původních obyvatel. Většina starých domů prošla komplexní rekonstrukcí, případně byla zcela přestavěna. Staly se z nich moderní hotely, restaurace a obchody. Úzké uličky, jimiž přes den proudí davy turistů, se vpodvečer promění v zábavní čtvrtě plné barů, diskoték a karaoke klubů.
Vztah Číňanů k vlastnímu kulturnímu dědictví, právní normy upravující pravidla ochrany památek a také vkus čínských turistů se totiž výrazně liší od situace u nás. Zaprvé památkářské zákony jsou daleko volnější a nejasněji definované a jejich dodržování není důsledně vynucováno. Zadruhé pro Číňany nemají takovou hodnotu pozůstatky hmotné kultury, tedy původní budovy a předměty, jako spíše příběhy a významné osobnosti, které se s daným místem pojí, tradice, které zde vznikly atd. Číňan třeba ocení i zcela novou kamennou stélu s kopií známé básně, již zde básník složil. Průměrný čínský turista totiž nedokáže ani nechce rozlišit starobylé od moderního. Navíc zámožný a běžným životem vyčerpaný čínský turista hledá zejména nenáročnou zábavu a pohodlí.
Pching-jao
Město leží v odlehlé části severočínské provincie Šan-si (čínsky Shanxi). Staré město o rozloze 225 hektarů, které dosud obývá zhruba 50 tisíc lidí, bylo v roce 1997 zapsáno na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. V době největšího rozkvětu od 14. do 19. století bývalo významnou obchodní křižovatkou a těžištěm vnitrostátního dálkového obchodu. V 18. století zde byly vynalezeny obchodní směnky. Ve druhé polovině 19. století jeho význam postupně upadl. Díky jeho odlehlosti a špatné dostupnosti místní architektonické a kulturněhistorické skvosty unikly éře ničení během nechvalně proslulé (Velké proletářské) kulturní revoluce v 60. a 70. letech minulého století. Od 80. let bylo městečko a jeho blízké okolí několikrát využito jako kulisa pro natáčení historických filmů a televizních seriálů (třeba jednoho z nejznámějších čínských filmů u nás: Zavěste červené lucerny, 1991).
Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii: