Nedaleko vesnice Llanycefn v Pembrokeshiru v jihozápadním Walesu stojí malá kamenná chata. Na první pohled vypadá docela obyčejně, ale legenda říká, že byla postavena během jediné noci na základě tradice tŷ unnos. V sedmnáctém století mělo zabírání a vyvlastňování pozemků poněkud specifický ráz. Kdo si postavil obydlí na společné půdě mezi soumrakem a úsvitem, mohl vznést nárok na pozemek a dům.
Zvyk tŷ unnos, který by se dal přeložit jako „dům za jednu noc“, byl běžným folklorem napříč Walesem mezi 17. a 19. stoletím. Dnes, v době bytové krize a s ohledem na vzrůstající cenu pozemků, by na něj mnozí docela rádi navázali.
Zabrat a obydlet
Aby bylo možné vystavět domky za jednu noc, šlo o jednoduché stavby postavené z proutí, mazanice nebo drnu a zakončené primitivní doškovou střechou. Ke svérázné squatterské tradici se vázaly také další specifické zvyky. Kouř musel vycházet z komína před západem slunce a na některých místech si stavitel také mohl nárokovat veškerou půdu na vzdálenost, do které doletěla sekera, když ji vrhl od každého ze čtyř rohů domu. Dům přitom nemusel stát déle než rok. Na zabraném pozemku si poté rodina mohla postavit trvalejší obydlí z kamene nebo břidlice. Těžko se dnes proto dokládá, který z domů podléhal tradici tŷ unnos.
Vzpomínky na squatery
Chata Penrhos Cottage v Pembrokeshiru je jedním z dosud živých příkladů budovy vystavěné v tradici tŷ unnos. Tento dvoupokojový dům kdysi sloužil jako domov pro celé generace rodin. V 70. letech 20. století ho zakoupil místní úřad a proměnil jej v muzeum.
Také již zmiňovaný domek Llainfadyn, postavený v roce 1762 v Rhostryfanu, Gwynedd, spadá do této tradice. Od roku 1962 slouží jako muzeum.
Poslední známý dům „tŷ unnos“ byl postaven v roce 1882 ve Flintshiru. Čtyři bratři z Lancashiru si tak dopomohli k pozemku i rodinnému majetku. Jejich dobrodružství inspirovala Olivera Onionse, který jej roku 1914 zpracoval ve svém románu Mushroom Town.
Noční šichta
Poněkud zvláštní tradice domů vystavěných za jednu noc není omezena pouze na Wales. Podobné zvyky a folklor existují také v Irsku, Itálii, ve Francii a v Turecku. Například ve východní Francii dlouho platilo, že každý má právo přivlastnit si část pozemku obce na stavbu domu mezi západem a východem slunce. Mladí lidé z chudých rodin někdy trávili celou zimu přípravou dřevěných prvků svého domu, aby si pak jedné krásné jasné noci mohli postavit vysněný dům. Rychlostí blesku, od dřevěného prahu až po doškovou střechu.
