Rozumíte této větě? Já bych rozhodně nevěděl, o co jde, kdybych před lety nepožádal svoji kamarádku na Valašsku o naběračku. Zeptala se, co to je. Šel jsem s ní do kuchyně ukázat, co vlastně chci. „Aha, šufánek!“ vyřkla slůvko, které jsem předtím nikdy neslyšel, podobně jako ona neslyšela naběračka. Zkrátka nářečí v češtině mohou být záludná.
Nářečí neboli dialekt je mluvená forma národního jazyka užívaná jen na určitém území. Zabývá se jím věda zvaná dialektologie. Nářečí českého jazyka lze rozdělit do čtyř nářečních skupin: česká, středomoravská (hanácká), východomoravská (moravskoslovenská) a slezská, která zahrnuje především nářečí slezskomoravská (lašská) a slezskopolská, v nichž polština či slezština převažuje nad češtinou.
Uvedené skupiny se dále dělí na nářeční podskupiny, ve kterých mohou být vyčleněny další nářeční typy. Lounsko-litoměřický dialekt mění o na u (jo › ju, roh › ruh), chodský používá náslovné h na začátku (aby › haby, udit › hudit) a mezi souhláskami mění d v r (stodola › storola, dědek › děrek). Z večerníčku známe poudačky, tedy hlavní rys podkrkonošského nářečí, které v mění na u. A nesmíme zapomínat ani na to, že Ostravaci mluvi kratce.
Zápražka, praženka, zásmažka, jícha, (za)pražená mouka, (za)smažená mouka, zápařka, pražínka, pražení – to jsou všechno výrazy pro jíšku. Množství zajímavých slov u různých nářečí obsahuje Český jazykový atlas, vydaný Ústavem pro jazyk český.
Jednotlivá nářečí češtiny jsou součástí českého jazyka a navzájem většinou srozumitelná, což u jiných jazyků (např. tibetštiny) nemusí být pravidlem. Vlivem médií a obecné češtiny se rozdíly mezi nimi stírají. Díky územní izolovanosti se ale dialekty nemusí dlouhý čas měnit. Naopak vlivem blízkých jiných jazyků mohou přebírat výrazy cizojazyčné. Pěkným příkladem jsou obyvatelé českých vesnic v rumunském Banátu, kteří dosud hovoří jazykem našich praprababiček, ale s množstvím slov převzatých z rumunštiny.
V jazycích můžeme také rozlišit slang tvořený nespisovnými výrazy charakteristickými pro mluvčí z určité zájmové skupiny. Slova používaná pracovníky v daném oboru k pojmenování specifických pojmů nazýváme žargon. Pokud jím mluví společenská spodina, aby zvláštními výrazy utajila obsah sdělení před nezasvěcenými posluchači, jedná se o argot (fízl, chlupatej – policista, strážník; bručet v base – sedět ve vězení).
Když má někdo kliku, znamená to, že mu přálo štěstí. Byl ovšem použit germanismus (německé „das Glück“ = štěstí) čili jazykový prvek přejatý do jiného jazyka z němčiny nebo vytvořený podle německého vzoru. Nejde tedy jen o slova německého původu, ale i jejich doslovné překlady a větné konstrukce. Vzhledem ke geografické, kulturní i politické blízkosti s německy mluvícími zeměmi najdeme germanismů v češtině velké množství a většinou ani nevíme, že z němčiny pocházejí (halda, fůra, forman, klempíř, pudl, pumpa, brýle, knoflík, flétna, krám, muset, verbovat, fara).
Také anglicismy se v češtině vyskytují, zejména v odborné terminologii. Pronikají i v podobě doslovných překladů frází („mějte hezký den“ – „have a nice day“) a používáním kapitalizace (velkých písmen) v názvech (Cinema City, Sazka Arena), což vede i k nečeskému používání přívlastků („v Sazka Areně“ místo „v Aréně Sazka“ či „Vltava řeka“ místo „řeka Vltava“). I rusismy v češtině najdeme („dva roky zpátky“ z ruského „dva goda tomu nazad“).
Zvláštním fenoménem je czenglish neboli čechoangličtina, označující špatnou angličtinu používanou Čechy. Charakteristické jsou bohemismy ve větné skladbě nebo při překladu terminologie (předložkové vazby, pořadí slov ve větě). Češi rozumějí czenglish dobře, ale anglicky hovořícím lidem působí potíže. V poslední době hojně používané spojení home office je czenglish výraz pro práci z domu. Správný výraz v angličtině je „work from home“ nebo „teleworking“. Spojení home office v angličtině existuje, ale znamená buď britské ministerstvo vnitra, nebo domácí pracovnu (místnost, kde se pracuje).
Překlad věty v nadpise: „Babička rychle sundává naběračku.“
