Oběd je nejlépe stihnout mezi polednem a druhou, pak bývá často zavřeno

Oběd je nejlépe stihnout mezi polednem a druhou, pak bývá často zavřeno Zdroj: Petra Trnková

Tartaletky a jiné cukrářské výrobky si vychutnáte nejlépe v zemi jejich zrodu
Mořské plody bývají častou součástí menu pařížských restaurací
Snídani si dejte v kavárně, pravý Pařížan totiž snídá nasladko
Nenavštívit některou zdejší „pâtisserie“ by byl hřích!
Eiffelku si můžete dát hned první den, klasika je klasika!
6
Fotogalerie

Gastrotoulky francouzskou metropolí aneb Víkend jako Pařížan!

Doba covidová nahrává u poznávacích výletů kratším vzdálenostem, takže vyhledejte letenky po Evropě a nechejte se unést. Dnešním cílem je Paříž. Město zamilovaných, světel, módy a taky jídla. Eiffelovku máte zamluvenou, hotel v živé zóně, ale hlavně: bez snídaně.

Tento výlet si totiž chcete užít se vším všudy. V Paříži to vezmeme po francouzsku. Žádné hotelové snídaně s jogurtem, míchanými vajíčky a šunkou. My si na snídani zajdeme do kavárny. Ať už bydlíte kdekoliv, café či brasserie na rohu anebo nejbližší pekárna nabízejí „formule“. Jde o jednoduché menu, snídaňové anebo obědové. Formule déjeuner k obědu, u snídaně se přidá adjektivum malý – petit déjeuner.

Den první

První den spěcháme na Eiffelovku, tak se zastavíme v pekárně: pro máslový croissant anebo čokoládový chlebíček (pain au chocolat) či rozinkový šnek. K tomu rychlé café – espreso, malinké, anebo café creme – preso se smetanou. I cappuccino mají v nabídce, ale zrovna mistři přes kávu Francouzi nejsou, to musím, bohužel, uznat.

Kávovou průměrnost jim odpustíte ve chvíli, kdy se vám v ústech rozplývá máslová chuť croissantu, případně křupavá rolka se dvěma proužky hořké čokolády. Už se nebudete divit, že croissanty nejsou ničím plněné ani polité, tak jak jste zvyklí, a zapomenete i na cenu, která je stejná jako za bagetu. Často je to euro, maximálně euro a půl. Rychlosnídaní v pekárně načerpáme potřebné palivo na nabitý program, po sacharidech snadno vyběhneme i schody do druhého patra Eiffelovy věže anebo na Vítězný oblouk.

Čas na dovolené běží rychleji, svačinky se u Francouzů nenosí, zato oběd, i ve školní kantýně, sestává ze tří chodů: předkrm, hlavní jídlo a zákusek, případně sýr. A to chceme po francouzsku zažít i my. Zde je důležité načasování. Vejít bychom se měli do času mezi 12. a 14. hodinou. Neturistické restaurace mají potom zavřeno a na večeře otevírají až v 19 hodin.

My to krásně stíháme, jednu vyhlídku máme za sebou a chceme se najíst v lepší restauraci s výhledem. Je-li všední den, stojí za zkoušku 210 metrů vysoký mrakodrap Montparnasse. Restaurace Ciel de Paris – Pařížské nebe – by si již zasloužila trochu oprášit, ale poměr cena/výkon je ve všední den bezkonkurenční. Tříchodové menu pořídíte od 30 do 39 eur, obsluha je rychlá, jídlo potěší strávníkovo oko i žaludek. Kochat se pohledem z výšky na Eiffelovku a pařížské panoráma je bonus navíc zdarma. Ryby, humři, hřebenatky, jehněčí či telecí, zde si z menu vybere každý. Vegetariány upozorním, že je třeba ověřovat složení jídla. Obsluha jako bezmasou variantu v restauracích obvykle nabízí ryby a plody moře, případně jídlo se slaninou.

U dezertu už sice trochu funíte, proto doporučuji místní specialitu. Místo dezertu a kávy zvolte variantu café gourmand. Ke kávě (či čaji) dostanete na tácku tři až čtyři miniaturky zákusků – mignardises. Čokoládová pěna, makronka, creme brulée či citronový dortíček... Při odchodu z oběda přísaháte, že do zítřka už nejíte, ale jsme v Paříži a na dovolené. A nabitý program vaše kalorie i předsevzetí rychle spálí.

A je tu večer

Sběratelé michelinských hvězd mají v Paříži o zábavu postaráno, ale na to je třeba myslet dopředu. Většina restaurací s hvězdou se musí rezervovat s předstihem, vaše peněženka musí být připravena a návštěva se počítá na hodiny. Michelin je zážitek a na ten se nespěchá. Pokud si jej zařadíte do programu, potřebujete v něm mít minimálně tři hodiny rezervu. A s tou my pro dnešek nepočítáme. Tak příště…

Na první večer zvolíme lidovou variantu jedné z brasserií Bouillon, vcelku velkokapacitní, rychlé a typicky francouzské kantýny. Tyto restaurace nelze rezervovat, kdo dřív přijde, ten dřív mele, tedy jí. My Češi to často vychytáme v čase naší večeře, neboť kolem šesté jdeme bez čekání. Při odchodu po sedmé hodině se divíme té šílené frontě, která ovšem rychle postupuje. Rychlost, vstřícnost a autenticita, to je pro mě Bouillon. Původně to bývala polévka z masových odřezků pro zaměstnance pařížské tržnice Les Halles, aby ztratili minimum času a šlo o levnou záležitost, dnes na síť Bouillonu narazíte v turistických místech, jako třeba na Pigalle, ale i blízko Montparnassu či bulváru Saint-Michel, kde nás Čechy zaujme jeho luxusnější verze Bouillon Racine, jehož interiér je vyzdoben Muchovými dekoracemi a obrázky.

