Poutní místa buddhismu – připomeňme si Světový den Tibetu
Na 6. červenec připadá Světový den Tibetu, jehož účelem je šířit povědomí o současné politické situaci v této asijské zemi a zároveň slavit její kulturu. S Tibetem je neodbytně spojeno náboženství buddhismu a Světový den Tibetu připadá na den narození současného duchovního vůdce tibetského buddhismu, čtrnáctého dalajlamy. Pojďme se tedy v této souvislosti podívat na některá z nejdůležitějších poutních míst tohoto náboženství.
Nejdůležitější buddhistické lokality se nacházejí na širokých pláních kolem řeky Gangy v severní Indii a jižním Nepálu, tedy v místech, kde žil a působil zakladatel náboženství Gautama Buddha. Čtyři hlavní poutní místa doplňují v textech sepsaných Buddhovými následovníky další čtyři lokality, kde měl Buddha vykonat zázraky. Těchto osm zastávek dohromady tvoří Attha-mahathanani, Osm velkých míst. Ty doplňuje nesčetně dalších, méně důležitých lokalit rozesetých po jižní Asii.
Tudy kráčel Buddha
Gautama Buddha se narodil jako Siddhártha Gautama, princ královského rodu Šákjů, v Lumbiní, dle současných uznávaných vědeckých odhadů buď v roce 563 či v roce 480 př. n. l. Princova matka, královna Mája, byla na cestě do domovského Kapilavastu, když při odpočinku v háji u Lumbiní porodila. Lumbiní se dnes nachází v jižním Nepálu a je domovem mnoha starých i nových chrámů, monumentů a muzea. Hlavním chrámem Lumbiní je Maya Devi, ke kterému náleží posvátná zahrada a posvátný bazének Puskarini, ve kterém byl malý princ poprvé vykoupán. V roce 2013 byla pod chrámem při archeologických vykopávkách nalezena původní dřevěná svatyně datovaná do 6. století př. n. l. V Lumbiní také stojí jeden ze sloupů krále Ašóky, jenž byl jedním z nejvýznamnějších vládců historie indického subkontinentu a důležitým šiřitelem buddhismu.
Nejsvatějším poutním místem buddhismu je Bódhgaja v indickém státě Bihar. Právě zde měl princ Siddhártha pod stromem bódhi dosáhnout na osvícení a stát se Buddhou Šákjamunim. Dvě stě let po této události nechal na tomto místě král Ašóka vybudovat klášter a svatyni, které se však dodnes nedochovaly. Z této doby tak přetrvává pouze trůn osvícení Vajrasana, zatímco většina současné struktury chrámu pochází z období Guptovské říše v 4. a 5. století n. l. Současný strom bódhi také není původní – v roce 1881 zasadil semínko z předchozího stromu britský archeolog Alexander Cunningham během práce na obnově chrámu. V Bódhgaji stojí i další chrámy, postavené buddhisty z různých koutů Asie ve specifických stylech těchto kultur. K vidění je zde i velká, dvacetimetrová socha Buddhy.
Buddhova dharma
Sárnáth je místem Buddhova prvního kázání. Sárnáth, alternativně také Isipatana, se nachází na ochozech města Váránasí a právě zde Buddha svým pěti přátelům poprvé vykládal svoji dharmu, tedy „to, jak se věci mají“, včetně klíčových konceptů Čtyř ušlechtilých pravd a Ušlechtilé osmidílné stezky.
V Sárnáthu je podobně jako v Bódhgaji vidět mnoho chrámů, další z Ašókových sloupů a také další strom bódhi. K dalším významným objektům patří stúpa Dhamekh, dóm připomínající struktura z 5. století n. l., která se tyčí právě na místě Buddhova prvního kázání. Stúpa Chaukhandi, původně terasovitý chrám z období Guptovské říše, stojí na místě, kde se Buddha poprvé setkal se svými následovníky poté, co v Bódhgaji o samotě dosáhl osvícení. Klášter Dharma Chakra Jina Vihar nechala postavit Kumaradevi, žena krále Govindachandra, ve 12. století. Vedle dalších památek je v Sárnáthu možné navštívit také muzeum, které mimochodem vystavuje slavnou sošku čtyř asijských lvů, která byla původně zakončením místního Ašókova sloupu.
Kušinagara je zhruba na půl cesty mezi Sánáthem a Lumbiní. Zde měl Buddha zemřít a dosáhnout parinirvány, „konečného vyvanutí“, tedy ukončení buddhistického cyklu reinkarnace. Patnáctimetrová stúpa Ramabhar označuje místo, kde byl Buddha zpopelněn. Nachází se patnáct set metrů od stúpy Parinirvana, ve které je k vidění socha ležícího Buddhy. Před touto stúpou jsou k vidění odkryté rozvaliny bývalé hlavní stúpy, Nirvana Chaitya. Další sochu Buddhy můžeme nalézt ve svatyni Matha Kuar.
Tato čtyři hlavní poutní místa doplňují čtyři další lokality Buddhových zázraků. V Rádžgiru Buddha skrze přátelství zkrotil divokého slona. Ve Vaišálí, kde stojí další z Ašókových sloupů, Buddhovi nabídla opice med divokých včel. Ve Šrávastí se měl odehrát Buddhův největší, tzv. Dvojitý zázrak, kdy Buddha během soutěže s konkurenčními kazateli vyzařoval z vršku svého těla oheň a z nohou vodu. Po vykonání tohoto zázraku vystoupil Buddha do nebe Tavatimsa, kde strávil tři měsíce a učil zde dharmě svoji zesnulou matku. Na zem se měl Buddha vrátit v Sankasse, kde opět stojí stúpy, chrámy a další z Ašókových sloupů.