Není to jen název známého románu Julese Verna z roku 1901. Skutečný Maják na konci světa stojí v Patagónii, v argentinské provincii Tierra del Fuego. Nejstarší a zároveň nejjižněji položený argentinský maják svou přezdívku nezískal náhodou. Boj o přežití v extrémních podmínkách je s jeho jménem nerozlučně propojen.
O tom, proč získal svou přezdívku právě podle známé verneovky, která se odehrává v budově majáku, netřeba dlouze přemýšlet. Život v extrémních podmínkách na skalnatém ostrohu nemohl mít pro autora dobrodružných románů ikoničtější dějiště.
Nešťastný strážce
Byl vybudován roku 1884 na takzvaném Ostrově států jižně od mysu Horn, hned vedle záchranné stanice, která měla v nebezpečném úseku zjednodušovat lodím plavbu. Maják měl lodě navigovat rozbouřenými vodami a zamezit jejich ztroskotání.
Původní maják měl půdorys šestnáctiúhelníku a jeho bukové stěny dosahovaly výšky pěti metrů. Světlo vycházelo z osmi petrolejových lamp a zesilovaly ho Fresnelovy čočky. Přesto ho ale většina lodních kapitánů přehlédla, nebo ho zahlédla až příliš pozdě. Maják stojící ve výšce 60 metrů byl totiž většinu času zahalen mlhou. A tak lodě kolem něj troskotaly i nadále.
Zapomenutý hrdina
Maják přestal plnit svou funkci již v roce 1902. A tak bývá často zaměňován s fotogenickým argentinským majákem Les Eclaireurs. Inspirací pro Vernovu knihu byl ale rozhodně původní maják San Juan de Salvamento, který byl na celá desetiletí odsouzen k zapomnění.
Až v roce 1994 se o jeho rekonstrukci přičinil francouzský navigátor André Bronner, kterého fascinoval právě Verneův román. Bronner musel maják nejprve vypátrat a následně v něm strávil tři dlouhé měsíce života. Za podpory neziskové organizace, kterou založil, ale i příspěvků argentinské vlády či Verneova rodného města Nantes se mu podařilo maják znovu opravit a přivést k životu.
26. února roku 1998 v něm tak opět zahořelo světlo. Replika majáku dnes stojí také nedaleko francouzského města La Rochelle, kde nadšený zachránce majáku žije.