Z předkrmů ochutnáme šneky po burgundsku s česnekovým bylinkovým máslem. Hodně sytá je francouzská cibulačka zapečená s bagetkou a velkou hromadou sýra. Nakyslá chuť je způsobena suchým bílým vínem, které je nedílnou součástí této zimní pochoutky. Jinak vězte, že kromě rozmixovaných krémových zeleninových polévek v trendy restauracích Francouzi polévky téměř nejedí.

Salát na úvod, paštička, celerová remuláda, vejce s majonézou. Případně luxusnější předkrm, který je též součástí vánočního stolu – vyhlášená foie gras, pro nás Čechy luxusní paštika na toastu či perníku se sladkou fíkovou či cibulovou marmeládou. Jinak ovšem zbytnělá tučná kachní nebo husí játra.

Těžké volby nad menu

Zcela vynechávám víno, neboť to si objednáme až poté, co víme, zda budeme jíst rybu, anebo červené maso. I to nejobyčejnější víno, které si ve dvou dáte v půllitrovém džbánku – pichet – místo často předražené láhve, vás většinou nezklame.

Ryba nás často odradí kvůli kostem, ale dáte-li si filet, tento problém neřešíte. Co vás překvapí, je příloha: často to bývá rýže. Mnohem častější než u nás je konzumace hovězího: od tataráku, který se podává s hranolky místo topinek, po hamburger neboli steak haché, který je častou možností dětského menu, po samostatnou flákotu krájenou po vlákně – bavette – či silnější roštěnec – entrecôte. Jejich verze úpravy medium je často výrazně syrovější, než jsme v Česku zvyklí. Jídlo, které si dobře zapamatujete, je canard čili kachna. Canard confit je dlouho pečená kachna, nejčastěji stehno, ve vlastním tuku. Červené masíčko se na talíři rozpadá a ve zbylém tuku se krásně opečou brambůrky. Sušší a jako minutka připravené kachní prso je libové, vypečená kůžička pustí tuk, přílohy obsahují více zeleniny – fazolky, brokolice, ratatouille a salát. V porovnání s Českem jsou tu maso i ryby šťavnatější, neboť se připravují kratší dobu. Na stole nikdy nechybí bageta. Ta je francouzským symbolem, a ač stojí od eura víc, pekař musí vyhovět spoustě požadavků. Někdo chce bílou, jiný křupavou a propečenou.

Kdo nechce riskovat neznámé jídlo, může zvolit bramborovou kaši s boudinem, sladší variantou jelita, anebo s burgundskou pečení či kohoutem na víně. Marinování v červeném víně dodá jídlu křehkost, mrkvička sladkost a potom už je potřeba jen trpělivosti, než se jídlo v těžkém litinovém hrnci cocotte pomalinku upeče či udusí v troubě.

Místo sladkého dezertu zvolíme sýrový talíř. Francouzi totiž mají na každý den v roce jeden druh sýra. Vybrat si tudíž můžete z tvrdých sýrů, jako je comté, po ovčí roqeufort se zelenou plísní, čerstvé kozí nebo páchnoucí camemberty, které jsou občas tak zralé, že vám je na letištní kontrole zabaví jako tekutinu.

Můžete si být jistí, že po každém jídle se vás zeptají na kávu. Malá černá bývá tečkou oběda či večeře a pro nás přichází nikoliv s dezertem, ale po něm. Pak už víte, že do dalšího jídla máte utrum.

Den druhý

První den jsme snídaní ušetřili čas i peníze, ale následující si ji užijeme o to víc. V kavárně si objednáme snídaňovou formule buď pouze základní s jedním teplým nápojem, jedním sladkým kouskem pečiva a bagetou s máslem, anebo její rozšířenou variantu se sklenicí džusu, jogurtem, marmeládou a medem. Od šesti eur v kavárně za rohem do 20 eur ve vyhlášených podnicích „u Amélie“ na Montmartru v Deux Moulins anebo ve filozofické Sartrově kavárně U dvou magotů.

Rozšoupli jsme se u snídaně, tak dnes trochu ošidíme oběd. Ideální obědovou zkratkou buď do ruky, anebo s mističkou jablečného cidru je palačinka v creperii. Sladké crepes známe, ty si dáme jako dezert, ale jejich slaná varianta z pohankové mouky – galettes – se podává jako hlavní jídlo. Náplň může být od špenátu po lososa, ale tou tradiční a po pravdě i nejlepší je galette complete. Šunka, sýr a vejce nemají chybu. Potěší i vaši peněženku, neboť do ruky vás stojí kolem pěti eur. Já na ně chodím na Montparnasse, kde je bretaňských podniků celá ulice – rue du Montparnasse.

Protože jsme se šetřili u oběda, máme místo na odpolední svačinku s dezertem – gouter. Buď si koupíme dortíky s sebou třeba v nejstarší cukrárně Stohrer, pojmenované podle cukráře Ludvíka XV., anebo zajdeme na vyhlášený dortík s kaštanovou pěnou Mont Blanc a nejlepší hořkou čokoládu v Paříži do Angeliny. Věřte, že v testování horké čokolády, řídké kakao nepočítám, jsem expert, a i když se v této kavárně často stojí fronta, předběhnu k pultu se zákusky a koupím nám ji s sebou. Navíc pár různobarevných makronek na zakousnutí a odpustíte Paříži její drobné nedostatky. Protože tentokrát jsme si ji naplánovali jako pravý bon vivant – labužník, který si to umí užít. Bon appétit!

Články z jiných titulů