Když byl maják v roce 1933 postaven, stál na pevné zemi, více než 25 metrů od pobřeží.

Když byl maják v roce 1933 postaven, stál na pevné zemi, více než 25 metrů od pobřeží. Zdroj: Shutterstock

25metrový maják byl původně postaven, aby varoval námořníky na Baltském moři před nebezpečím v okolí poloostrova a pomáhal jim s orientací.
Od roku 1992 do roku 2009 sloužil maják jako denní značka, ale jako navigační pomůcka se již nepoužívá.
Vzhledem k tomu, že se maják nachází na území národního parku Vilsandi, lze se k němu dostat pouze pěšky.
Oficiálně je maják zavřený, ale venkovní dveře jsou dávno pryč.
5
Fotogalerie

Samotář Baltského moře: šikmý maják Kiipsaare

Při pobřeží estonského ostrova Saaremaa najdete maják z roku 1933. Na první pohled obyčejná konstrukce má své specifikum. Stojí ve vodě a svým výrazným sklonem připomíná šikmou věž v Pise. Od 90. let nesvítí, protože bylo pravděpodobné, že se brzy zřítí do moře. Nezřítil. Naopak se pod silnými poryvy větru opět lehce narovnal a dál němě sleduje dění kolem sebe.

Dnes již ikonický maják plnil svoji funkci skoro šest dekád. Původně stál asi 150 metrů hlouběji ve vnitrozemí, ale kvůli erozi pláže se dnes nachází víc než 50 metrů v moři. Vlny a mořské proudy postupně narušovaly jeho statiku, až se naklonil o 15 stupňů. V roce 1992 proto jeho provoz skončil. Tytéž vlny a proudy, v kombinaci se silným větrem, jeho základy ale znovu posunuly, a tak se maják znovu narovnal. Přesto to z určitého úhlu vypadá, že se celý zřítí do moře.

25metrový maják byl původně postaven, aby varoval námořníky na Baltském moři před nebezpečím v okolí poloostrova a pomáhal jim s orientací. 25metrový maják byl původně postaven, aby varoval námořníky na Baltském moři před nebezpečím v okolí poloostrova a pomáhal jim s orientací. | Shutterstock

Mořský urbex

Maják není uzpůsoben k veřejným prohlídkám, ale jelikož leží na jednom z nejopuštěnějších míst Estonska, není tu nikdo, kdo by je zakazoval. Po železných žebřících se proto dá vyšplhat až do jeho útrob a ocitnout se dvacet metrů nad hladinou. Nic víc než značné množství adrenalinu a ptačí exkrementy sice na návštěvníky nečekají, přesto se na něj většina návštěvníků ostrova Saaremaa alespoň jednou vyšplhá.

Procházka národním parkem

Kiipsaare se nachází u severozápadního pobřeží a k jeho návštěvě potřebujete vlastní auto. Stojí totiž v přírodní rezervaci národního parku Vilsandi. Auto můžete nechat na parkovišti a posledních pět kilometrů k pláži dojít po stezce. Asi hodinová túra vedoucí nejstarším národním parkem v zemi je obzvlášť vhodná pro ty, kteří rádi tráví čas o samotě a nepotrpí si na davy turistů. Obvykle tu totiž žádní nejsou.

Vzhledem k tomu, že se maják nachází na území národního parku Vilsandi, lze se k němu dostat pouze pěšky. Vzhledem k tomu, že se maják nachází na území národního parku Vilsandi, lze se k němu dostat pouze pěšky. | Shutterstock

Cestou mezi vlnami

Aktivní sportovci určitě ocení možnost prozkoumávat tuto část Estonska na mořském kajaku. Severní část Saaremaa bývá sice bouřlivější, ale o to krásnější. Balt je tu relativně mělký a ovládnutí kajaku vyžaduje pouze trochu cviku. Zásadní je držet se při pobřeží. Obeplutí poloostrova Harilaid s ikonickým šikmým majákem je proto rozhodně výzvou.

Ráj pro osamělé průzkumníky

Z pevniny se na ostrov Saaremaa dostanete nejprve trajektem, který směřuje na ostrůvek Muhu, a odtud po silničním mostě. Až do roku 1989 šlo o sovětskou uzavřenou zónu, takže i pro místní obyvatele bylo velmi složité se v této oblasti pohybovat. Dnes už je cestování po ostrově jednoduché, ale přesto se svými 33 tisíci obyvateli na 2714 km² patří k nejřidčeji osídleným místům Evropy. Masový turismus tu proto neočekávejte. Spoustu přírodních krás, historických památek a milých obyvatel ale rozhodně ano.

Oficiálně je maják zavřený, ale venkovní dveře jsou dávno pryč. Oficiálně je maják zavřený, ale venkovní dveře jsou dávno pryč. | Shutterstock